Sevilla — Brána do Ameriky

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

V ROCE 1493 vyplula ze španělského města Cádiz flotila nejméně 17 lodí. Kryštof Kolumbus se tehdy vydal na svou druhou objevitelskou cestu. Doprovázelo jej 1 500 námořníků, dobrodruhů, kněží a kolonistů. Cílem výpravy nebylo nic menšího než kolonizace amerického kontinentu.

Po této historické plavbě se však branou do Nového světa stalo jiné španělské město. Byla to Sevilla. Právě toto město totiž dostalo od krále monopol na obchodování s koloniemi. Španělské galeony vyplouvaly ze Sevilly a vracely se naložené stříbrem z dolů v Bolívii, Mexiku a Peru. Během několika desetiletí se tak Sevilla stala jedním z největších a nejvíce prosperujících měst v Evropě. Staré sevillské stavby si dodnes uchovávají atmosféru té doby.

Španělský král Filip II. chtěl podpořit vzkvétající obchod s koloniemi na americkém kontinentu, a proto nechal u řeky Guadalquivir vybudovat impozantní obchodní burzu, kde bohatí kupci mohli sjednávat obchody. (Arcibiskup si totiž předtím stěžoval, že k tomu používají katedrálu.) O dvě století později se z této budovy stal Archivo General de Indias (Všeobecný indický archiv) a jsou v něm dnes uloženy prakticky všechny záznamy o španělské kolonizaci Nového světa. *

Novodobí hledači pokladů, kteří pátrají po potopených galeonách, stále navštěvují tento archiv a studují staré námořní záznamy. Pro historiky však může být mnohem zajímavější podívat se zde na některé z původních dopisů, jež napsal Kryštof Kolumbus.

Větrná růžice a pomerančová zahrada

Sevilla již prošla jedním obdobím rozkvětu dlouho před objevením Ameriky. Z tohoto dřívějšího období se dochovala řada velkolepých staveb. Několik set let vládli nad rozsáhlými oblastmi Španělska Maurové, kteří většinou přišli z Maroka. Během 12. století udělala dynastie Almohadů svým hlavním městem  právě Sevillu. Tehdy byla postavena mešita, jejíž minaret dodnes shlíží na toto město.

Když byli Maurové ze Sevilly vypovězeni, lidé rozebrali mešitu, aby udělali místo pro sevillskou katedrálu, třetí největší katedrálu v Evropě (fotografie č. 1). Avšak štíhlý minaret se zdál být příliš krásný na to, aby byl odstraněn, a tak se stal zvonicí katedrály, která vedle něj vyrostla. Vyvážené rozměry této věže, důmyslně položené zdivo a propracovaná okna příjemně kontrastují s mohutností katedrály.

Asi před 500 lety byla věž vážně poškozena zemětřesením. Její horní část musela být opravena a původní kopule přitom byla nahrazena bronzovou větrnou růžicí. Právě podle této růžice dostal minaret své španělské jméno La Giralda (fotografie č. 2). Tato věž se stala nejznámější pamětihodností Sevilly. Ti návštěvníci, kteří mají dost sil na to, aby vystoupali až na vrchol Giraldy, se mohou pokochat nádherným výhledem na panoráma města.

U paty věže je malé maurské nádvoří Patio de los Naranjos, které dříve bylo součástí původní mešity. Toto nádvoří je ozdobeno řadami pomerančovníků a stalo se vzorem pro stavbu jiných andaluských dvorů. * Také mnoho ulic a náměstí v Seville je lemováno pomerančovníky, a tak je na jaře celé město prosyceno vůní pomerančových květů. Pomerančovníky do Španělska původně přivezli  Maurové. Háje těchto ovocných stromů dodnes obklopují město a z jejich plodů se zde dělá marmeláda.

Řeka Guadalquivir, která městem protéká, byla pro sevillské obchodníky zdrojem živobytí. Umožnila totiž Seville, aby se stala hlavním španělským přístavem pro obchod s Novým světem. Tento vnitrozemský přístav se používá až dodnes. Blízko centra města jsou říční břehy lemovány zahradami. Na břehu řeky také stojí další připomínka maurské minulosti — La Torre del Oro, Zlatá věž (fotografie č. 3).

