Co říká Bible

Musí být křesťané chudí?

JEŽÍŠ kdysi jednomu mladému předákovi řekl, aby šel, prodal, co má, a dal chudým. Zpráva říká, že muž nad Ježíšovým výrokem zesmutněl a odešel zarmoucen, „protože měl mnoho ve vlastnictví“. Ježíš potom řekl svým učedníkům: „Jak obtížné to bude pro ty, kdo mají peníze, aby vstoupili do Božího království!“ a dodal: „Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby se boháč dostal do Božího království.“ (Marek 10:21–23; Matouš 19:24)

Jak to Ježíš myslel? Je bohatství neslučitelné s pravým uctíváním? Měli by se křesťané cítit provinile, když mají peníze? Požaduje Bůh, abychom vedli asketický způsob života?

Bůh vítá ‚lidi všeho druhu‘

Ve starověku Bůh nepožadoval, aby Izraelité žili v chudobě. Když například obsadili zemi, která jim byla přidělena, věnovali se zemědělství a zajišťovali živobytí pro sebe i své blízké. Úspěch v jejich práci ovlivňovaly takové okolnosti jako počasí, zdraví a obchodní prozíravost. Mojžíšský Zákon Izraelitům přikazoval, aby měli soucit s každým, komu se po hospodářské stránce nedařilo dobře a zchudl. (3. Mojžíšova 25:35–40) Někteří Izraelité naopak zbohatli. Boaz, ryzí a věrný muž, který se stal předkem Ježíše Krista, je popisován jako ‚zámožný muž‘. (Rut 2:1)

Stejná situace panovala za Ježíšova života. V rozhovoru s bohatým mužem, o němž  byla zmínka na začátku článku, Ježíš neměl v úmyslu povzbuzovat k asketismu. Spíše dal svými slovy závažné poučení. Z lidského hlediska se snad zdá nemožné, aby bohatý člověk projevil pokoru a přijal Boží prostředek k záchraně. Ježíš však řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ (Matouš 19:26)

Křesťanský sbor v prvním století vítal ‚lidi všeho druhu‘. (1. Timoteovi 2:4) Patřili mezi ně lidé bohatí, dále ti, kdo měli postačující prostředky k životu, a také mnozí chudí. Někteří snad nahromadili bohatství dříve, než se stali křesťany. Jiní možná díky příznivým okolnostem a moudrým obchodním rozhodnutím zbohatli až potom.

Podobně jsou i mezi dnešními křesťany lidé žijící v různých ekonomických podmínkách. V otázce peněz se snaží jednat podle biblických rad, protože hmotařství může ovlivnit každého. Poučení, které Ježíš dal mladému bohatému předákovi, je pro všechny křesťany výstrahou, že peníze i majetek mohou mít na člověka mocný vliv. (Marek 4:19)

Varování pro bohaté

Bible neodsuzuje bohatství jako takové, ale odsuzuje lásku k penězům. Biblický pisatel Pavel řekl: „Láska k penězům je ... kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ Uvedl, že kvůli touze po bohatství někteří lidé ztratili duchovní zájmy a „byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi“. (1. Timoteovi 6:10)

Je zajímavé, že bohatým lidem dal Pavel konkrétní pokyny. Řekl: „Těm, kdo jsou bohatí v nynějším systému věcí, dávej nařízení, aby nebyli povýšení a aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení.“ (1. Timoteovi 6:17) Zjevně tedy existuje nebezpečí, že bohatí lidé zpychnou a začnou mít pocit nadřazenosti. Mohou také být v pokušení myslet si, že bohatství jim poskytne pravé bezpečí — tedy něco, co nám může v plné míře poskytnout pouze Bůh.

Před tímto nebezpečím se zámožní křesťané mohou chránit tím, že jsou „bohatí ve znamenitých skutcích“. K těmto skutkům patří to, že jsou „štědří, pohotoví dělit se“ a ochotně podporují ty, kdo mají nouzi. (1. Timoteovi 6:18) Křesťané — bohatí i chudí — rovněž mohou své prostředky používat k šíření dobré zprávy o Božím Království, což je i dnes hlavní náplní pravého křesťanství. Štědrost je projevem správného postoje ke hmotnému majetku, a díky tomu člověk získává přízeň Jehovy Boha a Ježíše Krista, kteří milují velkorysé dárce. (Matouš 24:14; Lukáš 16:9; 2. Korinťanům 9:7)

Důležitější věci

Je tedy jasné, že od křesťanů se nepožaduje, aby byli chudí. Neměli by však být ‚rozhodnuti, že zbohatnou‘. (1. Timoteovi 6:9) Měli by tvrdě pracovat, aby si vydělali přiměřené prostředky k životu. V závislosti na různých faktorech a hospodářském systému, ve kterém žijí, má jejich úsilí různou míru úspěchu. (Kazatel 11:6)

V každé finanční situaci by se křesťané měli snažit, aby „se ujišťovali o důležitějších věcech“. (Filipanům 1:10) Tím, že duchovní hodnoty dají na první místo, ‚si jako poklad bezpečně chovají znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života‘. (1. Timoteovi 6:19)