Náboženští představitelé se modlí o mír

„Již nikdy více násilí! Již nikdy více válku! Již nikdy více terorismus! Kéž ve jménu Boha každé náboženství přinese zemi spravedlnost a mír, odpuštění a život, lásku.“ Papež Jan Pavel II.

V ITALSKÉM městě Assisi se 24. ledna 2002 sešli představitelé náboženských organizací z celého světa, aby se modlili o mír — o mír, který je ohrožen terorismem, nesnášenlivostí a nespravedlností. K tomuto setkání vyzval papež asi dva měsíce po útoku na budovu Dvojčat v New Yorku. Pozvání Vatikánu s nadšením přijali mnozí náboženští představitelé.

Den modliteb v tomto italském městě papež zorganizoval předtím již dvakrát — v roce 1986 a potom v roce 1993. * Na setkání v roce 2002 přijelo více než tisíc novinářů z celého světa. Modliteb o mír se účastnili představitelé nejrůznějších náboženství — křesťanských církví (katolíci, luteráni, anglikáni, pravoslavní, metodisté, baptisté, zástupci letničních církví, mennonité, kvakeři a další), islámu, hinduismu, konfuciánství, sikhismu, džinismu, tenrikjo, buddhismu, judaismu, tradičních afrických náboženství, šintoismu a zoroastrismu. Přítomni byli i delegáti dalších náboženství a také zástupce Světové rady církví.

Prohlášení ve prospěch míru

Den začal tím, že v 8 hodin 40 minut vyjel z malého vatikánského nádraží „vlak míru“. Měl sedm velmi komfortně zařízených vagonů.  Po dvou hodinách jízdy se papež a další náboženští představitelé dostali do Assisi. Během celé akce byla zajištěna mimořádná bezpečnostní opatření — vlak byl doprovázen dvěma helikoptérami a na místě bylo v pohotovosti tisíc policistů.

Náboženští představitelé se shromáždili na starobylém náměstí, na němž byl postaven ohromný stan. Uvnitř na velkém červeném pódiu ve tvaru písmene V seděli zástupci jednotlivých náboženství a papež byl uprostřed. Na jedné straně pódia stál olivovník — symbol míru. Před pódiem sedělo více než dva tisíce pečlivě vybraných hostů. V první řadě byli někteří z čelních představitelů Itálie. Mezi jednotlivými projevy zazpívalo několik sborů chvalozpěvy o míru. V jiných částech města se sešly tisíce mladých lidí, kteří nesli protiválečné slogany v několika jazycích a zpívali písně o míru. Mnozí měli v rukou olivové ratolesti.

Papež zaujal své místo na pódiu a přivítal členy náboženských delegací. Potom zazněl latinský hymnus založený na textu z Izajáše 2:4, což je proroctví o době, kdy „národ nepozvedne meč proti národu“. Deset delegátů v oděvu, který je typický pro jejich náboženství, proneslo slavnostní prohlášení ve prospěch míru. Uvádíme několik příkladů.

„V tuto historickou chvíli lidstvo potřebuje vidět, co se dělá na podporu míru, a potřebuje slyšet slova naděje.“ (kardinál François Xavier Nguyên Van Thuân)

Bůh „není Bohem válek a konfliktů, ale Bohem pokoje“. (ekumenický patriarcha Bartolomeos I.)

„Náboženské rozdíly by neměly vést k tomu, že lidé budou přehlížet, nebo dokonce nenávidět ty, kdo jsou odlišní.“ (doktor Setri Nyomi, Světová aliance reformovaných církví)

„Dvěma základními pilíři pravého pokoje mezi lidmi jsou spravedlnost a bratrská láska.“ (náčelník Amadou Gasseto, představitel tradičních afrických náboženství)

„Jen mír je svatý, válka není svatá nikdy!“ (Andrea Riccardi, katolická církev)

Někteří delegáti uznali, že náboženství jsou odpovědná za podněcování k nesnášenlivosti  a válkám. Zástupce Světového luteránského svazu prohlásil, že svět je „otřesen tím, jak silnou nenávist rozněcují náboženští fundamentalisté“. Představitel judaismu řekl: „Náboženství posloužila k podnícení řady hrozných a krvavých válek.“ Delegát zastupující hinduismus uvedl: „V dějinách se opakovaně objevují případy, kdy samozvaní spasitelé použili náboženství, aby získali moc a postavili lidi proti sobě.“

Po slavnostních projevech, kterými odsoudili terorismus a války, delegáti odešli na svá vyhrazená místa, aby se ke svému božstvu modlili o mír.

Modlitby o mír

Představitelé církví křesťanstva se společně modlili v dolní bazilice svatého Františka, která stojí blízko hrobu tohoto katolického světce. Ceremonie byla zahájena tím, že papež a tři další delegáti začali „vzývat Trojici“. Modlitby se střídaly s chvalozpěvy, provoláními, která oslavovala mír, a se čtením biblických pasáží pojednávajících o míru. V jedné modlitbě zazněla prosba o ‚jednotnou víru‘. Na závěr ceremonie přítomní zazpívali Otčenáš podle latinského znění textu v Matoušově evangeliu 6. kapitole, verších 9 až 13.

Ve stejnou dobu se na jiných místech modlili delegáti ostatních náboženských skupin. V síni orientované k Mekce klečeli na modlitebních koberečcích muslimové a vzývali Alláha. Zoroastriáni, kteří se modlili blízko džinistů a konfuciánů, zapálili posvátný oheň. Delegáti zastupující tradiční africká náboženství se modlili k duchům svých předků a hinduisté prosili o mír své bohy. Každý se obracel ke svým božstvům tak, jak je to zvykem v jeho náboženství.

