Galileův rozpor s církví

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

PÍŠE se 22. červen roku 1633. Vetchý stařec klečí na kolenou před inkvizičním tribunálem v Římě. Jedná se o jednoho z nejvěhlasnějších učenců té doby. Jeho vědecké názory jsou založeny na dlouholetém studiu a výzkumu. Pokud si však chce zachránit život, musí se zříci toho, o čem ví, že je to pravda.

Tímto mužem byl Galileo Galilei. Jeho případ, nazývaný někdy Galileův proces, vyvolal pochybnosti, otázky a spory, o kterých se diskutuje ještě v dnešní době, tedy o 370 let později. Zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách náboženství a vědy. Proč vyvolal takový rozruch? Proč o něj v dnešní době znovu vzrůstá zájem? Skutečně je, podle slov jednoho autora, symbolem „neslučitelnosti vědy a náboženství“?

Mnozí lidé pokládají Galilea za „otce moderní vědy“. Zabýval se matematikou, astronomií a fyzikou. Patřil vůbec k prvním vědcům, kteří zkoumali oblohu za pomoci dalekohledu. To, co zjistil, použil na podporu názoru, který byl v jeho době předmětem bouřlivých diskusí — že Země obíhá kolem Slunce, a naše planeta tím pádem není středem vesmíru. Není divu, že Galileo je někdy považován za zakladatele moderní experimentální vědy.

Co všechno Galileo objevil a vynalezl? Jako astronom mimo jiné odhalil, že Jupiter má měsíce, Mléčná dráha se skládá z hvězd, na Měsíci jsou hory a že Venuše má fáze podobné měsíčním. Coby fyzik studoval zákony, kterými se řídí pohyb kyvadla a padajících předmětů. Vynalezl kromě jiného nástroj zvaný „úměrné kružidlo“, což bylo počítadlo fungující na podobném principu jako pozdější logaritmické pravítko. Na základě informací z Holandska zkonstruoval dalekohled, který mu otevřel dveře vesmíru dokořán.

Kvůli dlouhodobým sporům s církevní hierarchií se však z Galileovy zářné vědecké  dráhy stalo drama — Galileův proces. Jak a proč to celé začalo?

Konflikt s Římem

Už koncem 16. století Galileo přijal Koperníkovu teorii, podle které Země obíhá kolem Slunce a nikoli naopak. Říká se jí také heliocentrický (sluncestředný) systém. Když v roce 1610 Galileo pomocí dalekohledu objevil do té doby neznámá nebeská tělesa, nabyl jistotu, že má důkazy potvrzující správnost heliocentrického systému.

Podle díla Grande Dizionario Enciclopedico UTET šlo však Galileovi o víc, než jen takovéto objevy učinit. Chtěl „nejvýznamnější osobnosti své doby (knížata a kardinály)“ přesvědčit o tom, že Koperník měl pravdu. Doufal, že s podporou vlivných přátel dokáže překonat námitky církve, a dokonce získat její podporu.

V roce 1611 Galileo cestoval do Říma, kde se setkal s vysokými církevními hodnostáři. Pomocí vlastního dalekohledu jim ukázal své astronomické objevy. Výsledek však nebyl takový, v jaký doufal. V roce 1616 byl Galileo podroben úřednímu vyšetřování.

Teologové římské inkvizice označili heliocentrickou teorii „z filozofického hlediska za pošetilou a absurdní a z teologického hlediska za kacířskou, neboť na mnoha místech je výslovně v rozporu s doslovným významem Písma Svatého a s obecným výkladem a názorem svatých otců a doktorů teologie“.

Galileo se sešel s kardinálem Robertem Bellarminem, který měl přezdívku „kladivo na kacíře“ a který byl považován za nejvěhlasnějšího katolického teologa té doby. Bellarmino Galilea oficiálně vyzval, aby své názory ohledně heliocentrického systému přestal šířit.

