Plavba oceánem na lodi z rákosu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BOLÍVII

PŘEDSTAVTE SI, že se vydáváte přes oceán na plavbu dlouhou tisíce kilometrů. Vaším plavidlem však není robustní zaoceánská loď, vybavená veškerým komfortem moderního hotelu, ale zdánlivě křehké plavidlo vyrobené z rákosu a svázané provazy. Je pravda, že tato loď může vážit až 50 tun. Stačí to však k vašemu klidu, když lodí uprostřed Tichého oceánu zmítají obrovské vlny?

Možná vás překvapí, že bylo již podniknuto mnoho pokusů o takovou plavbu. Mnohé z nich sice skončily nezdarem, minimálně však dokázaly, že na to, z jakého materiálu jsou tyto lodě vyrobeny, jsou pozoruhodně odolné. Chtěli byste vidět, jak se tato plavidla vyrábějí? V tom případě se s námi pojďte podívat do loděnice, která je světově proslulá svými výrobky.

Výprava k jezeru Titicaca

Naše cesta směřuje k jezeru Titicaca vysoko v jihoamerických Andách. Toto jezero leží v nadmořské výšce 3 810 metrů a je to nejvýše položené splavné jezero na světě. Cestou po břehu jezera míjíme domky z nepálených cihel a s doškovou střechou. Žijí zde Ajmarové, z nichž někteří jsou mistrní stavitelé rákosových lodí. Když se přibližujeme k domkům, zdraví nás dvě ženy. Tkají nádhernou těžkou vlněnou látku, jež je na chladném Altiplanu velmi praktická. Ženy přerušují práci a seznamují nás se svými manžely.

Muži nás srdečně vítají a pak nás zvou, abychom s nimi pluli přes jezero na jejich motorovém člunu. Plavíme se podél pobřeží a pozorujeme obrovské houštiny rákosu totora. Tento rákos dorůstá do výšky dvou metrů a jeho stvol není o mnoho silnější než tužka, snadno se ohýbá a — jak říkají naši průvodci — je velmi odolný vůči vodě. Všechny tyto vlastnosti dělají z rákosu totora ideální materiál pro stavbu rákosových lodí, a proto jezero Titicaca přitahuje ty, kdo chtějí takovou loď postavit.

„Několik našich lodí se už plavilo tisíce kilometrů přes oceány,“ hrdě a s úsměvem říkají naši ajmarští hostitelé, když nám ukazují modely a fotografie svých výrobků. Jak se jejich lodě dostanou k oceánu? Když nejsou příliš velké, dopravují se už hotové na pobřeží Tichého oceánu nákladním automobilem. Jedná-li se o větší loď, stavitelé si dovezou stavební materiál na pobřeží a loď postaví tam. Ajmarští loďaři jsou velmi zruční, a proto bývají zváni, aby stavěli lodě až v Maroku, Iráku a na Velikonočním ostrově. Tam však stavějí z rákosu, který roste přímo na místě.

Dozvídáme se, že na stavbu jediné lodi se může spotřebovat mnoho tun rákosu, zejména je-li loď určena na dlouhou plavbu. Proč? Rákos totiž postupně nasákne vodou. Čím je tedy plánovaná cesta delší, tím  musí být loď větší, a tak se na stavbu pochopitelně spotřebuje více rákosu. Například loď vážící sedm tun by měla být schopna plavby asi dva roky. „Ale jak mohou lodě, které jsou vyrobené převážně ze suchých stvolů, vydržet nepřetržitý nápor oceánu?“ ptáme se.

Zázrak z rákosu, provazů a bambusu

Rákosové lodě jsou odolné nejen díky síle skryté ve stavebním materiálu, ale také díky důmyslnému způsobu, jímž jsou tyto lodě stavěny. Umění stavět tyto lodě se předává z generace na generaci. Náš průvodce, který je oblečen do teplého ponča a má vlněnou čepici s chránítky na uši, nám odhaluje taje tohoto starobylého řemesla.

