Jedinečné setkání po třiceti letech

V ROCE 1967 se náhodou setkali dva mladí muži. Dostali společný pokoj na koleji Michiganské technické univerzity ve Spojených státech. Dennis Sheets pocházel z Limy ve státě Ohio a bylo mu osmnáct let. Prvním rokem studoval lesnictví. Marku Rugeovi z Buffala ve státě New York bylo dvacet let a třetím rokem studoval stavební inženýrství.

Tehdy se zdálo, že jejich přátelství nebude mít dlouhé trvání. Ani jeden z nich v univerzitních studiích nepokračoval a každý šel svou cestou. Uplynulo více než třicet let. Jednoho dne se potom v Dominikánské republice tito dva muži znovu setkali. K tomuto překvapivému shledání došlo náhodou. Svou roli však sehrálo ještě něco jiného. Co to bylo? Dozvíme se to, když se podíváme, jak se odvíjel život každého z nich.

Dennis jde do války

Dennis se po prvním ročníku vrátil domů. Potom byl v prosinci 1967 odveden do americké armády a v červnu 1968 byl poslán do Vietnamu. Zde na vlastní oči viděl válečné hrůzy. Když mu v roce 1969 tato služba skončila, vrátil se do Spojených států a nakonec zakotvil v jedné velké firmě v Ohiu. Nebyl však spokojen.

„Mým klukovským snem bylo přestěhovat se na Aljašku a mít tam hospodářství,“ říká Dennis. A tak se s jedním přítelem ze střední školy vydali v roce 1971 tento sen uskutečnit. Hospodářství si však Dennis nepořídil — naopak pracoval v mnoha podřadných zaměstnáních. Nějakou dobu žil ve stanu a pracoval jako požární hlídka v lese. Nechal si narůst plnovous a dlouhé vlasy a začal kouřit marihuanu.

V roce 1972 Dennis odešel z Anchorage, aby se zúčastnil masopustního průvodu Mardi Gras v New Orleansu v Louisianě. Potom si v arkansaských lesích postavil malý srub. Pracoval na stavbách jako tesař a betonář. V červnu 1973 cestoval stopem po celých Spojených státech a hledal smysl života.

Mark bojuje proti válce

Po Dennisově odchodu z univerzity Mark studoval ještě několik semestrů, ale potom dospěl k závěru, že nechce být součástí systému, který podporuje válku. Vrátil se tedy do Buffala, kde pracoval jako předák v ocelárně. Stále však byl znechucen válečným úsilím, a proto z ocelárny odešel, koupil si motocykl a odjel do San Franciska v Kalifornii. Ačkoli to tehdy o sobě nevěděli, byli Dennis a Mark nějakou dobu v San Francisku současně.

Podobně jako Dennis, i Mark si nechal narůst plnovous a dlouhé vlasy a začal kouřit marihuanu. Mark se však velmi angažoval v protiválečném hnutí a účastnil se protestů a pochodů. Kvůli nenastoupení vojenské  služby jej hledalo FBI, a aby unikl odhalení, několik let používal falešná jména. V San Francisku žil jako hippie. Zde v roce 1970 přišli k jeho dveřím dva svědkové Jehovovi.

Mark vypráví: „Asi se jim zdálo, že jsem projevil určitý zájem, a tak přišli opět. Nebyl jsem sice doma, ale nechali mi tam zelenou Bibli a tři knihy.“ Mark však byl příliš pohlcen politickým aktivismem a vcelku byl sám se sebou spokojený, takže knihy nečetl. Navíc mu stále bylo v patách FBI. Proto se pod falešným jménem přestěhoval do Washingtonu. Sem za ním přijela Kathi Yaniskivisová, kterou znal z univerzity.

V roce 1971 FBI nakonec Marka našlo. Dva agenti ho eskortovali do letadla, které letělo z Washingtonu do New Yorku, a zajistili, aby pokračoval do Toronta v Kanadě. FBI se zjevně nedomnívalo, že by mohl ohrozit veřejný pořádek, jenom si přálo, aby opustil zemi. Následující rok se Mark oženil s Kathi a spolu se odstěhovali na ostrov Gabriola v Britské Kolumbii v Kanadě. Chtěli žít odloučeně od lidí a zároveň měli pocit, že život musí mít nějaký hlubší smysl.

Stávají se svědky

Dennis cestoval autostopem po celých Spojených státech a hledal smysl života. Na těchto toulkách se dostal do Montany, kde si blízko města Chinook našel práci u jednoho farmáře, kterému pomáhal při sklizni obilí. Manželka i dcera tohoto farmáře byly svědky Jehovovými. Daly Dennisovi časopis Probuďte se! Zanedlouho si byl jist, že náboženství svědků je to pravé.

