Sankt Petěrburg — Ruské „okno do Evropy“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V RUSKU

„Mám rád tě, Petra dílo hrdé, / mám rád tvůj strohý, strojný řád, / nábřeží tvojich žuly tvrdé, / vladařské Něvy majestát.“ ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN

PUŠKINOVA slavná báseň o Sankt Petěrburgu, z níž je výše uvedený citát, poukazuje na zakladatele města a na skutečnost, že Sankt Petěrburg leží daleko na severu, kde se řeka Něva vlévá do Baltského moře. Možná vás ale napadne, jak mohlo v severských mokřinách vzniknout toto velké město.

Koncem 17. století byl rozmach Ruska bržděn tím, že nemělo příhodný přístup k moři. Snem mladého ruského cara Petra Velikého bylo otevřít Rusku „okno do Evropy“ v podobě vhodného přístavu. Jelikož na jihu blokovala přístup k Černému moři Osmanská říše, Petr zaměřil pozornost na sever, kde leželo švédské území, jež hraničilo s Baltským mořem.

Aby Petr uskutečnil svůj sen, vyhlásil v srpnu roku 1700 Švédsku válku. Počátek vojenského tažení byl sice poznamenán neúspěchem, ale Petr se nevzdal. V listopadu 1702 donutil Švédy, aby se stáhli z Ladožského jezera. Toto největší evropské jezero leží asi 60 kilometrů od Baltského moře, s nímž je spojeno řekou Něvou. Na ostrůvku v místě, kde Něva vytéká z jezera, byla švédská pevnost, kterou Petr tehdy dokázal dobýt a přejmenoval ji na Šlisselburg.

Švédové se pak Rusům bránili v pevnosti jménem Nienšanc, která ležela tam, kde Něva ústí do Baltského moře. Posádka pevnosti byla v květnu 1703 poražena. Díky tomuto vítězství Rusové získali kontrolu nad celou něvskou  deltou. Petr začal okamžitě budovat pevnost na nedalekém Zaječím ostrově, aby ústí řeky mohl bránit. A tak 16. května 1703, tedy před pouhými 300 lety, Petr Veliký položil základní kámen pevnosti, která se dnes jmenuje Petropavlovská pevnost. Tento den je považován za datum založení Sankt Petěrburgu, města pojmenovaného po patronovi cara, apoštolu Petrovi.

Zrod hlavního města

Na rozdíl od mnoha hlavních měst byl Sankt Petěrburg od počátku plánován a stavěn tak, aby byl působivým hlavním městem. Přestože Sankt Petěrburg leží daleko na severu — na 60. stupni severní šířky stejně jako Anchorage na Aljašce —, Petr usilovně a vytrvale pokračoval ve stavební činnosti. Dřevo se dováželo z oblasti Ladožského jezera a z Novgorodu. Jedním ze způsobů, jak Petr získával stavební kámen, bylo stanovení kvót. Každý Rus, který přivážel do Sankt Petěrburgu nějaké zboží, musel přivézt i určité množství kamenů. Petr také zakázal stavbu kamenných domů v Moskvě a potom i v ostatních částech své říše. Nezaměstnaní kameníci proto přicházeli do Sankt Petěrburgu.

Dílo Velká sovětská encyklopedie uvádí, že stavba města postupovala „na svou dobu výjimečně rychlým tempem“. Brzy se objevily odvodňovací kanály, základové desky, ulice, domy, kostely, nemocnice a vládní budovy. Ve stejném roce, kdy bylo město založeno, se začalo se stavbou loděnice, která se časem stala střediskem ruské flotily a získala název Admiralita.

V roce 1710 byla zahájena stavba Letního paláce, letního sídla ruských carů. V roce 1712 se z Moskvy přestěhovaly mnohé  vládní úřady, a Sankt Petěrburg se tak stal hlavním městem. První kamenný palác byl dokončen v roce 1714 a dochoval se až do dnešní doby. Byl postaven pro prvního petěrburgského gubernátora Alexandra Menšikova. V tomtéž roce se v Petropavlovské pevnosti také začalo se stavbou stejnojmenné katedrály. Její vysoká věž je dominantou města. Na břehu Něvy byl také postaven Zimní palác, ale v roce 1721 byl stržen a postaven znovu, tentokrát z kamene. Později byl vystavěn jiný Zimní palác, který stojí dodnes a který se stal centrem města. Je v něm 1 100 pokojů, v nichž sídlí slavné státní muzeum Ermitáž.

