Dilema v otázce soukromí

„I TEN NEJCHUDŠÍ MUŽ SE VE SVÉ CHATRČI MŮŽE POSTAVIT NA ODPOR CELÉ KRÁLOVSKÉ ARMÁDĚ.“ — WILLIAM PITT, BRITSKÝ POLITIK (1759–1806)

Z TĚCHTO slov je patrné, že každý člověk by měl mít právo na určitou míru soukromí, na to, aby si v některých oblastech života postavil kolem sebe jakousi bariéru, která ho bude chránit před nežádoucím dohledem.

O tom, co je soukromí, mají lidé v různých kulturách různé představy. Například na tichomořských ostrovech Samoa často domy nemají žádné stěny, a téměř všechno, co rodina dělá, lze zvenčí snadno pozorovat. Přesto je i zde pokládáno za neslušnost vstoupit do domu bez pozvání.

 Lidé si už dlouho uvědomují, že určitá míra soukromí je potřebná. Bible již tisíce let před slavným výrokem Williama Pitta ukázala, že na soukromí jiných lidí je třeba brát ohled. Král Šalomoun napsal: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost a jistě tě bude nenávidět.“ (Přísloví 25:17) Apoštol Pavel nabádal, abychom „učinili svým cílem ... starat se o své vlastní záležitosti“. (1. Tesaloničanům 4:11)

Právo na soukromí je tak důležité, že časopis The UNESCO Courier jej nazývá „základním principem lidských práv“. V podobném duchu jeden vlivný latinskoamerický politik řekl: „V určitém smyslu jsou všechna lidská práva různými aspekty práva na soukromí.“

V současné situaci, kdy prudce stoupá kriminalita a na celém světě se šíří terorismus, mají vlády a instituce prosazující dodržování zákonů stále intenzivnější pocit, že k tomu, aby mohly chránit občany, je nutné bariéru soukromí narušit. Proč? Protože kriminální živly ve společnosti využívají práva na soukromí jako zástěrky pro špatnost. Je tedy vyvíjeno úsilí, aby mezi odpovědností vlády chránit občany a právem jednotlivce na soukromí byla rovnováha.

Soukromí versus bezpečí

Teroristický útok z 11. září 2001 otřásl světem a změnil názor mnoha lidí na to, zda má vláda právo narušit určité stránky osobního soukromí. „Jedenáctým zářím se změnilo mnoho věcí,“ řekl časopisu BusinessWeek jeden bývalý člen Americké federální obchodní komise. Poznamenal: „Teroristé vyhledávají takovou společnost, kde je jejich soukromí chráněno. Pokud v zájmu jejich odhalení bude nutné zasáhnout lidem do soukromí, většina lidí takový postup podpoří.“ Časopis uvádí: „Z průzkumů veřejného mínění, jež byly provedeny po 11. září, vyplývá, že 86 % Američanů souhlasí s rozsáhlejším používáním identifikačních systémů, které na základě tváře dokážou určit totožnost člověka; 81 % si přeje podrobnější sledování při bankovních transakcích a transakcích s kreditními kartami a 68 % se vyjádřilo pro používání celonárodních průkazů totožnosti.“

Vlády některých západních zemí uvažují o takovém typu průkazů totožnosti, na kterém budou otisky prstů držitele a digitální obraz jeho duhovky a který umožní přístup k finančním záznamům a k výpisu z trestního rejstříku. Zločince tak bude možné zatknout po nákupu materiálů, které zamýšlejí použít k páchání trestné činnosti.

Zločince je možné odhalit i v případě, že bomby, zbraně či nože skrývají pod oblečením, nebo dokonce za pevnou zdí nějakého obydlí. Některé bezpečnostní agentury mají zařízení, která mohou zobrazit vše, co máte pod oblečením. Pomocí nedávno vyrobeného radarového zařízení může policie zjistit, zda se v sousední místnosti pohybují, nebo dokonce jen dýchají nějací lidé. Je však jisté, že lepší možnosti sledování povedou ke snížení kriminality?

Lze pomocí kamer zabránit kriminalitě?

Když ve městě Bourke, které leží ve vnitrozemí Austrálie, začala stoupat kriminalita, byly zde instalovány čtyři průmyslové kamery. Výsledkem bylo to, že kriminalita výrazně poklesla. Takového úspěchu se však nepodaří dosáhnout všude. Ve snaze snížit kriminalitu bylo ve skotském Glasgowě v roce 1994 instalováno  32 průmyslových kamer. Studie jednoho skotského výzkumného ústavu zjistila, že v následujícím roce ubylo některých typů zločinu. Ve zprávě se však uvádí: „Mravnostní trestné činy včetně prostituce vzrostly o 120 procent, majetkové trestné činy o 2 185 procent a další trestné činy (včetně přestupků souvisejících s drogami) o 464 procent.“

