Mladí lidé se ptají . . .

Jak se mohu vyrovnat s tragédií?

„Proč mi teroristi zabili mámu?“ Kevin *

„[Před 11. zářím] jsem měl rád tunely. Teď se vidím, jak umírám v tunelu, který někdo vyhodil do vzduchu.“ Peter

KEVINOVA matka zahynula 11. září 2001 při útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Peter sice takovou hroznou ztrátu nezažil, ale zjevně na něj tyto události silně zapůsobily.

Jedna novinová zpráva říká: „Tisíce newyorských dětí se po [útoku] 11. září potýkají s psychickými problémy, které mohou přetrvávat až do dospělosti.“ Je znepokojivé, že příznaky citového traumatu „se u dětí, které nebyly v blízkosti místa katastrofy, objevují stejně často jako u těch, které útok viděly na vlastní oči“. *

Totéž by mohlo platit i při jiných tragédiích, například při sebevražedných útocích v Izraeli nebo při náhodných přestřelkách kdekoli na světě. Jeden odborník, který se zabývá následky traumatu, o těchto přestřelkách řekl: „Zvýšenou míru úzkosti mohou pociťovat dokonce i [děti], které žijí 2 000 mil daleko.“

Proč se mladí lidé bojí? Když dojde k nějaké tragické události, mají možnost shlédnout ve sdělovacích prostředcích záplavu naturalistických zpravodajství. Děsivé záběry teroristických pumových útoků, střílení ve školách a přírodních katastrof jsou vysílány stále dokola. Pro mnoho mladých lidí je pak velmi obtížné vymazat tyto vjemy z mysli. Není tedy divu, že průzkum, který provedl Školský úřad města New Yorku, uvádí: „Ještě šest měsíců po zřícení Světového obchodního centra se až 76 procent z 8 266 žáků veřejných škol často v myšlenkách vracelo k teroristickým útokům.“

 Žijeme v době, kterou Bible označuje jako „zlé časy“. (2. Timoteovi 3:1–5, Ekumenický překlad) Jak se můžeme vyrovnat s tím, když nás postihne tragédie? *

Proč k tragédiím dochází

Jedním ze způsobů, jak se můžeš vyrovnat s emocemi, které tě zřejmě zaplaví, je to, že budeš používat „schopnost jasně přemýšlet“. (2. Petra 3:1) Snaž se vidět věci racionálně, z Božího hlediska. Možná si budeš muset uvědomit, že mnoho tragédií je výsledkem ‚nepředvídaných událostí‘. (Kazatel 9:11) Ježíš Kristus uvedl jeden takový případ, když mluvil o věži v Siloe, která se zřítila. Při této místní pohromě přišlo o život osmnáct lidí. Ježíš však jasně ukázal, že to nebyl trest od Boha. Ti lidé zemřeli zkrátka proto, že byli ve špatnou dobu na špatném místě. (Lukáš 13:1–5) Když tuto skutečnost vezmeš v úvahu, pomůže ti to dívat se na pohromy objektivněji.

Schopnost jasně přemýšlet ti také může zabránit, aby ses ‚nerozvzteklil přímo proti Jehovovi‘ a neobviňoval ho z těchto smutných událostí. (Přísloví 19:3) Tato neštěstí rozhodně nepůsobí Jehova, protože on je „Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3) Když dojde k tragédii, musíme se k němu přimknout — a ne se od něj v hněvu odtáhnout. Uvažuj o slovech u Jakuba 1:13: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ *

Můžeme si to ukázat na jedné tragické události, ke které došlo před mnoha staletími na Středním východě. Bible říká, že jediný člověk, který tragédii přežil, přinesl tuto zprávu: „Oheň přímo od Boha spadl z nebes a vzplál mezi ovcemi a sloužícími a pohltil je.“ (Job 1:16) Bylo to hrozné neštěstí. A ten vyděšený muž si zjevně myslel, že nešťastnou událost způsobil Bůh. Nebyl to však Bůh. Kniha Job 1:7–12 ukazuje, že oheň seslal Boží Protivník, Satan Ďábel.

Jednalo se o zvláštní situaci — Jehova totiž zcela mimořádně Satanovi dovolil, aby vyzkoušel Jobovu ryzost. Nemysli si ale, že za přírodní katastrofy, jako jsou například bouře a záplavy, je přímo odpovědný Satan. * Bible nicméně říká, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Satan tedy může podněcovat lidi k tomu, aby působili zkázu.