Jméno pochází z období, kdy věž byla obložena zlatými kachlovými dekoracemi. Hlavním účelem věže však nebylo Sevillu zkrášlovat, ale chránit. Na druhém břehu kdysi stála stejná věž a mezi oběma byl natažen těžký řetěz, díky kterému mohli obránci města kontrolovat říční provoz. Právě zde vykládaly svůj náklad zlata a stříbra lodě připlouvající z Ameriky. Místo galeon dnes u Zlaté věže vykládají svůj náklad turistů výletní lodě.

Zahrady, nádvoří a kachle

Maurové stavěli mešity i paláce, v nichž vysazovali okrasné zahrady. Sevilla se tak může chlubit nejkrásnějším komplexem paláců a zahrad, jaký se ve Španělsku dá najít. Nazývá se Reales Alcázares, Královský palác (fotografie č. 4). Palác pochází ze 12. století, ale ve 14. století prošel rozsáhlými stavebními úpravami. Maurský sloh však byl zachován, takže návštěvníci bývají okouzleni jemnými oblouky, barvenými kachli a štukovými arabeskami, které tvoří výzdobu místností a nádvoří.

Palác je obklopen nádhernými zahradami s mnoha kašnami a palmami. Jeden maurský vládce dokonce nechal vybudovat šestnáct kilometrů dlouhý akvadukt, aby jeho zahrada mohla být dostatečně zavlažována. Palác a jeho zahrady jsou tak překrásné, že už po 700 let je španělská královská rodina používá jako jednu ze svých oficiálních rezidencí.

Zatímco pomerančovníky poskytují stín a vůni sevillským ulicím, barevné kachle dodávají specifickou atmosféru sevillským domům.  Opět to byli Maurové, kdo do Španělska přivezl tento typ výzdoby. Místnosti jejich domů byly vždy vykládané kachli s geometrickými vzory. Naproti tomu dnes jsou domy a obchody zdobené dekorativními kachli zvenku.

Úzkým sevillským ulicím však dodává na kráse ještě něco jiného — jsou to muškáty a růže, které bujně rostou v truhlících na malých balkonech a které se nádherně vyjímají proti bílým zdem. Díky příznivému podnebí kvetou téměř po celý rok a dodávají městu zvláštní alegría (radostnou atmosféru).

Mezinárodní události v Seville

Mezinárodní události během uplynulých sta let stmelily vztahy mezi Sevillou a americkým kontinentem. K příležitosti hispanoamerické výstavy, která se konala roku 1929, bylo vybudováno Španělské náměstí, Plaza de España (fotografie č. 5), a dodnes je oblíbeným místem turistů. Na jedné straně náměstí stojí rozlehlá půlkruhová budova, jejíž zdi jsou zdobeny barevným kachlovým obložením, které znázorňuje jednotlivé španělské provincie.

V roce 1992, pět století po tom, co Kolumbus objevil Ameriku, se v Seville konala světová výstava Expo ‚92. Výstava měla námět „Věk objevů“, a v souladu s tím byl k vidění model Kolumbovy vlajkové lodi ve skutečné velikosti (fotografie č. 6). Jelikož loď neměla příliš velké rozměry, návštěvníci výstavy si mohli uvědomit, jak nebezpečné byly výpravy, které se zapsaly do dějin lidstva. Jinou historickou budovou, v níž byly umístěny některé expozice světové výstavy, je renovovaný klášter La Cartuja (fotografie č. 7), který je dnes uměleckým muzeem. V tomto klášteře se Kolumbus připravoval na jednu ze svých transatlantických cest a byl zde také původně pohřben.

Nový sevillský olympijský stadion bude v roce 2003 místem dalšího důležitého setkání. Bude se zde konat mezinárodní sjezd svědků Jehovových. Delegáti z Evropy a z amerického kontinentu tak budou mít příležitost lépe poznat Sevillu — bránu do Ameriky.

[Poznámky pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 15]

Godo-Foto

[Podpisek obrázku na straně 16]

Godo-Foto

[Podpisek obrázku na straně 17]

Godo-Foto