Mám rád své neobvyklé povolání

RANNÍ ticho je přerušeno hučením mého člunu. Za mnou zůstává ospalý přístav města Gibsons. Svítá a já vyjíždím na „lov“.

Na západním pobřeží Kanady je mnoho povolání, která souvisejí s lesnictvím a těžbou dřeva. Patří k nim i to moje, i když je velmi neobvyklé. Sbírám totiž ztracené klády. Tato profese má dlouhou tradici — někteří z nás jsou již čtvrtou generací, která se této práci věnuje. Dá se říct, že s recyklací jsme začali dříve, než se stala všeobecným trendem. Pracuji v oblasti zátoky Howe Sound, která leží v průlivu Georgia, mezi ostrovem Vancouver a pobřežím Britské Kolumbie. Tato oblast patří k Vancouverskému okrsku pro sběr klád.

Dřevařské společnosti dopravují pokácené stromy tak, že klády svazují do vorů nebo je převážejí pomocí nákladních člunů. Dopravovat dříví po vodě je ekonomicky výhodné. A díky Tichému oceánu je tady vody víc než dost. Doprava je však komplikována řadou faktorů. Vítr a slapové proudy se rychle mění a náhle může přijít bouře. Kvůli tomu se mnoho klád po cestě ztratí. A tady přicházejí ke slovu sběrači klád.

Sbírání ztracených klád

Klády, které se při dopravě ztratí a dají se zpeněžit, smějí sbírat pouze ti, kdo jsou k tomu oprávněni. Když je jim vydána licence, dostanou cejchovací kladivo s licenčním číslem. Licenci si musí každý rok za poplatek prodloužit. Sbírat můžeme klády, které plavou, nebo ty, které uvízly na břehu pod čárou nejvyššího přílivu. Takové klády nejprve ocejchujeme svým licenčním číslem.

K naší práci potřebujeme také dobře vybavený člun. Není to však žádná jachta. Používáme plavidla, která jsou sice malá, zato jsou však výkonná a mají masivní trup. Na přídi jsou železné zuby, jejichž pomocí je možné klády tlačit před sebou. Vždy máme s sebou dostatek lan s ocelovým hrotem. Lana jsou dlouhá asi čtyři metry. Když najdeme kládu, hrot do ní zabodneme a lano upevníme k lodnímu navijáku.  Loď má také záchranný člun a všechno ostatní bezpečnostní vybavení.

Nováček v tomto oboru brzy zjistí, že naše práce je náročnější, než se na první pohled zdá. Začínáme za rozbřesku a při každém počasí. Pracujeme celý rok, to znamená i v zimě, kdy musíme prolamovat ledy, abychom se dostali ven z přístavu.

Kde se ztracené klády dají najít? Do značné míry to závisí na dvou faktorech — na slapových proudech a na větru. Ti, kdo mají v tomto oboru dlouholetou praxi, si před vyplutím zjistí místní předpověď výšky hladiny a doby přílivu. Nejlepší je mimořádně vysoký příliv, protože ten přináší hodně klád. Navíc je za takových okolností jednodušší stáhnout klády ze břehu.

Je důležité stále sledovat vývoj počasí. Průběžně měříme sílu a směr větru, pozorujeme oblohu, pohyb mraků a barvu vody. Jihovýchodní vítr přináší déšť, kdežto západní většinou znamená čistou oblohu, ale rozbouřenou hladinu. Severovýchodní vítr, kterému  se u nás říká Skvamiš, je v zimě předzvěstí nízkých teplot, velkých vln, sněhu a — jak doufáme — také ztracených klád.

Chytat plovoucí kládu je vždy velmi napínavé, ale skutečně vzrušující je stahovat ji ze břehu. Kameny ukryté těsně pod hladinou by totiž mohly prorazit trup lodi a způsobit velkou škodu. Musíme tedy dávat velký pozor.

