Přejít k článku

Přejít na obsah

Láska v činnosti — Maraton humanitární pomoci

Láska v činnosti — Maraton humanitární pomoci

Láska v činnosti — Maraton humanitární pomoci

NA RICHARDA VARU, zkušeného redaktora novin Houston Chronicle, jen tak něco dojem neudělá. Minulý rok se to však stalo. „Něco takového jsem ještě nikdy neviděl!“ zvolal. „Nemohu tomu uvěřit.“ Podobné pocity zažíval i Lee P. Brown, starosta Houstonu v Texasu. Řekl: „Přál bych si, aby všichni v Houstonu mohli vidět to, co jste dokázali. Udělalo to na mě velký dojem.“ Čeho se tyto komentáře týkaly? Redaktor i starosta komentovali humanitární pomoc, kterou poskytovali svědkové Jehovovi v Houstonu. Co tato pomoc zahrnovala? Proč jí bylo zapotřebí? A díky čemu byla tak působivá? Abychom se to dověděli, podívejme se, co se vlastně stalo.

Rekordní povodeň

Začátkem června 2001 se rovinatým územím na jihovýchodě Texasu přehnala prudká tropická bouře jménem Allison. V Houstonu, čtvrtém největším městě ve Spojených státech, byla bouře doprovázena přívalovými dešti. * V pátek 8. června napršel metr vody. Stoupající voda rychle zaplavila obchody, úřady a desítky tisíc domácností. Dálnice se změnily v rozbouřené řeky valící se přes opuštěné automobily a nákladní vozy. Dokonce ani hasičům a jiným záchranářům velká voda nedovolila průjezd ulicemi. Pro záchranu lidí byly povolány helikoptéry a těžká armádní vozidla.

Když se v pondělí 11. června konečně zase objevila jasná obloha, bylo zřejmé, že bouře Allison si vyžádala krutou daň. Dvacet dva lidí přišlo o život. Patřili k nim také dva svědkové Jehovovi — křesťanský starší Jeffrey Green a jeho švagrová Frieda Willisová. * Kromě toho bylo zničeno okolo 70 000 domácností, což z této povodně učinilo jednu z největších přírodních katastrof, které kdy nějaké velkoměsto postihly. Bouře Allison způsobila hmotné škody ve výši téměř 5 miliard dolarů, a tak se stala nejničivější tropickou bouří v dějinách Spojených států.

Záplava dobrovolníků

Lidé byli otřeseni. Jeden záchranář řekl: „Postele měli mokré, koberce měli mokré. Fotky z dětství byly pryč.“ Také mnozí z více než 16 000 místních svědků Jehovových utrpěli ztráty. Bylo poškozeno osm sálů Království a stovky domácností svědků. Některé z nich byly zaplaveny několika centimetry vody, jiné měly vodu až po střechu. Celkem bylo postiženo více než 80 sborů svědků Jehovových. Oběti záplav však nebyly ponechány na holičkách. Během několika dní přišla další záplava — tentokrát to byla záplava dobrovolníků na pomoc obětem.

Ještě než voda začala opadat, křesťanští starší ze sborů svědků Jehovových v Houstonu se pustili do práce. „Zavolali jsme našim bratrům a sestrám nebo jsme je navštívili,“ uvedl jeden starší. „Potom jsme odhadli ztráty a v pondělí 11. června byla hotova zpráva, která obsahovala seznam postižených, počet poškozených domů a rozsah škod. Zprávu jsme potom zaslali do ústředí svědků Jehovových v newyorském Brooklynu.“ O několik dní později odbočka svědků Jehovových ve Spojených státech sestavila výbor pro humanitární pomoc, který tvořilo osm křesťanských starších z Houstonu, a poskytla finanční prostředky. Jaký byl úkol tohoto výboru? Pomoci postiženým, aby se citově zotavili, a také opravit více než sedm set poškozených domů patřících svědkům.

‚Jak se nám ale podaří zvládnout tak obrovský úkol?‘ ptali se členové nově vytvořeného houstonského humanitárního výboru svědků Jehovových 2001. Dlouho do noci pracovali na předběžném plánu a požádali o pomoc více než 160 sborů svědků Jehovových v Houstonu. „Odezva byla ohromující,“ sděluje předseda výboru, „přihlásilo se přes 11 000 svědků, kteří nabídli zdarma svůj čas, svou sílu a své schopnosti.“

Plíseň versus dobrovolníci

Několik dní po povodni začali dobrovolníci pracovat na poškozených domech. Odstraňovali nasáklé koberce, poškozené podlahy, zničené stěny, promočené skříně, zkroucené dveře a všechno ostatní, co bylo znečištěno kontaminovanou vodou. „Nezajímali jsme se jen o to, abychom dali do pořádku domy bratrů,“ řekl jeden dobrovolník, „ale také o to, aby nebylo ohroženo jejich zdraví.“ Protože jedovatá plíseň se mohla snadno začít šířit za stěnami a skříněmi, bylo třeba, aby domy byly nejdříve vydezinfikovány.

