Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu řešit problémy, které mám jako adoptivní dítě?

„O svých pravých rodičích nevím prakticky nic, a to mě deptá.“ Barbara, šestnáct let

„Nemám nejmenší tušení, kde jsem se narodil a kdo byli mí rodiče. Někdy o tom v noci přemýšlím.“ Matt, devět let

„Když se s rodiči pohádám, říkám si, že moji ‚skuteční‘ rodiče by mi možná víc rozuměli. Vím, že je to ode mě hnusné, a nikdy jsem se jim o tom nezmínil.“ Quintana, šestnáct let

Z TOHO, že někdo je adoptivní dítě, mohou nepochybně vyplývat určité problémy. Mnozí takoví mladí lidé zápasí s pocity, které byly popsány v úvodu. Někdy si kladou otázku, zda by měli zjistit, kdo jsou jejich biologičtí rodiče, nebo si říkají, že by možná byli šťastnější, kdyby žili s nimi. A to nejsou jediné problémy.

V předchozím článku této série jsme rozebírali několik negativních představ, které si adoptovaní mladí lidé o sobě vytvořili. * K tomu, abys jako adoptivní dítě mohl žít šťastně, je naprosto nezbytné, abys proti těmto pesimistickým myšlenkám bojoval. Jaké další problémy mohou vzniknout a jaké praktické kroky v tomto směru můžeš udělat?

Kdo jsou moji „skuteční“ rodiče?

Třináctiletý Jake říká, že dříve hodně přemýšlel o své biologické matce. Kvůli tomu měl určité problémy se svými adoptivními rodiči. Vzpomíná: „Když  jsem se naštval, často jsem mamce říkal: ‚Ty nejsi moje skutečná matka, ty mě nemáš co takhle trestat.‘“

Jak vidíš, Jake se musel vyrovnat se závažnou otázkou — kdo je jeho „skutečná“ matka. Jestliže jsi adoptovaný, možná se potýkáš se stejným problémem, zvláště pokud si myslíš, že tvoji vlastní rodiče by s tebou jednali lépe. Je ale tou jedinou věcí, která z lidí dělá „skutečné“ rodiče, samotný biologický proces — to, že dítěti dali život?

Jakeova adoptivní matka byla jiného názoru. Jake vypráví: „Moje mamka říkávala: ‚Ne, já jsem tvoje skutečná matka. I když máš biologickou matku, teď jsem tvojí skutečnou matkou já.‘“ Jestliže si dospělí lidé vezmou nějaké dítě a jsou ochotni zajistit mu bydlení, jídlo a výchovu a postarat se o jeho další potřeby, potom jsou jeho „skutečnými“ rodiči. (1. Timoteovi 5:8) Pravděpodobně se na to také tak dívají i právní instituce ve tvé zemi. A co si o tom myslí Bůh?

Podívejme se na zřejmě nejslavnější adopci v dějinách — adopci Ježíše Krista. Ježíš nebyl biologickým synem tesaře Josefa. Josef ho však přijal za vlastního. (Matouš 1:24, 25) Bouřil se Ježíš proti Josefově autoritě, když vyrůstal? Ne, chápal, že Boží vůlí je, aby svého adoptivního otce poslouchal. Dobře znal zákon, který Jehova dal izraelským dětem. O jaký zákon šlo?

Cti svého otce a svou matku

Mladým lidem Písmo říká: „Cti svého otce a svou matku.“ (5. Mojžíšova 5:16) Slovo ‚ctít‘ bývá v Bibli používáno k označení úcty, ocenění a ohledu. Adoptivním rodičům můžeš úctu prokazovat tím, že jsi k nim laskavý, respektuješ jejich postavení, nasloucháš jejich názorům a jsi ochotný splnit každý rozumný požadavek, který na tebe mají.

Ale co když se ti někdy zdá, že adoptivní rodiče jsou nerozumní? Je pravda, že se to stát může. Všichni rodiče jsou nedokonalí, ať jsou adoptivní, nebo ne. Kvůli jejich chybám je někdy velmi těžké je poslechnout. Není tedy divu, že v takovém případě máš sklon zaměřit se na to, že nejsi jejich vlastní, a možná si říkáš, zda je vůbec musíš poslouchat. Jak to tedy je?

Možná ti pomůže, když budeš uvažovat o Ježíšově situaci. Pamatuj na to, že Ježíš byl dokonalý. (Hebrejcům 4:15; 1. Petra 2:22) Jeho adoptivní otec však dokonalý nebyl, a dokonalá nebyla ani Ježíšova vlastní matka. Ježíš zřejmě někdy viděl, že dělají chyby. Bouřil se snad proti Josefově nedokonalé autoritě nebo proti vedení své matky? Ne. Bible nám říká, že když Ježíš vyrůstal, byl svým rodičům ‚dále podřízen‘. (Lukáš 2:51)

Takže pokud tvoji adoptivní rodiče mají jiný názor, budeš si možná myslet, že se mýlí. Musíš ale připustit, že i ty jsi nedokonalý. Je možné, že tím, kdo se mýlí, jsi ve skutečnosti ty. Není tedy každopádně lepší jednat podle Ježíšova příkladu? (1. Petra 2:21) To ti pomůže, abys byl poslušný. Existuje však ještě závažnější důvod, proč bys měl poslouchat své rodiče.

