Sýrie — Místo, kudy kráčely dějiny

LEŽELA na jedné z křižovatek starověkého světa. Vedly tudy karavanní cesty ze Středomoří do Číny a z Egypta do Anatolie. Pochodovala přes ní akkadská, babylónská, egyptská, perská, řecká a římská vojska. O staletí později zde procházeli Turkové a křižáci. Počátkem 20. století bojovaly o nadvládu nad tímto územím armády Francie a Británie.

Část tohoto území dodnes nese označení známé již před tisíci lety — Sýrie. I když tato oblast doznala velkých změn, stále jsou zde patrné doklady toho, že tudy kráčely dějiny. O tuto zemi mají zájem zvláště lidé studující Bibli, protože Sýrie hrála významnou roli v biblických dějinách.

Starověké město Damašek

Vezměme si například hlavní město Sýrie, Damašek. Říká se o něm, že to je jedno z nejstarších měst na světě, které bylo od svého založení trvale obýváno. Leží na úpatí pohoří Antilibanon a protéká jím řeka Barada. Po staletí byl Damašek pro cestující toužebně vyhlíženou oázou na okraji velké Syrské pouště. Toto město pravděpodobně navštívil patriarcha Abraham, když mířil na jih do Kanaánu. A odtud pocházel Eliezer, „muž z Damašku“, který sloužil v jeho domácnosti. (1. Mojžíšova 15:2)

Téměř o tisíc let později bojovali syrští králové z Coby proti prvnímu izraelskému králi Saulovi. (1. Samuelova 14:47) David, druhý král Izraele, také bojoval s králi z Aramu (hebrejský název pro Sýrii), porazil je a „umístil ... do damašské Sýrie posádky“. (2. Samuelova 8:3–8) Izrael a Sýrie se tak staly dlouhodobými nepřáteli. (1. Královská 11:23–25)

V prvním století n. l. nepřátelství mezi Syřany a Židy zjevně opadlo. Damašek měl v té době řadu židovských synagog. Možná si vzpomenete, že Saul z Tarsu (později Pavel) byl obrácen na křesťanství cestou z Jeruzaléma do Damašku. (Skutky 9:1–8)

V dnešním Damašku nejsou žádné stopy po Abrahamově návštěvě ani po Davidově vítězství. Jsou zde však pozůstatky  staré římské čtvrti a jedna z hlavních dopravních tepen je dnes na stejném místě, kde bývala římská ulice Via Recta (Přímá ulice). V jednom domě na této ulici Ananiáš navštívil Saula potom, co byl Saul v blízkosti Damašku zázračně obrácen na křesťanství. (Skutky 9:10–19) Je pravda, že dnes tato ulice vypadá úplně jinak než v římských dobách, kdy zde apoštol Pavel začal svou skvělou křesťanskou dráhu. Přímá ulice končí u římské brány Báb Šarki. V horní části jsou do městských hradeb vestavěné domy, a tak si umíme představit, jak Pavel mohl uniknout, když byl otvorem ve zdi spuštěn v koši. (Skutky 9:23–25; 2. Korinťanům 11:32, 33)

Historická oáza Palmýra

Asi tři hodiny jízdy na severovýchod od Damašku leží pozoruhodné archeologické naleziště — Palmýra, jež je v Bibli označována jako Tadmor. (2. Paralipomenon 8:4) Tato oáza se nalézá v polovině cesty mezi Středozemním mořem a řekou Eufrat. Vyvěrají zde podzemní prameny, které vznikají v pohoří na severu. Starověká obchodní cesta mezi Mezopotámií a zeměmi ležícími na západ probíhala podél Úrodného půlměsíce, a tudíž ležela daleko od Palmýry směrem na sever. Avšak kvůli politické nestabilitě na severu začala v prvním století př. n. l. být výhodnější kratší cesta na jihu. Pro Palmýru tudíž nastalo období rozkvětu.

 Oblast Palmýry byla pro Řím užitečná jako nárazníkové pásmo na východním okraji jeho říše, a tak se Palmýra stala součástí římské provincie Sýrie a nakonec byla prohlášena za svobodné město. Hlavní třídu tohoto města lemovalo velkolepé sloupoví, byly zde také obrovské chrámy, monumentální oblouky, lázně a divadlo. Kolonády pro pěší na obou stranách ulice byly dlážděné, ale centrální silnice nikoliv, protože to lépe vyhovovalo karavanám velbloudů, které městem procházely. Karavany putující po obchodní cestě mezi Čínou a Indií na východě a řecko-římským světem na západě si dělaly v Palmýře zastávku. Obchodníci museli platit daně za hedvábí, koření a další zboží, které převáželi.

