Rozhodl se poslouchat Boha

V PONURÉM roce 1937, kdy různé ideologie vyvolávaly v mnoha evropských zemích napětí, stáli praví křesťané před obtížným rozhodnutím. Měli by poslouchat Boha, nebo lidi? (Skutky 5:29) Mladí muži, kteří podléhali branné povinnosti, věděli, že budou-li poslouchat Boha, může je to stát život.

Před takovým rozhodnutím stál devatenáctiletý Španěl Antonio Gargallo. Asi rok po začátku občanské války ve Španělsku byl nacionalistickou armádou generála Franka povolán k výkonu vojenské služby. V předchozím roce byl Antonio pokřtěn jako svědek Jehovův a v Bibli četl, že Boží služebníci by měli být neutrální a neměli by se válce ani učit. (Izajáš 2:4; Jan 17:16) Protože se nechtěl stát vojákem a zabíjet své spoluobčany, pokusil se uprchnout do Francie. Byl však zatčen a uvězněn v kasárnách ve městě Jaca v provincii Huesca nedaleko francouzských hranic.

Vojenský soud dal Antoniovi pouze dvě možnosti — buď vezme do ruky zbraň, nebo bude popraven. Antonio se rozhodl poslechnout Boha. Krátce před popravou napsal své matce a sestře, které nebyly svědky Jehovovými, následující dopis:

„Byl jsem zatčen a bez řádného soudu odsouzen k smrti. Dnes večer můj život na zemi načas skončí. Netrapte se ani kvůli tomu neplačte..., poslechl jsem Boha. Neztrácím však mnoho, protože bude-li to Boží vůle, budu mít nový a lepší život. ... Jak se přibližuje moje poslední hodina, cítím se velmi klidný. Naposledy Vás objímá Váš syn a bratr, který Vás opravdu miluje.“ *

Tři vojáci vyprávěli, že cestou na popravu Antonio zpíval písně chvály Jehovovi. Na takové oběti Bůh a jeho Syn nezapomínají. Můžeme si být jisti, že věrní křesťané, jako byl Antonio, budou odměněni prostřednictvím vzkříšení. (Jan 5:28, 29)

[Poznámka pod čarou]