Svědkové chtěli pracovat podle bezpečnostních předpisů, a proto několik bratrů a sester požádalo o školení od Federálního úřadu civilní obrany (FEMA), což je vládní organizace, která se zabývá likvidací následků katastrof. Každý takto vyškolený svědek vzal potom deset dobrovolníků do poškozeného domu, a tam byli poučeni, jak dům důkladně vydezinfikovat. Každý z nově vyškolených s sebou vzal následující den dalších deset lidí. „Za pár dní,“ vypráví jeden z dobrovolníků, „počet těch, kdo věděli, jak tuto práci dělat, stoupl na několik set.“ Plíseň zkrátka neměla proti dobrovolníkům nejmenší šanci. Důchodci a mladí, kteří měli prázdniny, pracovali celý den. V noci je vystřídali další dobrovolníci. Po šesti týdnech byly všechny domácnosti svědků čisté a bezpečné.

Hlavní centrum a sedm menších středisek

Humanitární výbor mezitím zakoupil velké množství sádrokartonu a tuny dalších stavebních materiálů. Ale kam to všechno uskladnit? „Když se o naší situaci dozvěděl ředitel jedné firmy,“ vypráví mluvčí výboru, „nabídl nám k bezplatnému používání sklad o velikosti 5 000 metrů čtverečních!“ Ve skladu bylo možné nejen uložit stavební materiál, ale také využít některé prostory jako kanceláře. Zakrátko se tedy stal administrativním centrem pro humanitární pomoc. Čtyřiadvacet hodin denně, a to i o víkendech, tam pracovalo asi 200 až 300 dobrovolníků.

Oblast postižená záplavami byla rozsáhlá, a proto v sedmi sálech Království byla zřízena menší, regionální centra. Během víkendů byla centra plná dobrovolníků. (Viz rámeček „Začíná nový den“.) Mnozí z nich spolu dříve pracovali na stavbách sálů Království v této oblasti. Někteří z dobrovolníků, kteří měli zkušenosti ve stavebnictví, byli z jedenácti regionálních stavebních výborů v Arkansasu, Louisianě, Oklahomě a Texasu. * V každém centru tesaři, malíři, instalatéři a jiní zkušení pracovníci iniciativně zaučili další. (Viz rámeček „Školicí programy“.)

Plán a databáze

Dobrovolníci postupovali podle harmonogramu, který měl sedm fází. Stavební materiály byly dodávány na místa určení ve čtyřech etapách. Práce byly naplánovány tak, aby každý dům byl opraven během tří víkendů. Tímto způsobem byla humanitární pomoc dokončena přibližně za šest měsíců.

K tomu, aby plán fungoval, výbor zřídil 22 oddělení, včetně nákupního, ubytovacího, dopravního a plánovacího oddělení. Všechna oddělení měla k dispozici informace uložené v obsáhlé databázi. Než začaly opravné práce, dobrovolníci strávili deset dní zadáváním dat. „Byl to maraton,“ poznamenala jedna zpráva v novinách. Na konci tohoto „maratonu“ však byl hotov obsáhlý soubor informací. Jediným kliknutím myši se dalo zjistit, jak kteréhokoli z 11 000 dobrovolníků zkontaktovat, kdy bude k dispozici a jaké má schopnosti. Program také poskytoval podrobnosti o poškozených domech, o stavu oprav a o tom, jaká stavební povolení je ještě potřeba získat. Databázi se začalo říkat „mozek humanitární pomoci“.

Dojatí a vděční

Domy, které už byly vysušené a byly zbaveny plísně, navštívili dobrovolníci s odbornými znalostmi ve stavebnictví, aby určili, co všechno bude potřeba na opravu. „Tito dobrovolníci spočítali náklady až do posledního hřebíku,“ vysvětlil mluvčí. „Nechtěli jsme plýtvat penězi ani darovanými materiály.“ Jiní dobrovolníci mezitím opatřovali nezbytná stavební povolení.

