Národní park Nairobi — Království zvířat

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

JE PŮL šesté ráno. Na obzoru právě vychází slunce, které připomíná velký, jasně červený šperk nebývalé krásy. Sluneční paprsky pronikají okny několika vysokých kancelářských budov a zvěstují tak zrození nového dne. Vše dostává nádherný zlatavý odstín. Nedaleko odtud se však odehrává skutečné drama.

Za klidně se pasoucí impalou se vysokou trávou plíží lev. Mladá antilopa však náhle vycítí nebezpečí a dává se na útěk. Lev okamžitě vyráží za ní. Začíná divoká štvanice. Pokud lev uspěje, přijde na řadu nemilosrdný zákon džungle, a osud nešťastné antilopy bude zpečetěn.

V Národním parku Nairobi se podobné dramatické scény odehrávají denně. Tento park se nachází nedaleko stejnojmenného hlavního města Keni. Pro zvířata, která zde žijí, jsou tedy lidé těmi nejbližšími sousedy. V roce 1962 byl například spatřen lev, který se procházel před luxusním hotelem — možná se chtěl znovu přihlásit o své dřívější teritorium. Jak ale vlastně došlo k tomu, že se dnes zvířata a lidé dělí o totéž území?

Těžké začátky

Založení parku nebyla jednoduchá záležitost. Aby zvířata dostala nový, bezpečný domov, bylo potřeba překonat celou řadu překážek. Až do začátku 20. století se v rozlehlých oblastech východní Afriky potulovala divoká zvířata naprosto svobodně. Zdejší obyvatelé k nim měli blízký vztah a často svá stáda pásli kousek od nich. Někteří domorodci dokonce považovali určitá zvířata za jakýsi druh dobytka.

Do Keni však vtrhli sportovní lovci ověšení puškami, z nichž mnozí byli rozhodnuti získat tolik trofejí, kolik  jen bude možné. Jedním z těchto lovců byl i někdejší prezident Spojených států, Theodore Roosevelt, který do Keni přijel v roce 1909, aby zde pro americká muzea získal nějaké přírodovědné exponáty. V doprovodu 600 nosičů a profesionálních lovců zabil více než 500 zvířat a jejich kůže poslal domů. Dalším známým lovcem, který v té době Keňu navštívil, byl Edward, princ waleský. Tyto lovecké výpravy si rychle získaly velkou oblibu. Pušky byly totiž rychlejší a přesnější než tradiční luk a šípy.

Dokončení známé „bláznivé trati“, jak se někdy přezdívalo železnici spojující Keňu a Ugandu, přispělo k dalšímu osídlování oblasti kolem Nairobi, čímž byl volný pohyb zvířat ještě více omezen. Zdálo se, že z tohoto území zvířata zmizí úplně.

Ve 30. letech minulého století se však začaly ozývat hlasy, které se zasazovaly o ochranu zdejší fauny. K předním aktivistům patřili Archie Ritchie, který se v té době zabýval ochranou zvěře, a účetní Mervyn Cowie. Ti prostřednictvím konferencí a tiskových zpráv žádali koloniální úřady o to, aby byl založen národní park, díky němuž by bylo možné omezit — ne-li dokonce úplně zastavit — nekontrolované vybíjení zvěře. Vláda se však zdráhala tomuto návrhu vyhovět. Jednalo se totiž o území, z něhož se postupně stávala největší městská oblast východní Afriky. Vládě se proto příliš nechtělo vyhradit celé toto území jen pro ochranu živočišných a rostlinných druhů.

Ochránci přírody utrpěli další porážku za druhé světové války, kdy vojenské jednotky během cvičení naprosto zdevastovaly území, na kterém se v současné době park nachází. Tak se i zvířata stala obětí války. Stálá přítomnost vojáků navíc způsobila, že zvířata se přestala lidí bát, a bylo pravděpodobnější, že na ně zaútočí. V rámci preventivních opatření byla některá zvířata usmrcena, a to včetně známé lvice Lulu a jejích roztomilých mláďat.

Postoj některých úřadů se však změnil, a tak byla řada překážek zdolána a ochránci přírody nakonec dosáhli svého cíle. Po tomto dlouhém a bouřlivém počátečním období mohl dne 16. prosince 1946 keňský guvernér sir Philip Mitchell slavnostně oznámit založení Národního parku Nairobi — prvního parku svého druhu ve východní Africe.

Turistický ráj

V porovnání s ostatními rezervacemi ve východní Africe je Národní park Nairobi poměrně malý. Podle odhadů zaujímá plochu o rozloze 117 kilometrů čtverečních, přičemž hlavní brána se nachází necelých 10 kilometrů od centra Nairobi. Proslulost tohoto parku je však do značné míry spojena právě s jeho rozlohou. Na světě není mnoho míst, kde byste mohli vidět podobné panorama — jedinečný kontrast mezi rychle se rozvíjejícím městem Nairobi a africkým bušem.

Díky malé rozloze parku zde můžete mnohá větší zvířata, kromě slonů, spatřit s větší pravděpodobností než v rozsáhlejších parcích a rezervacích. Žije tu 100 druhů savců a více než 400 druhů ptáků.

