Co ani lijáky nemohou odplavit

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NĚMECKU, RAKOUSKU, MEXIKU A KOREJI

BĚHEM roku 2002 došlo v mnoha zemích k živelním pohromám. Evropu zasáhla série katastrofálních záplav. Postiženy byly i jiné části zeměkoule. Mexikem se přehnal ničivý hurikán a Koreou tajfun. Tyto události byly sice tragické, ale vedly k posílení křesťanské lásky, která je mezi pravými křesťany.

Po deštích, které v roce 2002 postihly Evropu, dostal bývalý kancléř západního Německa Helmut Schmidt otázku, jaký typ pomoci postižení lidé potřebují. Odpověděl: „Lidé potřebují potraviny a střechu nad hlavou, nějakou finanční hotovost a také duchovní péči.“ Při poskytování jak fyzické, tak duchovní pomoci obětem záplav hráli svědkové Jehovovi významnou roli. Podívejme se na jejich humanitární pomoc v Německu, Rakousku, Mexiku a Koreji.

Ochotní pomocníci v Německu

Když začalo být všeobecně známo, že hrozí povodně, mnoho svědků Jehovových v Německu se zapojilo do úsilí široké veřejnosti odvrátit záplavy. Devatenáctiletá Kathleen, která žije v Drážďanech, říká: „Nemohla jsem jen tak sedět a nic nedělat. Když jsem slyšela, že někteří lidé by mohli přijít o všechno, musela jsem nabídnout pomoc.“

Němečtí svědkové podnikli určité organizační kroky, aby mohli poskytnout okamžitou a účinnou pomoc. Jako křesťané cítili závazek pomáhat svým duchovním bratrům a sestrám. Projevovali však lásku i jiným lidem. (Marek 12:31) Více než 2 000 dobrovolníků vytvořilo 8 až 12členné skupiny, které dostaly v postižené oblasti konkrétní úkoly. Německá odbočka svědků Jehovových v Selters uvolnila 13 telefonních linek, aby bylo možné odpovídat na tisíce telefonátů od těch, kdo měli dotazy ohledně katastrofy a nabízeli pomoc.

Ronnie a Dina se jako svědkové Jehovovi celodobě věnují tomu, že svým přátelům a bližním pomáhají poznávat biblické pravdy. Když  se dověděli o blížících se záplavách, nejdříve šli do centra Drážďan, aby se zapojili do horečného úsilí o záchranu historických budov. Jakmile záplavová voda opadla, Ronnie a Dina se připojili k dalším svědkům a dali do pořádku sál Království ve Freitalu, který byl zaplaven špinavou vodou. Tito svědkové potom začali pomáhat i dalším lidem. Majitel restaurace, která byla naproti tomuto sálu, byl moc rád, že svědkové vyčistili od suti a bahna jeho sklep a přízemí budovy.

Siegfried a Hannelore žijí ve vesnici Colmnitz, která leží asi 40 kilometrů jihozápadně od Drážďan. Potok, který touto vesnicí protéká, se změnil v dravý příval a zaplavil jejich dům i zahradu. Když voda opadla, sousedé s úžasem sledovali, že 30 jim neznámých svědků Jehovových přijelo k Siegfriedovi a Hanneloře, aby jim pomohli vyčistit dům. Potom svědkové začali uklízet i zahrady sousedů. Několik vesničanů se jich zeptalo, proč cestovali sto kilometrů na pomoc lidem, které vlastně neznali. Svědkové tak mohli lidem v Colmnitzu poskytnout duchovní povzbuzení.

Zaplaveno bylo i předměstí Wittenbergu. Několik dnů před povodněmi pomáhali manželé Frank a Elfriede plnit pytle s pískem a zpevňovat jimi břeh řeky. Jakmile záplavy ustoupily, Frank a Elfriede navštívili postižené lidi a přinesli jim potraviny a útěchu. Frank  vzpomíná: „Jedna žena, kterou jsme navštívili, nemohla uvěřit tomu, že my, cizí lidé, jí zadarmo dáváme jídlo. Řekla, že nikdo z její církve ji nenavštívil. A organizace, která jí dodávala jídlo, si za to pokaždé nechala zaplatit. Lidé byli velmi překvapeni, když viděli svědky Jehovovy, jak místo biblické literatury přinášejí teplé jídlo.“

Rychlá reakce na pohromu v Rakousku

Také v sousedním Rakousku záplavy způsobily velké škody. Byly zde zřízeny tři výbory, které dohlížely na humanitární pomoc. Nejdříve byly opraveny tři těžce poškozené sály Království. Povodněmi bylo postiženo také skoro 100 rodin svědků a zaplaveno bylo 50 domů. Některým svědkům zbylo jen to, co měli na sobě. Odbočka v Rakousku informovala místní sbory o situaci a zřídila humanitární fond. Do září bylo darováno více než 30 000 eur.