Stálý dozor sice sníží kriminalitu na jednom území, ale nesníží kriminalitu obecně. Noviny The Sydney Morning Herald poukázaly na jev, který policisté a kriminalisté označují jako „vytěsnění“, a uvedly: „Když zločinci vidí, že by v určité oblasti mohli být díky kamerám nebo policejním hlídkám chyceni, přesunou se jinam.“ Možná si v této souvislosti vzpomenete na to, co bylo již kdysi napsáno v Bibli: „Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.“ (Jan 3:20)

 Velkou překážkou, před kterou instituce prosazující dodržování zákonů stojí, je to, že ani ty nejmodernější radarové a rentgenové kontrolní systémy nemohou odhalit, co je v mysli a srdci člověka, tedy právě tam, kde boj proti zločinům, nenávisti a násilí musí začít.

Existuje však jedna forma dohledu, která proniká mnohem dál než jakákoli lidská technologie a která působí na celém světě a týká se každého člověka. O této formě dohledu a o tom, jaký pozitivní vliv může mít na chování člověka, pojednává další článek.

[Praporek na straně 6]

„Teroristé vyhledávají takovou společnost, kde je jejich soukromí chráněno“

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Může někdo nahlédnout do vaší zdravotní karty?

Mnozí lidé se domnívají, že nikdo nepovolaný nemůže nahlížet do jejich zdravotní karty — tedy záznamů lékaře nebo nemocnice o vyšetřeních, léčbě a zdravotním stavu. Privacy Rights Clearinghouse, organizace na ochranu soukromí, však varuje, že „tento pocit jistoty může být falešný“. Simson Garfinkel ve své knize Database Nation—The Death of Privacy in the 21st Century (Databázový národ — Konec soukromí ve 21. století) píše o situaci v USA: „Zdravotní karty dnes mají rozsáhlé využití... Zaměstnavatelé a pojišťovací společnosti je používají k tomu, aby rozhodli, koho zaměstnají nebo koho pojistí. Nemocnice a náboženské organizace na jejich základě žádají o finanční dary. Za informace ze zdravotních karet jsou dokonce ochotni platit i obchodníci, protože jim mohou pomoci získat zákazníky.“

Garfinkel také píše: „Diskrétnost při zacházení se zdravotními záznamy je komplikována tím, že při běžné návštěvě pacienta v nemocnici potřebuje mít přístup k jeho kartě padesát až pětasedmdesát pracovníků.“ V některých zemích se pacient sám nevědomky vzdává práva na soukromí, když při nástupu do nemocnice podepíše formulář o všeobecném souhlasu nebo o dobrovolném zřeknutí se svých práv. Podepsáním takového formuláře pacient „dovoluje nemocnici i zdravotnickému personálu, aby informace o jeho zdraví poskytli pojišťovnám a vládním či jiným institucím,“ uvádí organizace Privacy Rights Clearinghouse.

[Rámeček a obrázky na straně 8]

Soukromí versus obchodní zájmy

Nežádoucímu vniknutí do svého soukromí jsou vystaveni zvláště lidé, kteří používají internet. Organizace Privacy Rights Clearinghouse uvádí: „Na internetu neexistuje v podstatě žádná aktivita ani služba, při které byste mohli mít jistotu, že vaše právo na soukromí je v plné míře zachováno. ... Uživatelé internetu mohou získávat informace nebo dokumenty z webových stránek ... nebo jen tak ‚surfovat‘ bez jakékoli interakce. Mnozí uživatelé se domnívají, že to všechno je anonymní. Není tomu tak. Je možné sledovat mnohé on-line aktivity, včetně toho, ke kterým diskusním skupinám nebo souborům se uživatel připojil a které webové stránky navštívil. ... Záznamy o tom, co uživatel internetu zpravidla vyhledává, ... jsou potenciálním zdrojem zisku... Tyto informace jsou užitečné pro obchodníky, kteří si na jejich základě vytvářejí seznamy, pomocí kterých se mohou zaměřit na konkrétní skupiny uživatelů internetu.“

Jak jinak se ještě může vaše jméno ocitnout na seznamu zákazníků nejrůznějších firem? Může se to stát v těchto případech:

▪ Vyplníte a odešlete záruční list nebo se zaregistrujete.

▪ Přihlásíte se do nějakého klubu, organizace či charity nebo jim věnujete peníze.

▪ Objednáte si časopisy nebo se přihlásíte do knižního či hudebního klubu.

▪ Uvedete své jméno a adresu v telefonním seznamu.

▪ Zúčastníte se loterie nebo výherní soutěže.

Když navíc platíte debetní nebo kreditní kartou, při účtování zboží pomocí scanneru může dotyčná firma spojit vaše jméno a adresu se zbožím, které nakupujete. Firma si tak vytváří podrobnou databázi informací o tom, co obvykle kupujete, a ta pak může být použita pro obchodní účely. *

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 6 a 7]

Lze pomocí bezpečnostních kamer snížit zločinnost?