Ztracené dětství

„Předním a základním právem dítěte je právo na dětství.“ The Hurried Child (Předčasně dospělé dítě)

ASI budete souhlasit s tím, že všechny děti by měly mít relativně bezstarostné a nevinné dětství. Nicméně smutnou realitou je, že pro mnoho chlapců a děvčat je takové dětství něčím nedostižným. Vzpomeňte si na tisíce, možná miliony těch, jejichž dětské sny rozbila válka. A představte si všechny ty děti, jejichž život je ničen otroctvím nebo týráním.

Většina z nás si jen těžko dokáže představit, co asi prožívají děti, které jsou nuceny žít na ulici, protože se tam cítí bezpečněji než doma. Právě v době, kdy potřebují nejvíc lásky a ochrany, se tyto děti učí, jak se ubránit bezohledným lidem, kteří je chtějí vykořisťovat. Ano, častým důsledkem naší neklidné doby je zničené dětství.

„Přála bych si, aby se mi dětství vrátilo“

Carmen, které je nyní 22 let, měla velmi těžké dětství. * Se starší sestrou byly nuceny žít na ulici, protože otec je týral a matka zanedbávala. Přestože tento způsob života s sebou nese řadu nebezpečí, oběma dívkám se podařilo vyhnout některým léčkám, do nichž se dostalo mnoho mladých, kteří utekli z domova.

Carmen je však dnes velmi líto, že neměla žádné dětství. „Byla jsem malé dítě a pak rovnou 22letý člověk. Mezitím nebylo nic,“ stěžuje si. „Teď jsem vdaná a mám dítě, ale toužím dělat věci, které dělají malé holčičky, například hrát si s panenkami. Chci, aby mě rodiče milovali a mazlili se se mnou. Přála bych si, aby se mi dětství vrátilo.“

Stejné trápení jako Carmen a její sestra prožívá mnoho dalších dětí. Život na ulici je v podstatě připravil o dětství. Mnohé z nich se ve snaze přežít dopouštějí trestných činů. Z tiskových zpráv a statistik vyplývá, že děti se dopouštějí trestné činnosti v neuvěřitelně mladém věku. Celou situaci ještě zhoršuje to, že mnohé dívky se stávají matkami během dospívání, kdy ony samy jsou vlastně ještě dětmi.

Skrytá společenská krize

Není tedy divu, že stále větší počet dětí končí v pěstounské péči. Úvodník v listu Weekend Australian napsal: „Nepozorovaně u nás došlo ke krizi pěstounské péče. Přibývá dětí, které pocházejí z rozvrácených rodin, a nikdo se o ně nestará.“ Noviny také uvedly: „Některé děti v pěstounské péči nemají kontakt se sociálními pracovníky po celé měsíce, nebo dokonce roky, kdežto jiné jdou od jednoho pěstouna ke druhému, aniž by někde měly trvalý domov.“

Noviny popisovaly případ, kdy jedna třináctiletá dívka vystřídala  v průběhu tří let 97 pěstounů a u některých byla jen jednu noc. Vzpomíná si na intenzivní pocity odmítnutí a nejistoty, které tehdy prožívala. Podobně jako ona, i mnoho dalších dětí, které byly svěřeny do pěstounské péče, nemělo žádné dětství.

Je tedy pochopitelné, že odborníci dnes mluví o rostoucí tragédii v podobě ztraceného dětství. Pokud jste otec nebo matka, můžete si při pohledu na tato pochmurná fakta uvědomit, jaké máte štěstí, že svým dětem dokážete zajistit nejen domov, ale i ostatní věci potřebné k životu. Existuje však jiné nebezpečí. Děti v dnešním světě někdy sice nepřicházejí o dětství úplně, ale jejich dětství je hektické. V jakém smyslu a s jakými důsledky?

[Poznámka pod čarou]