Našla vhodné řešení

„Pracuji pro společnost, která vyrábí hračky. Je to celkem rutinní práce a zaměstnanci mají dovoleno poslouchat hudbu. Jedna kolegyně, která pracuje vedle mě, má ráda mravně pokleslou hudbu. Dvě další pracovnice v našem oddělení takovou hudbu také rády poslouchají. Být v takovém prostředí osm hodin denně však pro mě bylo hotové utrpení.

Zvážila jsem výhody, které mi má práce přináší. Jednou z nich bylo to, že vedoucí mi vždy dovolila vzít si volno v době oblastních sjezdů a zvláštních setkání, která jsou organizována pro svědky Jehovovy v celodobé službě. Také cesta do práce netrvá dlouho a pracovní doba mi umožňuje věnovat se službě.

Zašla jsem za svými spolupracovnicemi a taktně jsem se jich zeptala, zda by nechtěly buď změnit hudbu nebo ztlumit hlasitost. Zareagovaly tak, že si šly stěžovat paní vedoucí, která mě pak zavolala do své kanceláře. Říkala: ‚Sharon, nemůžete tuto společnost obracet na své náboženství. Naši zaměstnanci smějí poslouchat, co chtějí.‘

Potom jsem se zeptala, zda si mohu přinést svůj vlastní magnetofon se sluchátky. Vedoucí s tím souhlasila. Vzala jsem si tedy do práce nahrávky Strážné věže na audiokazetách. Díky tomu jsem tu škodlivou hudbu už nemusela poslouchat. Nahrávky mi navíc pomáhají, abych zůstala duchovně silná.“ (Vyprávěla Sharon Quanová.)