Hezký víkend!

TÉMĚŘ každý se na něj těší, a když přijde, je často vyvrcholením týdne. Někteří lidé během něj cestují, jiní se věnují uctívání a další dají přednost rekreaci nebo zůstanou doma a prospí jej.

Mluvíme o období mezi koncem pracovního týdne a začátkem týdne nového — o víkendu. V západním světě začíná víkend v průběhu pátku a trvá do neděle. Kde se myšlenka na volno koncem týdne vůbec vzala? A žijete-li v zemi, kde je pětidenní pracovní týden běžný, jak můžete víkend strávit kvalitně?

Ze dne odpočinku se stává víkend

Zákony o Sabatu, které dostal izraelský národ přibližně před 3 500 lety, stanovily: „Šest dnů se smí pracovat, ale sedmý den je sabat úplného odpočinku. Je to něco svatého Jehovovi. Kdokoli bude v sabatním dnu konat práci, bude rozhodně usmrcen.“ (2. Mojžíšova 31:15) O Sabatu měli izraelští rodiče také možnost věnovat se duchovním potřebám rodiny.

Židovský Sabat začínal pátečním západem slunce a trval až do sobotního západu. Avšak podle díla The World Book Encyclopedia lidé hlásící se ke křesťanství „vyčlenili jako den pro uctívání Boha neděli, protože se domnívali, že právě v tento den byl Ježíš vzkříšen. Na začátku 4. století našeho letopočtu církev i stát oficiálně prohlásily, že tento den bude v Evropě dnem odpočinku.“

Je zajímavé, že toto období odpočinku se prodloužilo z jednoho dne na dva až mnohem později. V sedmdesátých letech 19. století se v Británii pracovní týden zkrátil a končil už v sobotu v poledne. Víkend se tedy skládal ze sobotního odpoledne a celé neděle. Podle časopisu Atlantic Monthly začalo sobotní odpoledne rodinným obědem, po kterém „většinou následovala každotýdenní koupel v blízkých lázních“.

Ve Spojených státech byl víkend prodloužen ještě více — na celé dva dny. Podle jednoho zdroje prvním, kdo zavedl pětidenní pracovní týden, byla v roce 1908 jedna továrna v Nové Anglii. Toto uspořádání vyhovovalo jak židovským, tak „křesťanským“ pracovníkům, protože každá skupina měla svůj den odpočinku jindy — Židé v sobotu a „křesťané“ v neděli. Pětidenní pracovní týden se rychle ujal. Podporoval jej i výrobce automobilů Henry Ford, protože si chytře spočítal, že víkendovými rodinnými výlety se zvýší poptávka po autech.

Co budete dělat o víkendu?

Dnes se dvoudenní víkend stal neodmyslitelnou součástí západního životního stylu. Pokud žijete v této části světa, tak se vás koncem pracovního týdne spolupracovníci asi ptají: „Co budete dělat o víkendu?“ Tato otázka nás přivádí k některým atraktivním možnostem.

Vzhledem k tomu, že po celý týden je pánem vašeho času zaměstnavatel, může být víkend příležitostí, kdy znovu získáte pocit, že řídíte  svůj život. Máte možnost udělat si přestávku v týdenní rutině. Možná je to vhodná doba, kdy si můžete odpočinout či strávit nějaký čas se svými blízkými. Nebo se snad budete věnovat jednomu z nejoblíbenějších víkendových rozptýlení — nakupování. „Chodit po obchodech je ohromně zábavné,“ říká Brigitte, která žije v Německu.

Podle průzkumů dává mnoho lidí přednost tomu, aby ve svém volném čase jenom odpočívali. Pro lidi, kteří o víkendu zásadně nikam nejezdí, existuje mnoho možností, jak se odreagovat — mohou se například věnovat domácím květinám nebo pracovat na zahrádce, sbírat známky, hrát na hudební nástroj nebo poslouchat hudbu, dívat se na video, vařit, psát dopisy, číst, šít, plést, sportovat či malovat. Někteří se raději věnují činnostem, které jim umožňují být v kontaktu s dětmi a manželským partnerem, například společně skládají puzzle nebo hrají stolní hry. *

Odsuzuje Bible takové zdánlivě lehkomyslné plýtvání časem? Nemusí to tak být. Šalomoun napsal: „Lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem.“ (Kazatel 4:6) V životě křesťana má rozumná míra pohybu, odpočinku a uvolnění rozhodně své místo.

Žádné extrémy

Naproti tomu, je-li dobrých věcí příliš mnoho, mohou naopak uškodit. Například tělesné cvičení má své výhody. (1. Timoteovi 4:8) Avšak lidé, kteří sportují pouze o víkendech, se někdy sportu věnují s téměř náboženským zápalem. Jsou rozhodnuti vyhrávat, a proto se učí správnou techniku. Věnují nesmírné množství času na instruktážní hodiny a mnoho peněz na nákladné sportovní vybavení.

