Oheň — Dobrý sluha, špatný pán

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

OHEŇ může být přítelem i nepřítelem. Může obnovovat krajinu, ale také ji ničit. Rozsáhlé požáry mohou být mimořádně ničivé a je velmi obtížné dostat je pod kontrolu.

Jedním příkladem byl mimořádně ničivý požár, ke kterému došlo v roce 1997 v Indonésii. Tehdy zde řádily lesní požáry, jež způsobily nesmírné škody životnímu prostředí, lidskému zdraví a hospodářství. Škodlivý kouř se rozšířil do osmi sousedních zemí a způsobil problémy přibližně 75 milionům lidí. Ze zpráv vyplývá, že 20 milionů lidí muselo být léčeno kvůli takovým zdravotním potížím jako astma, rozedma plic, kardiovaskulární choroby a také oční a kožní problémy.

Znečištění dosáhlo hrozivé úrovně i v Singapuru. Město bylo zahaleno kouřem. „Všichni jsme uvězněni doma,“ stěžovala si jedna žena, která se bála vyjít ze svého klimatizovaného domu. Ve dnech, kdy byla situace nejhorší, lidé neviděli přes kouřovou clonu slunce.

V následujícím roce vypukl ničivý požár v kanadské provincii Britská Kolumbie. Protože se rychle šířil, 8 000 obyvatel muselo opustit svůj domov. Byl to jen jeden z téměř tisíce požárů, jež v tom roce řádily po celé Kanadě, přičemž 115 z nich se vymklo kontrole. Požár, který vypukl v severní části kanadské provincie Alberta, pohltil 35 000 hektarů lesa. Jeden místní obyvatel o tom řekl: „Vypadalo to, jako kdyby vybuchla atomová bomba. Nad naší obcí a okolím se vznášel děsně velký černý mrak.“

Špatný pán

Oheň je jednou z nejsilnějších přírodních sil. Běsnící lesní požár může změnit tvář krajiny, narušit rovnováhu mezi rostlinnými druhy i mezi živočichy a ohrozit život a majetek lidí. Podívejme se jak.

Prudký oheň může podpořit erozi půdy. Když na spálenou zemi přijdou silné deště, které po horkém létě často následují, je půda odplavena. Pokud jde o rostliny, některé choulostivější druhy mohou být vážně poškozeny nebo úplně zničeny, kdežto jiné se dobře přizpůsobí. Mezi takové rostliny však obvykle patří obtížný plevel, který se pak šíří na úkor místní flóry.

Ohrožena mohou být také zvířata, jež se živí určitými rostlinami, které na daném místě rostou. Někteří australští savci, jako například koala a vačice, patří k ohroženým druhům, a v případě, že většina jejich přirozeného prostředí bude zničena ohněm, může jim hrozit vyhynutí. Během posledních dvě stě let zaniklo na australském kontinentu 75 procent deštných pralesů, 66 procent lesů, 19 druhů savců a 68 místních druhů rostlin, z nichž většina se nevyskytuje nikde jinde ve světě.

Tím, jak se města rozšiřují do okolní buše, jsou lidé ve stále větší míře ohroženi ničivými  důsledky ohně. Stovky požárů v okolí australského města Sydney a několika malých měst v blízkosti Modrých hor zachvátily v prosinci 1997 více než 250 tisíc hektarů. Asi polovina těchto požárů se vymkla kontrole. Jeden velitel hasičů řekl, že to byly nejhorší požáry za posledních třicet let. Stovky lidí byly evakuovány a požár zničil několik domů. Oheň si také vyžádal dva lidské životy. Lesní požár, který koncem prosince 2001 založili žháři, zničil 753 tisíc hektarů buše.

Kdy vzniká nebezpečí požáru

K požárům, které se vymknou kontrole, může přispět několik faktorů. Přirozeným faktorem je klimatický jev El Niño, který periodicky vyvolává suché a horké počasí. V každé zemi, v níž se projeví jeho vliv, nastane počasí, které je netypicky suché, a je proto ideálním předpokladem pro vznik požárů.

Častěji jsou však ničivé požáry důsledkem bezmyšlenkovité činnosti lidí. V mnoha státech je záměrné vypalování země považováno za trestný čin. Odhaduje se, že žhářství nebo nešťastné náhody byly příčinou více než poloviny požárů v lesích australského státu Nový Jižní Wales.

