Pozorujeme svět

Vlci rybaří

Po léta se mělo za to, že vlci se živí výhradně suchozemskými zvířaty, například jeleny. Avšak podle kanadského listu Vancouver Sun se vlci, kteří žijí v deštných lesích ve střední části pobřeží Britské Kolumbie, živí škeblemi, vilejši, a dokonce lososy, kterých sežerou „až dvacet za hodinu“. Nenápadně rybu sledují a potom se „jedním rychlým, smrtícím skokem dostanou do vody a zaútočí“. Ve čtyřech případech z deseti je jejich útok úspěšný. Hádankou však zůstává, proč z lososa sežerou jen hlavu. Výzkumník Chris Darimont předpokládá, že hlava lososa může obsahovat potřebné živiny nebo že v těle lososů žijí nebezpeční paraziti. „Tito vlci nás neustále překvapují. Díky tomu stále uvažuji o tom, kolik dalších tajemství se ještě skrývá v těchto deštných lesích,“ říká Chris Darimont.

 Malí tyrani

„V našich domovech vládnou děti!“ píše polský týdeník Wprost. „Drahé oblečení, kosmetiku a různé technické vymoženosti kupujeme především pro ně. V rodinách s nižšími a středními příjmy spotřebují dospívající až 80 procent rozpočtu.“ Zpráva komentuje výzkum, který provedla Małgorzata Rymkiewiczová z varšavské Univerzity pro rodiče, a poukazuje na některé z projevů despotického chování dětí. Místo aby děti byly rodičům vděčné, „chtějí stále víc, jsou nespokojené s tím, co mají, jsou agresivní [a] neberou na nikoho ohled“. Małgorzata Rymkiewiczová říká: „Při výchově dětí se dopouštíme tragických chyb. Už malým dětem dovolujeme, aby si dělaly, co chtějí.“ S tím souhlasí Polský svaz psychologů: „Hranice, které si určí dospívající dítě, závisí na hranicích, které mu byly určeny, když bylo ve věku jednoho až čtyř let. . . . Pokud podléháme každému protestu a agresi dospívajícího dítěte, vlastně z něj vychováváme tyrana.“

Agentury pro rozpad manželství

Japonci, kteří nemají šťastné manželství, platí někdy agenturám, jež se postarají o rozpad jejich manželství, uvádí zpráva v tokijských novinách IHT Asahi Shimbun. Když se manžel chce rozvést, ale nemá pro to žádný skutečný důvod, zaplatí agentuře, a ta pošle sympatického muže, který se „náhodou“ seznámí s klientovou manželkou a má s ní poměr. Netrvá dlouho a manželka souhlasí s rozvodem. Najatý záletník však již vykonal svou práci a mizí ze scény. Když se chce naopak manželka zbavit manžela, agentura pošle přitažlivou mladou ženu, aby ho svedla. Jedna 24letá žena tvrdí, že muži, s nimiž navazuje kontakt, „téměř nikdy neřeknou ne. Mám úspěch asi v 85 až 90 procentech případů.“ Noviny uvádějí, že vedoucí jedné takové agentury propouští zaměstnance, kteří selhali ve třech případech z pěti. „Musí být úspěšní,“ říká. „Je to byznys.“

Proč se stávají dětmi ulice?

„Domácí násilí je hlavním důvodem, proč děti a dospívající utíkají z domova a žijí na ulici,“ píše brazilský list O Estado de S. Paulo. Nedávno byl proveden průzkum mezi jedním tisícem dětí ulice, které našly útočiště v Nadaci pro děti a dospívající, jež působí v Rio de Janeiru. Výsledky ukázaly, že 39 procent dětí doma trpělo násilím nebo bylo svědky konfliktů v rodině. „Tyto děti touží po lidské důstojnosti a představují si, že ji najdou na ulici,“ říká socioložka Leni Schmitzová. Studie ukázala, že 34 procent dětí šlo na ulici vykonávat podřadnou práci nebo žebrat, 10 procent se dostalo na ulici kvůli drogám a 14 procent dětí řeklo, že na ulici zkrátka chtěly. Podle výzkumných pracovníků se za tímto posledním důvodem často skrývá něco jiného, například to, že děti byly doma sexuálně zneužívány. Asi 71 procent těchto dětí žije s jinými dětmi ulice a vytváří si „vlastní rodinnou hierarchii, kde jsou jiné děti označovány jako bratři, strýcové, otcové a matky,“ říká Leni Schmitzová.

