Když se v poledne setmí

OD NAŠICH DOPISOVATELŮ V ANGOLE A ZAMBII

,SETMÍ SE? V poledne? To není možné,‘ mohl by někdo říci. Nejenom že to je možné, ale také se to stává, a to téměř každý rok při úplném zatmění Slunce. Čím je zatmění Slunce způsobeno? A proč je to tak velkolepá podívaná? Klíčem k odpovědi je Měsíc.

Víte, proč Měsíc mění svou podobu, když obíhá kolem Země? Když jsou Měsíc a Slunce na opačné straně oblohy, vidíme Měsíc v úplňku, jak se objevuje na východě, zatímco Slunce mizí za obzorem na západě. S každým příštím dnem Měsíc vychází později a postupně se na své cestě po obloze přibližuje k vycházejícímu Slunci. Osvětlená část Měsíce je stále menší a menší, až je z ní nakonec jen pouhý srpek. Když jsou na obloze Měsíc a Slunce celý den současně, tak zmizí i tento srpek. Měsíc je k zemi obrácen neosvětlenou částí, a je proto prakticky neviditelný. Tomu se říká nov. Pak už se Měsíc začne od Slunce zase vzdalovat a nakonec ho vidíme celý. Tento cyklus se opakuje přibližně každých dvacet osm dní.

K zatmění Slunce dochází tehdy, když je Měsíc ve fázi novu. Dráhy Měsíce a Slunce obvykle neleží v jedné rovině, a tak Měsíc Slunce prostě mine a za denního světla si ho ani nevšimneme. Může se však stát, že se Slunce, Měsíc a Země ocitnou na jedné přímce. K zatmění tedy dojde tím, že sluneční kotouč je zakryt Měsícem, který vrhá na Zemi svůj stín.

K zatmění Slunce může docházet proto, že mezi Sluncem, Měsícem a Zemí existuje jedinečný vztah. Slunce je obrovitá koule. Jeho průměr je asi 400krát větší než průměr Měsíce. Je však pozoruhodné, že také vzdálenost mezi Sluncem a Zemí je 400krát větší než vzdálenost mezi Měsícem a Zemí. Z našeho pohledu se tedy Měsíc a Slunce zdají prakticky stejně velké.

Aby navíc nastalo úplné zatmění Slunce, musí být Slunce, Měsíc a Země nejen v jedné přímce, ale Měsíc musí být také dostatečně blízko Země. * Tehdy se kužel měsíčního stínu dotkne zemského povrchu a v úzkém pásu se po něm přesouvá.

Při úplném slunečním zatmění, ke kterému došlo 21. června 2001, měl být stín široký asi 200 km. Stín se měl objevit za úsvitu u východního pobřeží Jižní Ameriky a pak se pozvolna přesouvat Atlantickým oceánem, kde také mělo zatmění trvat nejdéle — téměř pět minut. Potom měl přejít přes Angolu, Zambii, Zimbabwe a Mosambik a nakonec při západu slunce u východního pobřeží Madagaskaru zaniknout. Řekněme si teď něco o tom, jak tuto nebeskou podívanou prožívali diváci v Angole a v Zambii.

Přípravy na událost

Do Afriky přicestoval nemalý počet profesionálních i amatérských astronomů a dalších  nadšenců, aby toto první úplné zatmění v novém tisíciletí sledovali. Jelikož Lusaka v Zambii je jediné hlavní město, z něhož bylo možné zatmění pozorovat, mnoho návštěvníků směřovalo právě sem.

Byla to zřejmě největší turistická atrakce, jakou kdy Zambie zažila. Už několik dní před zatměním Lusaka čelila invazi tisíců návštěvníků. Město se na událost připravovalo měsíce předem. Hotely, ubytovny, kempinky i soukromé domy byly všechny naplněny do posledního místečka.

