Mladí lidé se ptají . . .

Jak se mohu zbavit perfekcionismu?

„Perfekcionismus prakticky ovládl můj život.“ Carly

PERFEKCIONISMUS neboli představa, že člověk musí vše dělat absolutně dokonale, negativně ovlivňuje myšlení mnoha mladých lidí.

Kniha Perfectionism—What’s Bad About Being Too Good? (Perfekcionismus — Proč není dobré být stoprocentní) říká: „Mezi zdravou snahou o vynikající výsledky a nezdravým úsilím o nedostižný ideál je velký rozdíl. Lidé usilující o skvělé výsledky mohou silně toužit po pořádku a organizovanosti a mohou být k sobě velmi nároční. Dokážou se však smířit se svými chybami a zvládat je konstruktivním způsobem. . . . Perfekcionisté naproti tomu žijí v trvalém stavu úzkosti z toho, že se dopustí chyby. Mají extrémně vysoká měřítka.“

Hodí se tento popis i na tebe? Pokud máš měřítka neúnosně vysoká, snadno tě to může úplně paralyzovat. Možná zjistíš, že se vyhýbáš činnostem, které jsou pro tebe nové. Nebo máš sklon odkládat důležité věci, protože se bojíš neúspěchu. Můžeš mít dokonce tendenci odvrátit se od každého, kdo nedosahuje tvých vysokých měřítek, a tak jsi možná bez přátel.

Pokud něco z toho, co zde bylo uvedeno, platí i na tebe, pak uvažuj o slovech u Kazatele 7:16: „Nestaň se příliš spravedlivým, ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení?“ Ano, perfekcionisté si mohou „způsobit zpustošení“! Perfekcionismus dokonce může mít souvislost s životu nebezpečnými poruchami příjmu potravy, jako je například anorexia nervosa a bulimie. *

Možná se ale zeptáš: „Jak se mohu zbavit perfekcionismu?“ Je pravda, že změnit tento způsob uvažování může být velmi náročné. Ale s Boží pomocí toho lze dosáhnout. Podívejme se proto, jaký názor na perfekcionismus má Bůh.

Je dokonalost dosažitelným cílem?

Především, je vůbec možné, abys byl dokonalý v absolutním smyslu? Podle Bible  ne, protože se zde říká: „Není žádný spravedlivý člověk, ani jediný . . . Všichni lidé se odklonili, všichni společně se stali bezcennými.“ (Římanům 3:10–12) Tato slova stojí za úvahu, že? Vyplývá z nich, že ten, kdo usiluje o dokonalost v absolutním smyslu, nemá šanci uspět.

Uvažuj o slovech apoštola Pavla, který zjevně byl vynikajícím příkladem duchovně smýšlejícího člověka. Ale ani on nedokázal sloužit Bohu bezchybně. Sám přiznává: „Když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné. Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:21–23) Z toho je vidět, že Pavel dokázal být věrným křesťanem jen s Boží pomocí.

Bůh naštěstí od nikoho z nás neočekává absolutní dokonalost. „Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:14) Stavu dokonalosti lidé dosáhnou až v Božím novém světě.

Přehodnoť své nároky

Prozatím není realistické předpokládat, že můžeš být absolutně dokonalý. V podstatě bys měl počítat s tím, že nějakou chybu čas od času uděláš. (Římanům 3:23) Někdy si člověk totiž své chyby ani neuvědomuje. Žalm 19:12 říká: „Kdo dokáže vidět vlastní chyby?“ (Today’s English Version) Mladík jménem Matthew to vyjádřil takto: „Nejsi dokonalý, ale to není nikdo na zemi. Pokud od sebe očekáváš dokonalost, nikdy nebudeš šťastný. . . . Není to realistické. Není to zkrátka možné.“

Když to teď víš, co kdybys některé nároky přehodnotil? Vysiluješ se například snahou být v něčem nejlepší? Bible ukazuje, že takové vyčerpávající úsilí v podstatě může být „marnost a honba za větrem“. (Kazatel 4:4) Být nejlepší se podaří jen málokomu. A pokud se to někomu podaří, je jen otázkou času, kdy přijde někdo ještě lepší.

Apoštol Pavel radil: „Říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl.“ (Římanům 12:3) Buď realistický. Přezkoumej, zda v tom, co od sebe očekáváš, bereš v úvahu své schopnosti i omezení. Usiluj o vynikající výsledky, ale ne o dokonalost. Stanov si konkrétní, ale dosažitelné cíle.

