Co se s tou vodou stane?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

HRŮZA! To byla moje první reakce. Šedivá tekutina vybublávala z odpadu v koupelně a vypadalo to, že celý byt změní v páchnoucí žumpu. Okamžitě jsem zavolal instalatérovi, a pak už jsem jen odevzdaně čekal. Ponožky jsem měl mokré a v ústech sucho. Hlavou se mi honila otázka: ‚Kde se ta voda vzala?‘

Instalatér trpělivě čistil ucpaný odpad a vysvětloval: „Běžný obyvatel města denně spotřebuje 200 až 400 litrů vody. Na každého muže, ženu i dítě tak ročně připadne asi 100 000 litrů vody, které odtečou do odpadu.“ Zeptal jsem se: „Jak bych mohl spotřebovat tolik vody? To určitě nevypiju.“ Odpověděl mi: „To ne, ale denně se sprchujete nebo koupete, splachujete záchod a možná používáte pračku nebo myčku nádobí. Moderní styl života vede k tomu, že spotřebujeme dvakrát tolik vody než naši prarodiče.“ V tu chvíli mě napadlo: „Co se s tou vodou vlastně stane?“

Zjistil jsem, že s vodou, která odteče do kanalizace, se v každé zemi nebo i městě zachází jinak. V některých zemích je zpracování odpadní vody otázkou přežití. (Viz rámečky na straně 27.) Pojďte se mnou na prohlídku místní čistírny odpadních vod, abyste poznali, co se s tou vodou stane a proč se vždy vyplatí dobře zvážit, co člověk spláchne do umyvadla, dřezu nebo záchodu.

Prohlídka čistírny odpadních vod

Je mi jasné, že čistírnu odpadních vod asi nepokládáte za atraktivní místo, které by stálo za to navštívit. V tom s vámi souhlasím. Ale přesto většina z nás je na takových čistírnách závislá, protože díky nim se naše města neutopí ve splašcích. A všichni neseme odpovědnost za to, zda čistírny budou fungovat dobře. Naším cílem je ústřední čistírna v Malabaru, jižně od známého sydneyského přístavu. Jak se voda z mé koupelny dostane až sem?

Když spláchnu záchod, vypustím dřez nebo se sprchuji, voda steče do odpadu a směřuje do čistírny. Urazí vzdálenost asi padesáti kilometrů a připojí se k 480 milionům litrů vody, která do čistírny denně přitéká. Každou minutu to představuje takové množství vody, které by naplnilo dva olympijské bazény.

Ross, místní pracovník pro styk s veřejností, vysvětluje, proč čistírna není příjemná na pohled a ani zrovna nevoní: „Velká část tohoto zařízení je pod zemí. Díky tomu můžeme odčerpat plyny a odvést je do čističek vzduchu, což je řada gigantických hrncovitých komínů, v nichž je nepříjemný zápach neutralizován. Čistý vzduch je potom vypouštěn do atmosféry. Kolem čistírny jsou tisíce domů, a přesto mám za rok jenom asi deset telefonických stížností  kvůli zápachu.“ Nyní nás Ross odvádí na místo, které je zdrojem těchto problémů.

Co je odpadní voda?

Sestupujeme hlouběji do nitra čistírny a náš průvodce říká: „Odpadní voda je z 99,9 procenta tvořená jednak vodou a jednak lidskými odpadními látkami, chemikáliemi a různými drobnými tuhými předměty. Splašky z domácností a provozoven na ploše 55 000 hektarů se do čistírny dostávají prostřednictvím kanalizační sítě, která se skládá z dvaceti tisíc kilometrů potrubí. Odpadní voda přitéká do čistírny v hloubce dvou metrů pod zemí. Prochází zde sérií sít, kde se zachycují hadry, kameny, papír a plasty. Dále jde do lapáku písku, kde díky probublávání  organická hmota víří ve vodě, zatímco písek a štěrk, které jsou těžší, se usadí na dně. Tento anorganický odpad se potom vyváží na skládku. Odpadní voda je pak čerpána do výše patnácti metrů, kde jsou sedimentační nádrže.“

Tyto nádrže pokrývají plochu o velikosti fotbalového hřiště. Právě tady si uvědomíte, jaké důvody ke stížnosti by asi sousedé měli, kdyby zde nefungovaly tak účinné čističky vzduchu. Voda pomalu protéká sedimentačními nádržemi a z její hladiny je odstraňován plovoucí olej a mastné látky. Jemnější usazeniny neboli kal sedají ke dnu, odkud jsou velkými mechanickými radlicemi odebírány k dalšímu zpracování.

Zpracovaná odpadní voda je odváděna do moře tříkilometrovým tunelem, který má několik výstupních otvorů v hloubce šedesát až osmdesát metrů. Zde se odpadní voda rozptýlí, k čemuž přispívají silné pobřežní proudy. Slaná mořská voda má přirozené dezinfekční vlastnosti, díky kterým je proces čištění odpadní vody dokončen. Kal, který zůstal v čistírně, je pumpován do velkých nádrží, kterým se říká anaerobní reaktory, kde tuto organickou hmotu mikroorganismy rozloží na metan a neaktivní kal.