Jedna matka napsala: „Můj osmiletý syn, který je velmi šetrný, měl v kasičce asi 12 eur. Když se ale dozvěděl, že někteří bratři přišli o všechen svůj majetek, rozhodl se přispět svými úsporami do humanitárního fondu.“

Pod vedením regionálního stavebního výboru, který obvykle dohlíží na stavbu sálů Království svědků Jehovových, byly zorganizovány týmy, které pomáhaly s obnovou domů poškozených při záplavách. Jedna žena prohlásila: „Noviny by měly napsat o tom, co jste tady udělali.“ Někteří lidé dokonce změnili náhled na svědky Jehovovy. Jistá žena, která je svědkem Jehovovým, říká: „Moje děti, které nejsou svědky, se až dosud chovaly přezíravě, když jsem se s nimi snažila mluvit o své víře. Nyní mi poprvé naslouchaly.“

Svědkové se snažili pomoci i mnoha lidem, kteří nejsou jejich spoluvěřícími. Na jednu ženu například silně zapůsobilo, když v půl osmé ráno přišel k jejímu domu svědek Jehovův a zeptal se jí, zda potřebuje pomoc. Tato žena ale musela být krátce nato evakuována, protože voda jí začala zaplavovat dům. Když se vrátila, našla na zahradních vrátkách vzkaz, který tam svědkové Jehovovi nechali. Stálo  tam: „Pokud potřebujete pomoct, dejte nám ihned vědět.“ Svědkové jí pak pomohli vyčistit dům a pozemek od bahna a sutě.

Do městečka Au přišlo na pomoc spoluvěřícím a dalším lidem sto svědků Jehovových. Vedoucí čet obešli místní lidi a zjišťovali, kdo potřebuje pomoct. Lidé byli velmi překvapeni, když viděli, že svědkové Jehovovi jsou vybaveni prostředky na odstraňování vody a na čištění, například pumpami, košťaty a lopatami. To, co by majitelé domů jinak dělali celé týdny, bylo nyní otázkou několika hodin. Obyvatelé městečka to sledovali se slzami v očích.

Na humanitární pomoci se podílelo přibližně 400 místních svědků, kteří často pracovali nepřetržitě 24 hodin. Pro okolní lidi to bylo úžasné svědectví o tom, jak velkou moc má pravé křesťanství.

Hurikán Isidor zasáhl Mexiko

Hurikán Isidor vznikl z tropické bouře severně od Venezuely a jako hurikán střední síly zasáhl 22. září 2002 mexický poloostrov Yucatán. Vítr o rychlosti 190 kilometrů za hodinu a silné lijáky způsobily největší škody, k jakým došlo za celou dobu existence mexických států Yucatán a Campeche. Postižen byl také stát Quintana Roo. Jen na poloostrově Yucatán bylo značně poškozeno přibližně 95 000 domů, což postihlo asi 500 000 lidí.

Humanitární pomoc svědků Jehovových na poloostrově Yucatán byla tak účinná, že novinové titulky v severní části Mexika hlásaly: „Svědkové Jehovovi přicházejí na pomoc“. Než začaly deště byl zřízen výbor pro humanitární pomoc. Bylo připraveno nouzové ubytování pro několik set místních svědků Jehovových. Sbory v blízkém okolí vytvořily fondy pro mimořádné situace. Těm, kdo byli postiženi hurikánem — včetně mnoha lidí, kteří nebyli svědkové —, bylo předáno oblečení, léky a více než 22 tun potravin. Místní starší byli pověřeni, aby navštívili a povzbudili všechny lidi, které tato pohroma postihla.