Ti, kdo byli postiženi záplavami, byli potom pozváni do skladu, aby si z omezené nabídky vybrali koberce, skříně, vinylové podlahové krytiny a jiné věci náhradou za to, oč přišli. Lidé často plakali dojetím, když viděli, co všechno pro ně bylo opatřeno. Dostali také rady od dobrovolníků, kteří se vyznají v pojištění a v jiných úředních záležitostech. Potom byl připraven harmonogram oprav pro jednotlivé domy. Ochotní řidiči tak mohli stavebním četám přivézt materiál přesně v den, kdy to bylo třeba. Jeden z opravovaných domů patřil rodině, kde manžel není svědkem Jehovovým. Své manželce však řekl: „Tví bratři jsou zázrak. Jedna četa střídá druhou. Pracují jako mravenci!“

Základní opravy trvaly na každém domě asi tři víkendy. „Občas to ale trvalo také pět, nebo dokonce osm týdnů,“ řekl mluvčí výboru. Když byly ve starých domech odstraněny poškozené příčky, dobrovolníci si často povšimli určitých dřívějších nedostatků. Než tedy postavili nové příčky, museli odstranit tyto staré problémy. Jeden řemeslník řekl: „Občas jsme viděli, že dřevěné nosné sloupky jsou napadeny termity, a tak jsme se nejdřív museli zbavit termitů. Často jsme opravovali a zpevňovali různé konstrukce. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.“ Jeden svědek, který byl také obětí záplav, vyjádřil pocity mnoha ostatních, když vděčně řekl: „Náš dům je na tom teď lépe, než když jsme ho koupili!“

Rychlá jídla

Jídlo pro dobrovolníky zajišťovala skupina svědků, kteří sklad za jedním sálem Království předělali na centrum pro přípravu a rozvoz jídla. Svědkové z širokého okolí darovali chladničky, mrazáky, myčky nádobí, sporáky a další kuchyňské vybavení. Jedenáct profesionálních kuchařů a asi 200 dalších dobrovolníků připravovalo v tomto centru každou sobotu a neděli tisíce jídel. Dobrovolník, který na chod kuchyně dohlížel, prohlásil: „Jídla při stavbách sálů Království vaříme už devatenáct let, ale na tak velké akci jsme ještě nikdy nebyli.“

Jídlo pak bylo rozděleno do 120 velkých přepravek a ty se naložily do 60 přistavených vozidel, která je rozvezla do administrativního centra i do všech regionálních center. Každá pracovní četa mezitím poslala jednoho dobrovolného pracovníka do příslušného regionálního centra, aby tam pro všechny vyzvedl jídlo. Řemeslníci se najedli na pracovišti a hned se zase pustili do díla.

Úkol splněn

V dubnu letošního roku 11 700 dobrovolníků konečně dosáhlo svého cíle. Jedna z nejdelších kampaní humanitární pomoci, jakou kdy svědkové Jehovovi podnikli, byla úspěšně dokončena. Dobrovolníci odpracovali 1 000 000 hodin a celkem opravili 8 sálů Království a 723 domů. Mnozí z těch, kdo byli záplavou postiženi, by jistě souhlasili se slovy muže, který se slzami v očích řekl: „Děkuji Jehovovi a dobrovolným pracovníkům za všechnu jejich pomoc. Patřit k tomuto společenství bratrů je velkou útěchou!“

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. Města New York, Los Angeles a Chicago mají více obyvatel. Houstonská aglomerace má asi 3 500 000 obyvatel a je rozsáhlejší než Libanon.

^ 5. odst. Vzpomínkového shromáždění se zúčastnilo 1 300 lidí. Abigail, manželce Jeffreyho a sestře Friedy, to přineslo velkou útěchu.

^ 15. odst. Regionální stavební výbory se za normálních okolností zabývají výstavbou budov, kde se pořádají shromáždění svědků Jehovových.

[Rámeček a obrázek na straně 21]

ZAČÍNÁ NOVÝ DEN

Jsme v regionálním centru číslo 4 v severovýchodní části Houstonu. Je sedm hodin ráno a v sále Království to hučí jako v úle. Dobrovolníci si povídají, smějí se, popíjejí kávu a jedí koblihy. Někteří bydlí stovky kilometrů odtud, ale přesto přijeli, aby přiložili ruku k dílu. V půl osmé však všechen ruch utichá. Dozorce tohoto centra vede rozhovor o biblickém textu. Oznamuje také, že v neděli v půl osmé ráno, ještě před tím, než se všichni rozejdou na svá pracoviště, proběhne studium Strážné věže. Povzbuzuje všechny, aby se na studiu podíleli svými komentáři, ať už v angličtině nebo ve španělštině. Čte také pozdrav ze světového ústředí svědků Jehovových, který je přijat s potleskem.

