Zeppeliny — Velkolepé kolosy na obloze

 „MŮJ otec byl radistou na palubě zeppelinu a tuto práci nesmírně miloval,“ řekla Ingeborg Waldorfová redaktorovi časopisu Probuďte se! Tyto gigantické vzducholodě vyvolaly na začátku 20. století obdiv celého světa. Kdekoli se objevily, všude budily senzaci.

Érou těchto gigantických vzducholodí byl počátek 20. století. V důsledku svých efektních výkonů, ale i efektních katastrof byly tyto kolosy ve středu zájmu celého světa. Tato éra ale náhle skončila, když se v roce 1937 u Lakehurstu v americkém státě New Jersey zřítila vzducholoď Hindenburg. Celé toto období však bylo přesto nesmírně zajímavé.

Od horkovzdušných balonů ke vzducholodím

Po staletí se vynálezci snažili najít způsob, jak by člověk mohl létat. V 18. století Francouzi Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfierové uvažovali o tom, proč kouř stoupá vzhůru, a dospěli k závěru, že musí mít nějaké zvláštní vlastnosti, jež by se snad daly využít k tomu, aby člověk mohl létat. Udělali tedy z papíru a látky obrovský balon a nad ohněm jej naplnili dýmem. Vesničané, kteří se na to přišli podívat, užasli, když se balon vznesl k obloze. Bratři Montgolfierové tak v červnu roku 1783 vlastně vynalezli horkovzdušný balon. O pět měsíců později se uskutečnil první let montgolfiéry s lidskou posádkou.

Nevýhodou balonů však bylo to, že byly hnány větrem a nebylo možné je žádným způsobem řídit. Bylo tedy zapotřebí najít takový způsob pohonu, díky kterému by balon byl řiditelný. Prvním člověkem, který zkonstruoval řiditelnou vzducholoď, byl Francouz Henri Giffard. V roce 1852 vzlétl se vzducholodí poháněnou parním motorem. Ke vzletu nepoužil horký vzduch, ale vodík, který je lehčí než vzduch.

Asi o deset let později přišel do Spojených států jeden německý důstojník jako pozorovatel ve válce Severu proti Jihu, při níž obě strany používaly k průzkumu nepřátelských pozic balony. I on zatoužil vidět svět z ptačí perspektivy. Jeho první let, který se uskutečnil nad řekou Mississippi, mu doslova učaroval. Jméno tohoto důstojníka je se vzducholoděmi dodnes neoddělitelně spjato. Tímto mužem byl hrabě Ferdinand von Zeppelin.

Gigantické vzducholodě hraběte Zeppelina

Nápad vytvořit vzducholoď s hliníkovou kostrou hrabě Zeppelin údajně získal od chorvatského vynálezce Davida Schwarze. Myšlenka, že by vzducholodě mohly být tak velké, aby unesly značný počet pasažérů nebo těžký náklad, hraběte fascinovala. Pro jeho vzducholodě bylo typické, že byly velké a měly doutníkovitý tvar. Zeppeliny měly kovovou kostru, která byla potažena látkou. * V konstrukci nebo pod ní byla připevněna kabina neboli gondola s posádkou. Pasažéři byli přepravováni v gondole nebo uvnitř spodní části vzducholodi. Nosným plynem bylo hélium uzavřené v mnoha oddělených komorách, které byly umístěny uvnitř kovové kostry. Na ní také byly připevněny motory, jež vzducholoď poháněly. V době, kdy hrabě Zeppelin experimentoval se vzducholoděmi, se  na něj lidé dívali jako na podivínského hazardéra. Hrabě však nakonec dosáhl úspěchu.

Hrabě Zeppelin odešel z armády a soustředil se na konstrukci a stavbu vzducholodí. Jeho první zeppelin se vznesl do vzduchu v červenci roku 1900 v blízkosti německého města Friedrichshafen u Bodamského jezera. Břehy jezera byly lemovány množstvím lidí, kteří pozorovali 127 metrů dlouhou doutníkovitou vzducholoď, jež osmnáct minut létala nad jejich hlavami. Později byla založena společnost Luftschiffbau Zeppelin GmbH, která se zabývala stavbou vzducholodí, a tak následovaly další vzducholodě. Hrabě již nebyl pokládán za podivína — stal se světovou celebritou. Císař ho označil za nejvýznačnějšího Němce dvacátého století.

