AIDS se šíří v Africe

„Jedná se o určitý druh novodobé apokalypsy.“

TATO slova Stephena Lewise, zvláštního zástupce programu HIV/AIDS v Africe, vyjadřují obavy mnoha jiných lidí ohledně AIDS v subsaharské Africe.

Na šíření HIV má podíl řada činitelů. Onemocnění AIDS zase vede ke zhoršení jiných problémů. Situace v mnoha zemích Afriky a v dalších částech světa, kde se AIDS šíří, často souvisí s následujícími faktory.

Morálka. Infekce HIV se šíří především pohlavním stykem, a proto je jasné, že nedostatek dobrých morálních zásad bude šíření této choroby podporovat. Mnozí lidé se však domnívají, že propagovat sexuální zdrženlivost svobodných lidí nemá význam. „Pouhé upozorňovaní, že  se mladiství mají zdržovat sexu, prostě nefunguje,“ píše Francois Dufour v novinách The Star, které vycházejí v jihoafrickém Johannesburgu. „Denně jsou doslova bombardováni erotickými znázorněními toho, jak by měli vypadat a jak by se měli chovat.“

Zdá se, že chování mladých lidí tuto analýzu potvrzuje. Průzkum v jedné zemi například ukázal, že pohlavní styky má asi třetina mladých lidí ve věku mezi dvanácti a sedmnácti lety.

Znásilňování je v Jižní Africe pokládáno za celostátní katastrofu. Podle zprávy v novinách Citizen, které vycházejí v Johannesburgu, „je tak rozšířené, že v této zemi předstihuje všechny ostatní faktory ohrožující zdraví žen, a ve stále větší míře i dětí“. Ve stejném článku se psalo: „Počet znásilněných dětí se v poslední době zdvojnásobil... Dochází k tomu zřejmě v důsledku mýtu, že se muž nakažený HIV uzdraví, když znásilní pannu.“

Pohlavně přenášené choroby. V této oblasti je vysoké procento pohlavně přenášených chorob. Časopis South African Medical Journal uvedl: „Pohlavně přenášenými chorobami se nebezpečí HIV-1 infekce zvyšuje dvojnásobně až pětinásobně.“

 Chudoba. Mnoho afrických zemí se potýká s chudobou, která vytváří příznivé klima pro šíření AIDS. To, co v rozvinutých zemích patří k naprostým samozřejmostem, není ve většině rozvojových zemích vůbec k dispozici. Velké obce nemají elektrický proud ani čistou pitnou vodu. Ve venkovských oblastech jsou silnice ve špatném stavu nebo tam nejsou žádné. Mnoho obyvatel trpí podvýživou a zdravotnických zařízení je nejen málo, ale jsou také nevyhovující.

AIDS má negativní dopad na obchod a průmysl. S rostoucím počtem infikovaných zaměstnanců klesá produkce důlních společností. Některé firmy uvažují o tom, že z těchto důvodů budou automatizovat a mechanizovat některé provozy. Podle jednoho odhadu se v roce 2000 v jistém dole na platinu zvýšil počet případů AIDS mezi zaměstnanci skoro dvojnásobně a HIV infekci jich mělo celkem 26 procent.

Smutným důsledkem onemocnění AIDS je velké množství sirotků, jejichž rodiče podlehli této nemoci. Tyto děti nejen ztratily rodiče a finanční jistotu, ale ulpěl na nich určitý „cejch“. Vzdálenější příbuzní a lidé v obci jsou často chudí nebo neochotní takovému dítěti pomoci. Mnoho sirotků přestane navštěvovat školu. Některé děti začnou s prostitucí, čímž šíření HIV podpoří. Na pomoc těmto sirotkům zavedlo mnoho zemí vládní i soukromé programy.

