Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč mě naši nemají rádi?

Proč mě naši nemají rádi?

Mladí lidé se ptají . . .

Proč mě naši nemají rádi?

„Než se naši rozvedli, chodívali jsme s taťkou na pláž, do restaurace a bral mě autem na výlety. Potom to úplně skončilo. Táta se změnil. Je to jako by se rozvedl i se mnou.“ (Karen)  *

PODOBNÝMI pocity trpí mnoho mladých lidí. Stejně jako Karen mají dojem, že jeden z rodičů je již nemá rád nebo je nikdy ani rád neměl. Nemáme na mysli přechodné negativní pocity, které jsou důsledkem momentálních třenic mezi mladými lidmi a jejich rodiči, ani nelibost, která je někdy reakcí na rodičovské ukázňování. Mluvíme o těch případech, kdy rodiče své děti skutečně zanedbávají a neposkytují jim potřebnou pozornost a ukázňování. Týká se to rovněž takových situací, kdy rodiče jednají se svými dětmi příliš přísně a drsně, když používají zraňující slova nebo neúměrné bití.

Jen máloco dítě zraňuje tolik jako nezájem jednoho z rodičů. „Cítila jsem se nechtěná a zanedbávaná,“ říká Karen. Pokud jsi v takové obtížné situaci i ty, uvažuj o několika podnětech, jak se s takovými pocity vyrovnat. Ujišťujeme tě, že i když postrádáš oporu svých rodičů, můžeš v životě uspět.

Měj pochopení

Především je na místě, že od svých rodičů očekáváš lásku. To, že rodiče milují své děti, by mělo být tak přirozené a samozřejmé, jako že každý den vychází slunce. Bůh od rodičů očekává, že takovou lásku budou projevovat. (Kolosanům 3:21; Titovi 2:4) Proč tedy rodiče se svými dětmi někdy špatně zacházejí, proč je zanedbávají, nebo je dokonce opustí?

Jednou z příčin je možná to, co sami v životě prožili. Zeptej se sám sebe: ‚Kde moji rodiče získávali zkušenosti s výchovou dětí?‘ V mnoha případech mohou vycházet pouze ze zkušeností, které v dětství měli se svými rodiči. V současném drsném světě je nespočetné množství lidí „bez přirozené náklonnosti“, a proto je výchova často vážně narušena. (2. Timoteovi 3:1–5) Výsledkem někdy bývá hrozná řetězová reakce, kdy rodiče zacházejí se svými dětmi stejně špatně, jako se kdysi zacházelo s nimi.

Rodiče navíc mohou být z řady důvodů velmi nešťastní. Někteří se snaží uniknout problémům a frustraci tím, že se upnou k práci, k alkoholu nebo k drogám. Například William a Joan měli otce alkoholika. „Pro otce bylo těžké nás pochválit,“ říká Joan. „Nejhorší však byly jeho záchvaty vzteku, když začal pít. Tehdy celý večer křičel na maminku. Často jsem se bála.“ I když rodiče své děti vyloženě netýrají, jejich životní styl jim může odčerpat všechnu energii, takže potřebnou lásku a zájem dětem nemohou poskytnout.

William si myslí, že ví, co bylo příčinou otcova nevyzpytatelného chování. „Můj otec vyrůstal v Berlíně během druhé světové války. Ve svém dětství prožil nepopsatelné hrůzy a viděl umírat mnoho lidí. Každý den se musel velmi namáhat, aby našel něco k jídlu a nezemřel hlady. Myslím si, že na otci se podepsalo to, co tenkrát prožil.“ I Bible uznává, že lidé pod silným tlakem mohou začít jednat nerozumně. (Kazatel 7:7)

Mají William a Joan pocit, že to, co jejich otec prožil, nějak omlouvá, jak s nimi jednal? „Ne,“ říká William. „To, čím v dětství prošel, není omluvou pro silné pití a špatné chování. Fakt, že jsem si to všechno uvědomoval, mi ale pomohl, abych lépe chápal, proč se tak chová.“

Když si připustíš skutečnost, že tví rodiče jsou nedokonalí, a když si zjistíš z jakého prostředí pocházejí, může ti to velmi pomoci, abys jim lépe rozuměl. Přísloví 19:11 říkají: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“

Jak se můžeš vyrovnat se svými pocity

Kvůli situaci doma můžeš prožívat ještě další negativní pocity. Například Patricia kvůli nedostatku zájmu ze strany obou rodičů měla pocit, že je ‚bezcenná a že ji nikdo nemůže mít rád‘. LaNeishu otec opustil, když jí bylo osm let, a proto pro ni bylo obtížné důvěřovat mužům. Shayla zase silně toužila po pozornosti prakticky každého, s kým se setkala, jen aby zaplnila prázdnotu, kterou způsobila matka závislá na drogách.

Problémem také může být hněv a žárlivost. Karen prožívala ‚období, kdy velmi žárlila‘, když viděla, jak otec projevuje své nové rodině lásku, kterou toužila mít ona. Leilani někdy cítila ke svým rodičům nenávist. Říká: „Stále jsem se s nimi hádala.“

Za okolností, o kterých jsme se zmínili, jsou takové pocity pochopitelné. Jak se ale můžeš s těmito negativními pocity vyrovnat konstruktivním způsobem? Uvažujme o následujících podnětech.

