Hektické dětství

JEDNOMOTOROVÉ letadlo s burácením nabralo na rozjezdové dráze rychlost a vzlétlo k zachmuřené obloze. O této události se již dopředu mluvilo v televizních zpravodajstvích a v tisku. Kameramani natáčeli záběry a reportéři kladli otázky a nešetřili obdivem a pochvalami. Kdo byl středem této pozornosti? Nebyl to muž, který měl oprávnění řídit letadlo, ani druhý dospělý pasažér na palubě tohoto letadla, ale jeho sedmiletá dcera.

Letadlo měla řídit právě tato holčička. Cílem bylo překonat jistý rekord a bylo třeba dodržet přesný časový plán. Zástupci sdělovacích prostředků měli čekat na místě, kam letadlo přiletí. A tak navzdory špatnému počasí letadlo se třemi lidmi na palubě vzlétlo. Holčička měla pod sebou polštář, aby viděla přes palubní desku, a na pedálech musela mít nástavce, aby na pedály dosáhla.

Let však byl velmi krátký. Letadlo se dostalo do bouřky, náhle změnilo směr, ztratilo výšku a zřítilo se. Všichni na palubě zahynuli. Sdělovací prostředky najednou místo chvály vyjadřovaly smutek. Několik reportérů a redaktorů si kladlo otázku, zda se na této tragédii nějak nepodílela i sama média. Mnozí lidé začali požadovat, aby dětem nebylo dovoleno řídit letadlo. Ve Spojených státech byl tento požadavek uzákoněn. Nicméně za touhou po senzacích a za povrchním způsobem, jak se věci řeší, se skrývají hlubší problémy.

Tato tragédie vedla mnohé lidi k tomu, že začali vážně uvažovat o současných trendech. Dnešní děti procházejí dětstvím ve spěchu a v neúměrně mladém věku se ujímají úkolů dospělých lidí. Je sice pravda, že následky nejsou vždy tak dramatické ani tragické, ale mohou být hluboké a dlouhodobé. Podívejme  se na několik způsobů, jak může být dětství uspěcháno.

Překotné vzdělávání

Rodiče pochopitelně touží, aby jejich dítě bylo úspěšné. Když se jejich touha změní v úzkost, může se stát, že budou dítě přetěžovat, protože od něj budou požadovat příliš mnoho a příliš brzy. Tento proces mnohdy začíná zcela nevinně. Je například stále běžnější, že rodiče své dítě přihlásí na různé mimoškolní činnosti — sportem počínaje a hodinami hudby nebo baletu konče. Těmto činnostem se dítě často věnuje pod odborným dohledem.

Na rozvíjení talentu nebo zájmů dítěte není pochopitelně nic špatného. Nemohlo by se ale stát, že to rodiče přeženou? Zřejmě ano, protože některé děti musí zvládnout skoro stejnou zátěž jako přetížení dospělí. Časopis Time poznamenává: „Kdysi si děti užívaly dětství, dnes však mají učební plán; dříve si mohly spontánně vybít energii, ale dnes to jsou cílevědomí dříči.“

Někteří rodiče doufají, že z jejich dětí se stanou sportovci, hudebníci nebo že z nich budou géniové. Rodiče své dítě ještě před narozením přihlásí do předškolní výuky, od které očekávají, že zlepší jeho vyhlídky na úspěch. Kromě toho některé matky navštěvují „prenatální univerzity“, které nabízejí ještě nenarozeným dětem hudební vzdělání. Cílem je podněcovat jejich rozvíjející se mozek.

V některých zemích děti dostávají známky ze čtení a počítání již v předškolním věku. Takový postup vyvolává obavy, zda nedojde k emocionálnímu poškození dítěte. Co to například s dítětem udělá, když „propadne“ v mateřské školce? David Elkind, autor knihy The Hurried Child (Předčasně dospělé dítě), uvádí, že školy mají tendenci příliš brzy a příliš rychle dítě hodnotit. Podle Elkinda to dělají spíše z organizačních důvodů než kvůli účinné výuce.

Hrozí dětem nějaké nebezpečí, když jsou předčasně nuceny jednat v některých ohledech jako schopní dospělí? Elkind je zneklidněn, protože společnost přijímá názor, že děti dokážou unést stejnou zátěž jako dospělí lidé. Říká: „Je patrné, že máme tendenci pokládat rostoucí a trvalou zátěž dnešních mladých lidí za ‚normální‘.“ Zdá se tedy, že názor na to, co je pro děti normální, se rychle mění.

 Překotná snaha vyhrát

Mnozí rodiče zřejmě pokládají za normální, a dokonce za rozumné vštěpovat svým dětem, že výhra je vše — zvláště pak ve sportu. A tak mnoho dětí dnes pohání vidina olympijské medaile. Kvůli několika okamžikům slávy při vítězství a kvůli zajištění dobré životní úrovně v dospělosti mají některé děti hektické dětství nebo se jej musí vzdát úplně.

Vezměme si například gymnastky. Ve velmi mladém věku začínají s tvrdým tréninkem, který jejich útlé tělo obrovsky zatěžuje. Na olympijské hry se duševně i fyzicky připravují celá léta. Zvítězit ale může jen několik z nich. Budou ty, které nevyhrály, mít pocit, že se jim vyplatilo obětovat velkou část mládí? Po čase o tom mají pochybnosti dokonce i vítězky.

