Ohnivě zbarvení tanečníci

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

OD JEZERA nepřetržitě zaznívá vzrušené štěbetání, které se po hladině nese do dálky. Ve smaragdově zelených vodách se brodí hejna růžových ptáků. Tisíce dalších ptáků krouží nad vodou a mávají svými dlouhými štíhlými křídly, z nichž probleskují tmavočervená pera. Při pohledu na obrovské hejno těchto jasně zbarvených ptáků se člověku tají dech. Jsou to plameňáci růžoví z Velké příkopové propadliny v Africe — říká se o nich, že to jsou pravděpodobně nejpodivuhodnější ptáci na světě.

Dlouhonohý elegán

Svým půvabem a ladným držením těla vzbuzuje plameňák obdiv už od dávných dob. Zobrazení tohoto ptáka byla vyryta do kamene a můžeme je vidět v egyptských hieroglyfech. Egypťany plameňák svým vzhledem tak okouzlil, že ho dokonce uctívali jako vtělení boha Ra. Na jednoduchých jeskynních malbách byly pěkně vykresleny štíhlé, obloukovitě prohnuté krky a dlouhé tenké nohy těchto ptáků.

V oblastech Afriky, Eurasie, Jižní Ameriky a na Karibských ostrovech je dnes možné vidět  čtyři druhy plameňáka. Nejmenší z nich je nádherně zbarvený plameňák malý. Tento pták má temně růžové peří a světle červené nohy a chodidla. Dvakrát větší než plameňák malý je plameňák růžový, který může být až 140 centimetrů vysoký. Společným rysem všech plameňáků je to, že jejich zobák se asi v polovině zahýbá v tupém úhlu dolů.

Když se plameňák chystá vzlétnout, půvabně mává křídly a mrštnýma nohama se chvíli dotýká hladiny, než získá energii potřebnou k tomu, aby se mohl vznést. Při letu natahuje dlouhý krk daleko dopředu, nohy natahuje dozadu a elegantně se vznáší po obloze. Odhaduje se, že v africké Velké příkopové propadlině žijí přibližně čtyři miliony plameňáků.

Křehký pták v drsném prostředí

Tomuto obrovskému množství plameňáků se ve Velké příkopové propadlině daří velmi dobře. Žijí v oblasti jedinečných sodných jezer. V těchto jezerech je tolik uhličitanu sodného, že voda se na dotek zdá mastná a může člověku popálit kůži. Teplota v okolí těchto sodných jezer může dosahovat až 65 stupňů Celsia. Horký vzduch nad jezery je nasycen silným zápachem síry a soli, který vystupuje z vody plné bublinek. Roztoky alkalických sloučenin a solí jsou tak koncentrované, že krystalizují a u jezerních břehů vytvářejí bílé, na povrchu ztvrdlé usazeniny.

Tak žíravou vodu může snášet jen málo živých organismů. Jeden druh drobných organismů tam však přece jen žije — jsou to modrozelené mořské řasy. Žhavé tropické slunce zahřívá alkalickou vodu, a tím vznikají ideální podmínky pro růst obrovského množství řas. Řasy rostou tak těsně vedle sebe, že to vypadá, jako by voda v jezerech byla zelená. Řetěz sodných jezer se podobá skvostnému náhrdelníku, v němž  jsou zasazeny smaragdy, a krásně zdobí údolí a hory, které se táhnou po celé Velké příkopové propadlině.

Je pozoruhodné, že v tak drsném a nevlídném prostředí může žít tak křehký pták. Plameňákovi se zde ale daří dobře. Má dlouhé nohy, odolné vůči žíravým vodám, a prsty spojené plovací blánou, takže se nezaboří do měkkého, mazlavého bahna. Plameňák malý je pro život v tomto nehostinném prostředí skvěle vybaven. Okraje jeho zobáku vroubí tenké destičky. Těmi filtruje vodu a sbírá a zachycuje mikroorganismy, které žijí těsně pod hladinou, v hloubce pěti až sedmi centimetrů. Při krmení plameňák ponoří hlavu pod hladinu temenem dolů, takže zobák míří směrem dozadu. Nasává vodu do zobáku a jazykem, který funguje jako píst, ji vytlačuje přes jemné destičky, na nichž se zachycují mikroskopické organismy.

Poutavé rituály dvoření

Když ráno vyjde slunce a jeho paprsky ozáří smaragdově zelenou hladinu jezera, vypadá to, jako by se na jevišti zvedla obrovská opona. Ve zlatavém světle se objeví hejna plameňáků, kteří na jezerní hladině září jako plameny ohně. Ptáci se k sobě pevně tisknou. Pochodují ve skupinách jako na přehlídce, krky mají  natažené vzhůru a kývají zobáky ze strany na stranu.