 Například Pavel vybízel Timotea, aby byl „dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy“. (2. Timoteovi 2:15) Ano, Pavel povzbuzoval ke snaze o vynikající výsledky, ale ne ke snaze o dokonalost. Podobně si i ty stanov rozumné cíle. A pokud nemáš jistotu, co je „rozumné“, promluv si o tom se svými rodiči nebo s některým dospělým, jemuž důvěřuješ.

Někteří lidé dokonce doporučují, aby ses snažil dělat nové věci, které ti moc nejdou, například nový druh sportu nebo hraní na hudební nástroj. Je pravda, že když se učíš něco nového, určitě děláš spoustu chyb. To je ale k něčemu dobré. Snad ti to pomůže pochopit, že dělání chyb je zkrátka součástí procesu učení.

Ať děláš cokoli — píšeš školní práci nebo cvičíš sonátu na klavír —, uvažuj o druhé části rady apoštola Pavla: „Neloudejte se při tom, co děláte.“ (Římanům 12:11) Ano, neodkládej věci kvůli tomu, že se obáváš nezdaru.

Jedna dívka si navykla odkládat přípravu do školy pod záminkou, že se snaží „dělat si pořádek“. Dělat si pořádek v osobních věcech je jistě chvályhodné, ale dej si pozor, aby to nebyla záminka, jak věci odkládat. Tato dívka si nakonec uvědomila, že „když se má rozhodnout, zda vypracuje úkol do školy, který ji nebaví, nebo zda jej nenapíše, je lepší jej udělat“.

Braň se destruktivním myšlenkám

Určitě není snadné vyrovnat se s tím, že něco neděláš úplně dobře. Na mysl ti mohou přicházet kritické, negativní myšlenky. Co můžeš dělat? Faktem je, že neustále se zabývat negativními myšlenkami je destruktivní. Vědomě tedy usiluj o to, abys takové nerozumné myšlenky zapudil. A co se týče tvých chyb, projevuj smysl pro humor. Vždyť je také „čas se smát“. (Kazatel 3:4) A kromě toho si uvědom, že Jehova neschvaluje utrhačnou řeč — a to ani v případě, že ji člověk používá vůči sobě samému. (Efezanům 4:31)

Místo aby ses stále peskoval, jednej podle slov v Příslovích 11:17: „Muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně, ale krutá osoba přivádí na svůj vlastní organismus zavržení.“ Uvažuj i o této otázce: Pomáhají ti taková přehnaně vysoká měřítka získat přátele? To sotva. Možná jsi se kvůli tomu dokonce od některých lidí odvrátil. Co tedy můžeš udělat?

Jednej podle biblického příkazu: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13) Ano, když budeš mít rozumnější nároky na druhé, je pravděpodobnější, že získáš přátele.

Možná si ale říkáš: ‚Proč se mi lidé vyhýbají kvůli tomu, že jsem perfekcionista?‘ Uvědom si, jak na ně asi působí, když mluvíš o tom, co očekáváš od sebe i od druhých. Kniha When Perfect Isn’t Good Enough (Když ani perfektní není dost dobré) vysvětluje: „To, že si stěžuješ pokaždé, když ze zkoušení nedostaneš výbornou, se může dotýkat tvých přátel, kteří se musí velmi snažit, aby dostali alespoň chvalitebnou nebo dobrou.“ Pracuj tedy na tom, abys nebyl tolik negativní a zaměřený na sebe. Kontakt s tebou pak bude pro ostatní mnohem příjemnější.

Mladá Carly to shrnuje slovy: „V podstatě jsem si musela říct, že s perfekcionismem končím.“ Jak to ale udělat? Rozjímej o tom, jak se na věci dívá Bůh. Pokud budeš mít i potom problémy usměrnit své myšlení, promluv si s rodiči nebo s některým zralým dospělým v křesťanském sboru. Modli se k Bohu, aby ti pomohl změnit způsob uvažování. Modlitba totiž může být v boji proti perfekcionismu účinným prostředkem. (Žalm 55:22; Filipanům 4:6, 7)

Měj stále na paměti, že Jehova od nás nevyžaduje dokonalost. Chce jen, abychom mu byli věrní. (1. Korinťanům 4:2) Pokud se o to snažíš, pak můžeš být spokojený s tím, jaký jsi — přestože nejsi dokonalý.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 17]

Strach z neúspěchu by tě mohl ochromit

[Obrázek na straně 18]

Když se budeš snažit dělat nové věci, pomůže ti to vyrovnat se s tím, že děláš chyby