Dalším faktorem, který může vést k požárům, je nezodpovědný přístup k životnímu prostředí. V důsledku těžby dřeva dochází k odlesňování a hrozí větší nebezpečí požáru. Po těžebních operacích zůstává na zemi dřevní odpad, čímž se zvětší vrstva listí a větviček, která pokrývá lesní půdu a která se může za určitých okolností vznítit. Těžbou dřeva se také narušuje souvislý baldachýn tvořený korunami stromů, takže sluneční světlo proniká až k této hořlavé vrstvě, která se tím dále vysušuje. Za těchto okolností může jediná jiskra rozpoutat požár, jenž se snadno vymkne kontrole.

K problému velkých požárů přispívají také ekonomické faktory. Indonésané po staletí získávali zemědělskou půdu metodou kácení a vypalování, ale rovnováhu v přírodě to neovlivnilo. Když zemědělci používají oheň obezřetně a regulovaným způsobem, má to na životní prostředí stejný vliv jako přirozené požáry. V poslední době se však tento tradiční způsob získávání půdy provádí ve velkém. Celosvětově  se totiž zvyšuje poptávka po takových produktech jako palmový olej, a proto byly původní lesy nahrazeny rychle rostoucími a výnosnými plodinami. Nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak získat zemědělskou půdu, je vypálit původní vegetaci. Lidé proto vypalují tisíce hektarů, aniž by brali ohled na to, jaké výhody by přineslo, kdyby zachovali dostatek původních lesních porostů.

Dobrý sluha

Požár může sice ničit, ale také může být velmi prospěšný pro mnoho druhů rostlin i zvířat. Pro udržování rovnováhy v přírodě může být dokonce nezbytný. V jakém smyslu?

Oheň člověku dobře slouží odedávna. Zahřívá nás, dává nám světlo a můžeme si na něm uvařit jídlo. Pro domorodé Australany byl oheň po staletí součástí jejich každodenního života. V jednom domorodém kmeni považují oheň za tak důležitý, že mají více než deset výrazů pro různé typy ohně a jejich účinky. Například když mluví o požáru v buši, použijí slovo kambambarra a pro vypálenou krajinu, ve které se dobře loví, mají slovo warrman. Kouři, který stoupá vzhůru a vytváří oblak, se říká rrumarri.

Tito domorodci používají malé, nepříliš intenzivní ohně k odstranění vrstvy suchých zbytků rostlin, kvůli níž vznikají velké požáry. Takové regulované použití ohně umožňuje domorodcům účinně využít půdu k obživě a současně nenarušit přirozené prostředí rostlin a zvířat. Snižuje se tím také nebezpečí, že by se člověk mohl stát obětí požáru.

Výhody kontrolovaného vypalování

Když před více než dvěma sty lety přišli do Austrálie první evropští osadníci, začala být tato jemná rovnováha mezi člověkem, přírodou a ohněm narušována. Z hlediska Evropanů bylo potřeba požáry potlačovat, a proto k nim docházelo méně často. Tím však přibývalo hořlavého rostlinného materiálu, takže když k požárům došlo, byly mnohem intenzivnější a bylo obtížnější dostat je pod kontrolu. V poslední době si však vláda vzala poučení od domorodých Australanů a vyvinula strategii, které se říká kontrolované vypalování. Při této metodě jsou zakládány regulované požáry, čímž se předejde gigantickým požárům s katastrofálními následky. Malé požáry jsou zakládány mimo období sucha, šíří se pomalu, mají nízké plameny a odstraní se jimi rostlinný odpad, aniž by došlo k poškození stromů. Většinou je uhasí večerní rosa.

Cílem tohoto postupu je chránit životy a majetek a zároveň neohrozit přirozeně se vyskytující rostliny a zvířata. Kontrolované vypalování do určité míry brání agresivnímu šíření některých nepůvodních druhů plevelu. Napomáhá  také zachovat biodiverzitu potřebnou k přežití původních živočichů.

Zdá se, že některé druhy rostlin potřebují oheň k tomu, aby jejich semena mohla vyklíčit. Některá semena totiž mají tvrdou slupku, a k tomu, aby praskla a dovnitř se dostala vlhkost, je zapotřebí žár. Výzkumníci se domnívají, že k vyklíčení napomáhá i dým. Je v něm asi sedmdesát látek, o nichž se má za to, že by mohly vyvolávat klíčení semen. K nejvýznamnějším patří oxid dusičitý.