Jak se formace plameňáků při pochodu navzájem míjejí, sluneční paprsky se odrážejí na jemném ptačím peří a vytvářejí mozaiku z kontrastujících odstínů šarlatové a růžové barvy. Plameňáci jsou namačkaní tak hustě u sebe, že jednotliví ptáci nemohou vzlétnout, kdykoli se jim zachce, ale musí čekat, dokud neodlétnou ti, kteří jsou na okraji hejna. Při rituálu dvoření se plameňáci chlubí svým výrazným zbarvením, pohupují se a tančí, přičemž široce roztahují křídla, na nichž je vidět tmavočervené peří. Běhají ve vodě, vznesou se do vzduchu, ale pak se zase snesou dolů a celý rituál opakují. V hejnech stále vzrušeně kejhají a vydávají chrochtavé zvuky, a tak dělají ohlušující rámus.

Pod rouškou tmy se potom plameňáci náhle hromadně vznesou a odlétnou. Táhnou buď v dlouhých řadách, nebo v klínové formaci a uletí stovky kilometrů, než se dostanou ke svému cíli. Jejich cílem bývá některé ze sodných jezer, jež je ideálním místem pro hnízdění a výchovu mláďat. Je zajímavé, že plameňáci od všech sodných jezer ve Velké příkopové propadlině odlétají ve stejnou dobu.

Proměna ošklivého mláděte v nádherného ptáka

Plameňáci si rádi staví hnízda u odlehlých a nepřístupných jezer. Tato izolace je důležitá, protože kolonie potřebuje v období hnízdění naprostý klid. Když je párek plameňáků něčím vyrušen, možná úplně opustí nakladené vejce a už se k němu nevrátí.

Hnízdící kolonie je nadmíru činorodá. Každá dvojice plameňáků začíná horlivě stavět. Zobákem a nohama vystaví z bahna, ptačího trusu a peří kuželovitou hromadu vysokou asi 40 centimetrů. Na vrcholu udělá mělkou prohlubeň, do níž umístí své vejce, které se díky tomu neskutálí do alkalické vody. Brzy se v kolonii začínají líhnout statisíce ptáčat, a jejich rodiče čeká spousta vyčerpávající práce. Ve velkém hejnu neúnavně přilétají a hned zase odlétají, protože musí svá stále hladová mláďata živit a pečovat o ně.

Později, když jsou ptáčata už dost velká a dovedou chodit, rodiče je náhle opustí a odlétnou do jiné části jezera, kde jsou mořské řasy vydatnější a kde je jich více. Tam budou daleko od svých mláďat, která se stále dožadují jídla, a mohou se dostatečně nasytit a znovu načerpat sílu. Několik dospělých plameňáků však na původním místě zůstane a shromáždí obrovské hejno opuštěných ptáčat, o která společně pečují. Tato hlučná mláďata jsou pak v houfu a pod bdělým dohledem pečovatelů odváděna solnými mělčinami za svými rodiči. Je obdivuhodné, že rodiče dokážou v celém tom zmatku rozeznat vlastního potomka. O své mládě se potom dále starají.

Mladí plameňáci jsou nemotorní a jen málo se podobají svým nádherným rodičům. Mají krátké nožky, krátký krk, rovný zobák a čistě bílé peří. Za nějakou dobu jim však nožky začínají růst a krk se prodlužuje a zakřivuje. Také zobák se začíná stáčet dolů, čímž získává mírně zalomený tvar, který je pro plameňáka typický. Teprve asi za dva nebo za tři roky se neohrabané ptáče promění v nádherného plameňáka s ohnivě zbarvenými křídly. Dospělý plameňák si potom najde samičku a společně se připojí k velkým hejnům růžových plameňáků, kteří tak překrásně zdobí sodná jezera ve Velké příkopové propadlině.

Půvabní a krásní plameňáci jsou obdivuhodným příkladem působení inteligentního Tvůrce. Když pozorujeme nádherného plameňáka v přírodě, je to zajímavý zážitek pro náš zrak i sluch. Důležitější však je to, že tím vzroste naše vděčnost a láska k jeho obdivuhodnému Stvořiteli, Jehovovi Bohu.

[Obrázek na straně 17]

Plameňáci růžoví

[Obrázek na straně 17]

Plameňáci malí

[Obrázky na straně 18]

Mladí plameňáci se jen málo podobají svým nádherným rodičům