Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

„Osekaní“ žraloci

Po celém světě obchodníci s rybami pročesávají oceány a hledají žraloky, kterým nejprve useknou ploutve, a pak tyto ryby hodí zpět do moře. „Tento typ příšerné amputace je podněcován poptávkou po drahé polévce [ze žraločích ploutví],“ píše časopis Science News. Americká pobřežní hlídka chytila v srpnu 2002 u pobřeží Mexika havajské plavidlo, na kterém bylo 32 tun žraločích ploutví. Na lodi nebyly žádné jiné části těchto ryb. „Tento bizarní náklad představuje nejméně 30 000 zabitých žraloků a zničení asi 580 tun rybího masa,“ uvádí časopis. „Na celé zeměkouli nyní rybářské lodě zabijí odhadem 100 milionů žraloků ročně.“ Na volném trhu stojí kilogram žraločích ploutví nejméně 400 eur, a poptávka po tomto zboží stále roste.

Hospodaření s časem

Jedna nedávná studie ukázala, že „lidé, kteří si stěžují na nedostatek času, klamou sami sebe,“ uvádějí noviny The Australian. Na základě této studie, kterou provedla Univerzita v Novém Jižním Walesu a Australská národní univerzita, noviny prohlašují: „Mnozí z nás tráví v zaměstnání a při domácích pracích více času, než je nezbytně nutné.“ Výzkumní pracovníci spočítali, kolik času by musel bezdětný pár věnovat práci v zaměstnání, aby si zajistil věci nezbytné k životu. Výsledky potom srovnali s tím, kolik času tito lidé tráví jednotlivými aktivitami. Studie ukázala, že bezdětná zaměstnaná dvojice „dohromady stráví 79 hodin týdně v zaměstnání, 37 hodin domácími pracemi a 138 hodin věnují osobním potřebám. Přitom by jim však stačilo, kdyby pracovali jen 20 hodin [10 hodin každý z nich], 18 hodin strávili domácími pracemi a 116 hodin věnovali osobním potřebám [včetně jídla a spánku],“ píše se v novinách. Pokud by se dvojice chtěla uskromnit, získala by každý týden dalších 100 hodin volného času. Podle novin z této studie vyplývá, že zaměstnané bezdětné páry „se pokládají za nejvíce vytížené, ale v podstatě jsou ze všech skupin vytíženi nejméně, protože rodiče mají daleko méně času“.

V Indii přibývá cukrovky

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že cukrovkou trpí více než 170 milionů lidí na světě. Jak uvádějí noviny Deccan Herald, nejvíce diabetiků — 32 milionů — je v Indii a předpokládá se, že do roku 2005 jich bude více než 57 milionů. Na mezinárodním kongresu o diabetu v Asii, který se konal na Srí Lance, odborníci uvedli, že hlavním důvodem prudkého nárůstu cukrovky je změna stravy a životního stylu spolu se stresem, genetickými faktory, nízkou porodní váhou dětí a překrmováním novorozenců. Finanční náklady na léčbu cukrovky jsou v Indii jedny z nejnižších na světě. Avšak zdravotních komplikací a úmrtí způsobených cukrovkou je stále mnoho, protože obyvatelé jednak nejsou dostatečně informováni a jednak je diagnóza cukrovky často stanovena pozdě. Studie, která byla provedena v největších indických městech, ukázala, že cukrovkou zde trpí 12 procent dospělých a 14 procent má sníženou toleranci glukózy, což je stav, který často diabetu předchází.

Traumatizovaní váleční zpravodajové

„Velké množství [válečných zpravodajů] bylo tím, co viděli a zažili, silně traumatizováno,“ píše se v novinách The New York Times. Noviny komentovaly „studii provedenou na [140] zahraničních zpravodajích ze šesti velkých zpravodajských agentur, které pravidelně podávaly zprávy z válek a jiných ozbrojených konfliktů“. Článek uváděl, že „výskyt těžké deprese a posttraumatické stresové poruchy byl u válečných zpravodajů podstatně vyšší než u [srovnatelné skupiny 107] reportérů, kteří zprávy z bojů nepodávali“. K příznakům patřily „živé vzpomínky, opakující se noční můry, podrážděnost, problémy se soustředěním a nespavost“. Kromě toho „zpravodajové uváděli celou řadu společenských problémů, . . . k nimž patřila neschopnost zařadit se do civilní společnosti, nechuť stýkat se s přáteli, problémy ve vztazích a používání alkoholu jako hypnotika“. Muži a ženy, kteří byli zahrnuti do této studie, strávili průměrně „15 let ve válečných zónách, například v Bosně, Rwandě, Čečensku, Somálsku a v Afghánistánu“.

