Abrolhos — „Dávejte pozor!“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

MOŘEPLAVCI, kteří se v 16. století dostali blízko ke korálovým útesům u pobřeží brazilského státu Bahía, varovali ostatní mořeplavce voláním „Abra os olhos!“ (Dávejte pozor!) Podle tradice bylo toto mnohokrát opakované výstražné volání podkladem pro název skupiny pěti ostrůvků v této oblasti — souostroví Abrolhos.

Toto souostroví leží v jižním Atlantiku, pouhých 80 kilometrů od pobřežních měst Caravelas a Alcobaça. Obklopují je však korálové útesy, a tak je vlastně odříznuto od světa. Nezmapované útesy a prudké bouře, k nimž v Atlantiku dochází, jsou natolik děsivé, že v minulosti by se většina námořníků zřejmě neodvážila vyplout do těchto vod, nebýt vidiny zisku z lovu velryby keporkak.

Lov a pozorování keporkaků

V 19. století se velryby ze souostroví Abrolhos staly významným zdrojem příjmů pro obyvatele pobřežních rybářských měst. Lovci se nejprve zúčastnili zvláštní mše, při které místní kněz požehnal jejich člunům. Teprve pak napnuli plachty nebo se opřeli do vesel a zamířili k tomuto souostroví. Jak ale dokázali tak mohutného tvora, jakým je velryba, zabít? Využívali mateřských instinktů tohoto savce. Nejprve harpunou zastřelili mládě a použili ho jako návnadu, na kterou potom lákali matku, aby připlula blíž. Mrtvé velryby byly odtaženy na pevninu, do některé ze šesti caravelaských továren na zpracování velryb, kde se z nich získával cenný tuk.

V polovině 19. století však došlo ke zhroucení místního trhu s velrybím tukem, takže velrybářský průmysl začal upadat. Desítky let lovu keporkaků se pochopitelně musely nějak projevit — ve dvacátém století už samice přestaly Abrolhos vyhledávat jako místo pro rození mláďat. Proto se lov velryb u těchto ostrovů nakonec úplně zastavil. Naposledy tam byla nějaká velryba ulovena v roce 1929.

Nové období dějin tohoto souostroví začalo v roce 1983, kdy bylo pět ostrovů Abrolhosu a útes stejného jména — území o celkové rozloze 910 čtverečních kilometrů — prohlášeno za mořský národní park. Padesát let nebyly o velrybách skoro žádné zprávy. V roce 1987 však odborníci oznámili, že je zahlédli ve vodách parku a že se rozhodli je pozorovat. Když zjistili, že se keporkaci znovu usadili nedaleko těchto ostrovů a že zde rodí mláďata, byli nadšeni.

Zprávy o návratu velryb a šířící se pověst o tom, že Abrolhos je ztracený  ráj, vedly k tomu, že sem začali přicházet návštěvníci. Jednoho krásného letního rána se jistá rodina na toto souostroví vydala v malé rybářské lodi. Cesta jim trvala šest hodin. Podívejme se, jak jeden člen rodiny tuto návštěvu popisuje.

Hradba z ‚velkých klobouků‘

„Když náš lodník Manoel proplouval ‚Útesem hradeb‘, pochopil jsem, proč se dávní portugalští mořeplavci těchto vod báli. Z mořského dna vystupovaly pestrobarevné korálové sloupy, které byly až 20 metrů vysoké a u hladiny 50 metrů široké. Měly tvar obráceného kužele, a proto je místní lidé pojmenovali ‚velké klobouky‘. Mnohé sloupy se pod vodou spojovaly a tvořily obrovské klenuté chodby a také až dvacet kilometrů dlouhé stěny, které vyčnívaly nad hladinu jako korálové terasy. Z těchto stěn se skládá ‚Útes hradeb‘.

Když jsme těmito útesy propluli, na obzoru se objevilo všech pět ostrovů Abrolhosu. Z dálky vypadaly jako obrovské dveřní zarážky plující v oceánu. Geologové se domnívají, že tyto obrovské desky se v dávné minulosti zvedly ze dna oceánu tlakem lávy vytékající vzhůru. Všechny tyto ostrovy tudíž mají podobné topografické vlastnosti — na jihovýchodní straně je prudký sráz vystupující z vody a na jihozápadní straně povlovný svah, který přechází v úzké písčité pobřeží.