Po bouřích byly vytvořeny místní výbory pro humanitární pomoc, jejichž cílem bylo najít nezvěstné svědky. Několik svědků bylo nalezeno v buši a také na jiných místech, kde byli tři dny bez potravy a pitné vody. Někde stoupla voda tak vysoko, že zakryla i sloupy pouličního osvětlení. Svědkové sehnali motorové čluny a pomocí nich vyhledávali oběti záplav.  Těmto lidem dali najíst a dopravili je do bezpečí.

Svědkům, kteří nabídli pomoc v oblastech, kam se jen málo lidí odvážilo jít, místní úřady zapůjčily čluny a další zařízení. Jeden armádní důstojník měl zpočátku výhrady k tomu, že svědkové smí provádět něco tak nebezpečného. Když ale viděl jejich nebojácného ducha, prohlásil: „Jsem přesvědčen, že na záchranu svých lidí byste použili i helikoptéru, kdyby to bylo nutné. Naše vozidla jsou vám k dispozici, kdykoli je budete potřebovat.“

Jeden majitel obchodu chtěl vědět, proč někteří svědkové kupují tak velké množství lahví s vodou. Svědkové mu vysvětlili, že to je pro jejich duchovní bratry a pro další lidi, kteří to potřebují. Majitel se rozhodl, že jim dá všechnu vodu v lahvích, kterou má — a to zdarma. Následující den daroval značné množství dalších lahví. V jiném obchodě se jeden zákazník zeptal svědků, proč nakupují tolik potravin. Když slyšel, že to je pro oběti záplav, dal jim dobrovolný příspěvek, aby potravin mohli nakoupit více.

Hurikán Isidor sice způsobil hmotné škody téměř 3 500 rodinám svědků, ale ukázalo se, že ani jeden svědek Jehovův nebyl mrtvý ani nezůstal nezvěstný. Bylo však poškozeno nebo zničeno asi 331 domů svědků, a tak bylo nutné vytvořit program rekonstrukce. Svědkové, kteří měli zkušenosti ve stavebnictví, si prohlédli každý zasažený dům i sál Království, aby zjistili rozsah škod. Do nynějška bylo opraveno 258 domů a postaveno 172 náhradních obydlí. Probíhá také přestavba 19 sálů Království, které byly poškozeny.

Starší jednoho sboru na poloostrově Yucatán prohlásil: „Četl jsem v našich publikacích o humanitární pomoci v jiných zemích. Něco úplně jiného však je, když to člověk zažije na vlastní kůži. Moji víru i víru mých bratrů posílilo, když jsme viděli, s jakou rychlostí a s jakým zájmem nám Jehovova organizace a naši drazí bratři přišli na pomoc.“

Jedna žena řekla: „Byla bych ráda, kdyby moje církev poskytovala takovou pomoc, jakou nabízejí svědkové Jehovovi.“ A jiná žena, kterou svědkové zachránili, řekla: „Díky svědkům Jehovovým jsme teď naživu. Projevili nám lásku, protože když náš dům byl pod vodou, riskovali život, aby nás zachránili.“

Tajfun zasáhl Koreu

Dne 31. srpna a 1. září 2002 zasáhl Koreu tajfun Rusa. Song-pil Čo, starší jednoho sboru, řekl: „Bylo to, jako byste stáli pod sprchou. A pořád jen lilo a lilo.“ Za necelých 24 hodin spadlo více než 870 milimetrů srážek — což jsou nejvyšší denní srážky, jaké kdy byly v Koreji zaznamenány.

Podle listu The Korea Herald zde bylo pod vodou 28 100 domů a 85 000 hektarů zemědělské půdy. Asi 70 000 obyvatel bylo nuceno opustit svůj domov. Tajfun zabil 301 000 kusů dobytka, potopil 126 lodí a vyvrátil stovky sloupů elektrického vedení. O více než 180 lidech byla podána zpráva, že jsou nezvěstní či mrtví. Mezi nimi byli i dva svědkové Jehovovi.

