Neúplné rodiny mají mnoho problémů

„Nedokážu zvládnout své výkyvy nálad. Celé noci probrečím v koupelně. Vůbec to pro mě není snadné.“ JANET, SVOBODNÁ MATKA TŘÍ DĚTÍ

NEÚPLNÉ rodiny vznikají mnoha způsoby. Někdy je příčinou válka, jindy přírodní katastrofa či nemoc.

Někteří rodiče se rozhodli, že manželství neuzavřou. Například ve Švédsku se téměř polovina dětí narodí mimo manželství. Neúplné rodiny vznikají také rozvodem. Výzkumní pracovníci odhadují, že více než 50 procent dětí v Americe prožije určité období svého dětství v neúplné rodině.

Jaké problémy vznikají

Ve zvlášť obtížné situaci jsou matky, které před krátkou dobou ovdověly. Taková žena se musí ujmout odpovědnosti za rodinu a přitom se ještě vyrovnává se ztrátou manžela. Někdy to trvá měsíce i roky, než se se svou novou úlohou vyrovná, a navíc musí překonávat finanční problémy a také poskytovat citovou oporu svým dětem, které ztratily otce. Ujmout se nových povinností může pro ni být mimořádně náročné. To může mít za následek, že děti nemají dostatek rodičovské péče právě v době, kdy zoufale potřebují zájem a podporu.

Svobodné matky, které se neprovdaly za otce svého dítěte, jsou často velmi mladé a nezkušené. Mohlo se stát, že kvůli dítěti nedokončily školu. Bez odborného vzdělání však dostanou jen špatně placenou práci, a tak je pravděpodobné, že budou chudé. A jestliže jim s dítětem nebudou pomáhat příbuzní, jako například rodiče, budou muset zajistit, aby se během dne někdo o dítě staral. Svobodná matka se také může potýkat s citovou zátěží, například s pocity hanby a osamělosti. Některé se mohou obávat, že si kvůli dítěti nikdy nenajdou vhodného partnera. Děti z takových rodin se mohou později trápit nezodpovězenými otázkami ohledně svého druhého rodiče. Mohou toužit po tom, aby o ně projevil zájem i on, ale druhý rodič v rodině chybí.

V ohromném stresu jsou i rodiče, kteří se rozvádějí. Někteří mohou kvůli rozvodu pociťovat velký hněv. Také nízká sebeúcta a to, že byli partnerem odmítnuti, mohou omezit jejich schopnost věnovat se dětem po citové stránce. Matky, které musí poprvé v životě jít do zaměstnání, možná jen s obtížemi zvládají odpovědnost za rodinu. Může jim připadat, že nemají čas ani energii na to, aby se věnovaly dětem, které se po rozvodu rodičů samy potýkají s velkými změnami.

 Specifické problémy rozvedených rodičů

Rodiče v neúplných rodinách si uvědomují, že individuální potřeby dětí jsou různé a neustále se mění. Pro rozvedeného rodiče může být zvlášť náročné, aby nacházel příležitosti poskytovat svým dětem přiměřené duchovní vedení.

Může se například stát, že rodič je svědek Jehovův a po rozvodu mu dítě nebylo svěřeno do péče. Bude se proto snažit, aby dítě mohl mít v době, kdy se konají křesťanská shromáždění. Tak mu zajistí pravidelný kontakt s křesťanským sborem, což dítěti může velmi prospět.

Rodič, kterému dítě nebylo svěřeno do péče, nemá tolik možností být s dítětem, a proto musí každou příležitost využít k tomu, aby je ujistil o své lásce a náklonnosti. Podaří se mu to, když bude vnímavý k měnícím se citovým potřebám dítěte. Zvláště to platí tehdy, když dítě začne dospívat a chce trávit více času se svými přáteli.

Úspěšný rodič také zná schopnosti svého dítěte, jeho osobnost a způsob myšlení. (1. Mojžíšova 33:13) Díky tomu spolu mohou otevřeně o všem mluvit, protože k sobě mají vřelý vztah. Ačkoli spolu nemohou být každý den, svůj život vlastně prožívají společně.

Buďte rozumní

Děti mohou mít i po rozvodu užitek z pravidelného kontaktu s oběma rodiči. Rodiče mohou mít odlišné náboženské vyznání — jeden je svědkem Jehovovým, ale druhý není. Pravidelnou a otevřenou výměnou názorů lze předejít zbytečným konfliktům. Apoštol Pavel napsal: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ (Filipanům 4:5) Dítě by mělo být vedeno k tomu, aby respektovalo, že oba rodiče mají právo praktikovat své náboženství.

