Jsou počítačové hry nebezpečné?

Dvanáctiletý chlapec „zahnal neozbrojeného protivníka do rohu a drží mu zbraň přímo u hlavy. ‚Mě neunikneš,‘ říká s ďábelským úšklebkem postavě na obrazovce. ‚Dostal jsem tě.‘ Chlapec zmáčkne tlačítko a střelí protivníka do obličeje. Vystříkne krev a protivník se skácí k zemi. ‚A máš to,‘ říká chlapec se smíchem.“

TENTO citát ze článku Stephena Barra „Počítačové násilí — Hrozí vašim dětem nebezpečí?“ je příkladem toho, jak na děti působí určité počítačové hry. Vyvolává tedy otázku, která je v titulu našeho článku. Dnes je na trhu více než 5 000 elektronických her. Některé z nich jsou zdrojem poučení i neškodné zábavy.

Tyto hry například rozvíjejí zeměpisné znalosti, schopnost logicky uvažovat a řešit problémy, nebo učí, jak pilotovat letadlo. Existují dokonce hry, které mají mít na hráče terapeutický vliv. Jedna taková hra je určena těm, kdo trpí dyslexií. Některé hry také mohou mladým lidem pomáhat, aby se naučili zacházet s počítačem, což je v naší technizované době čím dál důležitější.

 Odborníci poukazují na temnou stránku

„Některé hry jsou postavené na propagaci násilí, sexu a vulgárního jazyka,“ říká David Walsh, prezident Národního institutu pro média a rodinu. „Je však smutné, že podle všeho jsou právě tyto hry zvláště populární u dětí ve věku od osmi do patnácti let.“

Jedna studie ve Spojených státech ukázala, že téměř 80 procent videoher, které jsou mezi mladými lidmi v oblibě, obsahuje násilí. Rick Dyer, prezident společnosti Virtual Image Productions, o takových produktech říká: „Už to nejsou pouhé hry. Jsou to výuková zařízení. Pokud opravdu chceme naše děti naučit, jaké to je stisknout spoušť, pak tohle je ten nejlepší způsob. ... Neučíme je však, k jakým následkům to vede ve skutečnosti.“

Vlna odporu proti násilným hrám se zvedla již v roce 1976, kdy se na hracích automatech objevila hra Death Race. Náplní této hry bylo přejet chodce přecházející přes obrazovku. Vyhrál ten, kdo přejel nejvíc lidí. Modernější a propracovanější hry mají lepší grafiku a dávají hráči možnost podílet se na daleko realističtějším násilí.

Než hráč například projde všemi úrovněmi hry Carmageddon, musí přejet a zabít 33 000 lidí. V popisu nové verze této hry se říká: „Nejenže se pod vašimi pneumatikami ozve křupnutí a na čelním skle se rozstříkne krev, ale vaše oběti vás na kolenou prosí o smilování nebo páchají sebevraždu. Pokud chcete, můžete je dokonce rozjezdit na kaši.“

Je takové virtuální násilí škodlivé? Na tento námět bylo provedeno přibližně 3 000 studií. Mnohé z nich ukázaly, že mezi násilnými hrami a vyšší agresivitou hráčů je určitá souvislost. Dokladem toho jsou násilné incidenty mezi mladými lidmi.

Někteří odborníci zlehčují vliv těchto her tvrzením, že je nutné brát v úvahu také další faktory, jako například to, že těmto hrám se věnují především ty děti, které násilné sklony již mají. Mohly by však násilné hry tyto sklony posilovat? Je asi nerealistické tvrdit, že lidé nejsou ovlivňováni tím, na co se dívají. Proč by jinak obchodní svět vydával miliardy dolarů ročně za televizní reklamy?

‚Dovednost a chuť zabíjet‘

Vojenský psycholog David Grossman, autor knihy On Killing (O zabíjení), tvrdí, že násilné  počítačové hry cvičí děti stejným způsobem, jakým se vojáci při vojenském výcviku učí překonat vrozenou zábranu zabíjet. Zjistilo se například, že u velkého procenta vojáků se podařilo tuto zábranu překonat, když při cvičných střelbách vojáci stříleli nikoli na běžný kruhový terč, ale na terč v podobě lidské postavy. David Grossman říká, že podobně získávají děti prostřednictvím násilných her „dovednost a chuť zabíjet“.

Podle výzkumu publikovaného v časopise Journal of Personality and Social Psychology je násilí v elektronických hrách ještě nebezpečnější než násilí v televizi a ve filmech. Hráč se totiž s postavami, které se násilí dopouštějí, ztotožňuje. V televizi se na násilí můžeme dívat, v počítačových hrách se na něm vlastně podílíme. Navíc, u filmu stráví dítě snad jen dvě hodiny, ale když si má osvojit běžnou počítačovou hru, stráví tím až 100 hodin.

