Přejít k článku

Přejít na obsah

Zlatá akácie — Vítá jaro u protinožců

Zlatá akácie — Vítá jaro u protinožců

Zlatá akácie — Vítá jaro u protinožců

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

KRÁSNÉ květy na těchto stránkách nepatří jen tak nějaké obyčejné rostlině. Australané je dobře znají a milují je. Od roku 1912 jsou součástí státního znaku a v roce 1988 byly prohlášeny za jeden z oficiálních symbolů Austrálie. Jsou vyraženy na australských mincích a vytištěny na poštovních známkách. Čemu vděčí za svou popularitu?

Jedním z důvodů může být báseň Veroniky Masonové vydaná v roce 1929. Báseň nejdříve líčí zádumčivou zimní krajinu, ve které převládá „olivová zeleň, hněď a šeď“, a pak jásavě volá: „Jaro už je za dveřmi / v ruce drží kytici / květy pro akácii.“

Není asi člověka, který by z takové zprávy neměl radost. Jaro u protinožců v Austrálii propuká tehdy, když se na severní polokouli vkrádá podzim. Očekávaným signálem, že jaro už je na cestě, jsou akácie, které se ze dne na den obsypou zlatými květy. Každý srpen tedy děti recitují báseň Veroniky Masonové. A v roce 1992 generální guvernér Austrálie vyhlásil 1. září národním dnem akácie.

Zlatá akácie navíc ohlašuje jaro s mimořádným půvabem. Veronica Masonová píše, že „vyšňořená akácie dělá pukrle“. Poeticky tím vyjadřuje, že větve obsypané žlutými květy se sklánějí a kymácejí v jarním větru.

Houževnatá a proslulá rodina

Zlatá akácie patří k zajímavé čeledi, která je rozšířená v teplých oblastech po celém světě. Botanický název zlaté akácie je Acacia pycnantha. Tyto stromy dorůstají do výšky čtyř až osmi metrů. Více než polovina všech známých druhů akácií, to znamená 600 až 1 000, roste v Austrálii. V Evropě a Americe se akácii často říká mimóza. O akácii se mnohokrát píše i v Bibli. Bůh nařídil, aby z akáciového dřeva byla vyrobena truhla smlouvy a některé součásti svatostánku. (2. Mojžíšova 25:10; 26:15, 26)

V Africe roste jeden známý druh akácie, který vytváří deštníkovitou korunu. Listí této akácie je oblíbenou pochoutkou žiraf. Kdyby to záleželo jenom na nich, oškubaly by akácie dohola. Brání tomu však jedinečná symbióza mezi akácií a jedním druhem mravenců. Strom mravencům poskytuje domov a také potravu v podobě sladké šťávy, kterou vylučují listy. Když však ke stromu přijde nenasytná žirafa, aby si na listech pochutnala, mravenci ji začnou štípat a donutí ji tak, aby se přesunula k jinému stromu. Není snad taková spolupráce dokladem, který svědčí o inteligentním Stvořiteli?

Australské akácie nemusí mít z těchto dlouhokrkých jedlíků strach. Mají ale jiné nepřátele — například sucho. Jsou však proti němu účinně vybaveny. Semena akácií mají velmi tuhou slupku, která musí být nejprve nějakým způsobem narušena, aby dovnitř prosákla voda a mohlo začít klíčení. Zahradníci je například před zasazením namočí do vařící vody. V přírodě se může stát, že semeno akácie bude ležet v zemi desítky let. Teprve požár buše tato malá, tuhá semena probudí. I v nejúpornějších obdobích sucha je tedy v zemi zásobárna akáciových semen, která čekají jen na to, až budou probuzena.

Už celá léta se některé houževnaté australské akácie vyvážejí do Afriky, aby tam v obdobích sucha sloužily jako potenciální zdroj potravy. Velká výhoda spočívá v tom, že tyto akácie dokážou přežít i ve velmi neúrodné půdě. Některé druhy rostou dokonce v písečných dunách. Tyto stromy brání erozi, dodávají do půdy dusík a slouží jako větrolamy. Tím vším zlepšují prostředí i jiným rostlinám.

Mnohostranné využití akácií

Někteří vědci zastávají názor, že semena určitých druhů akácií by pro svůj vysoký obsah bílkovin mohla sloužit jako potravina, a srovnávají je po této stránce s obilninami. Pražená semena mají příjemnou chuť podobnou ořechům. Jiné druhy, když se uvaří, zase chutnají jako čočka. Semena akácií se rozemílají na mouku, z které se peče chléb nebo dělají těstoviny. Některé druhy vyprodukují až deset kilogramů semen za rok.

Voňavé květy akácií se používají při výrobě parfémů. Akácie často slouží jako zdroj píce, a jak už bylo řečeno, snižují erozi půdy. Řekněme si však teď něco víc o akáciovém dřevě.

Původní obyvatelé Austrálie vyráběli z akácie bumerangy. Druhu Acacia acuminata se říká malinová marmeláda, protože čerstvě uříznuté dřevo vydává podobnou vůni jako rozmačkané maliny. Pověstnou se však akácie stala především díky svému použití ve stavebnictví. První evropští osadníci ji používali při stavbě domů, jejichž zdi byly z propletených větví a hlíny.

Všestranné využití akácie je vskutku pozoruhodné. Když však v Austrálii začíná jaro, lidé o její užitečnosti příliš nepřemýšlejí. Jarní krajina, kde vítr čechrá kadeře zlatých květů, v nich spíše vyvolává povznesenou náladu a v mysli se jim vybavují básně. Pro mnoho obdivovatelů je krása i užitečnost tohoto stromu dokladem o skvělém důmyslu toho, „kdo postavil všechno“. (Hebrejcům 3:4)

[Obrázky na straně 16 a 17]

Květy a lusky zlaté akácie

[Podpisek]

© Australian Tourist Commission

[Podpisek obrázku na straně 15]

Akácie: © Copyright CSIRO Land and Water; poštovní známka: National Philatelic Collection, Australia Post; znak: se svolením Department of the Prime Minister and Cabinet