Stárnoucí Evropané

„Označení ‚stará Evropa‘ je čím dál výstižnější,“ uvádí španělský list El País. Prakticky ve všech zemích Evropské unie je nejméně 20 procent populace starší než 60 let. Demografové předpokládají, že v roce 2050 bude v některých zemích, například v Itálii, Rakousku a Španělsku, čtyřicet procent obyvatel nad 60 let. Podle Druhého světového shromáždění o problematice stárnutí, které se konalo v Madridu ve Španělsku, bude kvůli stárnutí populace zapotřebí udělat určité sociální i ekonomické úpravy. Bude totiž obtížnější financovat penze a zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé budou například muset přijmout starší pracovníky, zorganizovat klouzavou pracovní dobu nebo umožnit, aby se na jednom pracovním úkolu podíleli dva lidé, a také vypracovat plán postupných odchodů do penze. Španělský podnikatel Josep Maria Riera navíc říká, že „firmy, které chtějí prosperovat, budou muset kvůli nižšímu počtu mladých lidí zaměřit své služby a produkty na starší lidi“.

Sexuální výchova je nyní potřebnější než dříve

Časopis Der Spiegel uvádí, že podle oficiálních údajů se v letech 1996 až 2001 počet potratů u patnáctiletých až sedmnáctiletých dívek v Německu zvýšil o 60 procent a u dívek, které jsou mladší, dokonce o 90 procent. Norbert Kluge z univerzity v Koblenz-Landau uvádí, že děti nyní dosahují pohlavní zralosti v mladším věku, avšak v otázkách sexu ‚nejsou poučovány správně a zvláště ne dostatečně brzo‘. Děti by měly být o otázkách reprodukce informovány ještě před tím, než dosáhnou věku deseti let. Podle Klugeho se však mnozí rodiče této povinnosti vyhýbají. Noviny Berliner Morgenpost uvádějí, že ředitel Federální rady rodičů v Bonnu doporučuje, aby se rodiče při sexuální výchově svých dětí více zabývali emocionálním hlediskem, jako je například „láska a vztahy“, než pouhým biologickým procesem.

E-mail a mezilidské vztahy

Pravděpodobnost, že pomocí e-mailu budou mezi sebou komunikovat dva spolupracovníci na stejném patře, je podle dvou vědců stejná jako v případě spolupracovníků, kteří žijí v různých časových pásmech,“ uvádí kanadský list Globe and Mail. O vlivu e-mailu na mezilidské vztahy David Crystal, profesor lingvistiky na Univerzitě ve Walesu, říká: „Základním rysem komunikace je okamžitá zpětná vazba.“ To však e-mail kvůli časové prodlevě mezi doručením a odesláním zprávy neumožňuje. Navíc při psaní e-mailu může člověk ovládnout konverzaci, aniž by jej někdo přerušoval. „Schopnost střídat se v konverzaci je základní společenskou dovedností,“ píše tento list.

Dvě nervové sítě?

Podle německého vědeckého časopisu Bild der Wissenschaft jsou lidé obdařeni zvláštním nervovým systémem, který vnímá lásku a něhu. Švédští vědci zjistili, že žena, která přišla o většinu hlavních hmatových receptorů, přesto měla příjemný pocit, když ji někdo pohladil jemným štětečkem. Vědci také zjistili, že příjemný pocit byl navozen druhotnou sítí nervů v kůži. Tuto síť tvoří pomalu reagující nervová vlákna, jež jsou označována jako hmatová C vlákna. Tato vlákna reagují pouze na jemný dotek a aktivují tu část mozku, která zpracovává emoce. K otázce, proč by lidé měli mít dvě různé nervové sítě, list International Herald Tribune říká: „Pomalu reagující vlákna fungují od prvních hodin života, snad dokonce již v děloze, kdežto rychle reagující vlákna se začínají vyvíjet až po porodu. Novorozenci tedy zřejmě dokážou cítit lásku v jemném doteku rodičů dříve, než mohou vnímat dotek jako takový.