Jako krystaly měsíčního třpytu

V dubnu roku 2000 horníci blízko mexického města Chihuahua při hledání drahých kovů prorazili tunel v hloubce asi 300 metrů. Čtyřicetiletý Eloy Delgado se protáhl úzkou štěrbinou a dostal se do jeskyně plné gigantických průsvitných krystalů. „Bylo to nádherné,“ řekl. „Bylo to jako světlo odrážející se od rozbitého zrcadla.“ Jiný návštěvník jeskyně řekl, že to vypadalo, jako kdyby „se najednou zhmotnily měsíční paprsky“.

Jedná se zřejmě o největší krystaly na světě. Některé jsou velké jako vzrostlé borovice. Jsou patnáct metrů dlouhé a váží více než deset tun. „Vidět tak obrovské a dokonalé krystaly je opravdu velký zážitek,“ prohlásil Jeffrey Post, kurátor oddělení minerálů ve Smithsonian Institution ve Washingtonu. Poukázal na to, že běžné krystaly jsou obvykle tak malé, že se snadno vejdou do dlaně.

Časopis Smithsonian z dubna 2002 popsal vznik obrovských krystalů takto: „Podzemní voda, která je v těchto jeskyních bohatá na síru z blízkých ložisek kovů, začala rozpouštět vápencové stěny a uvolňovat tak velké množství vápníku. Vápník zase reagoval se sírou a díky tomu vznikly krystaly tak velké, jaké ještě nikdo předtím neviděl.“

Teplota a vlhkost v jeskyních je sice ideální pro krystaly, ale rozhodně ne pro lidi. Teplota se stále drží blízko 65 stupňů Celsia a vlhkost je 100 procent. Výzkumník Richard Fisher, první Severoameričan, který jeskyně navštívil, řekl: „Vejít do velké jeskyně je jako vstoupit do rozpálené pece.“ Dodal, že člověk dokáže v těchto podmínkách vydržet jen šest až deset minut. Horko a vlhko se nedají déle snést.

Objev těchto obrovských krystalů je další připomínkou toho, jak úžasně krásná a bohatá je naše země a jak mnoho z jejích pokladů je stále ještě před lidmi skryto. Jistě budete souhlasit s žalmistou, který prohlásil: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24)

[Podpisek obrázku na straně 31]

Fotografie: © Richard D. Fisher