Od kalu k úrodné půdě

S úlevou následuji Rosse na čerstvý vzduch. Vystupujeme na jednu ze vzduchotěsných nádrží. Ross vysvětluje: „Mikroorganismy tady produkují metan, který používáme k pohonu elektrických generátorů. Pokrývá nám to 60 procent elektrické energie, kterou čistírna spotřebuje. Neaktivní kal dezinfikujeme a přidáváme do něj vápno. Tak se z kalu stává hodnotný materiál bohatý na látky pro výživu rostlin. Malabarská čistírna odpadních vod produkuje 40 000 tun takto zpracovaného kalu. Před deseti lety se kal spaloval nebo sypal do moře, ale jak vidíte, dnes se s ním zachází mnohem lepším způsobem.“

Ross mi podává brožuru, která vysvětluje: „Poté, co se lesy [Nového Jižního Walesu] přihnojují takto zpracovaným kalem, jejich růst se zvýšil o 20 až 35 procent.“ Brožura také uvádí, že ‚pěstování pšenice na půdách přihnojovaných kalem vedlo ke zvýšení výnosů až o 70 procent‘. Uvědomil jsem si, že kompostovaný kal je vhodný i k tomu, abych s ním hnojil květiny na své zahrádce před domem.

Sejde z očí, sejde z mysli?

Na konci prohlídky mi můj průvodce připomíná, že když lidé splachují do odpadu barvy, pesticidy, léky nebo ropné produkty, může to mít za následek, že mikroorganismy v čistírně odpadních vod odumřou, čímž se recyklační proces vody naruší. Ross zdůrazňuje, že ‚stejně jako oleje a tuky pomalu ucpávají naše tepny, tak ucpávají i náš kanalizační systém. Z kanalizace nezmizí ani plenky na jedno použití, ani tkaniny a plasty. Naopak se tím kanalizační potrubí ucpe.‘ Uvědomil jsem si, že odpad, který spláchneme, nám sice sejde z očí, ale voda z ucpané kanalizace nám jej brzy připomene. Takže když se příště budete sprchovat, spláchnete záchod nebo vypustíte dřez, vzpomeňte si, co se s tou vodou vlastně stane.

[Rámeček a obrázek na straně 25]

Od splašků k pitné vodě

Několik milionů obyvatel Orange County, oblasti v Kalifornii, kde je málo srážek, má užitek z pokrokového řešení, jak zpracovávat odpadní vodu. Miliony litrů splašků nejsou denně vypouštěny do oceánu, ale většina se díky čistírnám odpadních vod mění v pitnou vodu. Splašky jsou zpracovávány ve třech krocích. Cílem těchto kroků je, aby na konci procesu byla voda stejně čistá jako běžná pitná voda. Ta se potom smísí se spodní vodou a vrací se do podzemních rezervoárů. Doplňují se tím zásoby spodní vody a také se zabrání prosáknutí slané vody, která by tyto zásoby zničila. Skoro 75 procent vody, která se v této oblasti spotřebuje, je totiž čerpáno z podzemních rezervoárů.

[Rámeček na straně 27]

Pět způsobů jak hospodařit s vodou

▪ Vyměňte vadné těsnění — kapajícím kohoutkem může unikat 7 000 litrů vody ročně.

▪ Zkontrolujte, zda stále nevytéká voda ze splachovače — může se tak vyplýtvat 16 000 litrů vody ročně.

▪ Nainstalujte si úspornou sprchovací hlavici. Ze standardní hlavice stříká 18 litrů vody za minutu, ale z úsporné hlavice je to pouze 9 litrů. Čtyřčlenná rodina tak může ušetřit 80 000 litrů vody ročně.

▪ Pokud máte dvojitý splachovací ventil, kdykoli je to možné, používejte tlačítko, kterým se vyprázdní pouze polovina splachovače. Čtyřčlenná rodina tím ročně ušetří více než 36 000 litrů vody.

▪ Instalujte na kohoutky provzdušňovač. Je to relativně levné zařízení, které snižuje průtok vody na polovinu, aniž by nějak snižovalo sílu proudu vody.

[Rámeček na straně 27]

Celosvětová krize odpadních vod

„Více než 1,2 miliardy lidí dosud nemá nezávadnou pitnou vodu a 2,9 miliardy nemá k dispozici potřebnou kanalizaci. To má za následek, že 5 milionů lidí, převážně dětí, ročně umírá na nemoci přenášené vodou.“ (Druhé světové vodní fórum konané v holandském Haagu)

[Nákres a obrázky na straně 26]

(Plně formátovaný text — viz publikaci)

Zpracování odpadních vod v Malabaru (Schéma)

1. Odpadní voda přitéká do čistírny

2. Filtrace

3. Lapák písku

4. Na skládku

5. Sedimentační nádrže

6. Do oceánu

7. Anaerobní reaktory

8. Elektrické generátory

9. Nádrže se zpracovaným kalem

[Obrázky]

V anaerobních reaktorech se kal přeměňuje v metan a v užitečné hnojivo

Metan se používá k výrobě elektřiny