Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu odolávat tlaku vrstevníků?

„Tlak vrstevníků je všudypřítomný.“ Jesse, šestnáct let

„Tlak vrstevníků ve škole patřil k největším problémům, s nimiž jsem se musel vyrovnávat.“ Johnathan, dvacet jedna let

TLAK VRSTEVNÍKŮ je vliv, se kterým je třeba počítat. Buď si však jistý, že tomuto tlaku se můžeš vzepřít. Nejen že se mu můžeš ubránit — můžeš jej dokonce využít ve svůj prospěch. Ale jak?

V předchozím článku této série jsme rozebírali první základní krok — uvědomit si, že vliv vrstevníků je silný a působí i na tebe. * Jaké další užitečné kroky můžeš podniknout? Prospěšné vedení najdeš v Božím slově. V Příslovích 24:5 čteme následující radu: „Muž s poznáním posiluje sílu.“ Jaký druh poznání tě může posílit, abys překonal vliv vrstevníků? Než si na to odpovíme, rozeberme si otázku, co by mohlo vést k tomu, že bys tlaku vrstevníků podlehl.

Nebezpečí vyplývající z nedostatku sebedůvěry

Součástí života svědků Jehovových je to, že s druhými lidmi mluví o své víře. Proto někteří mladí svědkové pociťují tlak vrstevníků zvlášť silně. (Matouš 28:19, 20) Je pro tebe někdy těžké povídat si o své víře s jinými mladými? Pokud ano, nejsi sám. Osmnáctiletá Melanie říká: „Povědět kamarádům, že jsem svědek Jehovův, bylo mnohem těžší, než jsem si myslela.“ A dodává: „Když už jsem skoro našla odvahu říct jim, že jsem svědek, dostala jsem znovu strach.“ Zdá se, že jí v tom bránil negativní tlak vrstevníků.

Z Bible se dozvídáme, že někdy se zdráhali mluvit s jinými lidmi o Bohu i muži a ženy, kteří měli vynikající víru. Například mladý Jeremjáš věděl, že poslechne-li Boží příkaz otevřeně  mluvit, setká se s výsměchem a pronásledováním. Navíc neměl dostatek sebedůvěry. Proč? Jeremjáš Bohu řekl: „Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.“ Souhlasil Bůh s tím, že Jeremjáš kvůli svému mládí není způsobilý mluvit? Ne. Jehova tohoto proroka povzbudil: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec.‘“ Bůh od svého záměru neupustil a váhavému mladému muži dal důležité pověření. (Jeremjáš 1:6, 7)

Pokud má člověk odolávat tlaku vrstevníků, a přitom mu chybí sebedůvěra a má o sobě pochybnosti, může to pro něj být velmi těžké. Dokládají to i výzkumné studie. V roce 1937 například provedl vědecký pracovník Muzafer Sherif svůj slavný experiment. Zavřel několik osob do temné místnosti, ukázal jim světelný bod a zeptal se jich, jak daleko od původního místa se podle nich tento bod pohnul.

Světelný bod se ve skutečnosti vůbec nehýbal, byl to jen optický klam. Účastníci experimentu nejdříve odpovídali každý zvlášť. Pak se měli vyjádřit před ostatními. K čemu došlo? Protože lidé ve skupině neměli jistotu, zda světelný bod vnímali správně, ovlivňovali jeden druhého. Při opakování testu byly jejich odpovědi čím dál podobnější, až se vytvořila jakási „skupinová norma“. I když později byli účastníci pokusu znovu dotazováni jednotlivě, v jejich odpovědích byl vliv skupiny stále patrný.

Tento experiment ukazuje jednu důležitou věc. Když člověk nemá pevné přesvědčení nebo jistotu, pravděpodobně na něj bude tlak vrstevníků více působit. Tlak vrstevníků může lidi ovlivnit i v tak závažných věcech, jako je názor na předmanželský sex a zneužívání drog. Může se dokonce promítnout v tom, o co budou mladí lidé v životě usilovat. Jestliže v těchto otázkách přijímáme „skupinovou normu“, mohlo by to mít výrazně negativní vliv na naši budoucnost. (2. Mojžíšova 23:2) Dá se v tom něco udělat?

Co myslíš, jak bys při tom experimentu zareagoval, kdybys s určitostí věděl, že světelný bod se nepohnul? Zřejmě by ses nenechal skupinou ovlivnit. Ano, potřebujeme mít jistotu. O jaký druh jistoty se jedná a jak ji můžeme získat?