Stejně jako v Evropě a v Mexiku, i v Koreji svědkové Jehovovi reagovali rychle. Humanitární pomoc přicházela z celé země. Jednalo se o oblečení, přikrývky a další nezbytné věci. Někteří členové sboru však žili v oblastech, které byly nedostupné. Cesty byly zničeny a mosty smeteny. Byla přerušena dodávka elektřiny a nefungovaly telefony. Byly tedy zorganizovány týmy, které se měly do těchto oblastí dostat pěšky a zajistit nezbytnou pomoc. Song-pil Čo, který byl členem jednoho takového týmu, popisuje oblast, kde působili: „Strženo bylo sedm mostů i velké úseky silnice. Když jsme se konečně dostali do města, viděli jsme všude kolem poškozené a zničené domy. Byl tam odporný zápach a spousta mrtvých zvířat. Velmi nás ale potěšilo, když jsme se setkali se šesti křesťanskými bratry a sestrami. Přišli o všechen majetek, ale byli živi a zdrávi.“

Svědkové Jehovovi však byli na tuto pohromu dobře připraveni. Vzhledem k tomu, že  během monsunového období jsou zde záplavy časté, regionální stavební výbor v oblasti Soulu začal již dříve organizovat humanitární pomoc pro případ pohrom. Od roku 1997 tento výbor každoročně sponzoruje školení dobrovolníků, kteří jsou k dispozici, když je to zapotřebí.

Dne 2. září přijeli pracovníci regionálního stavebního výboru do města Kangnŭng na východním pobřežní Koreje a zřídili v místním sjezdovém sále svědků Jehovových jakousi centrálu. Na co se zaměřili především? Aby zajistili postiženým lidem pitnou vodu. Při silných záplavách je totiž voda značně kontaminovaná a vodovodní potrubí obvykle bývá poškozeno. Regionální stavební výbor proto zařídil, aby do postižené oblasti byly poslány cisterny s pitnou vodou.

Když záplavová voda opadla, bylo vše pokryto odporně páchnoucím bahnem. Svědkové však použili vysoce účinnou metodu čištění. Vzhledem k tomu, že v této oblasti jsou skoro všechny domy z betonu, stačilo, když dobrovolníci strhali v místnostech tapety ze zdí a linoleum z podlahy, a pak celý dům vystříkali silným proudem vody.

Záplavy zničily také mnoho elektrických zařízení. Pokud ale zkušený elektrikář do několika dnů taková zařízení, jako například ledničku a elektrický kotel, rozebral, důkladně vyčistil, nechal vyschnout a zase složil, ve většině případů je pak bylo možné opět použít. I tuto práci organizoval regionální stavební výbor. Fungující kotle byly využity k vysoušení domů, což trvalo dva až tři týdny.

Záplavami poškozené oblečení a deky bylo nutné do několika dnů důkladně vyprat, protože jinak by byly nepoužitelné. Dobrovolníci z místního sboru svědků Jehovových shromáždili špinavé oblečení od svých křesťanských bratrů. Odstranit bahno bylo velmi obtížné — navíc se oblečení muselo prát ručně a ve velmi studené říčce. Když se jeden novinář dozvěděl o tom, co z lásky ke svým spoluvěřícím svědkové vykonali, uveřejnil v místních novinách velkou fotografii zachycující tuto situaci.

Katastrofální záplavy v Evropě, Severní Americe a v Asii zničily domy, pozemky a zabily nespočet nevinných lidí. To jsou opravdu tragické události. Žel, v ‚posledních dnech‘ tohoto systému věcí, kdy jsou ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, jsou takové události běžné. (2. Timoteovi 3:1) Tyto pohromy ale mohou posloužit jako výrazná připomínka jedné skutečnosti — že praví křesťané mají lásku jeden k druhému a také ke svým bližním. Taková nesobecká láska je něco, co ani lijáky nemohou odplavit.

[Obrázek na straně 10]

NĚMECKO —Dům zničený lijáky

[Obrázky na straně 11]

NĚMECKO —Pomoc okamžitě poskytlo více než 2 000 dobrovolníků

[Obrázky na straně 12]

RAKOUSKO —Oprava sálu Království v Ottensheimu

Vlevo: Skupina dobrovolníků se vrací z města Au, kde pomáhali místním svědkům a ostatním lidem

[Obrázky na straně 13]

MEXIKO —Vpravo: Výbor pro humanitární pomoc zajišťuje pitnou vodu pro oběti záplav

Dole: Stavba náhradního domu

[Obrázky na straně 15]

KOREA —Zleva doprava: Zaplavená část města; čistění silným proudem vody; praní v blízké říčce