Co říká Bible

Přehlíží Bůh naše slabosti?

‚Nejsem špatný! Tolik jsem se snažil přestat se špatným způsobem jednání, ale jsem prostě příliš slabý!‘

PŘIPOMÍNÁ vám to váš způsob uvažování nebo postoj někoho, koho znáte? Mnozí lidé dospěli k názoru, že nad hluboce zakořeněnou morální slabostí je téměř nemožné zvítězit. Někteří lidé jsou závislí na alkoholu, tabáku nebo na drogách. Život mnohých je ovládán chamtivostí. A existují také lidé, kteří propadli sexuální nemravnosti a tvrdí, že jsou na sexu naprosto závislí.

V biblickém textu u Matouše 26:41 Ježíš laskavým způsobem vyjadřuje pochopení pro lidské slabosti. * Ve skutečnosti z celé biblické zprávy jasně vyplývá, že Jehova Bůh a Ježíš jsou k lidem velmi milosrdní. (Žalm 103:8, 9) Můžeme však očekávat, že k našim nedostatkům bude Bůh lhostejný?

Mojžíš a David

Podívejme se na zprávu o Mojžíšovi. Byl znám jako „daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“, a snažil se uchovat si tuto pěknou vlastnost. (4. Mojžíšova 12:3) Izraelité při své cestě pustinou často jednali nerozumně a projevovali Bohu i Božím představitelům neúctu. Po celou dobu Mojžíš pokorně hledal Boží vedení. (4. Mojžíšova 16:12–14, 28–30)

Avšak v době, kdy se tato únavná cesta chýlila ke konci, Mojžíš ztratil trpělivost a před očima celého národa neuposlechl Boží pokyny. Bůh mu odpustil. Přehlédl však to, co Mojžíš udělal? Ne. Řekl mu: „Protože jste neprojevili víru ve mne..., tento sbor neuvedete do země, kterou jim jistě dám.“ Mojžíš neměl vstoupit do Zaslíbené země. Čtyřicet let o tuto nádhernou výsadu usiloval, ale kvůli závažnému lidskému selhání ji potom ztratil. (4. Mojžíšova 20:7–12)

Dalším zbožným mužem, který měl určité slabosti, byl král David. Jednou vzplanul  vášní k manželce jiného muže a měl s ní pohlavní styk. Pokoušel se to zakrýt tím, že nechal manžela této ženy zabít. (2. Samuelova 11:2–27) Svých činů potom hluboce litoval, a Bůh mu odpustil. David však zničil jednu rodinu, a proto ho Jehova neochránil před nešťastnými událostmi, které následovaly. Davidův novorozený syn těžce onemocněl, a ačkoli se David za dítě modlil, Jehova jej nevyslyšel. Chlapeček zemřel a v Davidově domácnosti se později odehrála celá řada tragédií. (2. Samuelova 12:13–18; 18:33) Za morální slabost David zaplatil velmi vysokou cenu.

Tyto příklady ukazují, že lidé za své jednání nesou před Bohem zodpovědnost. Ti, kdo Bohu chtějí sloužit, musí posilnit své duchovní smýšlení tam, kde mají slabá místa, a stát se lepšími křesťany. V prvním století to mnozí křesťané udělali.

Boj s hříšnými zvyklostmi

Apoštol Pavel je oprávněně pokládán za vzor křesťanského způsobu života. Věděli jste ale, že Pavel měl slabosti a stále proti nim bojoval? V dopise Římanům 7:18–25 tento konflikt živě popisuje. Pavel vedl tento boj neustále, protože věděl, že hřích je v něm hluboce zakořeněn. (1. Korinťanům 9:26, 27)

Někteří členové křesťanského sboru ve starověkém Korintu měli dříve ve zvyku jednat špatným způsobem. Bible říká, že předtím to byli ‚smilníci, cizoložníci, muži, kteří leží s muži, zloději, chamtivci, opilci‘. Také ale uvádí, že byli „čistě umyti“. (1. Korinťanům 6:9–11) Jak? Přesným poznáním, křesťanským společenstvím a Božím duchem byli posíleni natolik, že dokázali se špatnými zvyklostmi přestat. Nakonec byli v Božím a Kristově jménu prohlášeni za spravedlivé. Ano, Bůh jim odpustil a dal jim čisté svědomí. (Skutky 2:38; 3:19)

Pavel a křesťané v Korintu nesnižovali závažnost svých hříšných sklonů. Naopak, oni s těmito sklony bojovali a s Boží pomocí nad nimi zvítězili. Tito Boží ctitelé se stali morálně krásnými, přestože žili v bezbožném prostředí a měli nedokonalé sklony. A jak je to s námi?

Bůh od nás očekává, že se slabostmi budeme bojovat

Bojovat se slabostmi nutně neznamená, že se nám podaří je úplně vykořenit. Svou nedokonalost sice odstranit nemůžeme, ale nesmíme jí podlehnout. Nedokonalost plodí slabosti, kterých není snadné se zbavit. A přesto bychom se jim neměli poddávat. (Žalm 119:11) Proč je to tak důležité?

Nedokonalost nemůže být v Božích očích trvalou omluvou pro špatné chování. (Juda 4) Jehova totiž chce, aby se lidé očistili a žili morálně čistým životem. Bible říká: „Ošklivte si, co je ničemné.“ (Římanům 12:9) Proč má Bůh tak vyhraněný postoj?

Jedním důvodem je to, že podléhat slabostem je škodlivé. „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí,“ říká Bible v Galaťanům 6:7. Ti, kdo podléhají závislostem, chamtivosti a promiskuitě, budou ve svém životě sklízet škodlivé věci. Existuje však ještě závažnější důvod.

Hřích uráží Boha. Způsobuje mezi námi a Jehovou „rozdělení“. (Izajáš 59:2) Lidé, kteří mají ve zvyku hřešit, nemohou získat jeho přízeň, a proto je Bůh vyzývá: „Umyjte se; očistěte se, ... přestaňte činit špatné.“ (Izajáš 1:16)

Náš Stvořitel je láskyplný a milosrdný. „Netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9) Budeme-li stále podléhat svým slabostem, zabrání nám to získat Boží přízeň. Bůh naše slabosti nepřehlíží. Neměli bychom je tedy přehlížet ani my.

[Poznámka pod čarou]