Nádherný  písek

Písek v očích škrábe, ale pod bosýma nohama je velmi příjemný. Obrovské množství písku je v mořské vodě, ale také na vyprahlých pouštích. Mnoho živočichů před ním prchá, pro jiné je však domovem. Často máme pocit, že je na obtíž, ale moderní život by bez něho prakticky nebyl možný.

Z uvedeného popisu se zdá, že písek je poněkud rozporuplný. Co to vlastně je a kde se bere?

Drsné začátky

Písek se skládá z částeček různých nerostů, přičemž největším dílem je zastoupen křemen. Kdysi pevné skály se proměňují v písek působením eroze. Jak to probíhá?

Písek často vzniká působením oceánu. Mohutné vlny se tříští o pobřežní útesy a těmito nárazy se uvolňují drobné úlomky. Ohromné skály pomalu kapitulují před neúnavným mořem. Pěnící příboj omílá ostré hrany skal, a tak vznikají balvany. Z těch se postupně stávají oblázky, které se dále rozpadají, až je z nich nakonec písek. Někdy jej vlny odplaví pryč, ale na mnoha místech jej navrší na pobřeží a vytvoří nádherné písečné pláže.

Když oceán bičuje útesy za chladného počasí, stává se, že voda, která vnikne do skulin, zmrzne a skály praskají. Tento proces pokračuje a skály se lámou na stále menší a menší kusy, až vzniknou drobná zrnka písku.

Písek také vzniká působením větru, který zrnka písku zvedá a žene je proti skalním masivům. Abrazí neboli obrušováním se vytvoří další písek. Tomuto přírodnímu pískování neodolají ani skály silné stovky metrů. Nový písek pak vítr rozfouká po poušti.

V průběhu tisíciletí vznikly působením všech těchto sil nesčetné tuny písku. Mnozí lidé by byli spokojeni už jenom s tím, že na něm mohou ležet na pláži. Jak ale uvidíme, z písku máme ještě daleko větší užitek.

Nepatrná zrnka, obrovský užitek

Na písku do značné míry závisí, zda budeme mít co jíst a pít. Jak to? Všechna naše potrava totiž přímo nebo nepřímo pochází z rostlin, a písek a jeho jemnější obdoba silt a jíl poskytují rostlinám minerální látky. Písek také umožňuje, aby se do půdy dostala voda a vzduch. Rostliny potom mohou svými kořeny snadno přijímat živiny. Jak ale písek pomáhá uhasit naši žízeň?

Naplníte-li jednolitrový džbán suchým pískem, vejde se do něho ještě 300 mililitrů vody. Písek je totiž průlinčitý, což je způsobeno tím, že mezi jednotlivými zrnky zůstává poměrně velký prostor. Dá se říci, že v zemi se  nacházejí písečné „vodní džbány“, v nichž je dost životodárné vody pro celá velkoměsta. Oč se jedná?

Pod velkou částí zemského povrchu se nalézají geologické útvary zvané akvifery neboli vodonosné vrstvy. Jsou tvořeny silnými vrstvami písku a jiných porézních materiálů a obsahují vodu, která do nich shora prosakovala možná tisíce let. Vědci odhadují, že tyto neviditelné vodní džbány obsahují čtyřicetkrát více sladké vody než všechna jezera a řeky na světě. Vodu lze z akviferů čerpat prostřednictvím studní, které zajišťují tuto životodárnou tekutinu milionům lidí.

Písek, který máme před očima

Možná po písku chodíte každý den, aniž byste byli na pláži. Asfaltové chodníky a silnice totiž zpravidla mívají podloží z betonu. Tento běžný stavební materiál někdy obsahuje až 25 procent písku. Při stavbách se písku ročně spotřebují stovky milionů tun, takže na některých místech ho bývá nedostatek.

Ačkoli po písku obvykle šlapeme, někdy jej máme přímo před očima. Obrazovka vašeho počítače je pravděpodobně z písku, stejně jako čočky obřího teleskopu nebo stolního mikroskopu. Z písku je i zrcadlo ve vaší koupelně nebo křišťálová váza. Tyto předměty jsou totiž ze skla a při výrobě skla písek tvoří více než polovinu výchozí směsi surovin. Jak výroba skla probíhá?