Před inkvizičním tribunálem

Galileo se snažil jednat rozvážně, ale Koperníkovy teze podporovat nepřestal. O sedmnáct let později, v roce 1633, stanul před inkvizičním soudem. Kardinál Bellarmino byl již mrtev, nyní však byl Galileovým hlavním odpůrcem papež  Urban VIII., ačkoli byl dříve Galileovi nakloněn. Spisovatelé tento proces označili za jeden z nejznámějších a nejnespravedlivějších procesů starověku a přirovnali ho dokonce k odsouzení Sokrata a Ježíše.

Proč k tomuto procesu došlo? Galileo vydal knihu Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo (Dialog o dvou největších světových soustavách). Tato kniha se v podstatě zastávala heliocentrického systému. Roku 1632 bylo Galileovi nařízeno, aby předstoupil před soud. Galileo to však stále odkládal, protože už mu bylo téměř 70 let a navíc byl nemocný. Vydal se do Říma až následujícího roku, a to pod hrozbou, že bude zatčen a do Říma dopraven násilím. Na papežův příkaz byl vyslýchán, a dokonce mu hrozilo mučení.

Zda tento starý a nemocný muž byl skutečně mučen, je předmětem sporu. V Galileově rozsudku je uvedeno, že byl podroben „útrpnému právu“. Podle Itala Mereua, odborníka na historii italských zákonů, tento termín tehdy označoval mučení. S tímto výkladem souhlasí řada badatelů.

Ať už to bylo jakkoli, 22. června 1633 byl Galileo v ponurém sále inkvizičním tribunálem odsouzen. Byl shledán vinným, protože „zastával falešné učení, které je v rozporu se Svatým Písmem, totiž že Slunce ... se nepohybuje od východu k západu a že Země se pohybuje a není středem světa.“

Nechtěl-li se Galileo stát mučedníkem, musel odvolat. Poté, co byl přečten jeho rozsudek, starý vědec vkleče a v šatu kajícníka slavnostně prohlásil: „Popírám, odvrhuji a zatracuji uvedené bludy a kacířství [Koperníkovu teorii], jakož i každý jiný blud, kacířství a sektářství, které jsou proti Církvi svaté.“

Podle neověřené tradice Galileo potom, co odvolal, dupl nohou a zvolal: „A přece se točí!“ Komentátoři uvádějí, že pokoření plynoucí z toho, že se musel zříci svých objevů, trápilo Galilea až do smrti. Byl odsouzen do vězení, jeho trest však byl změněn na trvalé domácí vězení. Postupně ztrácel zrak a konec svého života prožil prakticky v izolaci.

Rozpor mezi náboženstvím a vědou?

Podle názoru mnoha lidí je Galileův případ důkazem toho, že mezi vědou a náboženstvím je nesmiřitelný rozpor. Tento proces způsobil, že během následujících staletí se mnoho lidí odvrátilo od náboženství. Nabyli dojmu, že náboženství je ve své podstatě hrozbou pro vědecký pokrok. Je tomu skutečně tak?

Papež Urban VIII. a teologové římské inkvizice odsoudili Koperníkovu teorii, protože prý byla v rozporu s Biblí. Galileovi odpůrci se odvolávali na Jozuův výrok „slunce ... zastav se“, což podle jejich výkladu mělo být chápáno doslova. (Jozue 10:12, Bible kralická) Skutečně však Bible protiřečí Koperníkově teorii? Vůbec ne.

V rozporu s vědou je očividně nesprávný výklad Písma. Tak to viděl Galileo. Jednomu ze svých žáků napsal: „Písmo se sice mýlit nemůže, ale jeho vykladači a komentátoři mohou, a to různými způsoby. Velmi časté a také velmi vážné je například to, že všechno chtějí chápat doslova.“ S tímto výrokem bude souhlasit každý opravdový badatel Bible. *

Galileo šel ještě dál. Prohlásil, že kniha Bible a „kniha“ přírody mají téhož Autora, a tudíž si nemohou protiřečit. Dodal však, že nelze „s jistotou tvrdit, že všichni vykladači hovoří pod božskou inspirací“. Tato skrytá kritika oficiálního výkladu církve byla pravděpodobně považována za provokaci a vedla  k tomu, že římská inkvizice vědce odsoudila. Copak si obyčejný laik mohl dovolit zasahovat do privilegií církve?

