Nenápadné zbraně — Je to skutečná hrozba?

POKUSY používat nemoci jako válečnou zbraň nejsou ničím novým. Již ve 14. století útočící vojska ve východní Evropě katapultovala do obléhaného města těla lidí, kteří zemřeli na dýmějový mor. Další případ se odehrál o čtyři sta let později, kdy při mírovém jednání během francouzské a indiánské války britští důstojníci záměrně dali Indiánům pokrývky infikované neštovicemi. To mělo za následek epidemii, která vedla k tomu, že se Indiáni vzdali. Až koncem 19. století se však zjistilo, že infekční nemoci jsou způsobeny mikroby. Tím se otevřely další hrozivé možnosti využít nemoci jako zbraň.

Pokroky v lékařství a ve vědě pochopitelně také vedly k vývoji vakcín a nových léků, které byly vysoce účinné v prevenci a léčbě nemocí. Avšak navzdory těmto úspěchům jsou infekční nemoci stále mocným nepřítelem, který ročně zabíjí 17 milionů lidí, což představuje 50 000 denně. Je hrozivou ironií, že mimořádně nadaní muži i ženy věnují svůj život boji proti nemocem, zatímco jiní se stejným zápalem a dovedností bojují proti lidem právě prostřednictvím nemocí.

Pokusy o zákaz biologických zbraní

Po více než dvacet pět let Spojené státy, bývalý Sovětský svaz a několik dalších zemí se vývoji biologických zbraní cílevědomě věnovaly. V roce 1972 však byla podepsána dohoda o zákazu těchto zbraní. Některé země ale tajně pokračovaly ve výzkumu a výrobě smrtících biologických prostředků a zařízení k jejich použití, a nahromadily jich ohromné množství.

Co vedlo k oficiálnímu zákazu biologických zbraní? Podle názorů, které panovaly v sedmdesátých letech, se biologické prostředky, přestože byly vysoce smrtící, pro použití na bojišti nehodily. Jedním z důvodů bylo to, že jejich účinek není okamžitý a nějakou dobu  trvá, než se příznaky nemoci objeví. Další důvod spočívá v tom, že jejich účinnost závisí na větru a na počasí. Státy si také byly vědomy toho, že pokud jedna země použije biologické zbraně, napadená země bude na útok pravděpodobně reagovat svými vlastními biologickými nebo nukleárními zbraněmi. A konečně, pro mnohé lidi bylo morálně nepřijatelné, aby pomocí živých organismů záměrně působili svým bližním újmu na zdraví nebo je zabíjeli.

Pro lidi, kteří jsou plní nenávisti a kteří jsou rozhodnuti nevázat se tradičními morálními měřítky, však žádný z těchto důvodů není zábranou. Pro ty, kdo jsou připraveni bezohledně a hromadně zabíjet, jsou biologické zbraně velmi atraktivní. Biologické zbraně lze připravit i použít tajně. Útočník může zůstat v anonymitě, a i když je znám, není snadné zasáhnout proti teroristické síti, která má buňky v mnoha zemích. Navíc nenápadný, neviditelný, pomalu působící a smrtící biologický útok může populaci destabilizovat již tím, že vznikne panika. Útoky na zemědělské plodiny a dobytek mohou vést k nedostatku potravin a k hospodářské katastrofě.

Dalším stimulem mohou být relativně nízké náklady na výrobu těchto zbraní. Jedna analýza srovnávala náklady na zabití nechráněných civilistů na ploše jednoho čtverečního kilometru. Odhadované náklady činily v případě použití konvenčních zbraní 2 200 eur, nukleárních zbraní 880 eur, nervového plynu 660 eur a biologických zbraní 1,10 eura.

Technologické překážky

Z četných zpráv v médiích vyplývá, že s biologickými zbraněmi údajně experimentují některé teroristické skupiny. Mezi experimentováním s biologickými zbraněmi a jejich úspěšným použitím je však propastný rozdíl.

