Co říká Bible

Vyhýbejte se zraňujícím výrokům

„Z týchž úst vychází žehnání a proklínání. Není správné, moji bratři, aby k tomu tak docházelo i nadále.“ JAKUB 3:10

SCHOPNOST mluvit je jedinečným rysem, kterým se člověk odlišuje od zvířat. Žel, tento dar někteří lidé zneužívají. Urážky, klení, nadávky, rouhání a oplzlosti mohou působit bolest — a někdy víc než tělesná zranění. Bible říká: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“ (Přísloví 12:18)

Pro stále více lidí je klení naprosto běžnou součástí jejich života. Školy uvádějí, že děti používají sprostá slova čím dál častěji. Někteří lidé tvrdí, že taková mluva může být dokonce prospěšná, když slouží k citovému odreagování. Jeden student politologie napsal: „Sprostá slova mohou být účinným prostředkem v případě, že běžný slovník nedokáže  vystihnout škálu našich emocí.“ Měl by ale křesťan přejímat takový lehkovážný postoj? Jak se na to dívá Bůh?

Ošklivme si vulgární mluvu

Vulgární mluva rozhodně není novodobým jevem. Překvapilo by vás, kdybyste zjistili, že lidé tak mluvili již ve dnech apoštolů, tedy skoro před 2 000 lety? Zdá se například, že někteří členové sboru v Kolosech používali vulgární výrazy, a to zřejmě tehdy, když je něco rozčililo. Tímto způsobem záměrně napadali a zraňovali druhé — možná to považovali za určitou formu odplaty. Podobně i dnes lidé používají vulgární mluvu, když neovládnou svůj vztek. Pavlův dopis Kolosanům je tedy aktuální i v dnešní době. Pavel napsal: „Všechny [je] od sebe odložte: zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu ze svých úst.“ (Kolosanům 3:8) Křesťané jsou tedy vybízeni, aby se vyhýbali výbuchům hněvu a vulgární mluvě, která je s hněvem tak často spojena.

Je pravda, že mnozí lidé používají vulgární výrazy, aniž by při tom měli v úmyslu napadnout nebo zranit druhé. Sprostá mluva je nejčastěji používána bezmyšlenkovitě. Vulgární výroky tedy bývají nedílnou součástí běžné řeči. Někteří lidé nedokážou bez sprostých slov vůbec komunikovat. Sprostá mluva často slouží dokonce pro pobavení posluchačů. Měla by však být pokládána za přijatelnější jenom proto, že je použita v žertu? Zkusme se nad tím zamyslet.

Vulgární žertování je pohoršlivý způsob, jak pobavit druhé. Dnes je zaměřeno převážně na sex. A mnoha lidem, kteří se pokládají za slušné, připadá taková mluva zábavná. (Římanům 1:28–32) Není tedy divu, že přirozené i nepřirozené sexuální chování je námětem, který s oblibou využívají mnozí profesionální baviči. Oplzlé žertování se objevuje i v mnoha filmech a také v televizních i v rozhlasových pořadech.

Bible se k oplzlému žertování vyjadřuje jasně. Křesťanům v Efezu apoštol Pavel napsal: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování, ani pošetilé řeči, ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší.“ (Efezanům 5:3, 4) Z toho vyplývá, že oplzlá mluva, ať je její účel jakýkoli, je Bohu odporná. Je zkažená. Je to mluva, která ubližuje.

Hrubá a nelaskavá slova se Bohu nelíbí

Vulgární slova nejsou jedinou formou zraňující mluvy. Hlubokou bolest mohou působit také urážky, sarkasmus, posměch i drsná kritika. Je pravda, že jazykem hřešíme všichni, zvláště proto, že sarkasmus a ostouzení jsou kolem nás běžné. (Jakub 3:2) Nicméně praví křesťané by nikdy neměli brát utrhačný způsob mluvy na lehkou váhu. Bible jasně říká, že Jehova Bůh neschvaluje žádnou řeč, která zraňuje.