Nemusíme však mít pocit, že jsme proti tomu naprosto bezmocní. Podívejme se na jinou událost, o které mluví biblická kniha 1. Samuelova 22:12–23. Dozvídáme se tam o hanebném masakru, při kterém zemřela skupina věrných kněží a jejich rodiny. Na tom, že se zlý král Saul rozhodl spáchat tento brutální čin, měl Satan nepochybně svůj podíl. Věrný David, jenž se později stal králem, vyjádřil v 52. žalmu důvěru, že ničemné lidi, kteří toto neštěstí způsobili, Bůh vyhladí. (Žalm 52:5)

Podobně i dnes můžeš mít jistotu, že Bůh nebude do nekonečna snášet Ďáblem podněcované skutky, jako například vraždy a násilí. Vždyť Bible slibuje, že Bůh brzy použije svého Syna Ježíše, aby „rozbil Ďáblova díla“. (1. Jana 3:8) Pak nebude po škodách, které Satan způsobil, ani památky. Prostřednictvím vzkříšení může Bůh těm, kdo zahynuli při násilných či teroristických činech, dokonce vrátit život. (Skutky 24:15)

Praktické rady

Tato biblická naděje ti může pomoci, aby tě strach zcela nepohltil. Můžeš však podniknout ještě několik dalších praktických kroků. Všimni si například zásady uvedené v Příslovích 12:25. Pouze tehdy, když budeš o svých pocitech mluvit s druhými, můžeš slyšet „dobré slovo“ povzbuzení. Díky tomu si také  uvědomíš, že se svým trápením se nemusíš potýkat sám. Když jsi tedy nešťastný nebo sklíčený, promluv si o svých pocitech s rodiči nebo s některým zralým členem křesťanského sboru. *

Další doporučení — nepřeháněj sledování naturalistických zpravodajství o tragických událostech. Potom snáze vymažeš zneklidňující záběry ze své mysli. (Žalm 119:37)

Pokud jsi křesťan, dále se pevně drž svého programu křesťanských činností. (Filipanům 3:16) To znamená chodit na shromáždění se spolukřesťany a mluvit o své víře s jinými lidmi. (Hebrejcům 10:23–25) Pomůže ti to, abys stále nepřemítal o negativních myšlenkách. Jestliže se budeš izolovat, jenom si tím uškodíš — citově i duchovně. (Přísloví 18:1)

Vytrvávat v denním čtení Bible může být velmi prospěšné v jakékoli stresující situaci. Dívce, která se jmenuje Loraine, umírala matka na rakovinu. Všimni si, jak se s touto tragickou situací Loraine vyrovnávala: „Vzpomínám si, že během toho těžkého období jsem několikrát přečetla knihu Job. Velkou útěchu jsem čerpala i z knihy Žalmů. Když jsem v Písmu četla utěšující slova, měla jsem pocit, jako by mě Jehova držel v náručí.“ Její sestra Mishael říká něco podobného: „Když jsem čtení Bible jeden den vynechala, cítila jsem to. Moje mysl se automaticky začala vracet k negativním myšlenkám. Čtením Bible jsem získávala duchovní výživu, kterou jsem potřebovala k tomu, abych ten den přečkala.“

Pokud jsi někoho ztratil — zvláště někoho blízkého —, může ti přinést velkou útěchu brožura Když zemře někdo z vašich milovaných. * Udělej si čas, aby sis ji přečetl a uvažoval o všech citovaných biblických textech. Přemýšlej také o naději na vzkříšení. „Jasně vidím, jak se při vzkříšení maminka vrací,“ říká Loraine. „Slyším ji, jak povídá: ‚Jsem zase tady. Tak co jsi uvařila k obědu?‘ To mi vyloudí úsměv na tváři.“

Sílu potřebnou k tomu, abys i ty nejhorší tragédie vydržel, můžeš čerpat i z toho, že se prostřednictvím modlitby budeš opírat o Jehovu. Loraine vzpomíná: „Byla jsem u maminky, když zemřela. Ihned jsem Jehovu poprosila o sílu, abych to zvládla. Okamžitě jsem pocítila Boží pokoj.“ V modlitbách k Jehovovi buď tedy konkrétní. Přesně mu řekni, co cítíš. Žalmista vybízí: ‚Vylévej před ním své srdce.‘ (Žalm 62:8)

S postupem času pravděpodobně tíseň na zemi poroste. (2. Timoteovi 3:13) Bible však slibuje: „Zločinci budou odříznuti . . . Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:9–11, 29) Budeš-li se této naděje držet, pomůže ti to vyrovnat se s případnou tragédií.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 14]

Možná bude rozumné, když omezíte sledování deprimujících záběrů ve sdělovacích prostředcích