K tomu, aby terorista nebo teroristická organizace byli úspěšní, musí překonat obrovské technické problémy. Terorista musí především získat dostatečně účinný kmen choroboplodného zárodku. Za druhé, musí vědět, jak s patogenem správně a bezpečně zacházet a jak jej skladovat. Za třetí, musí vědět, jak jej vyrábět ve velkém. Je pravda, že malé množství mikroorganismů může být dostatečně účinné, aby zničilo pole s úrodou, stádo dobytka nebo město plné lidí, pokud se ovšem dostane do cíleného místa. Avšak mikroorganismy špatně přežívají mimo laboratorní podmínky, takže se jich k cílené populaci dostane jen malá část. K vyvolání katastrofálního útoku by jich tudíž bylo zapotřebí nesmírně velké množství.

A to není všechno. Terorista musí vědět, jak udržet choroboplodné zárodky živé během transportu z místa skladování na místo určení a jak zajistit, aby neztratily schopnost se množit. A konečně potřebuje vědět, jak tyto mikroorganismy účinně rozšířit. To znamená, že musí zajistit, aby částice obsahující mikroorganismy měly potřebnou velikost, rozšířily se na dostatečně velkém území a jejich koncentrace byla dostatečně velká k vyvolání masové infekce. Vysoce vyškolenému týmu amerických výzkumníků, kteří se zabývali biologickými zbraněmi, to trvalo deset let, než se jim uvedené obtíže podařilo vyřešit. Navíc, když se mikroorganismy dostanou do atmosféry, jsou vystaveny slunečnímu světlu a kolísající teplotě, což může vést k jejich zániku. K tomu, aby bylo možné použít mikroorganismy jako zbraň, je tedy zapotřebí mít podrobné znalosti o tom, jak přežívají ve vzduchu.

 Vzhledem k těmto technickým překážkám není tedy divu, že bylo jen málo pokusů o teroristický útok pomocí biologických zbraní. A navíc při nich došlo jen k malým ztrátám na životech. Nedávné dopisy obsahující antrax způsobily ve Spojených státech smrt pěti lidí. Je to sice tragické, ale v tomto případě zemřelo méně lidí, než kdyby vybuchla malá nálož nebo byla použita pistole. Výzkumní pracovníci analyzovali všechny útoky od roku 1975, při nichž byly použity chemické či biologické prostředky, a zjistili, že 96 procent útoků mělo za následek smrt nebo zranění nanejvýš tří lidí.

O potížích týkajících se rozpoutání úspěšného biologického útoku britsko-americká rada pro bezpečnostní informace uvedla: „I když vlády stojí před množstvím hrozeb chemického a biologického terorismu, většina analytiků je přesvědčena, že ke katastrofickým situacím, při nichž by byly masové ztráty na životech, by sice dojít mohlo, ale je to vysoce nepravděpodobné.“ I když je možnost takového útoku velmi malá, následky by mohly být hrozné.

Špatná zpráva

Prozatím jsme uvedli dobrou zprávu: technologické potíže a historie naznačují, že katastrofální biologický útok je velmi nepravděpodobný. Špatnou zprávou je toto: Historie není spolehlivým ukazatelem toho, co se stane v budoucnosti. V minulosti byly sice tyto útoky neúspěšné, ale v budoucnosti se mohou podařit.

Zdá se totiž, že stále více teroristů je rozhodnuto zabít velké množství lidí. Nejenže roste technologická vybavenost teroristických skupin, ale některé mají finanční i technické prostředky, jež jsou srovnatelné s možnostmi některých států.

Odborníci se podle všeho neobávají, že by některé státy daly biologické zbraně k dispozici teroristům. Jeden analytik řekl: „Vlády, ať jsou sebevíc bezohledné, ambiciózní a radikální, nebudou chtít poskytnout nekonvenční zbraně teroristickým skupinám, které nemohou mít plně pod kontrolou. Vlády mohou být v pokušení zaútočit pomocí takových zbraní jako první, ale je pravděpodobnější, že je použijí spíše k vydírání než k boji.“ To, z čeho mají odborníci obavy, je fakt, že špičkoví vědci se lukrativními nabídkami mohou nechat zlákat ke spolupráci s teroristickými skupinami.