Z biblické knihy Druhá Královská se například dozvídáme, že skupina chlapců slovně napadala proroka Elišu. Zpráva říká, že ‚se mu začali pošklebovat‘ a „říkali: ‚Jdi vzhůru, holohlavče! Jdi vzhůru, holohlavče!‘“ Jehova, který mohl číst v srdci těchto chlapců, viděl, že mají zlé pohnutky, a vzal jejich slovní útoky velmi vážně. Podle zprávy usmrtil 42 z nich, právě kvůli jejich utrhačné řeči. (2. Královská 2:23, 24)

Izraelité si „ustavičně . . . tropili žerty z poslů pravého Boha a opovrhovali jeho slovy a posmívali se jeho prorokům, dokud Jehovův vztek nevystoupil proti jeho lidu, až nebylo uzdravení“. (2. Paralipomenon 36:16) Ačkoli Jehovova zloba byla vyvolána hlavně modlářstvím a neposlušností jeho lidu, je pozoruhodné, že Bible se výslovně zmiňuje o slovním napadání Božích proroků. Z toho je jasně patrné, že takové jednání Bůh rozhodně neschvaluje.

 Boží slovo proto křesťanské služebníky vybízí těmito slovy: „Nekritizuj přísně staršího muže.“ (1. Timoteovi 5:1) Tuto zásadu však lze uplatnit při jednání s každým člověkem. Bible nás nabádá, abychom „o nikom nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem“. (Titovi 3:2)

Ovládejme své rty

Odolat nutkání, abychom někoho slovně napadli, může být velmi těžké. Když je člověku ukřivděno, mohl by se domnívat, že má právo krutými a hrubými slovy to viníkovi vrátit — buď přímo nebo za jeho zády. Křesťané však takové nutkání potlačují. V Příslovích 10:19 se říká: „V hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“

Dobrým příkladem nám v tomto směru mohou být Boží andělé. Vidí všechno nesprávné jednání lidstva. A přestože tito tvorové mají větší sílu i moc než člověk, „z úcty k Jehovovi“ nevznášejí proti lidem obžalobu utrhačnými výrazy. (2. Petra 2:11) Pomáhá jim v tom vědomí, že Bůh dobře ví o špatném jednání každého člověka a je v plné míře schopen věci napravit. Michael, velitel všech andělů, nepoužil utrhačné výrazy ani proti samotnému Ďáblovi. (Juda 9)

Křesťané se snaží anděly napodobovat. Jednají podle tohoto biblického pokynu: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí. Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Římanům 12:17–19)

Je zajímavé, že tomu, co říkáme, může dodat zraňující břitkost dokonce i tón a síla hlasu. Není nic neobvyklého, že při slovní přestřelce si manžel s manželkou vzájemně ubližují. Mnozí rodiče často na své děti křičí. Není však nutné, abychom své emoce dávali najevo křikem. Bible nás vybízí: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč.“ (Efezanům 4:31) Bible také říká, že „Pánův otrok . . . nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný“. (2. Timoteovi 2:24)

Používejme slova, která hojí

Vzhledem k tomu, že utrhačná a oplzlá řeč je tak rozšířená, měli by křesťané mít určitou strategii, jak těmto škodlivým vlivům odolávat. Dobrou strategii nám nabízí Bible — zvláště klade důraz na to, abychom milovali své bližní. (Matouš 7:12; Lukáš 10:27) Upřímný zájem a láska k bližním nás totiž budou podněcovat, abychom vždy používali slova, která hojí. Bible říká: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29)

Budeme-li si vštěpovat do mysli Boží slovo, pomůže nám to, abychom nepoužívali řeč, která zraňuje. Když budeme číst a rozjímat o Svatém Písmu, dokážeme ‚odložit všechnu špinavost‘. (Jakub 1:21) Ano, Boží slovo může naši mysl vyléčit.