Mladí lidé se ptají . . .

Proč mám pocit, že musím být vždy perfektní?

„Můj otec byl učitel, a tak všichni očekávali, že budu mít samé jedničky. Někdy jsem usínala s brekem.“ Leah *

„Jsem perfekcionista. Musím být ve všem nejlepší nebo to dělat úplně jinak než všichni ostatní, aby to pro mě vůbec mělo nějaký význam.“ Caleb

MÁŠ pocit, že musíš být vždy perfektní? Ať se snažíš sebevíc, nikdy nejsi spokojený se svými výsledky? Nesneseš žádnou formu kritiky? Když se věci nedaří, obviňuješ se, že jsi hloupý, méněcenný či neschopný? Pokud chceš, aby něco bylo uděláno dobře, domníváš se, že to musíš udělat sám? Bojíš se někdy selhání do té míry, že danou činnost odkládáš nebo se do ní nepustíš vůbec?

Jaké vztahy máš s jinými lidmi? Nemáš žádné přátele, protože ti nikdo není dost dobrý? Jsi posedlý sledováním chyb a nedostatků druhých? Pokud na tyto otázky odpovíš kladně, potom se potýkáš s tím, čemu se říká perfekcionismus. V tom případě ale nejsi sám. Tento rys se u mladých lidí vyskytuje běžně — zvláště u těch, kdo jsou nadaní nebo usilují o vynikající prospěch. *

Co vede k perfekcionismu? Výzkumní pracovníci mají zatím jen teorie. Kniha Perfectionism—What’s Bad About Being Too Good (Perfekcionismus — Proč není dobré být stoprocentní) uvádí: „Perfekcionismus není choroba, takže ses jím nemohl nakazit. Perfekcionismus není dědičný, takže ses s ním nenarodil. Jak je tedy možné, že je z tebe perfekcionista? Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že tento povahový rys se vyvíjí v dětství. Tlak ze strany rodiny, společnosti, sdělovacích prostředků, ale i vlastní osobnost a nerealistické vzory vedou některé lidi k tomu, že se celý život trápí obavami, mají pocity viny a příliš tvrdě pracují.“

Ať je ale příčina jakákoliv, touha být vždy perfektní ti každopádně může zkazit život. Prozkoumejme blíže, co je perfekcionismus a proč ti může uškodit.

Co je perfekcionismus?

Perfekcionismus není jen snaha být vynikající ani to není hrdost na dobře zvládnutý úkol. Vždyť v Příslovích 22:29 Bible chválí muže, který je „zručný ve své práci“. Bible se také příznivě zmiňuje o řadě jednotlivců, kteří byli  v mnoha směrech velmi zruční. (1. Samuelova 16:18; 1. Královská 7:13, 14) Je tedy správné usilovat o vynikající výsledky a stanovovat si vysoké, avšak realistické cíle. Člověk tak může ‚dát své duši vidět dobré za svou tvrdou práci‘. (Kazatel 2:24)

Nicméně perfekcionista takové uspokojení nepociťuje. Jeho pohled na výkon je od základu nesprávný. Podle některých odborníků perfekcionismus znamená, že „člověk má nedostižné cíle (tzn. dokonalost) a ať dosáhne jakýchkoli výsledků, je vždy nespokojen“. Proto je perfekcionismus „chronickým zdrojem stresu a často v člověku vyvolává pocit nedostatečnosti“. Jedna publikace tudíž definuje perfekcionismus jako „absurdní představu, že vy a vaše okolí musíte být dokonalí“. Je to „postoj, který se promítá do všeho, co děláte, protože ať se v životě pokusíte o cokoli, musíte to vždy provést perfektně, bez chyb či nesrovnalostí“.

Cožpak ale Ježíš neřekl: „Budete tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“? (Matouš 5:48) Ježíš to sice řekl, avšak neměl tím na mysli, že člověk by měl být dokonalý v absolutním smyslu slova. Vždyť Bible nás učí, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Co tím tedy Ježíš mínil? V Bibli slovo „dokonalý“ nese myšlenku úplnosti. (Matouš 19:21) Když se Ježíš zmínil o tom, že musíme být dokonalí, mluvil o lásce a vybízel své následovníky, aby v tomto směru usilovali o úplnost. Jak to měli dělat? Měli lásku projevovat i svým nepřátelům. A Lukáš, jeden z pisatelů Bible, uvádí Ježíšův výrok: „Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6:36)

Perfekcionisté však žijí v představě, že člověk může být dokonalý v absolutním smyslu. Mívají tudíž na jiné lidi nerozumné nároky. Jak uvádí kniha Never Good Enough—Freeing Yourself From the Chains of Perfectionism (Nikdy nejsem dost dobrý — Jak se vymanit ze zajetí perfekcionismu), perfekcionisté jsou „lidé, které frustruje to, jakým způsobem druzí konají svou práci . . . Domnívají se, že lidé kolem nich nechtějí dobře pracovat ani nejsou na své výsledky hrdí“.

