Nenápadný, ale populární burský oříšek

Jíte rádi burské oříšky? Pokud ano, nejste ani zdaleka sami. Tato semena podzemnice olejné, jimž se také říká arašídy, má v oblibě hodně lidí. Více než 50 procent celosvětové produkce arašídů vypěstují dvě nejlidnatější země — Čína a Indie.

Více než milion tun burských oříšků, skoro 10 procent světové produkce, se ročně sklidí ve Spojených státech. Mezi významné pěstitele této plodiny dále patří Argentina, Brazílie, Jižní Afrika, Malawi, Nigérie, Senegal a Súdán. Jak získal burský oříšek takovou popularitu? A je snad někdy lepší burské oříšky nejíst?

Dlouhá historie

Má se za to, že domovem burských oříšků je Jižní Amerika. Jeden z prvních dokladů toho, že lidé si těchto plodů vážili, je váza z předkolumbovské doby objevená v Peru. Má tvar burského oříšku a je také vyzdobena ornamenty, které ho připomínají. Španělští cestovatelé, kteří se s burskými oříšky seznámili v Jižní Americe, zjistili, že je to vynikající potravina pro jejich výpravy. Nějaké oříšky si přivezli s sebou do Evropy. Zde se pak burský oříšek využíval různými způsoby, dokonce i jako náhražka kávových bobů.

Později Portugalci přivezli podzemnici do Afriky. Zde se rychle ukázalo, že je zdrojem hodnotné potravy a že je schopná růst i v půdě, která je pro jiné plodiny málo výživná. Podzemnice olejná navíc půdu obohacuje o potřebný dusík. V době obchodu s otroky se burský oříšek nakonec dostal z Afriky do Severní Ameriky.

Ve třicátých letech 16. století Portugalci dovezli semena podzemnice olejné do Indie a Macaa a Španělé zase na Filipíny. Díky obchodu se pak burské oříšky začaly pěstovat i v blízké Číně. Byly zde považovány za plodinu, která národu pomůže bojovat s hladomorem.

V 18. století botanikové přišli na to, že burské oříšky by mohly být vynikající potravou pro prasata. Na začátku 19. století je zemědělci v Jižní Karolíně ve Spojených státech začali pěstovat pro komerční účely. Během americké občanské války, která vypukla v roce 1861, jedli burské oříšky vojáci obou bojujících stran.

V té době však mnoho lidí pokládalo burské oříšky za pokrm chudých. Tím je částečně vysvětleno, proč američtí farmáři příliš nepěstovali burské oříšky jako potravinu určenou lidem. Navíc před tím, než byly počátkem 20. století vynalezeny některé zemědělské stroje, bylo pěstování burských oříšků velmi pracné.

V roce 1903 však podnikavý agronom George Washington Carver začal hledat další využití podzemnice olejné. Postupně objevil více než 300 způsobů, jak tuto rostlinu zužitkovat. Dala se použít například při výrobě nápojů, kosmetických výrobků, barviv, léků, mýdla na praní, insekticidů a tiskařské barvy. Místní farmáři měli ve zvyku pěstovat pouze bavlnu, což vyčerpávalo půdu. Carver je vybízel, aby bavlnu střídali s podzemnicí olejnou. V té době pustošil úrodu bavlny brouk květopas bavlníkový, což napomohlo k tomu, že mnoho farmářů Carvera uposlechlo. Jaký byl výsledek? Burské oříšky měly takový úspěch, že se na jihu Spojených států staly hlavní obchodní plodinou. Dnes má Carver  v Dothanu ve státě Alabama pomník. A v témže státě ve městě Enterprise má dokonce pomník květopas bavlníkový, protože škody, které páchal, přispěly k tomu, že farmáři začali pěstovat burské oříšky.

Pěstování burských oříšků

Burské oříšky nejsou ořechy v pravém slova smyslu, ale jsou to semena podzemnice olejné. Tato rostlina vytváří žluté, samosprašné květy, což znamená, že se opyluje vlastním pylem.

Po opylení květu se semeník, který je na tenké stopce, zavrtá do země. Jsou v něm zárodky semen. Semeník leží v půdě souběžně s povrchem, postupně dozrává a získává známou podobu burského oříšku. Jedna rostlina může poskytnout až 40 plodů.

Podzemnici svědčí teplé, slunečné podnebí s přiměřeným množstvím srážek. Od zasazení do sklizně může uběhnout 120 až 160 dní. Závisí to na počasí a na dané odrůdě. Při sklizni musí zemědělci vykopat celou rostlinu, obrátit ji vzhůru nohama a nechat ji uschnout, aby oříšky při skladování neshnily. Mnoho pěstitelů dnes používá moderní stroje, které v rámci jednoho pracovního postupu dokážou rostlinu vykopat, otřást z ní hlínu a obrátit ji.