Netrénovanému tělu, které musí podávat výkony nad své možnosti, hrozí zdravotní rizika. Jeden časopis uvedl, že „víkendoví sportovci“ středního věku, kteří jsou rozhodnuti zachovat si mládí, končí s namoženým svalem, podvrknutým kotníkem, tržnými ranami a modřinami. Jiní lidé riskují život při takzvaných adrenalinových nebo extrémních sportech. * Biblická rada, abychom byli „umírnění“, je tedy na místě. (Titovi 2:2) Fyzická aktivita by měla člověka osvěžit, a ne jej vyčerpat či ohrozit.

Někteří lidé se tudíž věnují méně fyzicky náročným činnostem. V Německu jsou například nesmírně populární procházky a pěší turistika. Velmi oblíbenou formou rekreace v Evropě jsou pěší pochody, při kterých člověk nesoutěží s jinými, ale s časem. Cílem je za určitý čas ujít v přírodě trasu, která je předem stanovena. Je to příjemný způsob, jak si zajistit tělesný pohyb a současně se těšit z krásné krajiny. A je to něco, co rodina může dělat společně.

Přeplněné víkendy

Někdy si lidé naplánují na víkend tolik činností, že si nakonec užijí jen některé z nich, nebo vůbec žádnou. Na začátku nového týdne nejsou svěží, ale velmi unavení. Německý časopis Focus psal o jedné studii, ve které 27 procent dotázaných řeklo, že mají sklon využívat volný čas velmi hekticky a stresujícím způsobem.

 „Odpočinek je ochránce výkonnosti,“ napsal časopis Time. I Ježíš Kristus chápal, že potřebujeme odpočinek a uvolnění. V Markovi 6:31 je uvedeno, že Ježíš svým učedníkům řekl: „‚Pojďte sami soukromě na osamělé místo a trochu si odpočiňte.‘ Mnozí totiž přicházeli a odcházeli, a oni neměli volný čas, ani aby snědli nějaké jídlo.“ I když tělesný pohyb, nakupování a podobné činnosti mají své místo, může vás také velmi osvěžit, pokud si naplánujete určitý čas, abyste si v klidu něco přečetli nebo abyste odpočívali či spali. K příjemně strávenému víkendu však můžeme připojit ještě něco jiného.

Duchovní potřeby

V Kázání na hoře Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3) Jedním z účelů sabatního dne odpočinku bylo umožnit lidem, aby uspokojili své duchovní potřeby. Mohou víkendy sloužit stejnému účelu i dnes? Uveďme si například svědky Jehovovy. Většina jejich sborů má hlavní křesťanská shromáždění v sobotu nebo v neděli. Víkendy využívají také k velkým shromážděním, jako jsou sjezdy. Mnoho svědků Jehovových často tráví o víkendu čas tím, že chodí dveře ode dveří a rozmlouvají s lidmi o Bibli.

Stejně jako ostatní lidé, i svědkové Jehovovi chodí do práce a starají se o domácnost a o rodinu. Pokud je to možné, tak i oni plánují pro sebe i svou rodinu odpočinkovou činnost. Dávají však přednost duchovním věcem. Působí jim to nějaké těžkosti? Uvažujme o zkušenostech několika lidí.

Než se Jürgen a Doris, manželská dvojice z Německa, stali svědky Jehovovými, byli o víkendech ve sportovním klubu. Melle a Helena trávili čas návštěvami uměleckých galerií. Muž jménem Helmut zase býval o víkendech venku v přírodě. A Silvia prožívala víkendy na diskotéce. Vzhledem k tomu, že se tito lidé stali svědky Jehovovými, výrazně změnili i způsob, jakým tráví volný čas.

Jürgen a Doris vyprávějí: „Činnosti, kterým jsme se věnovali ve volném čase, měly odstranit nudu, ale nelze říct, že by tím byl náš život nějak obohacen. Dnes, když pomáháme lidem porozumět Bibli, dostává smysl nejen jejich život, ale i náš.“ A jak to bylo s Mellem a Helenou? „Bible vám ukazuje nejlepší způsob života, a když o tom mluvíte s dalšími lidmi, přináší vám to velkou radost.“ Proč dnes Helmut zažívá mnohem více uspokojení? Říká o tom: „Vím, že veřejná služba, kterou dělám, je pro Jehovu důležitá.“ Silvia k tomu poznamenává: „Kazatelská činnost znamená kontakt s lidmi a zajímavé rozhovory, a to se mi líbí.“

Až k vám příště svědkové Jehovovi přijdou, promluvte si s nimi. Takový krátký rozhovor může být prvním krokem k tomu, aby váš život měl větší smysl, a to nejen o víkendech, ale každý den.

Bez ohledu na to, jak trávíte volný čas, snažte se, aby vaše víkendy byly kvalitní a příjemné. Žijete-li v německy mluvící zemi, přejeme vám „schönes Wochenende“. Ve španělštině by to znělo „¡Buen fin de semana!“. Jestliže jste z Ukrajiny, potom vám můžeme říct: „Бажаю вам приємно провести вихідні.“ Ať žijete kdekoli a děláte cokoli, přejeme vám hezký víkend!

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 13]

Příjemný víkend tvoří vyvážená míra odpočinku, uvolnění a duchovní činnosti