Nauč se důvěřovat Jehovovi

O pěstování sebedůvěry jsi toho možná slyšel už hodně. Avšak ohledně toho, jak sebedůvěru získat a kolik jí potřebuješ, existují rozporuplné názory. Bible obsahuje tuto vyrovnanou radu: „Říkám totiž každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl.“  (Římanům 12:3) Jiný překlad tohoto verše zní: „Chtěl bych každému z vás říci, aby se necenil výš než na svou skutečnou hodnotu, ale aby se hodnotil střízlivě.“ (Charles B. Williams)

‚Necenit se výš‘, než je tvoje ‚skutečná hodnota‘, znamená nebýt samolibý nebo povýšený. Na druhé straně však k vyrovnanému náhledu patří zdravá míra důvěry ve vlastní myšlenkové schopnosti, úsudek a schopnost dělat rozumné závěry. Stvořitel nás obdařil „silou rozumu“, a to je rozhodně vzácný dar. (Římanům 12:1) Budeš-li to mít na mysli, pomůže ti to odolávat nutkání, abys nechal jiné lidi rozhodovat za sebe. Existuje však určitý typ důvěry, která tě může ochránit ještě daleko účinněji.

Král David pod inspirací napsal: „Jsi má naděje, Svrchovaný Pane Jehovo, má důvěra od mého mládí.“ (Žalm 71:5) Ano, David absolutně důvěřoval svému nebeskému Otci, a tento postoj měl již od mládí. Byl „jen chlapec“ — možná dospívající —, když filištínský obr Goliat vyzýval muže z izraelského vojska, aby se s ním některý z nich střetl v boji muž proti muži. Vojáci se jej však báli. (1. Samuelova 17:11, 33) Možná tam vznikl určitý negativní tlak vrstevníků. Nepochybně mluvili o tom, že Goliat je převyšuje v síle i odvaze, a tvrdili, že by bylo šílenstvím takovou výzvu přijmout. Na Davida však tento druh tlaku nepůsobil. Proč?

Všimni si, co David Goliatovi řekl: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval.“ (1. Samuelova 17:45) David samozřejmě viděl, jak je Goliat velký, silný a ozbrojený. Jednu věc však věděl tak bezpečně, jako že je slunce na nebi. Věděl, že ve srovnání s Jehovou je Goliat ničím. Jestliže měl David na své straně Jehovu, proč by se Goliata bál? Taková důvěra v Boha dodávala Davidovi jistotu. Žádný tlak vrstevníků ho nemohl rozkolísat.

Máš takovou důvěru v Jehovu i ty? Bůh se od Davidovy doby nezměnil. (Malachiáš 3:6; Jakub 1:17) Čím více se o něm dozvídáš, tím více můžeš důvěřovat všemu, co říká ve svém Slově. (Jan 17:17) Najdeš tam i neměnná, spolehlivá vodítka pro svůj život, a to ti pomůže odolávat tlaku vrstevníků. Kromě toho, že se naučíš Jehovovi plně důvěřovat, můžeš udělat ještě něco.

Najdi si dobré rádce

Boží slovo zdůrazňuje, že je třeba hledat dobré vedení. „Člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení,“ říkají Přísloví 1:5. Zdrojem takového vedení mohou být ti, jimž na tobě velmi záleží — tví rodiče. Indira si to dobře uvědomuje. Vypráví: „Dnes jsem v pravdě díky tomu, že mi rodiče všechno vysvětlovali na základě Písma a že mi pomohli, aby Jehova byl pro mě skutečný.“ Takový pocit má mnoho mladých lidí.

Pokud jsi členem křesťanského sboru, máš ohromný zdroj podpory — jmenované dozorce neboli starší, ale také další zralé křesťany. Mladá Nadia o tom říká: „Mám ke starším ve sboru skutečnou úctu. Vzpomínám si, jak měl jednou předsedající dozorce proslov, který byl určen hlavně mladým. Po shromáždění jsme byly s kamarádkou nadšeny, protože jsme si uvědomily, že právě procházíme tím, o čem mluvil.“

Dalším velmi účinným prostředkem proti negativnímu tlaku okolí je pozitivní tlak vrstevníků. Pokud si své přátele vybereš moudře, pomohou ti, aby ses zaměřoval na dobré cíle a držel se správných měřítek. Co ti pomůže, aby sis je zvolil dobře? Měj na paměti tuto radu: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Nadia si ve škole prozíravě vybrala moudré přátele — své spoluvěřící, kteří se drží stejných morálních zásad. Vzpomíná na to: „Když se kolem nás začali točit kluci ze školy, my svědkové jsme si vzájemně pomáhali.“ Dobří přátelé nám mohou pomoci, abychom rozvíjeli ty nejlepší vlastnosti. Najít si dobré přátele se tedy vyplatí.

Když se naučíš důvěřovat Jehovovi, budeš hledat vedení u zralých křesťanů a moudře si vybírat své přátele, potom nemusíš tlaku vrstevníků podlehnout. Na druhou stranu můžeš mít dobrý vliv na své přátele, a můžeš jim dokonce pomoci v duchovním růstu.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 26]

Najdi si dobré přátele, kteří mají lásku k Bohu a k jeho měřítkům

[Obrázky na straně 26]

„Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33)

„Kdo chodí s moudrými, zmoudří.“ (Přísloví 13:20)