Například Carly byla díky svým dobrým výsledkům ve škole zařazena do programu nadaných studentů. V osobních vztazích však moc úspěšná nebyla. Protože chtěla, aby všechno bylo dokonalé, ztratila většinu svých přátel. „Zdá se mi, že mají spoustu nedostatků,“ říká Carly.

Jiní perfekcionisté možná neočekávají dokonalost ani tak od druhých, jako od sebe. Uvedená kniha vysvětluje, že podle názoru těchto lidí „nejsou oni ani jejich činy dost dobré . . . a obzvlášť jim záleží na tom, jak na ně pohlížejí ostatní“.

Jaké problémy jsou spojeny s úsilím o dokonalost

Snaha o dokonalost rozhodně není zdravá a prospěšná, ale naopak, často se prokazuje jako škodlivá. A místo toho, aby vedla k výtečným výsledkům, mnohdy vede k selhání. Křesťan, který se jmenuje Daniel, vzpomíná, jak dlouho a namáhavě pracoval na  cvičném proslovu, který měl pronést v sále Království svědků Jehovových. Mnozí posluchači jej chválili, jak dobře si vedl. Potom Daniel dostal od instruktora několik taktních a prospěšných rad. Bible nás vybízí, abychom ‚naslouchali radě a přijímali ukázňování‘. (Přísloví 19:20) Avšak místo toho, aby Daniel konstruktivní podněty přijal, měl pocit, že zcela selhal. „Nejradši bych se neviděl,“ vzpomíná. Následovalo několik týdnů bezesných nocí.

Perfekcionismus tedy může proces učení narušovat. V článku, který se objevil na jedné webové stránce pro mladé, dívka jménem Rachel píše: „Když jsem začala chodit na střední školu, byla jsem rozhodnuta mít dobrý prospěch. Předtím jsem měla samé jedničky a neviděla jsem žádný důvod, proč by tomu mělo být jinak.“ Rachel však brzy začala mít dojem, že jí nejde algebra, protože dostala „pouze“ lepší dvojku. „Pro každého jiného by to byla pěkná známka,“ vzpomíná Rachel, „ale pro mě . . . to bylo pokořující. Začala jsem panikařit a trápit se. Bála jsem se poprosit učitele o pomoc. Myslela jsem si totiž, že když přiznám, že potřebuji pomoct s domácím úkolem, vlastně tím ukážu, že jsem látku nepochopila. . . . Někdy jsem byla téměř přesvědčena, že by bylo lepší zemřít než neuspět.“

Kvůli strachu ze selhání někteří mladí lidé dokonce pomýšlejí na sebevraždu. O takovém drastickém kroku naštěstí většina mladých neuvažuje. Podle Sylvie Rimmové, odbornice na duševní zdraví, se mladí někdy snaží vyhnout neúspěchu tím, že raději neriskují vůbec nic. Uvedená odbornice říká, že někteří perfekcionisté „nepřijmou úkoly, při nichž se nemohou blýsknout, zapomínají je doma a vymlouvají se“.

Jiní mladí lidé se v touze po úspěchu dostávají do opačného extrému. „Býval jsem vzhůru dlouho do noci a pracoval na školních zadáních, abych je měl perfektní,“ přiznává Daniel. Problémem však je, že tento extrém obvykle vede k pravému opaku. Ospalý žák pravděpodobně bude mít horší výsledky.

Není tedy divu, že perfekcionismus bývá spojen s neustálou podrážděností, nízkou sebeúctou, pocity viny, pesimismem, poruchami příjmu potravy a depresemi. Nejzávažnější na perfekcionismu je však to, že může člověku ublížit po stránce duchovní. Bible například od křesťanů vyžaduje, aby veřejně mluvili o své víře. (Římanům 10:10; Hebrejcům 10:24, 25) Nicméně dívka jménem Vivian nepodávala na křesťanských shromážděních komentáře, protože se obávala, že by snad něco neřekla úplně přesně. A podobné obavy vyjádřila i mladá žena jménem Leah: „Jestliže něco neřeknu úplně správně, druzí si o mně udělají nesprávný názor. A tak si to radši nechávám pro sebe.“

Je tedy jasné, že touha být dokonalý je škodlivá a nezdravá. Pokud se u tebe projevuje některý z rysů, jež jsme zde popisovali, měl bys možná v určitých ohledech změnit své smýšlení. V příštím článku budeme rozebírat, jak to můžeš udělat.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 12]

Obava z neúspěchu brání některým mladým lidem, aby dokončili své úkoly

[Obrázek na straně 13]

Perfekcionismus může vést k depresi a nízké sebeúctě