Ve třetím století n. l. byla Palmýra na vrcholu své slávy a měla 200 000 obyvatel. V tu dobu se ctižádostivá královna Zenóbia pustila do boje s Římem a nakonec byla v roce 272 n. l. poražena. Zenóbia tak nevědomky splnila část proroctví, které o 800 let dříve zaznamenal prorok Daniel. * (Daniel 11. kapitola) Poté, co byla Zenóbia poražena, sloužila Palmýra ještě nějakou dobu jako strategicky výhodné místo Římské říše, ale již nikdy nedosáhla bývalé moci a nádhery.

Dále k Eufratu

Tři hodiny jízdy pouští směrem na severovýchod leží město Dejr ez Zor, kde lze vidět mohutnou řeku Eufrat. Tato řeka, která byla odedávna využívána k lodní dopravě, pramení v horách východní Anatolie (asijská část Turecka), do Sýrie přitéká severně od města Karkemiš a teče směrem na jihovýchod do Iráku. Nedaleko od hranic s Irákem leží pozůstatky dvou starověkých syrských měst.

Sto kilometrů na jihovýchod leží v ohybu Eufratu trosky starověkého opevněného města Dura-Európos. Dalších 25 kilometrů na jihovýchod leží místo, kde stávalo město Mari. Kdysi kvetoucí obchodní město zničil v 18. století př. n. l. babylónský král Chammurabi. V archivech královského paláce se našlo nejméně 15 000 hliněných tabulek, které nám značně přiblížily historii.

Když Chammurabiho vojáci ničili město, zbořili také horní část zdí, a dolní místnosti naplnili cihlami a zeminou. To mělo za následek, že nástěnné malby, sochy, keramika a nesčetné množství dalších artefaktů byly uchráněny až do doby, kdy je v roce 1933 objevil francouzský tým archeologů. Tyto předměty si nyní můžeme prohlédnout v muzeích v Damašku, v Aleppu a také v pařížském Louvru.

Starověká města severozápadní Sýrie

Když se vydáme podél Eufratu směrem na severozápad, dostaneme se do města Aleppo (Halab). Podobně jako Damašek, je Aleppo pokládáno za jedno z nejstarších měst na světě, které je trvale obýváno. Aleppské kryté tržiště patří k nejmalebnějším na Středním východě.

Jižně od Aleppa je Tell Mardích, místo, kde ležel starověký městský stát Ebla. Toto mocné obchodní město ovládalo ve druhé polovině třetího tisíciletí př. n. l. severní Sýrii. Vykopávky odhalily pozůstatky chrámu, který byl zasvěcen babylónské bohyni Ištar. Odkryt byl také královský palác, jehož archivní místnosti obsahovaly 17 000 hliněných tabulek. Artefakty z Ebly jsou vystaveny v muzeu v Idlibu, což je městečko vzdálené 25 kilometrů od místa nálezu.

Jižně na cestě do Damašku leží Hamá (biblický Chamat). (4. Mojžíšova 13:21) Tímto městem protéká řeka Orontes, a díky ní je Hamá jedním z nejpříjemnějších měst Sýrie. Dalším místem je Ras Šamra, kde kdysi leželo město Ugarit. Ve třetím a druhém tisíciletí př. n. l. byl Ugarit kvetoucím obchodním přístavem, kde bylo rozšířeno uctívání Baala a Dagona. Od roku 1929 francouzští archeologové nalezli mnoho hliněných tabulek a bronzových artefaktů, na nichž byly nápisy. Tyto nálezy poskytly mnoho informací o odporném uctívání Baala. Pomáhá nám to lépe pochopit, proč Kananejce, kteří uctívali Baala, Bůh odsoudil ke zničení. (5. Mojžíšova 7:1–4)

Ano, dodnes můžeme v Sýrii vidět, že tudy kráčely dějiny.

[Poznámka pod čarou]

 [Mapa na straně 24 a 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

‐‐ Sporné hranice

EGYPT

IZRAEL

JORDÁNSKO

LIBANON

SÝRIE

DAMAŠEK

Barada

Orontes

Hamá (Chamat)

Ugarit (Ras Šamra)

Ebla (Tell Mardích)

Aleppo (Halab)

Karkemiš (Džerablus)

Eufrat

Zenóbia

Dejr ez Zor

Dura-Európos

Mari

Palmýra (Tadmor)

IRÁK

TURECKO

[Obrázky na straně 24]

Damašek (dole) a Přímá ulice (nahoře)

[Obrázek na straně 25]

Úly

[Obrázek na straně 25]

Ugarit

[Obrázek na straně 25]

Hamá

[Obrázek na straně 26]

Mari

[Obrázek na straně 26]

Aleppo

[Podpisek]

© Jean-Leo Dugast/Panos Pictures

[Obrázek na straně 26]

Královský palác v Eble

[Obrázek na straně 26]

Pastýři u Zenóbie

[Obrázky na straně 26]

Palmýra

[Obrázek na straně 26]

Eufrat u Dura-Európu

[Podpisek obrázku na straně 25]

Děti: © Jean-Leo Dugast/Panos Pictures; úly: © Nik Wheeler