Dennis odešel z farmy do města Kalispell v Montaně a vzal si s sebou Bibli. Zde poprvé navštívil shromáždění svědků Jehovových. Na tomto shromáždění požádal o biblické studium. Krátce nato si ostříhal vlasy a oholil vousy. V lednu 1974 se poprvé účastnil kazatelské služby a 3. března toho roku byl v Polsonu v Montaně pokřtěn ve vodním žlabu.

Mark a Kathi, kteří žili na ostrově Gabriola, měli v té době pocit, že mají dost času, a proto se rozhodli, že prozkoumají Bibli. Začali číst překlad Bible známý jako King James Version, ale zjistili, že této archaické angličtině je těžké porozumět. Potom si Mark vzpomněl, že má někde Bibli a knihy, které před lety dostal od svědků. Mark a Kathi přečetli Bibli, knihu Pravda, která vede k věčnému životu a také knihu Je Bible skutečně Boží slovo? To, co se dozvěděli, na ně udělalo hluboký dojem.

Mark o tom říká: „Obzvlášť na mě zapůsobilo, když jsem se v knize Pravda dočetl o skupině křesťanů, kteří za žádných okolností nejdou do války. Cítil jsem, že tito lidé jsou pravými křesťany.“ Krátce nato se Mark a Kathi vrátili do Houghtonu v Michiganu, aby i přes hrozbu zatčení navštívili Kathinu rodinu. Zde přišli na shromáždění svědků Jehovových, i když oba stále vypadali jako hippies. Přijali nabídku biblického studia a během měsíce, který strávili v Michiganu, se svědky studovali.

Po návratu na ostrov Gabriola potkali na ulici ve městě Nanaimo v Britské Kolumbii jednoho svědka a řekli mu, že chtějí studovat Bibli. Tentýž den přijelo trajektem auto plné svědků a začalo biblické studium. O tři měsíce později se Mark a Kathi začali podílet na kazatelské službě. Za další tři měsíce byli 10. března 1974 pokřtěni. Bylo to týden po tom, co byl pokřtěn Dennis.

Dennis vstupuje do celodobé služby

Dennis se stal průkopníkem neboli celodobým služebníkem v září 1974. Říká o tom: „Byl jsem rád, že mohu být průkopník, ale chtěl jsem sloužit víc. Proto jsem si v červenci 1975 podal přihlášku do světového ústředí svědků Jehovových v newyorském Brooklynu. V prosinci jsem tam nastoupil.“

Dennisovo první přidělení bylo pomáhat při přestavbě bývalého hotelu Towers. Měla se z něj stát obytná budova pro pracovníky světového ústředí. Několik let zde dohlížel na práci obkladačů. Potom se přestěhoval do Kalifornie, protože se zde chtěl oženit. Sloužil ve sboru  Cathedral City a v roce 1984 si vzal za manželku průkopnici Kathy Enzovou.

Dennis a Kathy se rozhodli, že budou žít skromným způsobem života, aby se mohli plně věnovat duchovním záležitostem. Dennis opakovaně odmítl možnost vydělat si spoustu peněz ve stavebnictví, které v Kalifornii velmi dobře prosperovalo. V roce 1988 se s Kathy nabídli jako dočasní pracovníci na mezinárodních stavebních projektech svědků Jehovových. V prosinci téhož roku byli pozváni na stavbu odbočky v Buenos Aires v Argentině.

V roce 1989 Dennis a Kathy dostali možnost, aby se na takových stavebních projektech podíleli trvale. V rámci této zvláštní formy celodobé služby byli dvakrát v Surinamu a Kolumbii. Kromě toho pracovali na stavbě odbočky v Ekvádoru a Mexiku a také na podobném projektu v Dominikánské republice.

Mark vstupuje do celodobé služby

V roce 1976 americká vláda udělila amnestii tisícům mladých Američanů, kteří utekli do Kanady, aby nemuseli nastoupit do armády. Tato amnestie se vztahovala i na Marka. I on a jeho manželka Kathi chtěli žít skromným způsobem života, aby mohli věnovat více času křesťanské službě. Mark pracoval na částečný úvazek jako zeměměřič, a tak se jim postupně podařilo splatit dluhy, které si udělali předtím, než byli pokřtěni.

V roce 1978 svědkové Jehovovi v Kanadě plánovali stavbu nového komplexu odbočky blízko Toronta v Ontariu. Mark a Kathi měli možnost nabídnout své služby. Vzhledem k tomu, že Mark měl zkušenosti se zeměměřičstvím, byli na tento projekt v Georgetownu pozváni. Pracovali zde až do jeho dokončení v červnu roku 1981. Potom se přestěhovali zpět do Britské Kolumbie a následující čtyři roky zde pomáhali se stavbou sjezdového sálu svědků Jehovových. Když byl sál dokončen, vrátili se zpět do Georgetownu, aby pomáhali při stavbě nových budov kanadské odbočky.

