Navigace pomocí moře, oblohy a větru

BOJÍTE SE, že přepadnete přes okraj země? Pravděpodobně ne. Právě toho se však v minulosti obávali někteří námořníci. Při svých plavbách se často drželi na dohled od pobřeží. Někteří odvážní mořeplavci však překonali strach a vypluli na otevřené moře.

Asi před 3 000 lety féničtí námořníci vyplouvali ze svých domovských přístavů na východním pobřeží Středozemního moře a vydávali se za obchodem do Evropy a severní Afriky. Ve čtvrtém století př. n. l. řecký objevitel Pytheas obeplul Británii a je možné, že se dostal až k Islandu. A dlouho před tím, než evropské lodě dopluly do Indického oceánu, plavili se po něm arabští a čínští námořníci. Navíc Vasco da Gama, první Evropan, který doplul do Indie, se tam bezpečně dostal jen díky pomoci arabského lodivoda Ibn Madžida. Ten navigoval Da Gamovy lodě během plavby Indickým oceánem, která trvala 23 dní. Jak tito dávní mořeplavci dokázali určit, kterým směrem by měli plout?

Hrubé stanovení polohy

V minulosti museli námořníci spoléhat na hrubé stanovení polohy. K tomu bylo potřeba, aby lodivod znal tři věci, které jsou znázorněny na ilustraci dole: (1) výchozí bod lodi, (2) její rychlost a (3) její kurz (směr plavby). Znát výchozí bod bylo snadné. Ale jak určit kurz lodi?

V roce 1492 Kryštof Kolumbus použil ke stanovení kurzu své plavby kompas. V Evropě se kompasy používaly teprve od 12. století n. l. V dobách, kdy kompas ještě nebyl k dispozici, lodivod musel navigovat loď podle slunce a hvězd. Pokud byla obloha zakryta mraky, námořníci se řídili podle dmutí moře, které je způsobováno převládajícím větrem. Sledovali, v jakém úhlu je směr dmutí vzhledem k vycházejícímu nebo zapadajícímu slunci a hvězdám.

A podle čeho určovali rychlost lodi? Jedním ze způsobů bylo zjistit, jak dlouho lodi trvá, než propluje kolem předmětu, který byl z přídě hozen do moře. Později se začala používat přesnější metoda. Do moře se vhodil kus dřeva, který byl připevněn k provazu, na němž byly v pravidelných  vzdálenostech udělány uzly. Jak loď plula, provaz se postupně odmotával. Po přesně stanovené době bylo dřevo vytaženo z vody a námořníci spočítali, kolik uzlů bylo na odmotaném úseku provazu. Díky tomu se až dodnes rychlost lodi udává v uzlech neboli v námořních mílích za hodinu. Když lodivod věděl, jakou rychlostí pluje, mohl spočítat, jakou vzdálenost loď během dne urazila v daném kurzu. Tuto vzdálenost potom zakreslil do námořní mapy.

Samozřejmě loď mohly vychýlit z kurzu mořské proudy a boční vítr. Případné odchylky lodivod pravidelně měřil a zaznamenával a prováděl potřebné úpravy kurzu. Pokaždé začínal tam, kde předchozí den skončil — měřil, počítal a zakresloval nové údaje. Když loď konečně spustila kotvu, tyto každodenní údaje zanesené do námořní mapy představovaly trvalý záznam o tom, kudy loď doplula do svého cíle. Díky hrubému stanovení polohy se před 500 lety podařilo Kolumbovi doplout ze Španělska do Severní Ameriky a zpět. Jeho pečlivě vedené námořní mapy umožňují, aby se novodobí námořníci mohli plavit přesně v jeho stopách.

Navigace podle oblohy

Jak ale námořníci v minulosti používali k určení své polohy nebeská tělesa? Východ a západ se určovaly podle místa, kde vycházelo a zapadalo slunce. Za úsvitu mohl lodivod porovnat, o kolik se slunce posunulo vzhledem k blednoucím hvězdám. V noci mohl určit polohu lodě podle Polárky neboli Severky, která je za soumraku téměř přesně nad severním pólem. Na jihu námořníkům pomáhalo určit polohu jižního pólu souhvězdí Jižního kříže. Za jasných nocí si námořníci tedy mohli vždy ověřit správnost svého kurzu pomocí alespoň jednoho nebeského ukazatele.

Polárka a Jižní kříž však nebyly jedinými ukazateli na obloze. Například Polynésané i jiní tichomořští mořeplavci dokázali číst noční oblohu tak, jako my čteme silniční mapu. Jednou jejich metodou bylo to, že kurz své plavby řídili podle hvězdy, o níž věděli, že na horizontu vychází nebo zapadá ve směru, kde ležel cíl jejich plavby. Během noci sledovali také polohu jiných hvězd, aby se ujistili, že plují ve správném kurzu. Pokud nepluli správným směrem, nebeská tělesa jim ukázala, jak kurz upravit.