Po chvíli jsme už mohli rozeznat maják a nepravidelnou řadu dvoupatrových domů na největším ostrově Santa Bárbara. Na tomto ostrově žijí pracovníci Brazilského institutu pro životní prostředí a obnovitelné přírodní zdroje (IBAMA) a také posádka brazilského námořnictva. Ti všichni jsou závislí na dodávkách potravin, které na ostrov každé dva týdny dopraví zásobovací loď. Na její příjezd nedočkavě čekají také místní kozy. V případě nouze jsou totiž pro ostrovany zdrojem potravy. Na těchto ostrovech nesmějí být penziony, hotely, bary ani restaurace. Turisté, kteří chtějí na Abrolhosu přenocovat, se musí smířit s tím, že budou spát na lodích zakotvených poblíž ostrovů.

Manoel opatrně spustil kotvu, přičemž pozorně sledoval korálový útes. Na palubu naší lodi přišli dva strážci z institutu IBAMA a vysvětlili nám některá pravidla tohoto národního parku. Turisté mají přístup jen na dva ostrovy, Siribu a Redondu, musí chodit po vyznačených cestách a vždy je doprovází některý strážce. Nesmějí rybařit a nesmějí si odnést žádný  suvenýr — ani oblázek z pláže. Pro pozorování velryb jsou také stanovena přísná pravidla. K velrybám se mohou přiblížit nejvýše tři lodě, a to jen na vzdálenost 100 metrů. Kdyby se některá velryba přiblížila k lodi, loď musí vypnout motor a znovu ho smí zapnout teprve tehdy, když velryba vypluje na hladinu. Kdyby velryba projevila známky rozrušení, lodě musí z toho prostoru ihned odplout.“

Překrásní ptáci

„Ptáci mají na souostroví Abrolhos velmi dobré podmínky. Hnízdí tam kolonie faetonů, tereje maskového, tereje žlutonohého, fregatky vznešené a rybáka černohřbetého.

Když jsme se první den naší návštěvy šplhali přes skalnaté pobřeží ostrova Siriba, ukázal nám Jordan, výzkumný pracovník z institutu IBAMA, hnízda terejů a faetonů proužkovaných. Terej rád hnízdí na otevřeném prostranství, ale faeton proužkovaný dává přednost skalním rozsedlinám, kde je hnízdo chráněno před silnými poryvy větru, které by ho mohly snadno převrhnout.

Nejkrásnější ze zdejšího ptactva je nepochybně fregatka, která je velká asi jako slepice. Sameček má nápadný hrdelní vak, který mu v období páření výrazně zčervená a nafoukne se do velikosti ragbyového míče. U fregatky je paradoxní, že je závislá na moři, ale zároveň se bojí vody. Má málo tuku na impregnaci peří, takže kdyby se potopila pro rybu, peří by jí nasáklo vodou.

Tuto nevýhodu však fregatka vyvažuje svou leteckou dovedností. Roztáhne impozantní křídla o rozpětí až dvou metrů a nechá se nést teplými vzdušnými proudy. Téměř bez hnutí se vznáší ve vzduchu a přitom bedlivě sleduje lovícího tereje, který se proti své vůli stane jejím pomocníkem. Jakmile terej něco uloví, fregatka střemhlav sletí, zaútočí na něj svým dlouhým, hákovitým zobákem a někdy mu ukradne rybu přímo ze zobáku. Jestliže terej svůj úlovek upustí, fregatka se na tuto kořist okamžitě vrhne a zachrání ji před pádem do vody. A co když terej stihne rybu spolknout? Je známo, že fregatka často tereje pronásleduje a donutí ho, aby svou potravu vyvrhnul.“

Pohled pod hladinu

„Druhý den své návštěvy na souostroví Abrolhos jsme strávili pod mořskou hladinou. Teplota vody na tomto souostroví nikdy neklesne pod 24 stupňů Celsia a je možné dohlédnout až do hloubky patnácti metrů. Chcete-li zkoumat mělké, klidné vody u těchto ostrovů, nemusíte mít drahé potápěčské vybavení. Stačí vám šnorchl, potápěčské brýle a ploutve. Sluneční paprsky, které pronikají do tohoto podmořského  světa, se odrážejí na hejnech ryb, na zelených, světle fialových a žlutých korálech, na červených houbách a na řasách. Zaplavuje nás světlo mnoha různých barev. Není tu sice tolik druhů korálů jako na jiných tropických korálových útesech, ale jsou zde určité druhy, které se nevyskytují nikde jinde.