V roce 1986 strávili několik měsíců v Georgetownu a pak dostali nabídku, aby se stali řádnými členy kanadské odbočky. Slouží zde až dodnes. V rámci svého pracovního přidělení pomáhají při stavebních projektech v různých zemích. Mark měl možnost uplatnit své zeměměřičské zkušenosti například při stavbách odboček a sjezdových sálů svědků Jehovových v Jižní a Střední Americe a na ostrovech v Karibském moři.

Mark a Kathi sloužili ve Venezuele, v Nikaragui, na Haiti, v Guyaně, na Barbadosu, Bahamách, Dominice, ve Spojených státech (na Floridě) a v Dominikánské republice. Díky této zvláštní formě celodobé služby se Mark znovu setkal s Dennisem.

Setkání v Dominikánské republice

Mark a Dennis pracovali na stejném stavebním projektu v Dominikánské republice, ale jeden o druhém nevěděli. Jednoho dne se náhodou setkali v budově odbočky svědků Jehovových v Santo Domingu. Umíte si jistě představit, jakou z toho měli radost. Oba byli o 33 let starší a hodně toho prožili. Když si  vyprávěli mnohé z toho, co bylo uvedeno výše, jejich údiv rostl. Nejpozoruhodnější však pro ně i pro všechny, kterým své zážitky vyprávěli, byly podobnosti v jejich životě.

Oba žili jako hippies a odstěhovali se do odlehlých míst, aby unikli modernímu hmotařskému způsobu života a úzkostem, které jsou s tím spojené. Dennis si vzal dívku, která se jmenuje Kathy, a Mark se oženil s Kathi. Oba muži přijali nabídku biblického studia při první návštěvě shromáždění svědků Jehovových. Oba byli pokřtěni v březnu 1974. Oba se stali členy odbočky svědků Jehovových — Dennis ve Spojených státech a Mark v Kanadě. Oba se snažili žít skromným způsobem života, aby se mohli věnovat duchovním cílům. (Matouš 6:22) Oba se zapojili do mezinárodních stavebních projektů a pracovali v mnoha zemích. Až do náhodného setkání v Dominikánské republice se ani jeden z nich nesetkal s nikým z bývalých přátel, který by přijal biblickou pravdu.

Myslí si Mark a Dennis, že za tyto pozoruhodné shody ve svém životě vděčí osudu? Rozhodně ne. Uznávají totiž pravdivost toho, co říká Bible, že „všechny postihuje čas a nepředvídaná událost“, a někdy se to stane velmi zajímavým způsobem. (Kazatel 9:11) Vědí však, že při jejich neobvyklém setkání sehrálo roli ještě něco jiného — touha najít smysl života a láska k Jehovovi.

Z toho, co Dennis a Mark prožili, je také patrné, že upřímní lidé, kteří přijmou biblickou pravdu, mají něco společného. Dennis o tom říká: „To, co jsme já a Mark prožili, dokazuje, že Jehova zná životní okolnosti lidí, a když je jejich srdce správně nastavené, Bůh je k sobě přitáhne.“ (2. Paralipomenon 16:9; Jan 6:44; Skutky 13:48)

Mark dodává: „Naše zkušenosti nás také naučily, že když se člověk přizpůsobí Jehovovým měřítkům, zasvětí mu svůj život a dá se k dispozici, Jehova použije jeho nadání i schopnosti k podpoře pravého uctívání a k užitku Božího lidu.“ (Efezanům 4:8)

To, co tito dva muži prožili, také ukazuje, že Jehova odměňuje své služebníky, kteří mu slouží celou duší. Dennis a Mark určitě cítí, že mají požehnání. Dennis říká: „Sloužit zájmům Království v celodobé službě je výsadou. Když společně pracujeme s křesťanskými bratry a sestrami z různých částí světa, je to pro nás zdrojem vzájemného povzbuzení.“

Mark k tomu říká: „Jehova rozhodně žehná těm, kdo jeho Království dají na první místo. To, že mohu sloužit jako člen kanadské odbočky a podílet se na mezinárodních stavebních projektech, považuji za mimořádné požehnání.“

Jedinečné setkání? Ano, protože Mark výstižně říká: „Skutečným důvodem, proč naše setkání bylo tak úžasné, je to, že oba jsme poznali jedinečného Boha Jehovu, zamilovali jsme si ho a stále mu sloužíme.“

[Obrázek na straně 21]

Dennis v roce 1966

[Obrázek na straně 21]

Mark v roce 1964

[Obrázek na straně 23]

Dennis v Jižní Dakotě v roce 1974

[Obrázek na straně 23]

Mark v Ontariu v roce 1971

[Obrázek na straně 24]

Dennis a Mark s manželkami krátce po nečekaném setkání v roce 2001