Mezi místa přístupná veřejnosti, z nichž bylo možné zatmění sledovat, patřilo lusacké letiště. Návštěvníci mohli ráno přiletět, pozorovat událost a potom večer zase odcestovat. Televizní a rozhlasové stanice mnoho týdnů dopředu informovaly o přicházející události a opakovaně upozorňovaly, že dívat se přímo do Slunce je nebezpečné. Poptávka po speciálních brýlích převýšila všechna očekávání. Mnoho obchodů vyprodalo všechny zásoby.

Zatmění se však na africkém kontinentu mělo projevit nejprve v Angole, v pobřežním městečku Sumbe. Právě zde mělo úplné zatmění dosáhnout svého nejdelšího trvání na pevnině, čtyři a půl minuty.

V Luandě, hlavním městě Angoly, a v jiných velkých městech byly řadu měsíců před událostí umístěny plakáty, které oznamovaly zatmění a varovaly před nebezpečími. Měsíční stín měl projít středem země, takže celá Angola mohla pozorovat zakrytí přinejmenším velké části slunečního kotouče. Například v Luandě bylo Slunce zakryto z 96 procent. Vláda ve spolupráci se soukromými společnostmi zařídila, aby byly dovezeny miliony speciálních slunečních brýlí. Lidem ze sociálně slabších vrstev byly dávány zdarma.

Střediskem všech činností spojených se zatměním bylo Sumbe, které leží na nádherné úzké pláni mezi pobřežím Atlantického oceánu a plošinou Bié. Oblast, v níž se Sumbe nachází, byla ušetřena nejhorších konfliktů, jež pustošily Angolu během občanské války, takže návštěvníci zde najdou nepoškozené město, kde žije asi 25 000 vřelých, přátelských a vstřícných obyvatel. Aby bylo možné všechny návštěvníky ubytovat, byly zřízeny další turistické ubytovny a byla zrekonstruována místní elektrárna. Vědci, vládní úředníci a humanitární pracovníci z Angoly a dalších zemí absolvovali zvláštní vzdělávací program týkající se zatmění. Na pláži bylo postaveno velké pódium, na němž se konal zábavný program, který svým rozsahem ještě neměl v Sumbe obdobu.

Nastává den „D“

Jednou z výhod, které Angola pro pozorování zatmění má, je to, že v červnu je počasí poměrně suché. Představte si však to zděšení, když se den před zatměním obloha v Sumbe pokryla hustými mraky! Zataženo zůstalo celý večer a ještě následující ráno. Znamená to, že všechny naděje být svědky zatmění jsou zmařeny? Během dopoledne se oblačnost začíná protrhávat a před polednem je už nebe bez mráčku. Všichni si oddechli. Něco podobného se stalo i v Zambii, kde ráno byla mlha. Ale i zde se obloha v pravý čas vyjasnila. Poslechněte si, jak očití svědkové popisují průběh událostí.

Angola: „Rozhodli jsme se zatmění pozorovat z jednoho vyvýšeného místa u moře. Když se blížil čas, kdy mělo dojít k zatmění, na městské pláži a na místech vyhrazených k pozorování události se shromáždily davy lidí. V poledne, těsně před tím, než mělo zatmění začít, si mnozí nasadili své ochranné brýle a dychtivě vyhlíželi, jak bude Měsíc ‚ukusovat‘ ze slunečního kotouče. Krátce po poledni zatmění začalo. Za pomoci dalekohledu nebo teleskopu bylo možné vidět několik tmavých skvrn na slunečním povrchu. Pozorovatelé viděli, jak stín Měsíce pohlcuje jednu skvrnu po druhé. Jak zatmění postupovalo, teplota znatelně klesla a krajinu zahalilo podivné šero. Nakonec, když postupující stín zakryl zbývající srpeček Slunce, nastala tma.

