„Červené zlato“ ze Středozemního moře

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

UČENCI se kdysi nemohli shodnout na tom, zda je to rostlina, nebo nerost. Jeho zářivá barva je uchvacující. Po staletí se používal k výrobě ozdob a uměleckých předmětů, a také jako talisman, lék i platidlo. Dnes se z něj především vyrábějí šperky. O čem je řeč? O středomořském korálu červeném. Je považován za tak cenný, že se mu říká červené zlato.

Co přesně je korál červený? Kde se vyskytuje? Jak se sbírá? Jak se zpracovával v minulosti a jak se zpracovává dnes?

Živočich, rostlina, nebo nerost?

O středomořském korálu červeném (Corallium rubrum) psali již starověcí přírodovědci. Zmiňovali se například o tom, jak byl sbírán a k čemu se používal. Ale až v 18. století se přišlo na to, že korál je vlastně vápenatou kostrou, kterou vytvářejí určité druhy mořských živočichů. To, co vypadá jako drobné květy na větvičkách miniaturního stromu, jsou vlastně chapadla živočichů, kterým se říká polypi. Větvičky jsou dlouhé 25 až 30 centimetrů a jsou jakousi ochrannou stavbou z uhličitanu vápenatého, který kolonie polypů vylučují. Tento korál se objevuje v několika odstínech červené barvy, ale každá větev má jen jeden odstín. Korál se vyskytuje až do hloubky 250 metrů a roste na jakémkoli pevném povrchu — na skále, na ztroskotané lodi, a dokonce i na dělové kouli. K životu potřebuje neznečištěnou mořskou vodu o relativně vysoké slanosti a teplotě mezi 10 až 29 stupni Celsia. Korál červený je možné najít ve Středozemním moři ve vodách Albánie, Alžírska, Francie, Itálie, Jugoslávie, Maroka, Řecka, Španělska a Tuniska. V Atlantském oceánu se vyskytuje u Kapverd a Maroka. Odhaduje se, že mladé kolonie rostou rychlostí 4 až 8 milimetrů za rok co do délky a 1,5 milimetru za rok co do průměru.

Ceněný od starověku

Archeologické nálezy ukazují, že korál byl od nepaměti ceněn,  zpracováván a byl předmětem obchodu. Je pravděpodobné, že lidé zpočátku sbírali pouze kousky korálu, které našli vyplavené na březích Středozemního moře. Kousky červeného korálu, které zřejmě sloužily jako amulety, byly nalezeny ve starověkých hrobkách ve Švýcarsku. Korál byl i mezi šperky zdobícími sumerskou bohyni. Velmi si jej cenili také Egypťané. Starověcí Židé řadili korál mezi takové cennosti, jako bylo stříbro a vybrané zlato. (Přísloví 8:10, 11; Nářky 4:7) I pro Kelty měl korál velkou cenu. Zdobili jím své zbraně a také uzdy koní.

Římský učenec Plinius uvádí, že v prvním století n. l. se korál červený sbíral ve Lvím zálivu, podél západního pobřeží Apeninského poloostrova a u Sicílie. Shluky korálů se odtrhávaly ode dna pomocí sítí nebo se odřezávaly ostrým železným nástrojem. Ve starověku byl korál považován za lék proti horečce, ledvinovým kamenům a očním chorobám. Také se věřilo, že talisman z korálu může svého majitele ochránit před tajfunem a bleskem.

V 10. století n. l. severoafričtí Arabové vynalezli zařízení na sběr korálů — dvě břevna dlouhá 4 až 5 metrů zkřížená v podobě písmene X a zatížená velkým kamenem. Tento kříž byl ověšen sítěmi dlouhými až 8 metrů. Celé zařízení se spustilo z lodi na mořské dno porostlé koloniemi korálů. Když loď táhla kříž za sebou, dřevěná břevna odlamovala větve korálů, které se pak zachycovaly v sítích. Všechno pak bylo vytaženo na palubu, kde sběrači korálů sítě vyprázdnili. Toto zařízení se s drobnými úpravami používalo až donedávna. Tento způsob sběru korálů však byl před několika lety zakázán, protože vedl k ničení mořského dna a k hubení mořské fauny. Korály teď sbírají potápěči. Teoreticky by měli napáchat méně škody, ale  faktem zůstává, že někteří potápěči sbírají s takovou intenzitou, že po nich nezůstává na dně ani jediný korál.