Modifikování mikroorganismů

Také pokroky v biotechnologii vedou k určitým obavám. Vědci již vědí, jak existující choroboplodné zárodky upravit, aby byly ještě nebezpečnější a přitom se s nimi snadněji pracovalo. Neškodné mikroorganismy mohou být geneticky upraveny, aby produkovaly toxiny. Lze je také upravit tak, aby standardními detekčními metodami nebyly zjištěny. Navíc je možné mikroorganismy modifikovat tak, aby  byly rezistentní na antibiotika, běžné vakcíny a léky. Například vědci, kteří emigrovali z bývalého Sovětského svazu, tvrdí, že vyvinuli formu dýmějového moru, která je rezistentní na šestnáct druhů antibiotik.

Očekává se, že rozvoj biotechnologie a genetického inženýrství poskytne ještě další možnosti. Vědci dokážou v genetickém uspořádání mikroorganismů provést takové změny, aby vznikla řada biologických zbraní, které jsou nebezpečnější, odolnější a které je snadnější produkovat a použít. Mikroorganismy mohou být upraveny tak, aby jejich účinky bylo možné snadněji předvídat a regulovat. Choroboplodné zárodky mohou být naprogramovány tak, aby po určitém počtu buněčných dělení  zanikly, to znamená, že budou zabíjet a pak zmizí.

V budoucnu mohou být vyvinuty také zvlášť nenápadné zbraně, které by mohly ochromit samotný imunitní systém. Oběť tedy nebude infikována žádnou konkrétní nemocí, ale snadno podlehne jakékoli nákaze. Pokud by se takový virus typu AIDS objevil, kdo zjistí, zda vznikl přirozenou mutací, nebo genetickou manipulací v laboratořích nepřítele?

Technologické pokroky změnily způsob uvažování armádních činitelů. Jeden americký důstojník řekl: „Ti, kdo vyvíjejí zbraně, pouze začali zkoumat potenciál biotechnologické revoluce. Stojí za zamyšlení, že v tomto směru je toho mnohem víc před námi než za námi.“

[Rámeček na straně 6]

Co je biologický způsob boje?

Pojem „biologický způsob boje“ znamená záměrný přenos nemoci na lidi, zvířata nebo rostliny. Nemoc propukne tehdy, když je cílová populace infikována živými mikroorganismy. Ty se rozmnoží (některé vytvářejí toxiny) a příznaky nemoci začnou být zjevné. Některými biologickými zbraněmi jsou lidé vyřazeni z běžného života, jinými jsou zabiti. Dalšími lze zaútočit na zemědělské plodiny a zničit je.

[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]

Fakta o biologických zbraních

Antrax: Infekční onemocnění vyvolané bakterií, která tvoří spory. První příznaky plicní formy antraxu mohou být podobné jako u chřipky. Po několika dnech se objeví těžké dýchací problémy a šok. Tato forma antraxu je často smrtelná.

Rozvinutí nemoci u lidí, kteří přišli do kontaktu s antraxem, lze předejít podáváním antibiotik. Léčbu je nutné nasadit co nejdříve. Čím později se s léčbou začne, tím menší je naděje na přežití.

Je velmi nepravděpodobné, že by se antrax mezi lidmi šířil přímým kontaktem.

Ve druhé polovině dvacátého století některé země včetně Spojených států a bývalého Sovětského svazu začaly antrax vyvíjet jako bojovou látku. V roce 1989 probíhal program vývoje biologických zbraní v deseti zemích, ale do roku 1995 se počet zemí zvýšil na sedmnáct. Není známo, v kolika z těchto zemí je součástí programu i antrax. Podle jedné analýzy, kterou provedl americký Kongres, by 100 kilogramů antraxu v aerosolu rozprášeného nad velkým městem mělo stejné smrtící účinky jako vodíková bomba.