První desetiletí existence Sankt Petěrburgu se vyznačovalo ohromujícím rozmachem. Do roku 1714 bylo ve městě údajně postaveno 34 500 budov. Výstavba paláců a jiných rozlehlých budov neúnavně pokračovala. Mnohé stavby jsou svědectvím toho, jak mocný vliv mělo v Rusku náboženství.

Příkladem je Kazaňská katedrála, která má půlkruhový tvar a jejíž průčelí zdobí kolonáda. Tato katedrála má významné místo na Něvském prospektu a přispěla k tomu, že je tato ulice považována za jednu z nejpůsobivějších tříd na světě. Později byla zahájena stavba Isakijevské katedrály neboli Katedrály svatého Izáka. Celá budova stojí na 24 000 dřevěných pilířích, které byly zaraženy do bahnité půdy, aby katedrálu podepíraly. Masivní kopuli pokrývá 100 kilogramů ryzího zlata.

Rozsáhlé stavební práce pokračovaly i v okolí Sankt Petěrburgu. V roce 1714 se v Petěrgofu, nyní Petrodvorci, začalo se stavbou Velkého paláce, sídla Petra Velikého. Mezitím byl v nedalekém městě Carskoje Selo, nyní Puškin,  postaven honosný Kateřinin palác pro Petrovu manželku. Ve druhé polovině 18. století byly postaveny dva velkolepé paláce na jižních předměstích Pavlovsk a Gatčina.

Krásu nově postaveného města umocňovaly stovky mostů, které byly vybudovány přes mnoho říčních ramen a kanálů. Sankt Petěrburg proto bývá často označován jako „Benátky severu“. S talentovanými ruskými architekty zde spolupracovali i jejich kolegové z Francie, Německa a Itálie. Vytvořili tak „jedno z nejkrásnějších a nejharmoničtějších evropských měst,“ uvádí The Encyclopædia Britannica.

Houževnatost navzdory nepřízni

Petrovi nepřátelé netušili, s jakou houževnatostí budou Rusové bránit své okno do Evropy. Kniha Peter the Great—His Life and World (Petr Veliký — jeho život a svět) vysvětluje: „Ode dne, kdy Petr Veliký stanul v ústí Něvy, země a město, které zde vyrostlo, již zůstaly v ruských rukou.“

Tato kniha dále uvádí: „Nikdo z dobyvatelů, kteří během následujících století vtrhli s velkými armádami do Ruska — Karel XII., Napoleon a Hitler —, nebyl schopen obsadit Petrův baltský přístav, dokonce ani nacistická armáda, která jej během druhé světové války obléhala po 900 dní.“ Během tohoto dlouhého obléhání zahynul ve městě přibližně milion lidí. Mnozí z nich padli za oběť zimě a hladu na přelomu let 1941 a 1942, kdy teplota klesla na 40 stupňů pod nulou. To je shodou okolností teplota, při které se kryje Celsiova a Fahrenheitova stupnice.

V roce 1914, kdy začala první světová válka, bylo jméno města změněno na Petrohrad. Když v roce 1924 zemřel Vladimír Iljič Lenin, první vůdce Sovětského svazu, bylo jméno změněno na Leningrad. Po rozpadu Sovětského svazu bylo nakonec v roce 1991 obnoveno původní jméno města — Sankt Petěrburg.

Přínos světu

V roce 1724, tedy rok předtím než Petr ve věku 52 let zemřel, založil v Sankt Petěrburgu Akademii věd. V roce 1757 byla otevřena Akademie umění. V 19. století zde studovali ruští malíři Karel Brjullov a Ilja Repin, kteří získali mezinárodní uznání.

V roce 1819 byla založena Sankt Petěrburgská státní univerzita a časem k ní  přibyly další vzdělávací ústavy. Koncem 19. století žil v Sankt Petěrburgu držitel Nobelovy ceny, ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov, který se proslavil svými experimenty s vytvářením podmíněných reflexů. V tomto městě také ruský chemik Dimitrij Ivanovič Mendělejev sestavil periodickou tabulku prvků, která je v Rusku známá jako Mendělejevova tabulka.

Mezinárodní pozornosti se těšil také kulturní život města. V roce 1738 byla založena taneční akademie, z níž se nakonec stal světově proslulý Mariinský balet. Ve městě zakrátko vyrostlo mnoho baletních a koncertních síní a divadel. V Sankt Petěrburgu žilo mnoho slavných skladatelů včetně Petra Iljiče Čajkovského. Proslul skladbami, jako jsou například klasické balety Šípková Růženka, Labutí jezero a Louskáček a také Slavnostní předehra 1812.