Tradiční italské řemeslo

Starověcí římští řemeslníci vyráběli z korálu amulety, korálky pro náhrdelníky a vyřezávali z něj mytologické výjevy a přírodní motivy. Ve 12. století se významným střediskem pro zpracování korálů stal Janov, který udržoval prosperující obchodní svazky s Konstantinopolí a jinými středomořskými přístavy, a vyvážel tam korálky, knoflíky a další výrobky z korálu. V době Marka Pola byla velká poptávka po středomořském korálu také v Indii a Indočíně, a arabští kupci jej dováželi až do Číny.

K městům, kde se vyrábělo ohromné množství ozdob z korálu, patřily Neapol, Trapani a Janov. Výrobky z města Trapani se proslavily zejména v období takzvaného manýrismu a potom v době baroka (od 16. do 18. století). Malými kousky korálu se vykládaly nejrůznější předměty ze dřeva nebo pozlaceného kovu — šperkovnice, tácky, rámy, zrcadla a církevní předměty. Z korálu se vyřezávaly složité scény znázorňující narození Krista. Tisíce drobných korálků se našívaly na drahé oděvy a na oltářní ubrusy. Široká škála ozdobných předmětů se vyráběla především v 19. století — čelenky, náušnice, přívěsky, náhrdelníky, kameje, brože a náramky. Kousky korálů na těchto špercích byly opracovány do tvaru květů, lístků a zvířat. Na mnohých bylo patrné, že se jejich tvůrce nechal inspirovat uměním klasického Řecka a Říma.

Významným střediskem pro zpracování korálu červeného je dnes město Torre del Greco v Neapolském zálivu. Odhaduje se, že rukama místních řemeslníků projde 90 procent veškerého korálu červeného, který se na světě každoročně nasbírá. Korál je nejprve na kruhových pilách rozřezán na menší kousky. Z některých se pak strojově vyrábějí klasické kulaté korálky. Jiné se ručními bruskami opracují do žádoucích tvarů a velikostí, vyleští se a vsadí do prstenů, náušnic a jiných ozdob. Polovina až tři čtvrtiny surového materiálu se během zpracovávání mění v odpad. To je jedním z důvodů, proč šperk z korálu stojí při stejné váze víc než šperk ze zlata.

Sběr a zpracovávání korálu procházelo obdobími rozmachu a někteří lidé díky tomu získali ohromné bohatství. Kniha Il Corallo Rosso (Korál červený) však uvádí, že korál také přitahoval lidi, kteří „byli ovládáni touhou rychle a snadno zbohatnout“ a kteří byli schopni „prakticky zničit“ naleziště korálů. Obavy o budoucnost korálu červeného a o budoucnost těch, kdo jsou na jeho zpracovávání závislí, podnítily zainteresované strany k tomu, aby se dohodly na uvážlivějším sběru této suroviny. Korál červený není ohroženým druhem, ale je stále obtížnější najít korálové větve dost velké na to, aby bylo možné je zpracovávat na šperky. Velké množství korálu, které se dnes v Itálii zpracovává, pochází z Tichomoří. Určité druhy korálů se v okolí Japonska a Tchaj-wanu sbírají pomocí dálkově ovládaných miniponorek a robotů v hloubce asi 320 metrů. Asi dva tisíce kilometrů od Havajských ostrovů rostou velmi ceněné korály v hloubce až 1 500 metrů.

Nádherné šperky a umělecké předměty svědčí o dovednosti těch, kdo významnou měrou přispěli k rozvoji tohoto tradičního řemesla. A pro ty, kdo si váží výtvorů našeho Stvořitele, je středomořské „červené zlato“ jedním z mnoha darů, které Bůh dal k potěšení lidí. (Žalm 135:3, 6)

[Obrázek na straně 16]

Náhrdelník z 19. století vyrobený ze 75 000 kousků korálu

[Podpisek]

Per gentile concessione del Museo Liverino, Torre del Greco

[Obrázek na straně 17]

Živý korál

[Obrázky na straně 18]

Čelenka

Pohár ze 17. století

Souprava šperků

[Podpisek]

Všechny fotografie: Per gentile concessione del Museo Liverino, Torre del Greco

[Podpisek obrázku na straně 17]

Per gentile concessione del Museo Liverino, Torre del Greco