Kolik smyslů vlastně máme?

„Na prostředí, v němž se nalézáme, reagujeme tak účinně a s takovou lehkostí, že si jen těžko dokážeme představit složité výpočty, které probíhají i při těch nejjednodušších smyslových vjemech.“ SENSORY EXOTICA — A WORLD BEYOND HUMAN EXPERIENCE

PŘEDSTAVTE si, že jedete na kole po klidné venkovské silnici. Čidla, která jsou v nohou, vám umožňují, abyste při šlapání vyvinuli právě takovou sílu, která je zapotřebí k udržení stálé rychlosti. Díky smyslu pro rovnováhu sedíte zpříma a přitom nosem vnímáte vůni, ušima zachytíte švitoření ptáků a očima pozorujete krajinu. Když máte žízeň, sáhnete po láhvi, přičemž zapojíte hmatové receptory v prstech. Pomocí chuťových pohárků a tepelných i chladových receptorů rozpoznáte chuť a teplotu tekutiny. Čidla v kůži a také ochlupení vás informují o tom, jak rychle kolem vás proudí vzduch, a ve spolupráci s očima i o tom, jak rychle jedete. Vaše kůže také vnímá teplotu a vlhkost okolního vzduchu, a navíc díky tomu, že máte představu o čase, přibližně víte, jak dlouho jste na cestě. Další smysly vás nakonec přimějí, abyste si odpočinuli a najedli se. Život je skutečně jedinečnou souhrou smyslů!

Opravdu máme jenom pět smyslů?

Kolik smyslů je zapojeno při takové jízdě na kole? Je to jen těch obvykle uváděných pět — zrak, sluch, čich, chuť a hmat? Podle díla Encyclopædia Britannica tento výčet smyslů pochází od starověkého filozofa Aristotela, jehož „vliv byl natolik silný, že mnoho lidí stále mluví o pěti smyslech, jako kdyby žádné další neexistovaly“.

Podle zmíněné encyklopedie například jen ze studií kožní citlivosti „vyplývá, že lidských smyslů je více než pět“. Jak je to možné? Některé funkce, jež byly dříve souborně označovány jako hmat, jsou nyní považovány za samostatné smysly. Například receptory bolesti jsou schopny rozlišit mezi mechanickými, tepelnými a chemickými podněty a jsou také schopny  na ně reagovat. Další receptory zprostředkovávají pocit svědění. Existují doklady, že máme nejméně dva typy tlakových receptorů — jeden typ vnímá lehký tlak na povrchu a druhý hloubkové podněty. Kromě toho má naše tělo širokou škálu čidel, která reagují na vnitřní podněty. Jaká je jejich úloha?

Receptory pro vnitřní prostředí

Tyto receptory nás informují o změnách, k nimž dochází uvnitř těla. Signalizují například hlad, žízeň, únavu, bolest, potřebu se nadechnout nebo jít na záchod. Naše biologické hodiny mají podíl na tom, že se na konci dne cítíme unaveni nebo že máme pásmovou nemoc, pokud jsme letěli přes několik časových pásem. Vzhledem k tomu, že si můžeme uvědomovat tok času, bylo navrženo, aby k výčtu našich smyslů bylo přidáno vědomí času.

Máme také smysl pro rovnováhu, a to díky vestibulárnímu ústrojí ve vnitřním uchu. Toto ústrojí reaguje na zemskou přitažlivost, zrychlení a rotaci. A konečně máme smysl, jenž vnímá napětí svalů a pohyb i polohu končetin, a to dokonce i když máme zavřené oči.

Smyslové vnímání pochopitelně nemají jen lidé. Také zvířata mají celou škálu smyslů, přičemž některé jsou vskutku úžasné a u lidí se nevyskytují. O několika z nich pojednáme v následujícím článku. A budeme se také blíže zabývat jedinečnými vlastnostmi lidí, díky nimž mají zvláštní postavení mezi tvory žijícími na zemi.

[Rámeček a obrázky na straně 4]

Obdivuhodný lidský hmat

Lidská ruka má zvlášť dobře vyvinutý hmat. Podle časopisu Smithsonian vědci zjistili, že naše ruka je schopna rozlišit nerovnost o pouhých třech mikronech. (Lidský vlas má v průměru 50 až 100 mikronů.) Avšak „když vědci použili namísto nerovnosti drsnou tkaninu, zjistili, že lidská ruka může rozlišit rozdíl pouhých 75 nanometrů“, přičemž nanometr je tisícina mikronu! Předpokládá se, že za tuto pozoruhodnou citlivost vděčíme tomu, že na konečku každého prstu je okolo dvou tisíc hmatových receptorů.

Hmat je také velmi důležitý pro naše zdraví a pohodu. „Když nás jiný člověk pohladí, v našem těle se uvolňují hormony, které zmírňují bolest a rozjasňují mysl,“ píše časopis U.S.News & World Report. Někteří lidé se domnívají, že když se dítěti nedostává láskyplných doteků, jeho vývoj je narušen.

[Podpisky obrázku na straně 3]

Oko: The Complete Encyclopedia of Illustration/J. G. Heck; vnější a vnitřní ucho: © 1997 Visual Language; ruka: The Anatomy of Humane Bodies, obrázky kreslili podle živé předlohy jedni z nejlepších umělců v Evropě . . . Oxford, 1698, William Cowper