Misionáři vyměnili Krista za dobročinnost

„Příliš mnoho misionářů zanedbává Ježíše.“ Tento citát se nedávno objevil v italském listu La Stampa. Místo aby kázali Krista, dávají přednost sociálním programům, které mají zmírnit chudobu a strádání. Podle internetové stránky Vatikánu kardinál Crescenzio Sepe, prefekt vatikánské kongregace pro evangelizaci národů, řekl o katolických misionářích: „Velkým pokušením současných desetiletí . . . je zanedbávání zřetelného hlásání Krista a [zanedbávání] duchovního rozměru mise ad gentes [k národům]. To vedlo některé misionáře k tomu, že omezili svou práci na jakousi dobročinnost, které chybí duch. Tato sociální činnost je sice užitečná, ale postrádá apoštolský rozměr, který je tak jasně patrný ve Skutcích apoštolů.“

Další rizika kouření

„I žena, která vykouří pouhé tři cigarety denně, tím zdvojnásobuje riziko srdeční choroby a předčasné smrti,“ uvádí londýnský list The Daily Telegraph. Dvacetiletá studie 12 000 dánských mužů a žen poprvé ukázala, že i když člověk kouří malé množství cigaret denně, je to nebezpečné. Zdravotním rizikům byli vystaveni i ti kuřáci, kteří dým nevdechovali. Amanda Sandfordová, mluvčí organizace Action on Smoking and Health, řekla, že vzhledem ke skutečnostem, které vyplynuly z této studie, „by si kuřáci měli dát za cíl přestat s kouřením úplně“. Při jiné studii, o které podal zprávu londýnský list The Times, odborníci z lékařské fakulty při Aténské univerzitě zjistili, že pokud jsou nekuřáci pravidelně vystavováni tabákovému dýmu byť jen pouhých třicet minut denně (což se považuje za ekvivalent jedné vykouřené cigarety), může se tím u nich zvýšit riziko srdeční choroby, a to o 47 procent v případě mužů a o 56 procent v případě žen.

Pláže jen pro ohrožené tuleně

Od roku 1996 patří tuleň středomořský mezi deset nejohroženějších zvířat na světě, uvádí Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů. Ve volné přírodě jich dnes ještě žije 400 až 600. Počet tuleňů středomořských začal klesat, když se stali terčem lovců a náhodnými oběťmi při rybolovu. Později byli postiženi ničením svého přírodního prostředí v důsledku turistického ruchu a místního rozvoje, píší španělské noviny El País. Tuleni proto hledali útočiště v jeskyních. Při prudkém příboji během bouří se však z takových jeskyní stávaly smrtící pasti pro tulení mláďata. Vlády Španělska a Mauritánie nyní spolupracují na vytvoření chráněných pláží u jeskyní a útesů Cabo Blanco na atlantickém pobřeží Západní Sahary. Tato oblast je domovem největší skupiny tuleňů středomořských, která čítá sto padesát jedinců. Je zřejmé, že zásahy člověka zde budou maximálně omezovány.

Plastové peníze

V říjnu 2002 se Mexiko připojilo k zemím, které používají peníze vyrobené z plastu. Papírové bankovky jsou postupně nahrazovány bankovkami z umělé hmoty. Podle novin El Universal se plastové peníze již používají v Austráli, Brazílii, na Novém Zélandu a v Rumunsku. Papírové bankovky se poprvé začaly používat v Číně, ale za vývoj polymeru, z něhož jsou vyrobeny plastové peníze, vděčíme Australanům, uvádějí noviny. Plastové bankovky mají řadu výhod. Nezašpiní se, „vydrží čtyřikrát déle než bankovky papírové, lépe odolávají každodennímu používání, . . . je obtížnější je padělat a až doslouží, mohou být recyklovány“.