Zpracování alabastru — Starověké řemeslo ve Volteře

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

Představte si přírodní materiál, který je možné snadno opracovávat do ladných tvarů a který je krásný, průsvitný a má různobarevné žilky. Díky těmto vlastnostem je to ideální materiál k vyřezávání ozdobných detailů a smyšlených postav. Víte, co to je?

JE TO alabastr. Než jsme navštívili tradiční centrum výroby a opracování tohoto kamene — toskánské město Volterra v Itálii —, věděli jsme toho o alabastru jen velmi málo.

Zpracovávání alabastru má ve Volteře dlouhou tradici, která sahá až k Etruskům, dávným obyvatelům této oblasti. K mnoha artefaktům, jež jsme obdivovali v místním Muzeu Etrusků, patřily stovky čtyřhranných alabastrových uren pocházejících ze 4. až 1. století př. n. l. Tyto kamenné nádoby byly bohatě zdobené rytými reliéfy, které často zobrazovaly scény z domnělé cesty zemřelého do záhrobí.

Etruskové samozřejmě nebyli první, kdo ve starověku používal alabastr. Ve velké míře jej zpracovávali již Egypťané. Tento orientální alabastr, o kterém se zmiňuje i Bible, však má jiné chemické složení než mnohem měkčí alabastr z Volterry.

Starověcí Řekové a Římané vyráběli svá umělecká díla většinou z mramoru a ve srovnání s tímto „vznešeným“ materiálem byl alabastr pokládán za něco podřadného. Alabastr je totiž měkčí, křehčí a snadno se poškrábe. Byl proto v architektuře a umění považován za druhořadý materiál. Výtvarná díla z alabastru nedokážou odolávat vlivům počasí. V architektuře je používán především v interiérech. Díky své opracovatelnosti se zvlášť dobře hodí k vypracování drobných detailů.

 Vývoj řemesla

Během staletí, jež následovala po éře Etrusků a Římanů, neexistují žádné doklady o tom, že by se ve Volteře alabastr zpracovával. Zmínky o tomto řemesle se však objevují v historických záznamech z druhé poloviny 16. století. V té době Francesco de‘ Medici, velkovévoda toskánský, získal od řemeslníka z Volterry vzácnou a nádhernou soustruženou vázu, kterou pak věnoval vévodovi bavorskému. V 17. století se místní řemeslníci zabývali výrobou uměleckých předmětů a drobných ozdob. K výraznému rozmachu tohoto řemesla došlo v 18. století, kdy  byly vyráběny reprodukce klasických sochařských výtvorů. Tehdy se sláva volterského alabastru rozšířila až za hranice Evropy.

V tomto období místní šlechtic Marcello Inghirami Fei, o němž bylo známo, že má umělecký i obchodní talent, rozvinul trh s alabastrem. Začal využívat nově objevené podzemní zásoby tohoto minerálu a v roce 1791 založil školu, kde se pod vedením mistrů z různých oblastí Itálie a ze zahraničí mohlo tomuto umění učit více než 100 učňů. Toto řemeslo vzkvétalo.

V roce 1786 zde bylo osm nebo devět dílen na zpracování alabastru, ale do roku 1830 se jejich počet zvětšil na 60. V této době asi 50 odvážných řemeslníků z Volterry cestovalo po světě a pro kvalitní alabastr hledalo odbytiště v Evropě, na americkém kontinentu, v Indii a na Dálném východě. Někteří z nich získali ohromné bohatství. Tento rozmach trval až do roku 1870 a od té doby se střídá období rozkvětu a stagnace. Zpracování alabastru však přesto zůstává jedním z hlavních sloupů místní ekonomiky.