V souvislosti s Galileovým procesem někteří učenci otevřeně zapochybovali o neomylnosti jak církve, tak papeže. Katolický teolog Hans Küng píše, že „mnohé a neoddiskutovatelné“ chyby v „oficiálních církevních naukách“, včetně „odsouzení Galilea“, vyvolávají o neomylnosti církve a papeže vážné pochybnosti.

Byl Galileo rehabilitován?

V listopadu 1979, rok po svém zvolení, papež Jan Pavel II. vyjádřil naději, že Galileův status bude přehodnocen. Podle papeže „Galileo hodně trpěl ... v rukou církevních orgánů a představitelů“. O třináct let později, v roce 1992, tentýž papež ustanovil komisi, která přiznala: „Jistí teologové, Galileovi současníci, ... nepochopili hluboký, přenesený význam úseků z Písma, které popisují fyzikální strukturu stvořeného vesmíru.“

Proti heliocentrické teorii však nestáli jen teologové. Papež Urban VIII., který v tomto případu sehrál přední úlohu, tvrdošíjně trval na tom, aby Galileo přestal podrývat církevní nauku starou stovky let, totiž že země je středem vesmíru. Tato nauka však nepochází z Bible, ale od řeckého filozofa Aristotela.

Poté, co novodobá komise zevrubně prozkoumala celý případ, papež prohlásil, že odsouzení Galilea bylo „ukvapené a nešťastné“. Byl tedy Galileo rehabilitován? Jeden pisatel říká: „Mluvit o Galileově rehabilitaci, jak to někteří činí, je absurdní, neboť ten, koho historie odsoudila, nebyl Galileo, ale církevní tribunál.“ Historik Luigi Firpo napsal: „Pronásledovatelé nemají právo rehabilitovat své oběti.“

Bible je ‚lampou, která svítí na temném místě‘. (2. Petra 1:19) Galileo ji bránil proti nesprávnému výkladu. Avšak církev, která se zastávala lidské tradice v rozporu s Biblí, udělala pravý opak.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 14]

Galileův Život

Galileo se narodil v Pise roku 1564 a jeho otec byl Florenťan. Na univerzitě v Pise mladý Galileo studoval lékařství. Tento obor ho však příliš nezajímal, a tak studií zanechal a věnoval se fyzice a matematice. V roce 1585 se vrátil ke své rodině, aniž získal nějaký akademický titul. Přesto si vydobyl pověst největšího matematika své doby a stal se lektorem matematiky na univerzitě v Pise. Po smrti otce však ekonomické potíže Galilea přiměly, aby se přestěhoval do Padovy, kde působil jako profesor matematiky na tamní univerzitě.

Během 18 let v Padově měl Galileo se svou milenkou, mladou Benátčankou, tři děti. Roku 1610 se vrátil do Florencie, kde na tom byl finančně lépe, takže mohl věnovat více času bádání. Bylo to však na úkor svobody, jíž se těšil v Benátské republice. Velkovévoda toskánský udělil Galileovi titul „nejpřednější filozof a matematik“. Galileo zemřel ve Florencii roku 1642 v domácím vězení, k němuž ho odsoudila inkvizice.

[Podpisek]

Z knihy The Library of Original Sources, svazek VI, 1915

[Obrázek na straně 12]

Dalekohled, pomocí kterého se Galileo ujistil, že Země není středem vesmíru

[Podpisek]

Scala/Art Resource, NY

[Obrázky na straně 12]

Geocentrický (zeměstředný) systém

Heliocentrický (sluncestředný) systém

[Podpisek]

Pozadí: © 1998 Visual Language

[Podpisek obrázku na straně 11]

Obrázek: Z knihy The Historian’s History of the World