V Bibli je napsáno: „Děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to příjemné v Pánu.“ (Kolosanům 3:20) Ano, když budeš poslušný, tvůj nebeský Otec bude šťastný. (Přísloví 27:11) Chce, aby ses učil poslušnosti, protože si přeje, abys i ty byl šťastný, neboli, jak říká Boží slovo, „aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi“. (Efezanům 6:3)

Prohlubuj svůj vztah k adoptivním rodičům

Dobrý vztah k adoptivním rodičům zahrnuje mnohem víc než jen úctu a poslušnost. Pravděpodobně si přeješ, aby atmosféra u vás doma byla vřelá a láskyplná. Odpovědnost za to sice mají tvoji adoptivní rodiče, ale významnou roli v tom můžeš hrát také ty. Jak?

Za prvé, hledej cesty, jak se s adoptivními rodiči sblížit. Vyptávej se jich na to, odkud pocházejí, co v životě zažili a co je zajímá. Požádej je, aby ti poradili s problémem, který tě tíží, a vyber si k tomu dobu, kdy jsou uvolnění  a přístupní. (Přísloví 20:5) Za druhé, vyhlížej po příležitostech, jak přispět k hladkému chodu domácnosti. Můžeš například pomáhat s úklidem a dalšími domácími pracemi, aniž by tě k tomu někdo musel pobízet.

Jaký postoj ale zaujmout k biologickým rodičům? Pokud se rozhodneš, že je vyhledáš, nebo tě vyhledají oni, nemusí to nutně ohrozit tvůj vztah k adoptivním rodičům. Organizace zajišťující adopci často v minulosti odmítaly poskytnout biologickým rodičům informace, které by jim umožnily najít dítě, jež dali k adopci. Podobné to bylo i v případě, že dítě hledalo své rodiče. Dnes se v mnoha zemích postupuje daleko otevřeněji a mnohé adoptivní děti se osobně setkaly se svými biologickými rodiči, na které si vůbec nepamatovaly. Postupy týkající se adopce se pochopitelně mohou v jednotlivých zemích lišit.

To, zda vyhledáš své biologické rodiče, nebo ne, je každopádně osobní a jistě nelehké rozhodnutí. V souvislosti s tím se adoptovaní mladí lidé potýkají s celou škálou pocitů. Někteří touží najít své biologické rodiče, jiní jsou rozhodnuti, že to nikdy neudělají. Můžeš si však být jistý, že mnoho adoptovaných mladých lidí se osobně setkalo s vlastními rodiči, aniž by to narušilo jejich vztah k rodičům adoptivním.

Poraď se o tom se svými adoptivními rodiči a možná i se zralými přáteli v křesťanském sboru. (Přísloví 15:22) Pečlivě obě možnosti zvaž a s rozhodnutím nespěchej. V Příslovích 14:15 se říká, že „chytrý uvažuje o svých krocích“.

Pokud se rozhodneš, že zkusíš navázat se svými biologickými rodiči nějaký kontakt, ujisti své adoptivní rodiče o tom, že je stále miluješ a vážíš si jich. Díky tomu si k rodičům, kteří tě vychovali, udržíš pevný vztah, i když budeš postupně poznávat ty, kdo ti dali život a kdo tě před dlouhou dobou dali k adopci.

Prohlubuj svůj vztah k nebeskému Otci

Mnoho adoptovaných mladých lidí má strach, že budou opuštěni. Obávají se, že stejně jako ztratili své biologické rodiče, mohli by ztratit i adoptivní rodinu. Takové obavy jsou pochopitelné. Pamatuj však na tato moudrá slova: „V lásce není strach, ale dokonalá láska odhazuje strach.“ (1. Jana 4:18) Nepřipusť, aby tě ovládl chorobný strach z toho, že ztratíš své blízké. Místo toho rozvíjej lásku k lidem, tedy i k těm, s nimiž žiješ v jedné domácnosti. A především rozvíjej lásku ke svému nebeskému Otci, Jehovovi Bohu. Je naprosto spolehlivý a nikdy své věrné děti neopustí. Jehova může tvé obavy rozptýlit. (Filipanům 4:6, 7)

Catrina, která byla jako dítě adoptována, říká, že čtení Bible jí velmi pomohlo přiblížit se k Bohu a vést šťastný, produktivní život. Podle ní je blízký vztah k Jehovovi „tak důležitý proto, že náš nebeský Otec ví, co cítíme“. Catrinin oblíbený verš je Žalm 27:10, kde je napsáno: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Hledej cesty, jak se s adoptivními rodiči sblížit