Dosažení míru — společný závazek

K závěrečné ceremonii se delegáti znovu sešli uvnitř velkého stanu na náměstí. Mnichové slavnostně předali každému delegátovi hořící lampu symbolizující naději na mír. Byla to skutečně neobvyklá podívaná. Potom různí delegáti postupně četli společný závazek o dosažení míru.

„Aby byl vytvořen mír, je nezbytné milovat svého bližního.“ (ekumenický patriarcha Bartolomeos I.)

„Násilí a terorismus jsou neslučitelné s pravým náboženstvím.“ (doktor Konrad Raiser, delegát Světové rady církví)

„Zavazujeme se, že budeme lidi učit, aby k sobě měli úctu a jeden druhého si vážili.“ (Bhai Sahibji Mohinder Singh, představitel sikhismu)

„Mír bez spravedlnosti není skutečným mírem.“ (pravoslavný biskup Vasilios)

Nakonec papež přečetl slova, která jsou citována v úvodu tohoto článku. Ekumenické setkání bylo ukončeno tím, že na znamení míru se delegáti vzájemně objímali. Pečlivě připravená a velkolepá slova byla doprovázena pompou a okázalými obřady. Jaká však byla reakce na toto efektní setkání?

Budou po slovech následovat skutky?

Tisk a televize se o této papežově iniciativě vyjadřovaly pochvalně. Někteří komentátoři dokonce papeže nazvali „mluvčím celého křesťanstva“. Vatikánské noviny L’Osservatore Romano označily tento den v Assisi za „milník na cestě k civilizaci, v níž bude panovat mír“. Titulek v listu Corriere dell’Umbria zněl „Z Assisi září mír“.

Ne všichni pozorovatelé však byli tak optimističtí. Někteří byli skeptičtí, protože dny modliteb za mír, které se konaly v letech 1986 a 1993, stejně před náboženskými válkami lidstvo neochránily. Náboženská nenávist vedla k vraždění v Ugandě, bývalé Jugoslávii, Indonésii, Pákistánu, na Středním východě a v Severním Irsku.

Italské noviny La Repubblica uvedly, že podle některých kritiků bylo toto setkání „pouze efektním představením“. Jeden člen Evropského parlamentu prohlásil, že věřící by měli  podporovat mír tím, že budou „jednat podle evangelia“ — to znamená řídit se slovy „milujte své nepřátele a nastavte i druhou tvář“. Podle jeho názoru to totiž „nikdo nedělá“.

Prezident Italských židovských obcí uvedl, že „bude zajímavé sledovat, co se stane nyní, to znamená, jaké konkrétní skutky budou po těchto slovech následovat a k jakým změnám doopravdy dojde“. Zástupkyně italských buddhistů se vyjádřila v podobném duchu, když řekla, že člověk by se měl „postarat o to, aby výzvy k míru nezůstaly jen toužebným přáním“. V italském časopise L’Espresso jeden novinář napsal, že setkání v Assisi zúčastněným církvím křesťanstva posloužilo k jinému účelu. Setkání totiž označil za „koalici proti náboženskému odcizení, nekázni a nevíře“, protože navzdory „křesťanské minulosti“ postihuje Evropu „výrazný proces sekularizace“.

K nejtvrdším kritikům dne modliteb patřili katoličtí konzervativci, kteří se obávají toho, že by církev mohla ustupovat od některých svých nauk. Známý katolický spisovatel Vittorio Messori v jednom televizním interview poukázal na to, že setkání v Assisi by mohlo setřít rozdíly mezi jednotlivými náboženstvími. Představitelé katolické církve samozřejmě podnikli opatření, aby takový dojem nevznikl. Papež sám přednesl prohlášení, kterým taková nařčení vyvrátil. Nicméně mnozí lidé měli dojem, že již samotná podstata tohoto setkání naznačuje, že jednotlivá náboženství zkrátka představují různé cesty k téže vyšší moci.

Náboženství a mír

Co však organizovaná náboženství mohou pro nastolení míru udělat? Někteří lidé tuto otázku považují za ironickou, protože se zdá, že náboženství spíše války vyvolává, než aby jim předcházelo. Historikové poukazují na to, že světské autority využívají náboženství k podněcování válek. Vzniká však otázka: Proč to náboženství připustila?

 Přinejmenším církve křesťanstva mají náboženský důvod pro to, aby se neprovinily válčením. Ježíš totiž prohlásil, že jeho následovníci nebudou „částí světa“. (Jan 15:19; 17:16) Církve křesťanstva však nejednají v souladu s těmito slovy, protože podporují politické mocnosti, žehnají zbraním a schvalují válku.

K tomu, aby náboženští vůdci opravdu jednali v souladu s krásnými slovy, která zazněla v Assisi, by si museli držet odstup od politické moci. Navíc by své stoupence museli učit, co to znamená jednat pokojně. Historikové si však všímají, že mezi těmi, kdo se dopouštějí násilí, je mnoho lidí, kteří věří v Boha — nebo to o sobě alespoň tvrdí. Nedávný novinový článek uvedl: „Nedlouho po 11. září napsal někdo na jednu zeď ve Washingtonu tato děsivě pravdivá slova: ‚Drahý Bože, ochraňuj nás před těmi, kdo v tebe věří.‘“

Okázalé obřady ani veškerá pompa v Assisi neposkytly odpověď na závažné otázky. Nejdůležitější a nejvíce zneklidňující je však pro mnoho nábožensky smýšlejících lidí tato otázka: ‚Proč Bůh dosud nevyslyšel modlitby o mír, které vznášejí představitelé světových náboženství?‘

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Delegáti s hořícími lampami symbolizujícími naději na mír

[Podpisek]

AP Photo/Pier Paolo Cito

[Podpisek obrázku na straně 5]

AP Photo/Pier Paolo Cito