Písek a další složky se promísí a potom se roztaví při teplotách vyšších než 1 400 °C. Vzniklá viskózní kapalina se dá válcovat, foukat, ohýbat, natahovat a kroutit prakticky do jakéhokoli tvaru. Ze skleněných vláken je možné dokonce i utkat látku. Ať už je vzniklý produkt pro okrasu nebo k praktickému použití a ať světlo lomí nebo odráží, toto hladké a čiré sklo ve skutečnosti pochází z drsného a neprůhledného písku.

Písek v pohybu

Představte si, jak se pohybuje kopec vysoký 75 metrů. K tomu dochází, když se působením větru přesouvají hromady písku nazývané duny. V některých částech Sahary se hřebeny dun klikatí až k obzoru.

Pokud se lidé usadí nedaleko takového místa, mohou se z dun stát nezvaní návštěvníci. Došlo již k tomu, že pohybující se písek ochromil provoz na dálnicích, pohltil domy a pohřbil celá města.

Hemží se životem

I když písek na první pohled vypadá opuštěně, přebývá v něm mnoho živočichů. Lišky, hadi a štíři přes den spí v pouštních doupatech a večer, když pomine žár, vylézají a loví potravu. Na Pobřeží koster, které leží v Namibii na jihozápadě Afriky, se dunami toulají sloni. Zdá se, že jejich oblíbenou zábavou je klouzat se po břiše ze strmých písčitých svahů. Písečná moře Asie a Afriky křižuje také koráb pouště, totiž velbloud.

Někteří mořští živočichové, jako jsou ostrorepi, mořské želvy a malé rybky nazývané gavúni, využívají písek na pobřeží. Když se ozvou jejich biologické hodiny, tito živočichové se nechají unášet vlnami ke břehu, kde nakladou do písku vajíčka.

Pro některé květiny je písečná duna totéž, co záhon. Dobře se zde daří pomořankám, hrachoru přímořskému a povíjnici císařské. I když je písek zasype, po chvíli květiny opět vystrčí svou hlavičku. Dlouhými kořeny čerpají vodu a živiny. Svými křehkými barevnými květy oživují jednotvárnou poušť.

Mít písek v botě je při procházce po pláži jistě nepříjemné. Nenechte si tím však zkazit náladu. Na těchto nenápadných zrníčkách totiž závisí náš život. Písek je dalším z dokladů moudrosti našeho Stvořitele, Jehovy Boha. (Žalm 104:24)

 [Rámeček a obrázek na straně 18 a 19]

Záliba v písku

Písek může mít rozmanitou barvu. Na různých místech na světě můžete najít písek černý jako uhel, sněhobílý, nachový, šedivý, červený, oranžový a žlutý, přičemž mezi těmito barvami je i mnoho dalších odstínů. Písek někdy obsahuje i rozdrcené mušle. Škála barev a různorodá zrnitost písku některé lidi fascinuje natolik, že jej začali sbírat. Mnozí z nich za pískem cestují a vlastnoručně ho sbírají do malých lahviček nebo ho kupují a prodávají, aby obohatili své sbírky. Říkají si „arenofilové“, což znamená milovníci písku.

[Podpisek]

S laskavým svolením Serge tkint

[Obrázek na straně 16 a 17]

Poušť Namib v Namibii

[Obrázky na straně 16]

Skály se přeměňují v písek působením mořských vln, příboje a větru

[Obrázky na straně 17]

Na poušti rostou květiny a žije tam hmyz, lišky a velbloudi

[Podpisek]

Lišky: Hai-Bar, Yotvata, Izrael

[Obrázky na straně 18]

Písek je nepostradatelnou součástí skla a betonu

[Podpisek]

Skláři: Poskytlo The Corning Museum of Glass

[Obrázek na straně 18]

Písečné duny mohou být vysoké desítky metrů