Čerstvě vypálená půda je bohatá na výživné dusíkaté a fosforečné látky. Oheň uvolňuje ze spadaného listí výživné látky, umožňuje, aby více slunečního světla proniklo k půdě, a vytváří ideální vrstvu půdy pro zakořenění nových rostlin. Například akácie se vysemeňují právě díky ohni a na vypálené půdě se jim velmi dobře daří.

Zdá se, že z ohně má užitek také mnoho živočichů. Po požáru vyroste nová vegetace, která je jemnější a šťavnatější. Některé druhy klokanů se s oblibou zdržují v lesích, kde často dochází k požárům, a v určitém smyslu jsou tito klokani na ohni závislí. Je to tím, že rostliny, kterými se živí a ve kterých se skrývají, potřebují oheň ke své existenci.

Mnohé ještě nevíme

Výhody i nevýhody ohně poznáváme stále více. Vliv ohně na životní prostředí je však komplexní, a proto ještě mnohé nevíme. Bude třeba ještě více prozkoumat, jaký vliv má oheň na konkrétní druhy rostlin a zvířat. Další výzkum také vyžaduje otázka, jak je v širším měřítku ovlivňováno ohněm naše životní prostředí. Bude ale potřeba zodpovědět ještě další otázky: Podílejí se požáry na skleníkovém efektu? Má kouř z požárů vliv na počasí? Jak oheň reaguje v daném prostředí?

V současné době existují počítačové modely, které jsou vytvořeny tak, aby se dalo předvídat, jak se bude oheň chovat. Tyto modely analyzují údaje o hořlavých typech porostu, teplotě, rychlosti větru a dalších povětrnostních podmínkách. Současné modely však nejsou přesné a nemohou předvídat takové neobvyklé jevy, jako je například prudké vzplanutí ohně při požáru podobné výbuchu. Při požárech v okolí Sydney, k nimž došlo v roce 1997, zahynuli dva zkušení hasiči právě v důsledku těchto vzplanutí, jež jsou vhodně označována jako „smrtící prsty“.

U obřích požárů je obzvlášť obtížné předvídat, jak se budou šířit, protože vytvářejí své vlastní atmosférické podmínky, například silný vítr, mraky, a dokonce bouře. Vítr může nečekaně změnit směr a rychlost, a v důsledku toho jsou požáry nevyzpytatelné. Odborníci doufají, že se jim podaří současné modely vylepšit, když do nich kromě uvedených faktorů začlení i další informace, jako například typ a sklon terénu a rozložení hořlavých typů porostu.

Jeden takový projekt probíhá v Národním středisku pro výzkum atmosféry (NCAR) v americkém Coloradu. Tato instituce má k dispozici transportní letadlo C-130 vybavené nejmodernějším vědeckým zařízením a sedmi palubními počítači. Celé vybavení je důkladně izolováno, protože letadlo je určeno k tomu, aby létalo nad běsnícími požáry a přitom pomocí senzorů na křídlech sbíralo vědecká data, která jsou ihned počítačově zpracovávána. Letadlo má také infračervenou kameru zvanou Thermacam, která zobrazuje intenzitu každé části požáru. Pomocí těchto dat mohou vědci z NCAR počítačové modely požárů zlepšovat.

Je naděje, že tyto zlepšené modely pomohou, aby se dařilo požáry regulovat účinněji. Přesným předvídáním toho, jak bude požár postupovat, by bylo možné také snížit riziko, které hrozí hasičům, když chrání obyvatelstvo.

Ano, oheň může být špatným pánem, když se vymkne kontrole. Jindy však může být dobrým sluhou. V přírodních cyklech, které uvedl do chodu Stvořitel, hraje oheň nezbytnou roli při obnovování půdy a při udržování biodiverzity rostlin a zvířat.

[Obrázek na straně 25]

Vyděšení jeleni unikají před ohněm, který postupuje údolím řeky Bitterroot v Montaně

[Podpisek]

John McColgan, BLM, Alaska Fire Service

[Obrázek na straně 26]

Kontrolované vypalování v Austrálii

[Podpisek]

Photo provided courtesy of Queensland Rural Fire Service