V jasně modrém moři kolem ostrova se to hemží více než 160 druhy ryb. Mořští tvorové mají nejrůznější tvary a rozměry. Občas se objeví kareta obecná, kanic, korálová ryba Pomacanthus paru, bodlok Acanthurus leucosternon, ploskozubec Calotomus a některé druhy murény. Ryby jsou tak krotké, že je můžete doslova krmit z ruky. A když už nic nemáte, jemně vám ťukají do prstů, aby ještě něco dostaly.“

Keporkak se vrací

„Odpoledne třetí den našeho pobytu jsme se vydali zpátky do města Caravelas. Měl jsem trochu smíšené pocity — souostroví Abrolhos mě okouzlilo, ale byl jsem zklamaný tím, že jsem ještě neviděl ani jedinou velrybu. Když jsme však pluli asi 30 minut, Manoel náhle vykřikl: ‚Vidím velryby!‘ Zhruba ve vzdálenosti 200 metrů jsme spatřili tři keporkaky — dva dospělé a jedno mládě. Jasně jsme viděli, že jejich obrovské ploutve jsou vespod bílé. Jedna z velryb připlula blíž, možná ze zvědavosti, a několik minut plavala vedle nás. To, co jsem potom uviděl, na mě opravdu silně zapůsobilo. Velryba se polovinou svého obrovského těla vynořila nad hladinu a pak dopadla na záda. Ozvala se ohlušující rána. Velryba zmizela, a zůstala po ní jen rozbouřená hladina. Ostrovy nám už mizely z dohledu, ale stále bylo vidět ocasní ploutve velryb a občas jsme také zahlédli spršky vody. Měli jsme velkou radost, že se keporkak vrátil.“

Nejistá budoucnost

Hrozba v podobě lovců velryb už možná zmizela, ale jiné hrozby zůstávají. Bylo by nerealistické předpokládat, že se podaří tyto ostrovy uchránit před ekologickými problémy. Jeden oceánograf to vyjádřil těmito slovy: ‚Je bezvýsledné chránit souostroví a omezovat k němu přístup, když je všechno kolem něj ničeno.‘

Podle názoru mnoha vědců je globální oteplování příčinou toho, že ‚Útes hradeb‘ ztrácí své zabarvení, což signalizuje, že odtud mizí drobounké řasy. Zdá se nevyhnutelné, že odlesňování pevniny a eroze půdy, kvůli nimž se do moře dostává stále více naplavenin, v konečném důsledku poškodí korály žijící na těchto ostrovech. Vzhledem k tomu, že počet návštěvníků neustále stoupá, musí ochránci přírody i nadále bdít nad tím, aby panenská krása tohoto souostroví nebyla poškozena.

Dosud však žádná z těchto chmurných vyhlídek nezastínila svěží krásu tohoto souostroví — fascinující ptačí život, překrásné korály či akrobatické výkony velryb. Od doby, kdy bylo souostroví Abrolhos objeveno, už sice uplynulo téměř 500 let, ale nadále zde platí slova: „Dávejte pozor!“ Návštěvníky tady čeká skutečná pastva pro oči a nezapomenutelné zážitky.

[Mapa na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

BRAZÍLIE

ABROLHOS

[Mapa na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SOUOSTROVÍ ABROLHOS

Siriba

Redonda

Santa Bárbara

Guarita

Sueste

[Obrázek na straně 15]

Maják na Abrolhosu postavený v roce 1861

[Obrázek na straně 16]

Fregatka

[Obrázek na straně 16]

Korál

[Podpisek]

Enrico Marcovaldi/Abrolhos Turismo

[Obrázek na straně 16]

Pomec

[Obrázek na straně 16 a 17]

Terej maskový

[Obrázek na straně 16 a 17]

Redonda

[Podpisek]

Foto da ilha: Maristela Colucci

[Obrázek na straně 17]

Muréna

[Obrázek na straně 17]

Bodlok

[Obrázek na straně 17]

Faeton proužkovaný

[Obrázek na straně 18]

Keporkak s mládětem