Sankt Petěrburg byl také domovem mnoha slavných ruských básníků a spisovatelů. Mladý Alexandr Sergejevič Puškin se v očích mnoha lidí stal ‚největším ruským básníkem a zakladatelem moderní ruské literatury‘. Podobně jako Shakespeare, i Puškin svou tvorbou velmi ovlivnil literaturu, a jeho díla byla přeložena do všech předních světových jazyků. Puškin je také autorem ódy citované v úvodu, která je oslavou města, jež si básník vybral za svůj domov. V Sankt Petěrburgu žil také Dostojevskij, o němž dílo The Encyclopædia Britannica říká, že je „obvykle považován za jednoho z nejskvělejších romanopisců, jaký kdy žil“.

Dá se tedy říci, že všechno, co Sankt Petěrburg dostal od Evropy v době svých skromných počátků, později štědře a mnohonásobně vrátil. Někteří z jeho obyvatel v průběhu let velmi obohatili světové kulturní dědictví.

Čas vzpomínek

Letos se v týdnu od 24. května do 1. června statisíce návštěvníků zúčastnily oslav 300. výročí založení Sankt Petěrburgu. Oslavám předcházelo ohromné množství přípravných prací. Díky tomu měli účastníci oslav možnost zamyslet se nad pozoruhodnými dějinami města a obdivovat jeho krásu.

Shodou okolností jen týden předtím přijelo do Sankt Petěrburgu mnoho návštěvníků na zasvěcení nových budov, které byly přistavěny k ruské odbočce svědků Jehovových, jež stojí na jednom z jeho předměstí. Následující den se 9 817 lidí sešlo na Kirovově stadionu v Sankt Petěrburgu. Přítomní si vyslechli hlavní myšlenky z programu zasvěcení a také povzbuzující zprávy o činnosti svědků Jehovových v mnoha zemích.

Více než je možné vidět

V Sankt Petěrburgu je opravdu mnoho věcí k vidění, a tak se návštěvníkům často stává, že nevědí, kde začít. Tak je to například v Ermitáži. Ve stovkách místností je vystaveno tolik uměleckých předmětů, že kdyby člověk strávil u každého z nich jen jednu minutu, prý by na prohlídku muzea potřeboval několik let.

Mnozí lidé se domnívají, že to nejlepší, co může Sankt Petěrburg nabídnout, je balet. Například ve slavném Mariinském divadle můžete sedět pod skvostnými křišťálovými lustry obklopeni nádherně zdobenými stropy a stěnami, jež jsou pokryty téměř 400 kilogramy zlata. Zde můžete sledovat některá z nejlepších baletních představení na světě.

Při procházce městem, v němž žije asi pět milionů obyvatel, se můžete kochat pohledem na elegantní budovy stojící podél řeky Něvy. Kulturním zážitkem může být i projížďka metrem, které je jedním z nejhlubších na světě. Petěrburgské metro má 50 stanic, 98 kilometrů tratí a denně přepraví více než dva miliony cestujících. Některé stanice patří k nejkrásnějším na světě. Když bylo metro v roce 1955 otevřeno, list The New York Times označil stanice za „podzemní paláce dvacátého století“.

Ano, Sankt Petěrburg ve vás zanechá hluboký dojem — ať už se jedná o jeho působivý vznik a rozmach nebo jeho přetrvávající krásu, umění, kulturu, vzdělanost a hudbu. Bez ohledu na to, čemu návštěvníci dávají přednost, jistě budou souhlasit s tím, co o Sankt Petěrburgu říká jedna encyklopedie: „Je jedním z nejkrásnějších měst v Evropě.“

[Obrázek na straně 23]

Petr Veliký, zakladatel města

[Obrázek na straně 24]

Petropavlovská pevnost a její katedrála. Zde byl položen základ Sankt Petěrburgu

[Obrázky na straně 24 a 25]

Zimní palác u řeky Něvy, kde je umístěno muzeum Ermitáž (interiér muzea dále vpravo)

[Podpisek]

The State Hermitage Museum, St. Petersburg

[Obrázek na straně 24 a 25]

Velký palác

[Obrázek na straně 25]

Sankt Petěrburgu se říká „Benátky severu“

[Obrázky na straně 26]

Světoznámé Mariinské divadlo

[Podpisky]

Steve Raymer/National Geographic Image Collection

Foto Natasha Razina

[Obrázky na straně 26]

O stanicích petěrburgského metra se říká, že jsou to „podzemní paláce“

[Podpisky obrázku na straně 23]

Obrázek nahoře: Edward Slater/Index Stock Photography; obraz a znaky: The State Hermitage Museum, St. Petersburg