 Zambie: „Zambijská odbočka svědků Jehovových je v Makeni v Lusace, a byla proto téměř ideálním místem pro pozorování úplného slunečního zatmění. Měsíc začal sluneční kotouč zakrývat v 15.07. Jeho stín vytvářel na zdech jakoby vlnky světla. Vítr ztichl a ptáci přestali zpívat. Příroda se začala připravovat k nočnímu spánku. V 15.09, několik okamžiků před totalitou, zbylo ze slunečního kotouče jen několik blyštivých bodů, z nichž nakonec zůstal pouze jeden. Těmto jevům se říká Bailyho perly a efekt démantového prstýnku. * Následoval pohled na růžovou chromosféru a nakonec úplné zatmění a tma.“

Angola: „Efekt oslnivého démantového prstýnku vyvolal výkřiky a jásání. Na to ve 13.48 místního času začala totalita. Reakce byly zcela odlišné. Někteří byli plně zaměstnáni fotografováním. Jiní jednohlasně provolávali: „Úplné! Úplné! Úplné!“ A další začali pískat a křičet úžasem z toho, že krátce po poledni nastala noc. Bylo vidět, jak paprsky sluneční atmosféry, která má teplotu milion stupňů, vyrážejí do všech směrů a tak vytvářejí korónu. Na pozadí tmavého měsíčního kotouče vířila oblaka hořícího plynu. Náhle, jako kdyby čas poposkočil, se sluneční paprsek vynořil na druhé straně stínu a totalita skončila.

Když se sluneční kotouč začal znovu objevovat, viděli jsme skvrny na Slunci, které byly předtím zakryté, jak jedna za druhou vystupují z temnoty, a Slunce postupně nabylo známého kruhového tvaru.“

Zambie: „Úplné zatmění zde trvalo 3 minuty a 14 vteřin, takže bylo dost času vychutnat si tento bázeň vzbuzující okamžik. Bylo šero, ale na horizontu jako by svítalo. Obloha byla stále modrá, ale přesto bylo vidět planety, které za slunečního světla vidět nejsou — na nebi jasně zářily například Jupiter a Saturn.  Nejpodivuhodnější na zatmění byla pravděpodobně sluneční koróna. Vypadala jako jasně růžová záře kolem černého kotouče. Fascinovaní diváci ji popisovali jako ‚něco úžasného a nádherného‘. Měsíční kotouč postupně ustupoval, odhaloval stále větší část Slunce, a dovoloval tak slunečním paprskům, aby nerušeně dosáhly na Zemi. V 16.28 zatmění skončilo.“

Co se můžeme ze zatmění naučit

Mnoho lidí se po zatmění vyjadřovalo, jaký hluboký dojem v nich tato událost zanechala. Jedna žena z Angoly řekla, že byla dojata téměř k slzám. Další přemýšleli o nádherném daru, který nám poskytl Bůh. Ještě jiní prohlásili, že takovou podívanou mohl vytvořit jedině milující Stvořitel, aby lidé mohli oceňovat nepopsatelnou krásu Slunce, našeho zdroje světla a tepla.

Bylo jasně patrné, že mnoho lidí v Africe má velkou úctu ke Stvořiteli a k Bibli. Když s nimi svědkové Jehovovi v Sumbe mluvili o zatmění a poznamenali, že tohle je pouze jedno z mnoha podivuhodných děl našeho Stvořitele Jehovy, obyvatelé byli ochotni o této věci s živým zájmem diskutovat. Mnozí si s nadšením vzali číslo časopisu Strážná věž, které se tehdy právě těmito podivuhodnými díly zabývalo.

Tato nebeská podívaná pomohla milionům lidí na chvilku zapomenout na své problémy a soustředit se na něco, co je skutečně povznášející a bázeň vzbuzující. Někteří z těch, kdo viděli podivuhodné rysy Slunce, které běžně nejsou vidět, byli podníceni k tomu, aby uvažovali o neviditelné, ale ještě úžasnější slávě Stvořitele Jehovy Boha.

[Poznámky pod čarou]

[Nákres na straně 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

→ →

Slunce → Měsíc ⇨ Zastíněná oblast ⇨ Země

→ →

[Podpisek]

© 1998 Visual Language

[Obrázky na straně 23]

Bailyho perly

Totalita

Démantový prstýnek

[Podpisek]

S laskavým svolením Juana Carlose Casado, www.skylook.net

[Obrázek na straně 23]

Pozorovatelé v Lusace v Zambii