Nevědomost. Velmi mnoho lidí, kteří jsou nakaženi HIV, o tom vůbec nevědí. Mnozí se nechtějí nechat vyšetřit kvůli „cejchu“, který je s touto nemocí spojen. „Lidem, kteří jsou infikováni nebo je u nich podezření na HIV, nejsou poskytnuty zdravotnické služby, dále nedostanou ubytování, zaměstnání, pojištění ani povolení vstoupit do jiných zemí a jejich přátelé i spolupracovníci se jim vyhýbají,“ uvedla tisková zpráva Spojeného programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS). Někteří lidé jsou dokonce zavražděni, když vyjde najevo, že mají HIV.

Kultura. V mnoha afrických kulturách ženy často nemají právo zeptat se svého partnera na jeho mimomanželské milostné vztahy nebo odmítnout pohlavní styk či vyžadovat bezpečnější sexuální praktiky. Z místních názorů je často patrná neznalost i popírání faktů o AIDS. Za příčinu nemoci je například pokládáno kouzelnictví a pomoc se hledá u šamanů.

 Nevyhovující zdravotnická zařízení. Zdravotnická zařízení, jejichž možnosti jsou omezené, bývají v důsledku AIDS přetížena čím dál víc. Dvě velké nemocnice uvádějí, že HIV pozitivní tvoří více než polovinu pacientů. Vedoucí pracovník jedné nemocnice v provincii KwaZulu-Natal řekl, že personál jeho oddělení pracuje na 140 procent. Někdy se o jednu postel musí dělit i dva pacienti a třetí leží na podlaze pod nimi. (South African Medical Journal)

Situace v Africe je tedy tragická, ale zdá se, že může být ještě hůře. „Jsme stále ještě v počátečních fázích epidemie,“ upozornil Peter Piot z UNAIDS.

Je zřejmé, že v některých zemích se v boji proti této chorobě vynakládá značné úsilí. A v červnu roku 2001 to bylo vůbec poprvé, kdy Valné shromáždění OSN uspořádalo na téma HIV/AIDS zvláštní konferenci. Bude lidské úsilí úspěšné? Podaří se šíření AIDS konečně zastavit?

[Rámeček a obrázek na straně 5]

NEVIRAPIN A DILEMA JIŽNÍ AFRIKY

Co je Nevirapin? Podle novinářky Nicole Itanové to je „antiretrovirový lék, který při testování snižoval na polovinu pravděpodobnost přenosu AIDS [z matky] na dítě“. Jedna německá farmaceutická společnost nabídla Jižní Africe, že po dobu pěti let bude tento lék dodávat zdarma. Do srpna 2001 však vláda tuto nabídku nepřijala. V čem tkví problém?

V Jižní Africe je 4,7 milionu HIV pozitivních lidí, což je více než v kterékoli jiné zemi na světě. Podle vydání londýnského časopisu The Economist z února 2002 jihoafrický prezident Thabo Mbeki „pochybuje o všeobecně přijímaném názoru, že HIV vede k AIDS, a má výhrady k ceně, bezpečnosti a použitelnosti léků proti AIDS. Nezakázal je sice, ale vybídl lékaře v Jižní Africe, aby je nepoužívali.“ Proč to vyvolává znepokojení? Protože v Jižní Africe se každý rok narodí tisíce HIV pozitivních dětí a tento virus má 25 procent těhotných žen.

Kvůli těmto rozporným názorům byl zahájen právní spor s cílem donutit vládu, aby Nevirapin distribuovala. V dubnu 2002 vyjádřil Jihoafrický ústavní soud své stanovisko. Podle Raviho Nessmana, dopisovatele listu The Washington Post, soud rozhodl, že „vláda musí dát tento lék k dispozici těm zdravotnickým zařízením, která jsou schopná jej podávat“. Vláda Jižní Afriky již tento lék nabídla osmnácti zkušebním nemocnicím, ale nové stanovisko soudu údajně dává naději všem HIV pozitivním ženám v této zemi.

