Město proslulé tiskem Biblí

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BELGII

Téměř před 500 lety byly v belgických Antverpách vytištěny jedny z prvních exemplářů úplné Bible. Co sem tiskaře této knihy táhlo? Jaké riziko podstupovali, když Bible tiskli? Abychom se to dozvěděli, musíme se vrátit na začátek 16. století.

ANTVERPY leží v ústí řeky Šeldy, přibližně 90 kilometrů od pobřeží Severního moře. V 16. století Antverpy prožívaly takzvaný „zlatý věk“ a těšily se nebývalému hospodářskému rozkvětu. Město se totiž rychle rozrůstalo. Stalo se největším evropským přístavem a rovněž patřilo k těm několika málo městům v západní Evropě, která měla více než 100 000 obyvatel.

Rozmach Antverp přilákal obchodníky z celé Evropy. Tato skutečnost spolu se vzrůstajícím blahobytem přispěly k tolerantnějšímu postoji městských úředníků, a díky tomu se Antverpy mohly stát živnou půdou pro nové myšlenky. Liberální ovzduší přitahovalo tiskaře, kteří měli pocit, že jim zde nehrozí nebezpečí, když budou tisknout a rozšiřovat nové názory. Zanedlouho se Antverpy staly domovem 271 tiskařů, vydavatelů a knihkupců. V 16. století radní hrdě popisovali své město jako „útočiště a živnou půdu pro všechny druhy umění a vědy, pro všechny národy a pro každou ctnost“.

 Mniši a knihy na hranici

K novým myšlenkám, které byly tištěny a rozšiřovány, patřilo také učení Martina Luthera (1483–1546). Byl vůdčí osobností reformace, náboženského hnutí, které vedlo ke vzniku protestantismu. Jeho spisy se v antverpských knihkupectvích objevily již za pouhých šest měsíců od začátku reformace. Katolická církev z toho pochopitelně radost neměla. Na její popud bylo v červenci roku 1521 v Antverpách veřejně spáleno 400 takzvaných kacířských knih. O dva roky později, byli dva augustiniánští mniši z Antverp, kteří sympatizovali s Lutherovými názory, zaživa upáleni na hranici.

Skupina nebojácných tiskařů se těmito útoky nenechala zastrašit. Jejich odvaha sehrála klíčovou roli v tom, že se Bible stala dostupnou obyčejným lidem. Kdo k těmto tiskařům patřil?

Tiskař, který se stal mučedníkem

Adriaen van Berghen byl tiskař a knihkupec. Prodával Lutherovy knihy, a proto byl v roce 1522 dán do klády a krátce nato odsouzen do vězení. Dostal však milost a okamžitě se vrátil ke své práci. Znovu začal tisknout — tentokrát části Lutherova „Nového zákona“ přeloženého do holandštiny. Tento překlad vyšel v roce 1523, pouze rok po tom, co byl poprvé vydán v němčině.

V roce 1542 však bylo v Berghenově domě v holandském městě Delft nalezeno velké množství zakázaných knih a byl odsouzen znovu. Soudce mu nejprve udělil lehký trest — dvě hodiny na pranýři s „některými zakázanými knihami zavěšenými na krku“. Později však byl jeho rozsudek změněn na trest smrti a odvážný tiskař byl sťat mečem.

Poznámka v textu ho stála život

Nejproduktivnějším tiskařem Biblí v holandštině byl v té době Jacob van Liesvelt. Publikoval celkem 18 vydání Bible v tomto jazyce. V roce 1526 vytiskl v holandštině celou Bibli. Vyšla o 4 roky dříve než první úplná Bible ve francouzštině a o devět let dříve než první úplná Bible v angličtině. Hlavním podkladem pro van Liesveltovu Bibli byla tehdy ještě nedokončená Lutherova Bible v němčině.

Poslední van Liesveltovo holandské vydání z roku 1542 obsahovalo dřevoryty a nové okrajové poznámky. Například vedle textu Matouš 4:3 byl vyobrazen Ďábel jako vousatý mnich s růžencem a kozíma nohama. Hněv katolické církve však vyvolaly zejména okrajové poznámky. Na základě jedné z nich, která zněla „Spása přichází jedině skrze Ježíše Krista“, byl van Liesvelt odsouzen k smrti. Ačkoli se bránil, že jeho Bible byla vytištěna s církevním schválením Cum  gratia et privilegio, byl v roce 1545 v Antverpách sťat.

Nejprve schválena, potom zakázána

Ve Francii mezitím známý katolický humanista Jacques Lefèvre d’Étaples intenzivně překládal Bibli z latiny do francouzštiny, přičemž přihlížel k původnímu řeckému textu. Jeho přáním bylo, aby Bible byla dostupná obyčejným lidem. Napsal: „Přichází doba, kdy se bude o Kristu kázat čistým způsobem, který je oproštěn od lidských tradic, což se zatím neděje.“ V roce 1523 vydal v Paříži francouzský překlad „Nového zákona“. Teologové věhlasné Sorbonny jeho překlad neschválili, protože byl napsán v běžně užívaném jazyce. Jejich útok přiměl d’Étaplese, aby z Paříže uprchl do Štrasburku v severovýchodní Francii.

Výsledkem tohoto odporu bylo, že tiskaři ve Francii se již dále neodvažovali tisknout Bible ve francouzštině. Kde by tedy d’Étaples mohl nechat vytisknout svou Bibli? Bylo logické, že si vybral Antverpy. D’Étaplesova Bible z roku 1530, kterou v Antverpách vytiskl Merten de Keyser, byla prvním jednosvazkovým vydáním francouzského překladu Bible. Je zajímavé, že de Keyser tento překlad vytiskl se schválením Lovaňské katolické univerzity, což byla nejstarší belgická univerzita, a také s osobním schválením Karla V., císaře Svaté říše římské. Přesto se v roce 1546 d’Étaplesův překlad dostal na seznam knih, které katolíci nesměli číst.