Botulismus: Nemoc vyvolaná toxickými bakteriálními produkty, při které dochází k ochrnutí svalů. K příznakům po požití nakažených potravin patří dvojité nebo rozmazané vidění, poklesnutí očních víček, nezřetelná mluva, problémy s polykáním a sucho v ústech. Svalová slabost začíná od ramen a postupuje dolů. Ochrnutí dýchacích svalů může způsobit smrt. Botulismus se nepřenáší z jedné osoby na druhou.

Pokud je včas podán antitoxin, sníží se závažnost příznaků a pravděpodobnost úmrtí.

Botulotoxin je jednou z předních biologických zbraní nejen proto, že patří mezi nejjedovatější látky, které známe, ale také proto, že je relativně snadné jej vyrábět a transportovat. Infikovaní lidé navíc potřebují dlouhodobou intenzivní péči. Je podezření, že několik zemí vyrábí botulotoxin jako biologickou zbraň.

Mor: Vysoce nakažlivá nemoc způsobená bakteriemi. Prvními známkami smrtelné plicní formy jsou horečka, bolest hlavy, slabost a kašel. Následuje septický šok a pokud se včas nezačalo s léčbou antibiotiky, je smrt téměř jistá.

Přenos moru z člověka na člověka je možný kapénkovou infekcí.

Ve 14. století zemřelo na mor během pěti let asi 13 milionů lidí v Číně a 20 až 30 milionů v Evropě.

V padesátých a šedesátých letech 20. století jak Spojené státy, tak bývalý Sovětský svaz vyvinuly techniky šíření plicní formy moru. Předpokládá se, že na tom pracovaly tisíce vědců.

Neštovice: Vysoce nakažlivá nemoc způsobená viry. K počátečním příznakům patří vysoká teplota, únava, bolesti hlavy a zad. Později se objevuje bolestivá vyrážka, která se postupně mění v puchýřky naplněné hnisem. Každý třetí nemocný umírá.

Neštovice byly celosvětově vymýceny v roce 1977 a s běžným očkováním se ve většině zemí skončilo v polovině sedmdesátých let. Není jisté, zda lidé očkovaní před tím, mají ještě nějakou hladinu protilátek. Proti neštovicím neexistuje žádná ověřená léčba.

Nemoc se šíří vzdušnou cestou. Virus se také může šířit prostřednictvím oblečení a ložního prádla.

V roce 1980 Sovětský svaz zahájil úspěšný program výroby velkého množství viru neštovic upraveného tak, aby bylo možné jej dopravovat k cíli pomocí mezikontinentálních balistických střel. Byly také pokusy vyvinout kmeny neštovic, které by byly nakažlivější a zhoubnější.

[Obrázek]

Bakterie antraxu a její sférická spora

[Podpisky]

Zdroje: Americká Střediska pro sledování a prevenci nemocí, Centrum Johnse Hopkinse pro obranu obyvatelstva proti biologickým zbraním

Nákaza antraxem: CDC, Atlanta, Ga.; bakterie antraxu: ©Dr. Gary Gaugler, Photo Researchers; původce botulismu: CDC/Courtesy of Larry Stauffer, Oregon State Public Health Laboratory

Původce moru: Copyright Dennis Kunkel Microscopy, Inc.; virus neštovic: ©Meckes, Gelderblom, Eye of Science, Photo Researchers; nákaza neštovicemi: CDC/NIP/Barbara Rice

[Obrázek na straně 7]

Nedávné dopisy obsahující antrax vyvolaly všeobecný strach

[Podpisek]

AP Photo/Axel Seidemann

[Obrázek na straně 7]

Likvidace chemických a biologických bomb po válce v Perském zálivu

[Podpisek]

AP Photo/MOD