Chcete-li tento park navštívit, můžete využít mezinárodní letiště v Nairobi a potom se ubytovat v některém z pohodlných moderních hotelů ve městě. Po několika minutách jízdy kolem vysokých kancelářských budov se dostanete na prastaré planiny, které jsou porostlé křovinami a lesy. Můžete zde pozorovat lovící lvy a další predátory. Šelma pronásledující svou kořist a na obzoru zářící mrakodrapy — to je pohled, na který jen tak nezapomenete.

 K nespočetným obyvatelům parku patří buvoli, levharti, gepardi, žirafy, opice, stovky antilop a také vzácný nosorožec dvourohý. Většina z těchto zvířat žije v parku trvale. V obdobích sucha, tedy v únoru a březnu a také v srpnu a září, je možné vidět početná stáda migrujících zvířat, například pakoňů, jak se shromažďují kolem mnoha vodních nádrží v parku.

Některým z nich se příhodně říká hroší nádrže. Skupiny zavalitých hrochů si v nich vždy lebedí celý den, a v noci se vydávají na pastvu. Kolem těchto nádrží vedou naučné stezky, kde můžete nechat auto a projít se. Ale pozor — taková procházka může být velmi nebezpečná, protože v některých nádržích žijí draví krokodýli. Krokodýla, který lenoší na břehu, totiž může nepozorný turista snadno přehlédnout, a to by se mu mohlo stát osudným. Pokud tedy nechcete figurovat na krokodýlově jídelníčku, raději se na takovou procházku vydejte jen v doprovodu zkušených správců parku.

Seznam ptáků, kteří v parku žijí, vypadá jako výčet celebrit ptačího království. Trvalý domov tu našel například pštros, který dosahuje výšky až dvou metrů, a je tak největším ptákem na světě. Vysoko nad městem se vznáší nepříliš populární sup, který zastává úlohu odklízeče odpadků. Tento napohled odpudivý pták je pro park skutečným dobrodiním, protože se stará o likvidaci mršin, v nichž by se jinak mohly začít množit bakterie, které jsou pro ostatní zvířata nebezpečné.

Možná se vám podaří zahlédnout i ptáka, který se jmenuje hadilov písař. Na zadní části hlavy má chocholku z per, která připomínají nástroje dřívějších písařů. Při pohledu na hadilova máte pocit, jako by pořád někam spěchal — jako by měl tolik práce, že neví, kam dřív skočit. K dalším zdejším ptákům patří kladivouš africký, jeřáb královský, čáp sedlatý a volavka rusohlavá.

Park Nairobi je přes svou malou rozlohu skutečným přírodním skvostem. V západní části se téměř na šesti procentech plochy rozprostírá les, a roční srážky se zde pohybují v rozmezí od 700 do 1 100 milimetrů. V této oblasti se hojně vyskytují některé druhy stromů, například topělec a pestrobarevný kroton. Jižní a východní část parku je tvořena širokými pláněmi, údolími a horskými hřebeny. Roční srážky zde dosahují 500 až 700 milimetrů. Různé druhy trav, stálozelených keřů a akácií dodávají zdejší krajině charakter typické savany.

Za pozornost stojí i majestátní, strmé skalní stěny, které se tyčí nad údolím až do výšky sto metrů. Pro nadšené horolezce je to výzva. Pokud tuto výzvu přijmou, sáhnou si nepochybně až na dno svých sil.

Park v ohrožení

Celá řada problémů spojených s ochranou přírody má společného jmenovatele — člověka. Může se stát, že lidské „snahy o rozkvět“ brzy přinesou své ovoce, a Národní park Nairobi zmizí ze světa. Město Nairobi, které tomuto parku zajistilo světovou proslulost, se na jeho úkor stále rozšiřuje. S rostoucím počtem obyvatel je nutné zabírat další a další půdu, přičemž zvířata nemají sebemenší možnost se jakkoli bránit. Hrozbou pro všechny živočišné i rostlinné druhy je i odpadní voda, která se vypouští z blízkých továren.

Pro existenci parku je nezbytné také to, aby byly zachovány migrační trasy určitých druhů zvířat. Velká část parku je oplocena, aby se zvířata nemohla dostat do města. Úzký průchod, který zůstal na jižní straně parku, se navíc v důsledku intenzivního zemědělství a pastevectví neustále zmenšuje. Jeho úplné uzavření by mohlo mít tragické důsledky. Zvířata, která jím procházejí při hledání pastvin, by už neměla možnost se vrátit. Instituce Kenya Wildlife Service — nejvýznamnější organizace zabývající se ochranou přírody v Keni — chce zajistit, aby tato migrační trasa zůstala zachována. Proto se rozhodla, že si pronajme pozemky, které s parkem sousedí. Ale i přes všechny problémy, s nimiž se Národní park Nairobi potýká, nadále zůstává atraktivním cílem pro tisíce návštěvníků, kteří každý rok přijíždějí, aby se pokochali místními okouzlujícími kontrasty.

[Obrázek na straně 24]

Žirafa

[Obrázek na straně 25]

Levhart

 [Obrázek na straně 26]

Hejno čápů marabu

[Obrázek na straně 26]

Krokodýl

[Obrázek na straně 26]

Lev

[Obrázek na straně 26]

Jeřáb královský

[Obrázek na straně 26]

Nosorožec dvourohý

[Obrázek na straně 26]

Pštros