Co říká Bible

Archeologie — Potřebujeme ji pro svou víru?

V roce 1873 anglický duchovní Samuel Manning napsal o Jeruzalému: „Poutníci jsouce jím neodolatelně přitahováni přicházejí sem ze všech koutů světa. Zdejší bortící se zdi, zašlé špinavé ulice a rozpadající se ruiny vzbuzují u milionů lidí takový hluboký a zbožný zájem jako žádné jiné místo na světě.“

KOUZLO Svaté země přitahovalo lidi přinejmenším od doby římského císaře Konstantina. * Již 1 500 let sem přicházejí poutníci, kteří doufají, že osobní kontakt se Svatou zemí jim přinese hluboký duchovní prožitek. Je překvapující, že učenci se k těmto poutníkům připojili až na začátku 19. století, čímž začala éra biblické archeologie — studia artefaktů, národů, míst a jazyků starověké Svaté země.

Archeologické nálezy v mnoha směrech zvětšily poznání o biblické době, a často se tak potvrdila přesnost biblických dějin. Jsou však takové informace nutné pro to, aby měl křesťan pevnou víru? Abychom si na tuto otázku odpověděli, zaměřme se na místo, kde bylo provedeno mnoho archeologických vykopávek — na Jeruzalém a jeho chrám.

„Nezůstane kámen na kameni“

Na jaře 11. nisanu roku 33 n. l. Ježíš Kristus odchází z jeruzalémského chrámu a už se tam nikdy nevrátí. V doprovodu několika učedníků  kráčí na Olivovou horu. Jeden z učedníků říká: „Učiteli, podívej se, jaké jsou to kameny a jaké budovy!“ (Marek 13:1)

Tito věrní Židé měli k Bohu a jeho chrámu velkou lásku. Byli hrdí na tento vznešený komplex budov a na tradici, která se k němu po patnáct století neodmyslitelně vázala. Ježíšova odpověď byla pro učedníka šokující: „Vidíš ty velké budovy? Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni, aniž bude svržen.“ (Marek 13:2)

Jak by Bůh nyní mohl připustit zničení svého chrámu, když zde je slíbený Mesiáš? Teprve s pomocí svatého ducha učedníci postupně porozuměli tomu, co měl Ježíš na mysli. Co však mají Ježíšova slova společného s biblickou archeologií?

Nové „město“

O Letnicích roku 33 n. l. ztratil židovský národ své výsadní postavení před Bohem. (Matouš 21:43) Tím se otevřela cesta k něčemu mnohem většímu — k vytvoření nebeské vlády, která přinese požehnání celému lidstvu. (Matouš 10:7) V souladu s Ježíšovým proroctvím byl Jeruzalém a jeho chrám roku 70 n. l. zničen. Archeologie dokládá, že k této události skutečně došlo. Avšak víra křesťanů nestojí na tom, zda byly nalezeny zříceniny starověkého chrámu. Jejich víra se totiž upíná k jinému Jeruzalému.

Jedním z těch, kdo Ježíšovo proroctví o zničení Jeruzaléma a chrámu slyšeli a dožili se jeho splnění, byl apoštol Jan. V roce 96 n. l. měl toto vidění: „Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha.“ A hlas od trůnu řekl: „[Bůh] bude s [lidmi] přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“ (Zjevení 21:2–4)

Toto „město“ tvoří věrní křesťané, kteří budou s Kristem sloužit v nebi jako králové. Společně tvoří nebeskou vládu — Boží Království —, která bude během Milénia vládnout nad zemí a přivede lidstvo zpět k dokonalosti. (Matouš 6:10; 2. Petra 3:13) Židovští křesťané v prvním století, kteří se měli stát součástí této vlády, si uvědomovali, že nic z toho, co měli v židovském systému věcí, se nedá srovnat s výsadou vládnout s Kristem v nebi.

Za všechny to vyjádřil apoštol Pavel, který o své význačné pozici v judaismu napsal: „To, co pro mne bylo ziskem, jsem považoval za ztrátu kvůli Kristu. Nuže, vždyť všechno opravdu také považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána.“ (Filipanům 3:7, 8)

Vzhledem k tomu, že apoštol Pavel měl k Božímu Zákonu a chrámovému uspořádání nesmírnou úctu, jeho slova zjevně neznamenají, že by tímto uspořádáním pohrdal. * (Skutky 21:20–24) Výše uvedenými slovy Pavel jednoduše ukázal, že křesťanství je židovskému systému nadřazeno.

Pavel a další židovští křesťané v prvním století jistě měli velmi dobré znalosti mnoha zajímavých detailů týkajících se židovského systému věcí. A díky tomu, že archeologie umožňuje nahlédnout do minulosti, mohou dnes křesťané některým detailům lépe porozumět. Povšimněme si však, na co se měl podle Pavla zaměřit mladý Timoteus: „Zahloubej se nad tím [nad věcmi, které se týkaly křesťanského sboru]; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Timoteovi 4:15)

Je vynikající, že díky biblické archeologii můžeme lépe rozumět zvykům a prostředí v biblické době. Křesťané jsou si však vědomi toho, že jejich víra závisí na Božím slově, Bibli, a ne na vykopávkách, které provedli lidé. (1. Tesaloničanům 2:13; 2. Timoteovi 3:16, 17)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 18]

Nahoře: Jeruzalém v roce 1920; římská mince z roku 43 n. l., kterou používali Židé; granátové jablko ze slonoviny, které možná pochází ze Šalomounova chrámu, 8. století př. n. l.

[Podpisky]

Strany 2 a 18: Mince: Photograph © Israel Museum, Jerusalem; courtesy of Israel Antiquities Authority; granátové jablko: Courtesy of Israel Museum, Jerusalem