Rodič, který není svědek, může trvat na tom, aby se dítě účastnilo bohoslužeb jeho církve. Co může rodič, který je svědek Jehovův, dělat? Také on může s dítětem mluvit o svém náboženském přesvědčení. Časem se dítě může samo rozhodnout, k jakému náboženství se přikloní. Tak to bylo v případě mladého Timotea, kterého poučovaly o biblických zásadách jeho matka a babička. (2. Timoteovi 3:14, 15) Pokud je dítěti nepříjemné účastnit se bohoslužeb v jiném náboženství, mohl  by mu pomoci Naamanův příklad. Potom, co se Naaman stal ctitelem pravého Boha, dále v rámci svých povinností doprovázel svého krále do chrámu falešného boha Rimmona. Tento biblický příběh může být pro dítě ujištěním, že Jehova ho miluje a chápe jej, i když musí být přítomno při náboženských obřadech, na které není zvyklé. (2. Královská 5:17–19)

Úspěšný rodič dokáže formovat uvažování svého dítěte a chápat jeho pocity. (5. Mojžíšova 6:7) Je pravda, že svobodná matka, která nevstoupila do manželství, může kvůli svému předchozímu způsobu života pociťovat rozpaky. Měla by si však uvědomit, že její dítě má dva rodiče. Dítě chce poznat oba a potřebuje vědět, že je chtěné, a ne mít pocit, že je nepříjemnou komplikací. O své lásce je ujistíte tím, že budete o druhém rodiči mluvit s úctou a že budete dítěti odpovídat na otázky tak, aby to vzhledem ke svému věku mohlo pochopit. Pamatujte na to, že dítě zkrátka potřebuje určité věci vědět.

Rodič by si měl uvědomit, že první představu o lásce a autoritě si dítě vytváří na základě jejich vzájemného vztahu. Tím, že křesťanský rodič bude autoritu uplatňovat láskyplným způsobem, může dítě připravit na to, aby si vytvořilo láskyplný vztah k Jehovovi a vážilo si sborových uspořádání. (1.Mojžíšova 18:19)

Rodiče a děti musí spolupracovat

Dítě musí také chápat, že pro úspěch neúplné rodiny je nezbytná jeho spolupráce. (Efezanům 6:1–3) Když se bude podřizovat autoritě rodiče, ukáže tím, že ho miluje a že si váží úsilí, které musí v této situaci  vyvinout, aby mu zajistil bezpečný a šťastný domov. Dítě by mělo pamatovat také na to, že musí být ochotné podpořit úsilí svého rodiče o dobrou komunikaci v rodině. (Přísloví 1:8; 4:1–4)

Od dítěte v neúplné rodině se často vyžaduje, aby se ujalo určitých povinností dříve než děti v úplných rodinách. Takové dítě si pod láskyplným a trpělivým vedením může už v raném věku osvojit některé praktické dovednosti a díky nim získat sebedůvěru a pocit vlastní hodnoty. Dítě také může být pověřeno některými pracemi proto, aby se mohlo podílet na řádném chodu domácnosti.

To však neznamená, že cílem rodiče v neúplné rodině je udělat z dítěte jakéhosi malého dospělého, který nepotřebuje rodičovské vedení. Je určitě velmi nerozumné ponechat malé dítě, aby si ve všem poradilo samo.

Rodiče v neúplných rodinách se často mylně domnívají, že se ke svým dětem musí chovat tak, jako by to byli kamarádi na jejich úrovni. Je sice nezbytné, aby rodič měl k dítěti blízký vztah, ale měl by si uvědomit, že dítě není citově zralé natolik, aby bylo jeho důvěrníkem. Vaše dítě potřebuje, abyste se k němu choval jako rodič.

Když rodič a dítě v neúplné rodině láskyplně spolupracují, může to významně přispět k tomu, aby rodina dobře fungovala. Čím dál více dětí vyrůstá v neúplných rodinách, a proto by měl každý vědět, s jakými konkrétními problémy se rodiče i děti v takové situaci potýkají, a měl by být ochoten poskytnout jim láskyplné povzbuzení a oporu.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Negativní vlivy na děti

Rodič v neúplné rodině mívá méně času, který by mohl každému ze svých dětí věnovat. V některých případech žije s partnerem, s nímž neuzavřel manželství. Partnerské soužití je však méně stabilní než manželství. U dětí, které vyrůstají v takových rodinách, je pravděpodobnější, že v dospělosti budou střídat partnery.

Některé studie ukazují, že „ve srovnání s dětmi z nenarušených rodin je u dětí z neúplných rodin pravděpodobnější, že budou vést problematický způsob života“. Bližší analýza takových studií však ukazuje, že „nejvýznamnějším faktorem, který způsobuje rozdíly mezi dětmi vyrůstajícími v různých typech rodinného uspořádání“, je zřejmě malý rodinný příjem. To samozřejmě neznamená, že děti z neúplných rodin nemohou v životě uspět. Pokud dostanou vhodnou výchovu, mohou tyto negativní vlivy překonat.