Z emocionálního hlediska pohání tato děvčátka nezdolná touha stát se sportovní superhvězdou. Avšak po stránce tělesné takový tvrdý trénink brání jejich přirozenému vývoji. V některých případech je narušen růst kostí. Běžné jsou i poruchy příjmu potravy. V mnoha případech mají tyto dívky opožděnou pubertu, a to dokonce o několik let. Mnoho dívek však stojí před opačným problémem — předčasnou pubertou. (Viz rámeček nahoře.)

Děti, které mají všechno kromě dětství

Kdyby člověk věřil tvůrcům zábavy, mohl by si myslet, že mít ideální dětství znamená dopřávat si všechny druhy luxusu. Někteří rodiče mimořádně tvrdě pracují, aby svým dětem poskytli veškeré hmotné pohodlí. To má za následek, že v domácnosti se plýtvá, děti mají nákladné oblečení a neomezené možnosti zábavy.

A přesto se nemálo dětí, které jsou tímto způsobem vychovávány, opíjí, zneužívá drogy a jedná vzpurně. Proč? Mnohé z nich jsou silně rozmrzelé, protože mají pocit, že jsou zanedbávané. Děti potřebují rodiče, kteří je milují a starají se o ně. Rodiče, kteří jsou příliš zaměstnáni, si možná říkají, že pracují proto, aby svým dětem zajistili štěstí — ale v podstatě dělají pravý opak.

Doktorka Judith Paphazyová se zmiňuje o „hmotně zajištěných rodičích, z nichž oba  pracují,“ a říká, že často „svým dětem hodně dopřávají, protože podvědomě cítí, že když se honí za hmotnými věcmi, je to na úkor rodiny“. Podle ní se rodiče v takových případech „vykupují z rodičovských povinností“.

Děti na to doplácejí. Mají možná hmotný přepych, ale postrádají to, co je naprosto základní složkou dobrého dětství — čas a lásku rodičů. Bez vedení, kázně a usměrňování stojí děti předčasně před otázkami, k jejichž řešení mají jen malou průpravu nebo žádnou. Například: ‚Měl bych brát drogy? Mít pohlavní styky? Použít násilí, když se rozzlobím?‘ Děti si pravděpodobně najdou odpověď samy nebo ji převezmou od svých vrstevníků a televizních či filmových postav. Výsledkem pak může být náhlý nebo tragický konec dětství.

Děti v úloze chybějícího partnera

Když se z úplné rodiny stane rodina neúplná, ať již v důsledku úmrtí, rozluky nebo rozvodu, děti často citově strádají. Mnohé neúplné rodiny si samozřejmě vedou velmi dobře. Pro některé děti to však znamená konec dětství.

Je pochopitelné, že rodič, který nemá partnera, se občas může cítit osamělý. Z tohoto důvodu někdy připustí, aby dítě — často to nejstarší — převzalo úlohu chybějícího dospělého v rodině. Rodič se může kvůli pocitu beznaděje svěřovat synovi nebo dceři, a tak své dítě zatěžovat problémy, na které není připraveno. Někdy se stává, že rodič v neúplné rodině je na svém dítěti nadměrně citově závislý.

Jiní rodiče neplní své povinnosti vůbec, čímž je dítě nuceno převzít v rodině úlohu dospělého. Carmen a její sestra, o nichž byla zmínka dříve, kvůli takové situaci utekly z domova. Musely se starat o své mladší sourozence, ačkoli samy byly ještě dětmi. Takovou zátěž nedokázaly unést.

Není tedy pochyb o tom, že připravit dítě byť i jen o část jeho dětství je nebezpečné. Pokud je to jen trochu možné, nemělo by k tomu docházet. Máme však pro vás dobrou zprávu — dospělí mohou podniknout konstruktivní kroky k tomu, aby jejich potomci prožili dětství šťastně. Jaké kroky to jsou? Podívejme se na několik osvědčených receptů.

[Rámeček na straně 6]

Problémy předčasné puberty

Nastupuje u dnešních dívek puberta v mladším věku? Vědci v tom nejsou jednotní. Někteří tvrdí, že v polovině 19. století začínala u dívek puberta v 17 letech, kdežto dnes je to před 13. rokem. Podle jedné studie, která byla v roce 1997 ve Spojených státech provedena na 17 000 dívkách, má asi 15 procent bílých děvčat a 50 procent Afroameričanek první známky puberty ve věku osmi let. Někteří lékaři však tyto závěry zpochybňují a varují rodiče, aby extrémně časný vývoj rozhodně nepokládali za „normální“.

Předčasná puberta každopádně představuje náročný úkol jak pro rodiče, tak i pro děti. Časopis Time k tomu říká: „Daleko problematičtější než tělesné změny jsou potenciální psychické účinky předčasného pohlavního vývoje. Tyto děti by si ještě měly číst pohádky, a ne odhánět svůdníky. ... I bez toho je dětství velmi krátké.“ Článek vznáší zneklidňující otázku: „Pokud dívka vypadá po tělesné stránce dospělá, ačkoli její mysl a srdce dospělé nejsou, může být něco nenávratně ztraceno?“

Dívka často ztratí svou nevinnost, protože je sexuálně využívána. Jedna matka to říká bez obalu: „Kolem dívek, které vypadají dospělejší, starší kluci krouží jako vosy.“ Avšak cena, kterou dívky platí za to, že mají pohlavní styky velmi brzy, je vysoká. Mohou přijít o sebeúctu, čisté svědomí, a dokonce i tělesné a emocionální zdraví.

[Obrázek na straně 5]

Příliš naplněný rozvrh může vést k problémům

[Obrázek na straně 7]

Nutit dítě k nadměrné soutěživosti může mít za následek, že ze sportu a her se vytratí radost

[Obrázek na straně 7]

Hmotný majetek nevynahradí dobrou rodičovskou péči