Některé země používají klasifikační systém, jehož cílem je upozornit na to, že hry s brutálním násilím jsou pouze pro dospělé. Takový systém je však funkční jen do té míry, do jaké je jeho dodržování prosazováno. Jedna studie ve Spojených státech ukázala, že 66 procent dotázaných rodičů tomuto klasifikačnímu systému nerozumí. Ředitel rady, která se zabývá klasifikací zábavných počítačových programů, vysvětluje, že tento systém není určen k tomu, aby děti neměly přístup k určitým hrám. Říká: „Naší úlohou není diktovat lidem vkus. Spíše je to pomůcka pro rodiče, aby se mohli rozhodnout, co pro své děti chtějí, a co nechtějí.“

Závislost na počítačových hrách?

Nové hry, při kterých se hráči z celého světa setkávají na internetu, umožňují každému z nich, aby si ve hře vybral libovolnou postavu a aby s ní plnil čím dál náročnější úkoly. Díky tomu se cítí stále úspěšnější. Čas, který s touto postavou stráví, zvyšuje jeho hráčskou dovednost a vyvolává v něm pocit uspokojení, čímž se touha hrát posiluje. Někteří mohou být na hraní téměř závislí, což je možná jeden z důvodů, proč lidé dokážou hrát internetovou hru měsíce i roky.

Časopis Time uvedl, že v Jižní Koreji je v poslední době velmi populární internetová hra s názvem Lineage. Účastníci této hry bojují  o vítězství ve středověkém světě. Hráči postupně procházejí jednotlivými úrovněmi a snaží se dosáhnout určité hodnosti. Někteří dospívající hrají celou noc, a pak jsou druhý den ve škole ospalí. Rodiče si s takovými situacemi dělají starosti, ale ne vždy vědí, jak je řešit. Jeden mladík v interview řekl: „Lidé, se kterými se setkávám na internetu, si myslí, že jsem frajer. Když se s nimi setkám osobně, řeknou mi, že bych měl zhubnout.“

Korejský psycholog Joonmo Kwon vysvětluje, proč se domnívá, že hra Lineage získala takovou popularitu: „V korejské kultuře se očekává, že člověk bude potlačovat své sklony a skryté touhy. V počítačové hře je skrývat nemusíte.“ Mladí lidé proto od reality utíkají do smyšleného světa. Na základě vlastní zkušenosti jistý novinář o takových lidech říká: „Pro hráče je svět v počítačové hře daleko přitažlivější než realita. Realita je pouze místem, kde si vydělává peníze nezbytné k tomu, aby mohl ve hře pokračovat.“

Vliv na zdraví

Statistiky ze Spojených států ukazují, že žák šesté třídy se běžně dívá na televizi čtyři hodiny denně. V tom ovšem není zahrnut čas, který stráví hraním elektronických her, kdy také sedí před obrazovkou. V průzkumu, který byl proveden v roce 1995, více než 60 procent dětí přiznalo, že často hrají déle, než plánovaly. To snadno může vést k zanedbávání přípravy do školy. Jedna japonská studie ukázala, že počítačové hry stimulují pouze omezenou část mozku dítěte. Podle této studie děti potřebují více číst, psát a počítat. K tomu, aby se dětský mozek dobře vyvíjel, si děti také potřebují hrát venku s jinými dětmi a být co nejvíce v kontaktu s lidmi.

Údajně asi 40 procent amerických dětí ve věku od pěti do osmi let trpí obezitou. K tomu bezpochyby přispívá nedostatek pohybu, protože děti tráví příliš mnoho času před obrazovkou televize nebo počítače. Jedna firma dokonce vyvinula cvičební nářadí, které lze používat při hraní počítačových her. Je však zřejmé, že by bylo daleko lepší omezit čas věnovaný počítačovým hrám, a tak získat více času pro aktivity, které dítěti pomohou, aby z něj vyrostl vyrovnaný člověk.

Dalším zdravotním problémem mohou být oční potíže, které vznikají dlouhodobým sledováním obrazovky. Z průzkumů vyplývá, že problémy se zrakem má čtvrtina lidí, kteří používají počítač. Když se totiž dívají na obrazovku, snižuje se frekvence mrkání, což vede k suchosti a podráždění očí. Mrkáním se  zvyšuje tvorba slz a z oka se vyplavují nečistoty.

Děti si své fyzické potřeby neuvědomují v dostatečné míře, a proto se může stát, že počítačové hry hrají bez přestávky řadu hodin. To může vést k únavě očí a k neschopnosti zaostřit zrak na předměty mimo obrazovku. Lidem, kteří používají počítač, odborníci doporučují, aby si pravidelně každou hodinu udělali několikaminutovou přestávku. *

Byznys, který vzkvétá na celém světě

Zdá se, že zájem o internetové hry roste na celém světě. Na dalších a dalších místech jsou otevírány internetové kavárny. Jsou vybaveny množstvím počítačů a hosté platí za možnost hrát internetové hry. Je běžné, že v takové kavárně mladý člověk utratí 200 dolarů měsíčně.

