Šikanování — Celosvětový problém

„Když zítra přijdeš do školy, zabijeme tě.“ Tuto anonymní telefonickou hrozbu od nějaké dívky dostala kanadská studentka, která se jmenuje Kristen. *

„Nejsem citově labilní člověk, ale dostala jsem se do stavu, že jsem nechtěla chodit do školy. Bolel mě žaludek a každé ráno jsem po snídani zvracela.“ Hiromi, dospívající dívka z Japonska, vzpomíná na to, jak ji děti ve škole šikanovaly.

SETKALI jste se někdy se šikanou? Pro většinu lidí to není nic neznámého. K takovému zneužívání moci může docházet ve škole, v práci, nebo dokonce doma. V dnešní době těchto případů přibývá zneklidňujícím tempem. Jeden britský zdroj například odhaduje, že 53 procent dospělých je verbálně šikanováno svým partnerem. Iniciátory šikany i jejími oběťmi jsou jak muži, tak ženy a jsou to lidé různého společenského původu a z kterékoli části světa. *

Co je vlastně šikana? Není to pouhé slovní či fyzické napadení. Nejedná se o jeden či několik útoků, ale je to mnoho drobných napadení, která se časem nakupí. Podle psychologa Dana Olweuse, který jako první začal se systematickým studiem této problematiky, jsou pro šikanování typické následující prvky — záměrná agresivita a výrazný nepoměr sil.

Jedinou definicí však nelze vystihnout všechny stránky šikany. Jako šikanování bývá označována „záměrná a vědomá touha ubližovat druhému a vyvolávat u něj stres“. Stres je vyvolán nejen tím, co se skutečně děje, ale také strachem z toho, co by se stát mohlo. K taktice šikanování může patřit hrubé zesměšňování, neustálé kritizování, urážky, pomluvy a nerozumné požadavky. (Viz rámeček na straně 4.)

Kristen, dospívající dívka, o níž byla zmínka na začátku, zažívala šikanu během většiny školních let. Na základní škole jí agresoři lepili do vlasů žvýkačky, posmívali se jí kvůli vzhledu a vyhrožovali jí, že ji zmlátí. Na střední škole to bylo ještě horší. Došlo to tak daleko, že jí telefonicky hrozili smrtí. Nyní je Kristen 18 let a stěžuje si: „Škola je místo, kde by se člověk měl učit, a místo toho je tam tyranizován a je mu vyhrožováno zabitím.“

Jedna odbornice na duševní zdraví o tom říká: „Je to smutná, ale zcela běžná stránka mezilidských vztahů. Jsou lidé, kterým dělá dobře, když mohou někoho ponižovat.“ Když se takové jednání vystupňuje, může vést k násilné odplatě, a dokonce k tragédii. Například jednomu zaměstnanci s vadou řeči se v práci tak dlouho posmívali a šikanovali jej, až nakonec zabil čtyři své spolupracovníky a pak se zastřelil.

 Šikana je celosvětový problém

Šikanu lze pozorovat mezi školními dětmi na celém světě. V časopise Pediatrics in Review byly uvedeny výsledky průzkumu, ze kterého vyplývalo, že v Norsku je 14 procent dětí buď iniciátory nebo oběťmi šikany. V Japonsku uvedlo 15 procent žáků základních škol, že bylo šikanováno. V Austrálii a Španělsku se tento problém objevuje u 17 procent dětí. Jeden odborník v Británii odhaduje, že problém se šikanou zde má 1,3 milionu dětí.

Profesor Amos Rolider z Emek Jizre’el College provedl průzkum mezi 2 972 žáky z 21 škol. Podle listu The Jerusalem Post profesor zjistil, že „65 % žáků si stěžovalo na to, že spolužáci je fackovali, kopali, strkali do nich nebo je obtěžovali“.

Nový a zákeřný posun představuje digitální šikana — posílání výhrůžných textových zpráv mobilním telefonem nebo počítačem. Mladí lidé také vytvářejí o obětech šikany nenávistné webové stránky obsahující osobní informace. Podle dr. Wendy Craigové z Queen’s University v Kanadě je tato forma šikany „pro dítě, které se stane jejím terčem, mimořádně škodlivá“.

Na pracovišti

Šikana patří k nejrychleji rostoucím příčinám stížností, které se týkají násilí na pracovišti. Podle zprávy z některých zemí se šikanování na pracovišti vyskytuje častěji než rasová diskriminace nebo sexuální obtěžování. Ve Spojených státech je každoročně vystavena šikanování pětina zaměstnanců.

Podle zprávy, kterou v roce 2000 uveřejnil v Británii Institut vědy a technologie při Manchesterské univerzitě, 47 procent z 5 300 zaměstnanců v 70 organizacích uvedlo, že v průběhu posledních pěti let byli svědky šikany. V roce 1996 provedla Evropská unie průzkum, při kterém bylo dotázáno 15 800 obyvatel z 15 členských států. Na základě získaných údajů se zjistilo, že zastrašováno či šikanováno bylo 8 procent pracovní síly, což představuje 12 milionů lidí.

Šikanování ve škole i v zaměstnání má vždy jeden společný rys — zneužití moci k ubližování či ponižování jiných. Proč ale někteří lidé šikanují druhé? Jaký to má dopad? A co se s tím dá dělat?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 4]

Formy šikany

▪ Fyzická šikana: Tuto formu je nejsnazší rozpoznat. Agresor projevuje svůj hněv údery, strkáním či kopáním oběti nebo ničením jejího majetku.

▪ Verbální šikana: Agresor svou oběť slovně zraňuje a ponižuje. Používá nadávky, urážky nebo neustálé hrubé zesměšňování.

▪ Rafinovaná šikana: Agresor šíří o oběti pomluvy. Tento způsob šikany používají hlavně ženy.

▪ Reaktivní šikana: V tomto případě se agresorem stává oběť šikany. To, že se původně jednalo o oběť šikany, samozřejmě není omluvou, jenom nám to pomáhá takové jednání vysvětlit.

[Podpisek]

Zdroj: Kniha Take Action Against Bullying (Co dělat proti šikaně) od Gesele Lajoieové, Alyson McLellanové a Cindi Seddonové.