Odpolední procházka Volterrou

Tiché, úzké a kameny dlážděné ulice Volterry, kamenné domy, malebná zákoutí a slunná náměstíčka uprostřed malebné toskánské krajiny vytvářejí v tomto městě jedinečnou atmosféru. Člověk má pocit, že se vrátil do středověku. Při naší letní odpolední procházce s přáteli jsme si dali za cíl navštívit Porta all’Arco — impozantní klenutou bránu z doby Etrusků, která je součástí středověkých městských hradeb a stojí zde již od 4. století př. n. l.

Loudáme se kolem výkladních skříní a s obdivem si prohlížíme skupiny letících ptáků, vzpínajících se koní plných síly a ladných lidských postav, které jsou vyrobeny z alabastru a které září jako by byly z matovaného skla. V obchodech s klenutými stropy jsou vystaveny urny ozdobené vinnými hrozny a reprodukcemi klasických uměleckých děl a také důmyslně perforované a ryté vázy, svícny, šachové figurky, šperkovnice a řada dalších ozdobných předmětů.

Přátelé si všimli, že nás to zajímá, a tak nás vzali do prašných dílen, abychom mohli na vlastní oči vidět, jak se surový materiál v rukou zručných řemeslníků mění v krásné výrobky. Dozvěděli jsme se, že vejcovité valouny se ve vápencové vrstvě pod Volterrou najdou jen občas. Váha těchto valounů může být od 2 až do 1 000 kilogramů. Kameny se těží v lomech nebo v tunelech hlubokých až 280 metrů. Alabastr má různé barvy — od průsvitné bílé po slonovinovou až žlutou, od načervenalé až po tmavě hnědou a od šedozelené až po černou. Navíc může mít různé žíhání a různou míru průsvitnosti.

Navštívili jsme několik dílen, kde jsme viděli rozličné výrobní techniky. Setkali jsme se s Glorií, která leptáním vytvářela jemné ozdoby na talíři, a s Frankem, který je vytvářel pomocí soustruhu. Tak se vyrábí mnoho okrouhlých předmětů, například talíře a mísy, ale i stínítka a lampy, pro které je průsvitný alabastr zvláště vhodný. Nástroje a výrobky leží v dílně bez ladu a skladu — rašple a pilníky, dřevěná kladívka a dláta, brusky, smirkový papír a rozpracované bysty. Police jsou plné figurek lidí a zvířat, které jsou používány jako předloha k sériové výrobě.

Na všem je vrstva bílého alabastrového prachu. Tento prach se využívá při sériové výrobě sošek — do forem se nalije směs alabastrového prachu a polyesterové pryskyřice. Řemeslníci však upozorňují, že výsledný produkt bychom neměli zaměňovat s pravým ručně opracovaným výrobkem.

Vzrušená diskuse

Říká se, že Volteřané mají alabastrový prach v krvi. Doklad toho vidíme, když mluvíme s přátelskými řemeslníky. Stále mezi nimi probíhá vzrušená diskuse. Někteří tvrdí, že levné výrobky, které mají jen malou nebo žádnou uměleckou hodnotu, kazí dobré jméno alabastrových výrobků, které tradičně mají vysokou kvalitu. Jiní jsou toho názoru, že na trhu se uplatní celá škála produktů — od jedinečných uměleckých děl až po sériově vyráběné ozdoby. Tato diskuse není nic nového a zdaleka není u konce. Vždyť bezohledná soutěživost a obchodní zájmy zneužívají mnoho oblastí lidského snažení a pravděpodobně to tak půjde i dál.

Jedna věc je však jistá. Umělecké schopnosti, které lidé dostali od Stvořitele, budou trvat věčně. To, co jsme viděli ve Volteře, je jen jeden příklad okouzlující dovednosti, kterou budou moci rozvinout do dokonalosti ti, kdo zažijí splnění těchto prorockých slov Jehovy Boha: „Moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:22)

[Obrázky na straně 26]

1. Alabastr se těží z tunelů hlubokých až 280 metrů.  2. Řemeslník opracovává vázu na soustruhu. 3. Alabastrová urna s ornamenty. 4. Moderní alabastrová skulptura