Zlatý plod s pestrou minulostí

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA FIDŽI

PÍŠE se rok 1789. Sedmimetrový člun vypadá v rozlehlém oceánu jako ztracený. Je plný mužů, kteří jsou zesláblí hladem a vyčerpaní tím, jak z něho neustále vylévají vodu a přitom bojují s vysokými vlnami a prudkým vichrem. Čeká je přes 5 000 kilometrů dlouhá cesta neznámým oceánem s mnoha zrádnými korálovými útesy. Jídla je málo — denní příděl je pouze 30 gramů chleba (lodní suchar) a trocha vody. Zdá se, že jejich naděje na přežití je velmi malá.

Během uplynulého týdne tito muži zažili vzpouru posádky, byli vysazeni do záchranného člunu a ponecháni oceánu napospas. Jeden z nich zahynul při útoku domorodců. Potýkali se také s prudkými bouřemi a jen stěží se jim podařilo uniknout, když je pronásledovali domorodci z ostrovů nyní známých jako Fidži.

 Co tyto muže přivedlo sem, do odlehlé a nebezpečné části jižního Pacifiku, daleko od rodné Anglie — země s pěstěnými sady a zahradami? Cílem jejich hledání byl vzácný strom chlebovník (odrůda breadfruit). Povězme si něco o tom, proč tento krásný strom a jeho výživné plody hrály klíčovou roli ve výše uvedeném příběhu a v dřívějších objevitelských výpravách.

Možná jste poznali, že se jednalo o muže, kteří přežili neblaze proslulou vzpouru na lodi Bounty. Tato britská fregata o výtlaku 215 tun, které velel kapitán William Bligh, se původně vydala z Anglie na Tahiti. Bligh zde měl nabrat na palubu skupinu velmi neobvyklých „pasažérů“ — skoro 1 000 sazenic chlebovníku. Tyto rostliny, převážené v květináčích, měly za převoz později „zaplatit“ výživnými zlatými plody, které se urodí v jejich novém domově, britských koloniích v Karibské oblasti.

Tento projekt vznikl na základě doporučení, jež dal sir Joseph Banks britské vládě, která v té době intenzivně hledala nový zdroj  potravy pro otroky na cukrových plantážích. Banks tehdy pracoval jako poradce Královských botanických zahrad v Kew u Londýna. Již dříve jako botanik doprovázel kapitána Jamese Cooka na jeho dřívější objevitelské výpravě v Tichomoří. * Oba viděli, že plody chlebovníku skýtají velké možnosti.

I když se Banks cesty kapitána Bligha osobně nezúčastnil, vypracoval plán, jak o rostliny během dlouhé zámořské plavby pečovat, zejména aby měly dostatek sladké vody. Někteří spisovatelé se domnívají, že právě péče a voda, kterých se stromům dostávalo v hojné míře, a to na úkor mužstva, možná přivedly již beztak nespokojenou posádku ke vzpouře. Ráno 28. dubna 1789 v blízkosti souostroví Tongy byli Bligh a osmnáct jeho věrných mužů násilím vysazeni do člunu. Chlebovníky pravděpodobně skončily svou cestu v mořských vlnách, kam je pomstychtiví vzbouřenci naházeli.

Bligh však nebyl člověk, který by se nechal tak snadno zastrašit. Vydal se na pouť, jež je považována za „nejslavnější cestu na otevřené lodi v dějinách mořeplavby“. Za sedm úmorných týdnů urazil v záchranném člunu vzdálenost téměř šest tisíc kilometrů. Plul na severozápad mezi ostrovy Fidži, minul východní pobřeží Nového Holandska (nyní Austrálie) a útočiště nalezl na ostrově Timor.

 Když se Bligh vrátil do Anglie, byl pověřen velením nad dvěma dalšími loďmi, s nimiž se pak na Tahiti znovu vydal pro chlebovníky. Tentokrát, to znamená v roce 1792, se mu podařilo přepravit asi 700 „pasažérů“ v květináčích na ostrov Svatého Vincence a na Jamajku, které leží v oblasti Antil. Od té doby se zde chlebovníkům dobře daří a v jejich jasně zelených, listnatých korunách se rodí zlatavé plody.

Blighova cesta je určitě působivým příběhem plným dobrodružství a objevů, je to však jen jedna z novodobých kapitol historie chlebovníku. Kdyby tyto stromy uměly mluvit, co všechno by nám asi vyprávěly o tom, jak doprovázely starověké mořeplavce na velkých objevných cestách před několika tisíci lety!