Není pochyb o tom, že obchod s počítačovými hrami vzkvétá. Předpokládá se, že během příštích pěti let se prodej těchto her zvýší o 70 procent.

Je však jasné, že tato výnosná oblast má i své temné stránky. Počítačové hry mohou představovat reálné nebezpečí. Kdo z nás si může dovolit ohrozit své zdraví, vyplýtvat ohromné množství času a peněz nebo si zvyknout na násilí a zabíjení? A můžeme to snad připustit u našich dětí? Sotva se dá tvrdit, že počítačové hry jsou vždy poučnou a neškodnou zábavou. David Walsh varuje: „Média pravděpodobně mají daleko větší vliv, než si uvědomujeme. Pokud se rodiče zodpovědně starají o své děti, potom to pro ně také znamená držet krok s měnícím se mediálním světem.“

Ano, je to tak, jak říká Bible: „Scéna tohoto světa se mění.“ (1. Korinťanům 7:31) A zdá se, že svět zábavy se mění ze všeho nejrychleji. Mnozí rodiče mají pocit, že se nedokážou orientovat ve stále se měnících trendech a vlivech, které na jejich děti denně útočí. Nenechte se tím však sklíčit. Řada rodičů pomáhá svým dětem zaměřit se na to, co je skutečně důležité, a díky tomu se jim výchova daří. Děti, stejně jako my všichni, potřebují vědět, že nejdůležitější lidské potřeby nelze uspokojit prostřednictvím zábavy, ať už v televizi, na obrazovce počítače nebo pomocí jiných médií. Skutečné štěstí, jak kdysi řekl Ježíš, nalézají ti, ‚kdo si uvědomují své duchovní potřeby‘. (Matouš 5:3)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Přehled rizik spojených s elektronickými hrami

▸ Hraní násilných her může podněcovat k agresivnímu chování.

▸ Při těchto hrách můžete být více než jen pozorovatelem násilí — jejich cílem je, abyste měli pocit, že se na násilí bezprostředně podílíte.

▸ U lidí, kteří jsou snadno ovlivnitelní, mohou tyto hry setřít rozdíl mezi realitou a virtuálním světem.

▸ Jako každá jiná závislost, i hraní těchto her může vést k zanedbávání důležitých povinností a vztahů.

▸ Hry mohou zabrat čas, který by dítě mělo věnovat jiným důležitým činnostem, například studiu, kontaktu s jinými lidmi a tvůrčím hrám.

▸ Dlouhodobé sledování obrazovky může vést k únavě očí.

▸ Důsledkem hraní počítačových her může být nedostatek pohybu, což přispívá k obezitě.

▸ Hry mohou člověka připravit o peníze a o čas.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

Jak skoncovat s návykem

Jeden třiadvacetiletý křesťan vypráví: „Když jsem chodil na základní školu, moc jsem se doma neučil, protože jsem hrál na počítači. Později tento návyk ovlivnil i další věci v mém životě. V hraní jsem pokračoval i potom, co jsem na plný úvazek začal pracovat jako náboženský služebník. Nakonec jsem pochopil, že mě hraní okrádá o příliš mnoho času a energie. Jestliže jsem hrál před tím, než jsem šel na křesťanské shromáždění nebo do kazatelské služby, bylo pak pro mě těžké se soustředit. Skoro vždycky jsem přemýšlel o tom, jak vyřeším nějakou herní situaci, až se vrátím domů. Moje osobní studium a pravidelné čtení Bible pokulhávalo a radost z toho, že sloužím Bohu, se začala vytrácet.

Jednou v noci jsem si uvědomil, že takhle už to dál nejde. Vstal jsem z postele, zapnul počítač a naselektoval všechny hry. Jedním zmáčknutím klávesy jsem je vymazal. Nebylo to snadné. Došlo mi, že tyto hry pro mě hrozně moc znamenaly. Měl jsem však také ohromný pocit vítězství, protože jsem věděl, že to, co jsem udělal, bylo pro mé dobro. Je pravda, že od té doby jsem si nějaké další hry zase koupil. Jsem však na sebe daleko přísnější. Jakmile zjistím, že zase začínám hrát víc, než bych chtěl, tak hry prostě vymažu.“

[Obrázek na straně 6]

Někteří odborníci tvrdí, že mezi násilnými hrami a vyšší agresivitou hráčů je určitá souvislost

[Obrázek na straně 7]

Internetová herna v korejském Soulu