První dopravní letecká služba na světě

Hrabě Zeppelin pokládal své kolosální vzducholodě za prostředek, jak Německu zajistit ovládnutí vzdušného prostoru. Německé ozbrojené síly používaly zeppeliny během první světové války ke špionáži na nepřátelském území, a dokonce k bombardování. Zajímavé je, že nejničivější vzdušný útok v této válce provedl právě zeppelin, který letěl nad Londýnem.

Nadšenci pro civilní využití vzducholodí si uvědomovali, jaký potenciál by mohla mít letecká dopravní služba. A tak byla v roce 1909 založena Deutsche Luftschiffahrts-Aktien-Gesellschaft (Německá vzducholodní dopravní akciová společnost), což byla první dopravní letecká služba na světě. Později se tato služba rozšířila i mimo Evropu. Vzducholodě Graf Zeppelin a Hindenburg uskutečnily zpáteční lety z Německa do Rio de Janeira a do Lakehurstu.

Nadšení pro zeppeliny zachvátilo také Spojené státy. K prvnímu transatlantickému letu vzducholodi Graf Zeppelin z Friedrichshafenu na východní pobřeží Spojených států došlo v roce 1928. Prezident Coolidge vyběhl na trávník před Bílým domem, aby mohl zahlédnout kolos, který letěl po obloze. I když vzducholoď byla při tomto letu poškozena, nadšení obyvatel New Yorku neznalo hranic. Město dokonce uspořádalo pro posádku slavnostní jízdu ulicemi.

Na palubě Hindenburgu

Cestovat vzducholodí bylo něco jiného, než když dnes letíme moderním letadlem. Představte si, že nastupujete na palubu Hindenburgu, který je třikrát delší než obří dopravní letadlo a je vysoký jako třináctipatrová budova. Nedostanete palubní lístek s číslem sedadla, ale přidělí vám kajutu, ve které je postel a umyvadlo s tekoucí vodou. Při startu se nemusíte připoutat. Můžete zůstat v kabině, procházet se v salonku nebo po promenádní palubě a dívat se z oken, která dokonce mohou být otevřená. Všechny prostory pro cestující jsou umístěny v nitru této obrovské vzducholodi.

Kniha Hindenburg—An Illustrated History uvádí, že v jídelně se mohlo najednou stravovat všech padesát cestujících. Na stolech s bílými ubrusy byly stříbrné příbory a značkový porcelán. Na běžném transatlantickém letu personál kuchyně spotřeboval na přípravu jídel asi 200 kilogramů masa, 800 vajec a 100 kilogramů másla. Kuchyň byla vybavena elektrickými vařiči a troubou, strojem na výrobu ledu a ledničkou. Ve společenském salonku, který zdobilo malé koncertní křídlo, obsluhovala pasažéry letuška.

Vzducholoď Hindenburg byla postavena tak, aby byla pohodlná, ne aby byla rychlá. Nejrychlejší  přelet Atlantiku se podařil v roce 1936. Trval téměř čtyřicet tři hodin, cestovní rychlost ve výšce 200 metrů byla 130 kilometrů za hodinu. Let obvykle probíhal hladce. Jednou se stalo, že jistá pasažérka, která nastoupila v Lakehurstu, byla tak unavená, že ještě před startem usnula ve své kabině. Když se probudila, zavolala stevarda a chtěla vědět, kdy konečně vzlétnou. Překvapený stevard jí vysvětlil, že už letí více než dvě hodiny. „To není možné,“ odpověděla podrážděně. Přesvědčil ji až pohled z okna ve společenské místnosti. Hluboko pod sebou uviděla pobřeží Nové Anglie.

Nejslavnější létající stroj všech dob

Zlatá éra zeppelinů vyvrcholila v roce 1929, kdy vzducholoď Graf Zeppelin uskutečnila cestu kolem světa. Odstartovala z Lakehurstu a za 21 dnů obletěla svět. Mířila na východ s mezipřistáními ve Friedrichshafenu, dále v Tokiu — kde se na ni přišlo podívat čtvrt milionu lidí —, ale i v San Francisku a v Los Angeles. Tato vzducholoď se do historie znovu zapsala o dva roky později, když ve spolupráci s ruským ledoborcem podnikla průzkumný let nad Arktidou. Kniha Hindenburg—An Illustrated History o tom říká: „Již v té době byl Graf Zeppelin legendou. Všude, kde se objevil, vyvolal senzaci. Nepochybně to byl nejslavnější létající stroj všech dob, a to včetně novodobých Concordů.“

Také jiné státy si uvědomovaly, že vyztužené vzducholodě mají velkou budoucnost. Británie uvažovala o letecké flotile stříbrných kolosů, které by zajišťovaly pravidelné spojení se vzdálenými místy jejího rozlehlého impéria, jako například s Indií a Austrálií. První vyztuženou vzducholodí Spojených států byla Shenandoah, ve které bylo nosným plynem hélium, a ne výbušný vodík. Mezi další americké vzducholodě patřily Akron a Macon. Ty byly zkonstruovány tak, že během letu mohlo z podvěsu pod vzducholodí odstartovat malé letadlo a zase na něm přistát. Vzducholoď Macon měla rádiový navigační systém, díky kterému se stala první vzdušnou „letadlovou lodí“.