Rané plavby chlebovníku

Archeologové jsou toho názoru, že v západním Pacifiku proběhlo několik migračních vln, přičemž poslední začala kolem roku 1500 př. n. l. * Lapitové, pocházející z jihovýchodní Asie, se plavili na velkých katamaránech oblastmi, které jsou dnes známé jako Indonésie, Nová Guinea, Nová Kaledonie, Vanuatu a Fidži, a dál až do střední části Pacifiku. Tyto cesty byly mistrovským navigačním výkonem, vezmeme-li v úvahu, že některé z nich znamenaly překonat stovky kilometrů na otevřeném moři.

Lapitské katamarány určené pro plavbu přes oceán mohly pojmout velký počet lidí a také domácí zvířata, zásoby potravin a různá semena, rostlinné řízky a sazenice v nádobách. Lapitové při své migraci do Tichomoří na severu objevili a osídlili ostrovy Melanésie, Polynésie a Mikronésie a na jihu Nový Zéland. Postupovali jako přílivové vlny a dostali se až na Velikonoční ostrov a Havajské ostrovy. * Všude, kam cestovali, s sebou brali své vzácné „pasažéry“, odolné chlebovníky.

Výživné plody s mnohostranným využitím

Chlebovník je dnes na Fidži, ale i v mnoha dalších částech světa velmi ceněn jako výživná a levná složka potravy. Některé odrůdy jsou odolné a plodné, takže nesou plody třikrát ročně po dobu až 50 let, a to i v případě, že počasí není ideální. Plody mají podobnou strukturu jako chléb. Existuje mnoho odrůd a každá má jinou chuť. Chutnají trochu jako chléb a trochu jako brambory. Lze je vařit, dusit, péct nebo smažit a často se z nich dělá moučník. Také je možné je usušit, rozemlít a používat jako mouku. Když se dužnina nechá zkvasit, vydrží několik let.

Do listů lze zabalit potraviny jako ryby nebo kuřata, aby si při vaření uchovaly šťávu a vůni. Oloupaná semena jsou také jedlá — chutnají jako ořechy. Někdy se sbírá i míza, kterou děti s oblibou žvýkají. Je to opravdu mnohostranné využití. Není divu, že někteří obyvatelé tichomořských ostrovů mají k chlebovníku zvláštní náklonnost.

Ledua, která žije na Fidži, říká, že se jí při zmínce o tomto stromu vybaví vzpomínky z dětství, a to dobré i špatné. Její rodina měla pět velkých chlebovníků. Úkolem Leduy bylo shrabovat listí na dvorku, což byla práce, kterou nenáviděla. Na druhé straně, po vyučování často se sourozenci tyto plody sbírala a potom se snažili co nejvíce jich prodat svým sousedům. Za získané peníze pak rodiče nakoupili věci potřebné na křesťanské sjezdy, jako například jídlo, jízdenky nebo nové boty.

Možná žijete v jednom z mnoha dalších míst na světě, kde se tento „světoběžník“ se vznešeným jménem Artocarpus altilis usadil, a dříve jste tento nádherný strom nepokládali za zvlášť krásný ani cenný. Avšak mnoha lidem v oblasti Pacifiku jeho název připomíná slavné mořeplavecké cesty, které vykonali Lapitové a kapitán Bligh.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 25]

Všestranně užitečný strom

Dospělý chlebovník je nádherný stálozelený strom. Odrůda breadfruit pochází z malajsijských pralesů. Chlebovník má více odrůd, například takzvaný jackfruit, a protože patří do čeledi morušovitých, je příbuzný také s moruší a fíkovníkem. Dospělý strom chlebovníku breadfruit může dorůst do výšky až dvanácti metrů a vytváří odnože, jež je možné odříznout a zasadit. Má samčí a samičí květy, které rostou v oddělených květenstvích. V přírodě se o jejich opylení postarají malí plodožraví netopýři. Ti také roznesou semena. Z květů vyrůstají kulaté nebo oválné plody o velikosti malého melounu, které jsou na povrchu zelené a uvnitř mají smetanovou až zlatožlutou barvu.

Chlebovník má také velké, lesklé, tmavě zelené listy, jež v horkém tropickém slunci poskytují příjemný stín, a jeho měkké, lehké dřevo se používá na výrobu nábytku a kanoí. Z vnitřní kůry se zase někdy dělá tkanina, které se v oblasti Pacifiku říká tapa. Mléčně zakalená míza se používá jako vodotěsný materiál nebo místo sádry k fixaci zlomenin a také jako ptačí lep.

[Obrázek na straně 24]

Obraz od Roberta Dodda zachycující vzpouru na lodi „Bounty“

[Podpisek]

National Library of Australia, Canberra, Australia/Bridgeman Art Library

[Obrázky na straně 26]

Plody chlebovníku lze připravit na mnoho způsobů