 [Rámeček a obrázek na straně 6]

JAK LSTIVÝ VIRUS OKLAME BUŇKU

Podívejme se na chvíli do mikrosvěta viru lidské imunitní nedostatečnosti (HIV). Jedna vědecká pracovnice uvedla: „Po mnoha letech zkoumání virových částic elektronovým mikroskopem, mě stále uvádí v úžas to, že něco tak nesmírně malého, může být zároveň tak precizně a důmyslně vytvořeno.“

Virus je menší než bakterie, která je zase menší než průměrná buňka lidského těla. Podle jednoho odborníka je HIV tak malý, že „do tečky na konci této věty by se vešlo 230 milionů [HIV částic]“. Virus se může množit pouze za předpokladu, že pronikne do hostitelské buňky a ovládne její řídící mechanismy.

Když HIV vnikne do lidského těla, musí bojovat s výkonnými prostředky, které má imunitní systém k dispozici. * Obranný systém těla se skládá z bílých krvinek, které vznikají v kostní dřeni. Existují dva hlavní typy bílých krvinek, které jsou označovány jako T lymfocyty a B lymfocyty. Dalšími typy bílých krvinek jsou fagocyty neboli „požírači buněk“.

Každá kategorie T lymfocytů má odlišnou funkci. Ve válečné strategii hrají klíčovou roli T lymfocyty označované jako „pomahači“. Tyto buňky pomáhají rozpoznat cizorodé vetřelce a vydávají pokyny k tvorbě buněk, které zaútočí na nepřítele a zničí jej. Když HIV napadne tělo, zaměří se hlavně na tento typ T lymfocytů. Tehdy dochází k aktivaci „zabíječských“ T lymfocytů, které mají zničit napadené buňky. Do boje proti infekci jsou zapojeny také B lymfocyty, jejichž zbraněmi jsou protilátky.

Lstivá strategie

HIV patří do skupiny retrovirů. Po genetické stránce se HIV skládá z RNA (ribonukleové kyseliny), nikoliv z DNA (deoxyribonukleové kyseliny). HIV patří do specifické podskupiny retrovirů, které se říká lentiviry, protože než propuknou závažné příznaky nemoci, viry mohou být dlouhou dobu latentní.

Když virus HIV pronikne do hostitelské buňky, dokáže využít buněčné mechanismy ve svůj vlastní prospěch. „Přeprogramuje“ DNA této buňky tak, aby vytvářela kopie HIV. Aby toho HIV dosáhl, musí použít odlišný „jazyk“. Musí svou vlastní RNA změnit v DNA, kterou již aparát hostitelské buňky dokáže přečíst a také pochopit. K tomuto procesu HIV používá enzym, který se jmenuje reverzní transkriptáza. Než hostitelská buňka odumře, vytvoří tisíce nových částic HIV, které pak infikují další buňky.

Když počet „pomahačských“ T lymfocytů výrazně klesne, mohou tělo bez obav napadnout další vetřelci. Člověk podlehne jakémukoli druhu onemocnění nebo nákazy, protože již má rozvinutou formu AIDS. Viru HIV se tak podařilo ochromit celý imunitní systém.

To je jen zjednodušené vysvětlení. Musíme si však uvědomit, že o imunitním systému a o tom, jak HIV působí, vědci ještě mnohé nevědí.

Po dobu dvou desetiletí výzkum tohoto malinkého viru plně zaměstnával špičkové odborníky v oblasti medicíny na celém světě a odčerpával značné finanční prostředky. Díky tomu jsme se o HIV mnohé dozvěděli. Chirurg dr. Sherwin B. Nuland o tom před několika lety řekl: „Je opravdu úžasné, kolik informací ... bylo o viru lidské imunitní nedostatečnosti shromážděno a jakého pokroku v boji proti jeho šíření bylo dosaženo.“

Nicméně šíření AIDS pokračuje zneklidňujícím tempem.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek]

HIV vnikne v imunitním systému do lymfocytů, které přeprogramuje, aby vytvářely HIV

[Podpisek]

CDC, Atlanta, Ga.

[Obrázek na straně 7]

Biblických měřítek se drží tisíce mladých lidí