Efektní katastrofy

„Létání můj otec nesmírně miloval,“ řekla Ingeborg Waldorfová, o které byla zmínka v úvodu. „Ale vadilo mu nebezpečí, které s tím bylo spojeno.“ Její otec totiž létal za první světové války. Lety vzducholodí však byly nebezpečné  i v době míru, a to navzdory všem úspěchům, kterých bylo v této oblasti dosaženo. Proč to tak bylo?

Největším nepřítelem zeppelinů bylo počasí. Ze 24 zeppelinů, které hrabě Zeppelin a jeho společnost postavili, jich bylo 8 zničeno přírodními živly. V roce 1925 byla americká vzducholoď Shenandoah během letu roztržena prudkým větrem. Špatné počasí bylo příčinou zničení i dalších dvou vzducholodí — Akronu v roce 1933 a o necelé dva roky později Maconu. A to byl konec éry amerických vyztužených vzducholodí.

Britskou nadějí byla vzducholoď R 101. Na své první cestě z Británie do Indie v roce 1930 doletěla jen do Francie, kde se v důsledku špatného počasí zřítila. Jeden novinář píše: „Od ztroskotání Titanicu v roce 1912 nebyla pro britskou veřejnost žádná katastrofa tak šokující.“ Zlatý věk britských vyztužených vzducholodí skončil.

Důvěra v německé zeppeliny však trvala dále. Ale potom přišla katastrofa, která otřásla celým světem. V květnu 1937 Hindenburg letěl z Frankfurtu do New Jersey. Během přistávacího manévru na námořní letecké základně v Lakehurstu se na povrchu vnějšího obalu v blízkosti zádi objevil hřibovitý plamen. Vodík, který vzducholodi sloužil jako nosný plyn, vybuchl a okamžitě ji proměnil v ohnivé peklo. Zahynulo 36 lidí.

Poprvé se stalo, že na místě byli zpravodajové, kteří celou katastrofu natočili. Šot, který trval 34 vteřin — od chvíle, kdy vyšlehl první plamen, až po okamžik, kdy se celý kolos zřítil na zem —, obletěl celý svět. Doprovázela jej emotivní slova komentátora: „Hoří, je celý v plamenech... Lidi, to je hrozné, a co ti cestující!“ Éra obrovských vzducholodí trvala více než 30 let a v určitém smyslu skončila během 34 vteřin.

Nová generace zeppelinů

Friedrichshafen však své nadšení pro zeppeliny neztratil. V muzeu zeppelinů mají návštěvníci možnost vrátit se do minulosti — mohou nastoupit do rekonstruované části Hindenburgu. Průvodce muzeem, který na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 viděl tuto vzducholoď ve skutečnosti, redaktorovi Probuďte se! řekl: „Ten pocit, když člověk viděl zeppelin, se nedá popsat. Bylo to úžasné.“

Údajně se nyní pracuje na nové generaci zeppelinů, která bude využívat tu nejmodernější technologii. Budou menší než jejich kolosální předchůdci a budou určeny pro „exkluzivní klientelu a k provozování klidné turistiky, která nepoškozuje životní prostředí“. Otázkou je, zda dosáhnou stejného úspěchu jako jejich předchůdci, velkolepé kolosy na obloze. To ukáže čas.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Hrabě Ferdinand von Zeppelin

[Podpisek]

Fotografie na straně 10: Archiv der Luftschiffbau Zeppelin GmbH

[Obrázky na straně 11]

Boeing 747

Hindenburg

Titanic

[Obrázky na straně 12 a 13]

Zleva doprava: „Graf Zeppelin“ nad Philadelphií; velitelské stanoviště; společenský salonek

[Podpisek]

Archiv der Luftschiffbau Zeppelin GmbH

[Obrázky na straně 14]

Katastrofou „Hindenburgu“ u Lakehurstu v roce 1937 dramaticky skončila éra gigantických vzducholodí

[Podpisek]

Fotografie: Brown Brothers