Přimkni se k Jehovovi. (Jakub 4:8) Můžeš toho dosáhnout prostřednictvím osobního čtení Bible a pravidelné účasti na shromážděních. Když uvidíš, jak Jehova jedná s jinými lidmi, poznáš na tom, že neopustí ani tebe. Můžeš mu důvěřovat. „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha?“ zeptal se Jehova Izraelitů a slíbil jim: „I tyto ženy mohou zapomenout, a přece já sám na tebe nezapomenu.“ (Izajáš 49:15) Pravidelně se proto k Bohu modli. Nedělej si starosti s tím, že nedovedeš najít správná slova. Jehova ti rozumí. (Římanům 8:26) Uvědom si, že tě miluje, i když máš pocit, že tě nikdo nemá rád. (Žalm 27:10)

Svěř se dospělému, kterému důvěřuješ. Spřátel se s duchovně zralými lidmi. Otevřeně s nimi mluv o svých pocitech a obavách. V křesťanském sboru svědků Jehovových můžeš najít duchovní otce a matky. (Marek 10:29, 30) Musíš však projevit iniciativu a svěřit se jim. Druzí nevědí, co cítíš, pokud jim to neřekneš. Úleva, kterou potom pocítíš, ti může přinést opravdovou útěchu. (1.Samuelova 1:12–18)

Stále dělej něco pro druhé. Snaž se nepřemítat o negativních stránkách své situace. Vyhneš se tím sebelítosti. Uč se vážit si dobrých věcí, které máš. Zaměř se na to, abys ‚upíral oči s osobním zájmem nejen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. (Filipanům 2:4) Stanov si duchovní cíle a pak s optimistickým postojem tvrdě pracuj, abys jich dosáhl. Skvělým způsobem, jak se nezaměřovat na sebe, ale na druhé, je křesťanská kazatelská služba, kde sloužíš potřebám druhých.

Dále svým rodičům projevuj úctu. Vždy pamatuj na biblické zásady a měřítka. K tomu patří i projevování úcty rodičům. (Efezanům 6:1, 2) To ti zabrání vytvořit si pomstychtivý postoj. Pamatuj, že ani jednoznačně špatné jednání rodičů tě neopravňuje k tomu, abys také jednal špatně. Ponech tedy věci v Jehovových rukou. (Římanům 12:17–21) „Jehova totiž miluje právo“ a velmi mu vadí, když někdo dětem ubližuje. (Žalm 37:28; 2. Mojžíšova 22:22–24) Stále svým rodičům projevuj přiměřenou úctu a snaž se také pěstovat ovoce Božího ducha, především lásku. (Galaťanům 5:22, 23)

Můžeš mít úspěch

Nedostatek rodičovské lásky nepochybně může vést k citové bolesti. Selhání rodičů však nutně nemusí mít rozhodující vliv na to, jakým člověkem se staneš. Ty sám si můžeš zvolit, zda budeš šťastný a úspěšný. Dosáhneš toho tím, že v životě budeš uplatňovat biblické zásady, o nichž jsme mluvili.

William, kterého jsme již citovali, je celodobým dobrovolným pracovníkem v odbočce svědků Jehovových. Říká: „Jehova nám poskytl mnoho prostředků, které nám pomohly vyrovnat se s naší tragickou situací. Je to velká výsada mít takového milujícího a starostlivého nebeského Otce.“ Jeho sestra Joan, která je celodobou průkopnicí, slouží tam, kde je větší potřeba kazatelů. Říká: „Když jsme vyrůstali, viděli jsme jasný rozdíl ‚mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil‘.“ (Malachiáš 3:18) „Díky našim zkušenostem jsme se pevně rozhodli, že budeme za pravdu bojovat a že si ji osvojíme.“

Totéž může platit i v tvém případě. „Ti, kdo sejí semeno se slzami, budou sklízet dokonce s radostným voláním,“ říká Bible. (Žalm 126:5) Jak můžeš tento verš uplatnit? Pokud se budeš namáhat, abys správné zásady uplatňoval i za obtížných okolností, tvoje slzy vystřídá radost z toho, že budeš zažívat Boží požehnání.

Mocně usiluj o to, aby ses přiblížil k Jehovovi. (Hebrejcům 6:10; 11:6) I když prožíváš roky plné pocitů úzkosti, marnosti a viny, tyto emoce budou ustupovat a nahradí je „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:6, 7)

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Některá jména byla změněna.

[Rámeček na straně 21]

Máš pocit, že . . .

• jako člověk máš jen malou cenu?

• není bezpečné ani moudré důvěřovat jiným lidem?

• o některých věcech potřebuješ neustálé ujišťování?

• svůj hněv a žárlivost nedokážeš ovládnout?

Pokud na tyto otázky odpovíš kladně, promluv si o tom co nejdříve s někým, komu důvěřuješ — s rodičem, křesťanským starším nebo duchovně zralým přítelem.

[Obrázky na straně 22]

Konstruktivní kroky ti pomohou zvládat tvé pocity