Dozorce potom informuje o postupu prací a upřímně děkuje dobrovolníkům za jejich ochotu. „Je tu někdo, kdo neví, co má dělat nebo kam má jít?“ ptá se. Žádná ruka se nezvedne. „Kolik obědů budeme potřebovat?“ Zvedne se les rukou a všichni se smějí. Pak zazní modlitba, a 250 dobrovolníků, mezi nimiž jsou muži, ženy, mladí i staří, je připraveno strávit další dlouhý den tvrdou prací.

Totéž probíhá v ostatních šesti regionálních centrech a v centrálním skladu. V kuchyni se mezitím začínají žhavit plotny. Dva tisíce dobrovolníků v celém Houstonu se už těší, jak si v poledne pochutnají.

[Rámeček a obrázek na straně 22]

ŠKOLICÍ PROGRAMY

Během humanitárních prací zkušení řemeslníci pořádali školicí programy, aby se i dobrovolníci bez odborných znalostí mohli ujmout různých úkolů. Někteří byli vyškoleni, aby mohli provádět dezinfekci domů. Jiní se naučili montovat příčky a skříně. Další se dozvěděli, jak omítat a malovat. Semináře byly natočeny na video. V regionálních centrech byly potom tyto nahrávky použity ke školení dalších dobrovolníků. Jeden člen humanitárního výboru poznamenal: „Díky těmto seminářům byly všechny práce odvedeny opravdu kvalitně.“

[Obrázek]

Školení řemeslníků

[Rámeček na straně 24]

,BOŽÍ ZÁSAH‘

Americké pojišťovny „označují živelné pohromy za Boží zásah,“ řekl člen humanitárního výboru. „Skutečným Božím zásahem však byli dobrovolníci, kteří tady všechny ty měsíce pracovali. Naše společenství bratrů je opravdu zázrak.“ Během víkendů zde pracovalo i více než 2 500 dobrovolníků. Předseda humanitárního výboru řekl: „Tito neplacení dobrovolníci zrušili své dovolené, upravili své plány a dali stranou své osobní záležitosti, aby se mohli připojit k jedné z největších humanitárních akcí, jakou kdy svědkové Jehovovi zorganizovali.“

Dlouhodobá humanitární pomoc vyžaduje oběti. Jeden z dobrovolníků, který týdně odpracuje padesát hodin ve svém zaměstnání, trávil 40 hodin týdně na humanitárních pracích. Podílel se na nich od prvního dne až do konce. „Jehova mi dodával sílu,“ řekl o tom. „Známí se mě ptali, zda za to dostanu zaplaceno. Řekl jsem jim, že za takovou práci bych peníze stejně nepřijal.“ Jedna rodina z Louisiany najezdila každý víkend 800 kilometrů, aby mohla pomoci v postižené oblasti, a to přesto, že za sebou měla celý týden strávený v zaměstnání. Mnozí pracovali od rána do večera, ačkoli před sebou měli ještě cestu domů. Jedna skupina třiceti řemeslníků, kterým cesta domů trvala sedm až deset hodin, se shodla na tom, že „to rozhodně stojí za to“. Jedna dobrovolnice pracovala v zaměstnání do půl čtvrté odpoledne a potom pomáhala v administrativním centru až do deseti hodin večer. Vypomáhala i o víkendech a říká, že „to bylo velmi odměňující“.

Všichni dobrovolníci ochotně pomáhali, protože mají bratrskou lásku, která je poznávacím znakem pravých křesťanů. (Jan 13:35) Administrativní centrum humanitárních prací navštívil i starosta Houstonu. Skupině svědků potom řekl: „Věříte, že je správné dělat to, co nám Bůh říká. Svou víru projevujete svými skutky.“

[Obrázek na straně 20 a 21]

Vody zaplavují Houston, 9. června 2001

[Podpisek]

© Houston Chronicle

[Obrázek na straně 21]

Dálnice se změnily v řeky

[Obrázek na straně 21]

Voda vnikla do domů

[Obrázky na straně 23]

Někteří z těch, kdo sloužili jako dobrovolníci

[Obrázek na straně 24]

Četa kuchařů připravila přes čtvrt milionu jídel

[Podpisek obrázku na straně 19]

NOAA