Mnohostranné využití burských oříšků

Výživná hodnota burských oříšků je pozoruhodná. Oříšky mají vysoký obsah vlákniny a je v nich 13 vitaminů a 26 minerálů, z nichž mnohé často v dnešní stravě chybí. „Burské oříšky mají větší relativní obsah bílkovin, minerálů a vitaminů než hovězí játra,“ uvádí The Encyclopædia Britannica. Ale vy, kdo si hlídáte váhu, buďte opatrní! Burské oříšky obsahují „více tuku než šlehačka“ a mají „více kalorií než cukr“.

Burské oříšky jsou součástí mnoha národních kuchyní. Mají zvláštní, charakteristickou chuť. „Chuť burských oříšků je tak výrazná a specifická, že  všechna jídla, do nichž byly přidány, budou chutnat podobně,“ píše Anya von Bremzenová, autorka kuchařských knih. „Proto má podobnou chuť indonéská arašídová omáčka, západoafrická polévka, čínské nudle, tradiční peruánské jídlo a sendvič s arašídovou pomazánkou.“

Arašídy jsou kromě toho všude na světě oblíbenou pochoutkou. Například v Indii se prodávají na ulici ve směsi s jinými sušenými luštěninami. A v některých zemích je oblíbenou pomazánkou na pečivo arašídové máslo, které údajně „vynalezl kolem roku 1890 jeden lékař v americkém St. Louis jako výživné jídlo pro staré lidi,“ píše kniha The Great American Peanut (Slavný americký burák).

Kromě toho, že se burské oříšky jedí jako pochutina, však mají ještě mnohá jiná využití. V Asii se z nich vyrábí stolní olej. Arašídový olej je možné používat pro smažení při velmi vysokých teplotách a navíc přitom nezíská příchuť pokrmů, které jsou na něm připravovány.

Vedlejším produktem při výrobě oleje z burských oříšků je drť. V Brazílii se používá jako krmivo pro zvířata. Výrobky z burských oříšků se využívají i v mnoha dalších odvětvích. (Viz výše.)

Alergie na burské oříšky

Arašídy je možné skladovat dlouhou dobu při normální teplotě. Je však třeba být opatrný. Na burských oříšcích se může objevit plíseň, která obsahuje aflatoxin, což je silně rakovinotvorná látka. Někteří lidé navíc můžou mít na burské oříšky alergii. Alergická reakce se „může projevovat různými příznaky, počínaje rýmou a vyrážkami a konče těžkým anafylaktickým šokem,“ píše časopis Prevention. Několik studií ukazuje, že mezi malými dětmi je alergie na burské oříšky stále častější.

Časopis Prevention uvádí, že pravděpodobnost vzniku alergie u dítěte je vyšší tehdy, pokud oba rodiče mají astma, alergickou rýmu nebo ekzém.

Alergie se může vyskytnout také u kojenců a batolat, jejichž matky trpí nebo trpěly alergiemi, a u dětí, které během prvního roku získaly alergii na mléko. „Mohu jen doporučit, aby děti dostaly arašídovou pomazánku nejdříve při třetích narozeninách,“ říká dr. Hugh Sampson, profesor pediatrie ve Zdravotním centru univerzity Johnse Hopkinse v USA.

Ať už jste milovníky burských oříšků nebo ne, možná vám úvaha o mnohostranném využití těchto plodů pomohla, abyste si tohoto nenápadného, ale populárního oříšku více vážili.

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Výrobky, v nichž jsou arašídy jednou ze surovin

• Obkládací panely

• Palivo do krbu

• Podestýlka pro kočky

• Papír

• Čisticí prostředky

• Masti

• Leštěnky na kov

• Bělidlo

• Inkoust

• Kolomaz

• Holicí pěna

• Krém na obličej

• Mýdlo

• Linoleum

• Pryž

• Kosmetika

• Barvy

• Výbušniny

• Šampony

• Léky

[Podpisek]

Zdroj: Kniha The Great American Peanut

[Nákres a obrázek na straně 22]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Listy

Stopka

Úroveň země |

Kořeny Plod

[Podpisek]

Časopis The Peanut Farmer

[Obrázek na straně 22]

Pomník George Washingtona Carvera

[Obrázek na straně 23]

Spojené státy

[Obrázek na straně 23]

Afrika

[Obrázek na straně 23]

Asie

[Podpisek]

FAO foto/R. Faidutti

[Obrázek na straně 23]

Burské oříšky jako pochoutka

[Obrázek na straně 24]

V některých zemích je arašídová pomazánka populární