„Biskup měl knihy, ... Tyndale peníze“

V Anglii tehdy chtěl vysvěcený kněz William Tyndale překládat Bibli do angličtiny. Londýnský biskup Cuthbert Tunstall se však proti tomu ostře postavil. Když si Tyndale uvědomil, že v Anglii Bibli překládat nemůže, uprchl do Německa. Nakonec se mu v únoru 1526 podařilo vydat svůj první úplný anglický překlad „Nového zákona“. Neuplynul ani měsíc a v Anglii se objevily první výtisky tohoto překladu.

Biskup Tunstall byl však rozhodnutý zabránit tomu, aby prostí lidé četli Bibli. Spálil tudíž všechny výtisky Tyndaleova překladu, které se mu podařilo získat. Některé však zůstaly v oběhu. Biskup tedy zařídil, aby obchodník, který se jmenoval Packington, skoupil celou zásobu Biblí, dříve než se dostala do Anglie. Tyndale nabídku přijal a získané prostředky použil na vylepšení svého překladu a na vytištění revidovaného vydání. „Tento obchod věci prospěl,“ říká jeden  soudobý komentátor. „Biskup měl knihy, Packington vděk a Tyndale peníze.“ Londýnský biskup tedy financoval Tyndaleovo překládání Bible, i když nic takového rozhodně neměl v úmyslu.

Tyndaleovi antverpští pomocníci

Přestože biskup nechal všechny tyto výtisky odkoupit a spálit, Tyndaleův „Nový zákon“ nadále proudil do Anglie. Jak to bylo možné? V Antverpách dva odvážní tiskaři Hans a Christopher van Ruremondovi totiž tajně vytiskli několik vydání Tyndaleova „Nového zákona“. Byla v nich sice řada typografických chyb, ale lidé v Anglii velmi toužili po tom, aby si tyto Bible mohli koupit.

V roce 1528 byl však Hans v Londýně uvězněn za to, že vytiskl 1 500 exemplářů Tyndaleova „Nového zákona“ a že jich 500 přivezl do Anglie. Zdá se, že v nějakém vězení zde také zemřel. Rovněž Hansův bratr Christopher prodával v Anglii „Nový zákon“ a byl za to v roce 1531 uvězněn. I on zemřel pravděpodobně ve vězení.

„Nejvznešenější Tyndaleovo dílo“ vytištěno v Antverpách

Od roku 1529 do roku 1535 trávil Tyndale většinu času v Antverpách, kde měl pro svou práci nejpříhodnější podmínky. V roce 1530 zde Merten de Keyser vytiskl Tyndaleův překlad Pentateuchu, ve kterém bylo Boží jméno poprvé použito v angličtině.

V květnu roku 1535 byl Tyndale v Antverpách zatčen. Zatímco strádal ve vězení, jeho žák Miles Coverdale dokončil Tyndalův překlad Hebrejských písem. V belgickém městě Vilvoorde byl Tyndale 6. října 1536 přivázán ke kůlu, uškrcen a upálen. Jeho poslední slova zněla: „Pane, otevři oči anglického krále.“

Tyndaleův odkaz

Nedlouho po Tyndaleově popravě anglický král Jindřich VIII. povolil, aby byl v kostelech čten překlad Bible, který vytiskl Matthias Crom, jenž pocházel rovněž z Antverp. Tato Bible, která je známa jako Matthewova Bible (pojmenovaná podle Thomase Matthewa), je v podstatě Tyndaleův překlad. * Je ironií, že biskupové nyní používali tentýž překlad, který před několika lety pálili a kvůli kterému byl Tyndale popraven.

Velká část Tyndaleova překladu se zachovala v Bibli krále Jakuba. Mnoho výrazů z této Bible, která silně ovlivnila anglický jazyk, tedy zformuloval Tyndale a pocházejí z překladů vytištěných v Antverpách. Podle profesora Latréa ovlivnil Tyndale angličtinu ještě silněji než Shakespeare.

Ve druhé polovině šestnáctého století Antverpy ztratily atmosféru náboženské snášenlivosti a s ní i jedinečnou pozici ve vydávání Bible. Bylo to způsobeno především pronásledováním, které bylo rozpoutáno protireformačním hnutím katolické církve. Přesto díky odvaze a obětem, které před staletími přinesli antverpští tiskaři, je Boží slovo dnes dostupné čtenářům na celém světě.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 19]

Nahoře: Ruční sázení; Martin Luther překládá Bibli; starověká mapa Antverp

[Obrázek na straně 20]

Van Liesveltův stánek s knihami

[Obrázky na straně 21]

Jacques Lefèvre d’Étaples a titulní strana jeho Bible z roku 1530 vydané v Antverpách

[Obrázek na straně 21]

Pálení Biblí v Londýně

[Obrázky na straně 22]

William Tyndale, jedna strana z jeho Bible a Miles Coverdale

[Podpisky obrázku na straně 20]

Strana 19: Sazeč: Printer’s Ornaments/od Carola Belangera Graftona/Dover Publications, Inc.; Luther: Z knihy Bildersaal deutscher Geschichte; mapa: S laskavým svolením Museum Plantin-Moretus/Stedelijk Prentenkabinet Antwerpen; strana 21: Portrét: Z knihy Histoire de la Bible en France; Stránka z Bible: © Cliché Bibliothèque nationale de France, Paris; pálení Biblí: Z knihy The Parallel Bible, The Holy Bible, 1885; strana 22: Tyndale: Z knihy The Evolution of the English Bible; Coverdale: Z knihy Our English Bible: Its Translations and Translators