Týdně se nám podaří najít padesát až sto klád. Nalezené klády odtáhneme do různých závětrných zátok. Odtud je pak jednou za týden svážíme do sběrných stanic, kde jsou klády zváženy a je určena jejich tržní cena, podle které pak dostaneme zaplaceno.

Na první pohled to může vypadat jako příjemný způsob obživy, ale má to háček. Toto povolání totiž není pro bázlivé. Hrozí při něm různá nebezpečí. Pokud bychom brali na lehkou váhu počasí, mohlo by to znamenat vážné problémy. Oblast zátoky Howe Sound má naštěstí mnoho závětrných míst, kde můžeme přečkat bouři. Další riziko hrozí v zimě. Kdyby člověk spadl přes palubu, jen několik minut v ledové vodě by jej mohlo stát život. A vzpomínáte si na lana s ocelovými hroty? Pokud hrot není pevně zaražen v kládě, lano se uvolní a může se vymrštit směrem k lodi. I když se něco takového stane jen výjimečně, je to zážitek, na který člověk jen tak nezapomene.

Přínos této práce

Proč mám svoje povolání rád? Zátoka Howe Sound je oblíbenou rekreační oblastí, kde mnoho lidí jezdí na plachetnicích a katamaranech. Je zde mnoho ostrovů, na kterých jsou stovky chat, a tudíž je kolem množství motorových člunů. Po celý den zde také jezdí trajekty, které převážejí jak návštěvníky, tak místní lidi do práce. Volně plovoucí kláda by představovala nebezpečí. Z toho je tedy jasně vidět, že naše práce je důležitá.

Když sbíráme ztracené klády, udržujeme zátoku průjezdnou. Pokud jsou klády ve vodě dlouhou dobu, začnou se potápět a nad hladinu vyčnívají jen několik centimetrů. Pro lodě tak představují vážnou hrozbu, ale pro nás jsou cenným materiálem, který můžeme vylovit a prodat. Udržujeme tak vodní cesty bezpečné a zároveň přispíváme k čistotě životního prostředí.

Tato práce je nádherná a vzrušující. Každý den je jiný. Panoráma, které kolem sebe vidím, se každou chvíli mění. Viděl jsem krásné zimní východy slunce, které daly sněhu na horách nádhernou růžovou barvu. V takových chvílích se s radostí nadechnu mrazivého slaného vzduchu.

Často zahlédnu různá divoká zvířata, například vydry, kuny, lachtany a tuleně. Pozoroval jsem jeleny, kteří z pevniny plavali na některý z ostrovů a zpět, a také lovící orly. Pohled na delfína dovádějícího ve zpěněné brázdě za lodí nebo na velrybu či hejno kosatek, které plavou kolem, je opravdu nádherný.

Můj dědeček začal se sběrem klád ve 30. letech dvacátého století. Svou lásku k vodě a k tomuto povolání předal také svým synům. Podobně to udělal i můj otec, a tak jsem si tuto práci vybral i já. Není to samozřejmě nejdůležitější činnost v mém životě. Na prvním místě je služba Bohu, která mě uspokojuje ještě více. Mám však mimořádné štěstí v tom, že již padesát let mohu mít zaměstnání, které mě baví. Každé ráno jdu do práce s radostí.

Při sbírání klád se mnou spolupracuje i moje rodina. Za teplých letních večerů vyjíždíme pracovat na nějakou pláž. Při nádherném západu slunce pak za sebou táhneme do přístavu klády, slyšíme křik racků, vidíme třpytící se vlny a blikající světélka na pobřeží. Člověk vnímá tu krásu kolem sebe a cítí hlubokou vděčnost ke Stvořiteli. Nemohl bych mít lepší důvod, proč mám svou práci rád. (Zasláno.)

[Obrázek na straně 10]

Sběrač klád při práci

[Obrázky na straně 10]

Při práci je možné vidět divoká zvířata

[Obrázek na straně 11]

Sběrná stanice v zátoce Howe Sound je v provozu i v zimě