Vysvětluje nám, že stavitelé lodi nejprve svážou rákosové stvoly a spojí je do tenčích svazků, které jsou dlouhé jako budoucí loď. (Viz obrázky 1 a 2.) Z těch potom udělají dva mohutné svazky o průměru jeden metr nebo i více. Jejich spojením se vytvoří dvojitý trup, což je konstrukce, která je velmi vhodná pro plavbu na moři.

Mezi tyto dva velké svazky současně vloží třetí, tenčí svazek. Větší svazky se s ním pak každý zvlášť spojí dlouhým provazem, a to po celé délce. (Viz obrázek 3.) Provaz utahuje někdy i dvanáct mužů. Rákosové svazky se takto stlačí k sobě a vznikne pevný dvoudílný trup. (Viz obrázek 4.) Provaz je tak pevně utažený, že pod ním není možné ani prostrčit prst. Díky tak pevnému utažení se výrazně zvýší vodotěsnost plavidla.

Když je trup konečně hotov (viz obrázek 5), muži k němu přidají ještě kýl, kormidelní vesla, dvojité stěžně (ve tvaru písmene A, postavené „rozkročmo“ na obou částech trupu), plachty a obvykle také zábradlí, jež je rovněž vyrobeno z rákosu. Nakonec z bambusu a z palmových listů postaví jakousi kajutu, která bude posádku chránit před přírodními živly. (Viz obrázek 6.) Je úžasné, že na hotové lodi není ani jediná kovová součástka!

Když je loď spuštěna na vodu, rákosy, které jsou beztak již pevně utažené provazem, nasáknou vodou, čímž se trup ještě více zpevní. Konečným výsledkem není nějaká kocábka, ale bytelná loď. Tím se dostáváme k důležité otázce: Co vlastně v dnešní době vede lidi k tomu, že se na těchto primitivních plavidlech vydají přes oceán?

Zkoumání tajemství migrace

Rákosové lodě na jezeře Titicaca se nápadně podobají rákosovým lodím ve tvaru půlměsíce, které jsou zobrazeny na starověkých egyptských malbách. Některé tehdejší egyptské lodě vypadají dostatečně pevné na to, aby se mohly plavit na otevřeném moři. Je to jen shoda okolností, anebo byly ve starověku ty dva národy v kontaktu? Je sice obtížné zjistit, kdy se rákosové lodě poprvé objevily v Jižní Americe, doklady však naznačují, že to mohlo být ještě před příjezdem španělských dobyvatelů.

Teorie o stěhování národů pochopitelně vyvolaly debatu o tom, zda je mezi obyvateli Jižní Ameriky, Středomoří a Polynésie nějaký vztah, zejména když uvážíme, jak jsou tyto národy od sebe vzdáleny. „Mezi Peru a Panamou byly pravidelné obchodní styky,“ říká jeden současný badatel. „Proč by tedy nemohly být mezi Jižní Amerikou a Polynésií?“

Teorie norského cestovatele Thora Heyerdahla zatím nezískaly širokou podporu. Dnešní mořeplavci dokazují, že ve starověku se lidé mohli na rákosových člunech plavit na velké vzdálenosti, tak jako to udělal Heyerdahl s lodí Ra II, kterou postavili Ajmarové. Přesto však zůstává logická otázka: Opravdu se tam plavili? Časem se možná o této zajímavé záhadě dozvíme víc. Ať je to jakkoli, primitivní rákosová loď je důkazem toho, že odolné plavidlo lze opravdu postavit i ze snadno dostupných surovin.

[Obrázky na straně 22]

Průřez trupu

Před utažením

Po utažení

Trup se zábradlím a palubou

[Podpisek]

Nákresy: Dominique Görlitz, www.abora2.com

 [Obrázky na straně 23]

KONSTRUKCE RÁKOSOVÉ LODI

[Podpisky]

Foto: Carmelo Corazón, Coleccion Producciones CIMA

Kroky 1, 2, 5, a 6: Tetsuo Mizutani (UNESCO); Krok 4: Christian Maury/GAMMA

[Podpisek obrázku na straně 21]

Nahoře: Tetsuo Mizutani (UNESCO)

[Podpisek obrázku na straně 23]

Foto: Carmelo Corazón, Coleccion Producciones CIMA