Do jaké míry byly jejich metody spolehlivé? V době, kdy se evropští mořeplavci často drželi při pobřeží, protože se báli, aby nepřepadli přes okraj země, tichomořští mořeplavci podnikali dlouhé plavby po otevřeném oceánu, když cestovali mezi relativně malými ostrůvky. Například před více než 1 500 lety Polynésané odpluli z Markéz a mířili na sever přes rozlehlý Tichý oceán. Když dorazili na Havajské ostrovy, měli za sebou cestu dlouhou 3 700 kilometrů. Havajské tradice vyprávějí o tom, že dávní Polynésané cestovali sem a tam mezi Havajskými ostrovy a Tahiti. Někteří historikové však tvrdí, že jsou to pouhé legendy. Nicméně nedávno se tuto  cestu podařilo zopakovat novodobým mořeplavcům, kteří k navigaci nepoužívali přístroje, ale řídili se hvězdami, dmutím moře a jinými přírodními jevy.

Osedlat si vítr

Plachetnice byly od nepaměti vydány napospas větru. Stálý mírný vítr ve směru plavby poháněl loď bez problémů, ale protivítr ji výrazně zpomaloval. Bezvětří, které často nastávalo v rovníkovém pásmu tišin, mělo za následek, že loď zůstala stát na místě. Časem mořeplavci zjistili, kudy vanou převládající oceánské větry, a díky tomu vznikly jakési oceánské dálnice, po kterých mohly plachetnice plout. Navigátoři dokázali tyto oceánské větry obratně využívat.

Protivítr mohl ovšem způsobit těžkosti, a dokonce smrt. Například v roce 1497 Da Gama plul z Portugalska do Indie na bájné Malabarské pobřeží. Díky příznivému větru se dostal do jižního Atlantiku, potom se plavil jihovýchodním směrem a pak kolem afrického mysu Dobré naděje. V Indickém oceánu jej však zaskočily monzunové větry. V závislosti na ročním období totiž tyto větry mění svůj směr. Začátkem roku se v jihozápadní části Indického oceánu zvedne letní monzun, který pak po celé měsíce vane směrem k Asii. Během pozdního podzimu přijde zimní monzun, který s mohutnou silou vane ze severovýchodu směrem k Africe. Když Da Gama vyplul v srpnu z Indie, brzy se opět střetl s nepříznivým větrem. První část zpáteční cesty, která měla trvat 23 dní, zabrala téměř tři měsíce. Kvůli tomuto zdržení námořníci spotřebovali zásoby čerstvých potravin a mnozí z nich pak zemřeli na kurděje.

Chytří navigátoři pochopili, že pro plavbu Indickým oceánem je potřeba sledovat nejen kompas, ale i kalendář. Lodě plující východním směrem kolem mysu Dobré naděje musely vyplouvat do Indie začátkem léta. Jinak jim hrozilo, že budou muset celé měsíce čekat na příznivý vítr. Naproti tomu lodě směřující z Indie do Evropy vyplouvaly na konci podzimu, aby nemusely bojovat s letním monzunem. Cesta přes Indický oceán tedy fungovala jako jednosměrná silnice s řízenou dopravou. Lodní doprava mezi Evropou a Malabarským pobřežím v Indii se vždy pohybovala jen jedním směrem.

Navigace postupuje kupředu

V průběhu doby se umění navigace vydalo novým směrem. Mechanické přístroje vedly k tomu, že navigátoři postupně přestali být závislí na odhadu a na tom, co viděli pouhým okem. Astroláb a později přesnější sextant sloužily k určení výšky slunce nebo hvězd nad obzorem. Díky těmto přístrojům mohli mořeplavci určit, v jaké zeměpisné šířce na sever nebo na jih od rovníku se nacházejí. Pomocí chronometru — spolehlivých námořních hodin — bylo možné zjistit zeměpisnou délku, tedy postavení ve směru na východ nebo na západ. Tyto přístroje byly mnohem přesnější než hrubé stanovení polohy.

Dnes se používají gyrokompasy, které ukazují, kde je sever, aniž by měly magnetickou střelku. Globální navigační systém může přesnou polohu člověka určit pouhým stiskem několika tlačítek. Místo klasických papírových map často slouží elektronické displeje. Ano, navigace se stala exaktní vědou. Veškerý tento pokrok prohlubuje naši úctu k odvaze a umu dávných mořeplavců, kteří navigovali svá plavidla mořskými dálavami a řídili se přitom tím, co věděli o moři, obloze a větru.

[Nákres a obrázky na straně 12 a 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Hrubé stanovení polohy

Hrubé stanovení polohy se přesně zaznamenávalo pro budoucí plavby

1 Výchozí bod

↓

2 Rychlost Určovala se pomocí kusu dřeva, provazu, na němž

byly v pravidelných vzdálenostech udělány

uzly, a časomíry

↓

3 Kurz Určoval se na základě proudů, hvězd, slunce

a větru

[Obrázky]

Kompas

Sextant

[Obrázky na straně 14]

Díky špičkovým přístrojům je dnes navigace exaktní vědou

[Podpisek]

Kværner Masa-Yards